Ať už jste majitelem zahrady, balkonu či terasy, při volbě rostlin k pěstování vyjděte z podmínek, jež máte. Jednou z nich je orientace: Pokud víte, že na rostliny bude svítit slunce téměř celý den, vybírejte druhy, které je milují a bez problémů si s takovým umístěním poradí.
I slunečním paprskům téměř celodenně vystavené místo, na němž chceme trávit volné chvíle, se může stát příjemnou oázou, jestliže vhodně zvolíme rostliny, jimž se bude v takových podmínkách dařit. Při poměrně malém úsilí si pak budete připadat jako na zahraniční dovolené v jižních krajích. Jak na to?
Pokud vám to prostor dovolí, nejlepší výsledek získáte, když zkombinujete nízkorostoucí druhy půdopokryvné s vyššími trvalkami, přidáte keřovité rostliny, a pokud máte možnost, i nějakou popínavku. Od každého z uvedených typů vám dáme na výběr několik zajímavých druhů, s nimiž neuděláte chybu.
Netřesk (Sempervivum) je naprosto nenáročný, slunce milující sukulent, jemuž se bude dařit na suchých a chudých půdách stejně jako v kamenných korytech, truhlících či květináčích. Půdopokryvné formy se rychle rozrůstají a vytvářejí kobercový porost a v podstatě se obejdou bez vaší péče.
Kosmatec (Delosperma) je vytrvalá tučnolistá rostlina z hor jižní Afriky. Jednotlivé druhy jsou spíše nižšího vzrůstu, mají dužnaté, protáhlé listy, které vyrůstají přisedle na poléhavých stoncích, zakončených květy v barvách od bílé přes žlutou, oranžovou či červenou až po růžovou a fialovou. Rostlině dopřejte především dobře odvodněnou půdu, písečnatou až kamenitou. Udává se, že kosmatce jsou mrazuvzdorné do minus 20 stupňů Celsia, v případě větších mrazů jim poskytněte ochranu třeba ve formě netkané textilie. Rovněž je chraňte před zimním přemokřením.
Čtěte také: Dopad znečištění na obojživelníky
Rozchodníky (Sedum) se svými požadavky na pěstování téměř neliší od netřesků a kosmatců.
Mateřídouška (Thymus) patří mezi oblíbené bylinky, které jsou nejen krásné, ale i zdraví prospěšné a využijete je například k přípravě bylinného čaje. I v tomto případě volte nižší kultivary, jež se uplatní na skalkách, v korytech, jako okraje záhonů či koberec mezi kamennými schody. Květy mateřídoušky stejně jako výše uvedených druhů k vám přilákají včely i různé druhy motýlů a nejvíce vyniknou v kombinaci s většími kameny, štěrkem či oblázky.
Čistec vlnatý (Stachys byzantina), suchomilná trvalka z Kavkazu, vytváří hustý porost stříbřitých, hebce chlupatých listů. Vypadají jako z plyše, jsou jemné, na dotyk velmi příjemné - možná čistec znáte pod lidovým názvem jehněčí ouška. V době, kdy na klasovitých květenstvích vykvétají růžově zbarvené, drobnější květy, dosahuje 40 centimetrů. Dobře se hodí pod keře či stromy, kde zaplní prostor tak, že nemusíte řešit problém s plevelem. Nepotřebuje mimořádnou závlahu. Po zimě odstraňte staré listy, aby mohly vyrůst mladé, pěkné.
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) představuje typickou středomořskou bylinu vhodnou na slunce. Má úzké, stříbřitě šedé, aromatické listy a podle kultivaru kvete fialově, modře, růžově i bíle. Její výška se obvykle pohybuje kolem 60 centimetrů. Aby si zachovala kompaktní tvar, sestřihněte ji každé jaro asi do výšky kolem 15 centimetrů. Vzhled můžete upravit ještě v létě, poté, co sklidíte květy.
Také bylinka dobromysl obecná (Origanum vulgare) se hodí do zahradních i balkonových výsadeb. Ocení stanoviště s přímým sluncem, ale je třeba ochránit ji před větrem. Kvetoucí nať můžete sklidit a použít čerstvou nebo sušenou k dochucování pokrmů, na čaj, proti kašli a bolestem hlavy.
Čtěte také: Svět přírody
Třapatky patří k prérijním, nenáročným druhům. Byly vyšlechtěny kultivary s různým zbarvením květů, nejznámějšími druhy jsou třapatka nachová (Echinacea purpurea) a třapatka srstnatá (Rudbeckia hirta), známá spíše pod názvem rudbekie, jež kvete v odstínech žluté, oranžové a hnědé. Tyto rostliny vykvétají v červenci a vydrží kvést až do podzimu. Budete-li odkvetlé stvoly odstraňovat, dobu kvetení tím prodloužíte. Květenství, která ponecháte přes zimu, budou zdobit zahradu i pod sněhovou přikrývkou.
Dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides) řadíme rovněž k prérijním druhům. Jedná se o okrasnou trávu tvořící trsy svěže zelených listů a přinášející lehkost do okrasných výsadeb. Nádherně vypadá v období květu, kdy se nad trsy ve větru jemně pohupují huňatá květenství. Dochan potřebuje propustnou, vlhkou a výživnou zeminu. Pokud ji nemáte, dopřejte mu občasné přihnojení. Trsy sestřihněte vždy až na jaře, zhruba 5 až 10 centimetrů nad zemí.
Komule Davidova (Buddleia davidii), známá jako motýlí keř, se postará o to, aby na své výrazné, vonné květy přilákala spousty motýlů a dalšího hmyzu. Původní, z Číny pocházející keř kvete fialově, ale v nabídce šlechtěných kultivarů najdete i ty s květy růžovými, bílými či tmavě fialovými. Komule potřebuje humózní, výživnou zeminu a předjarní řez na 1 až 3 pupeny.
Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) má svou domovinu v Asii a exoticky i vypadá. Květy mohou mít barvu bílou, fialovou, růžovou i domodra, typické je tmavší oko. Ibišek neobrůstá listy hned zjara, a tak, když se vám bude zdát, že nepřežil zimu, vydržte! Odvděčí se vám půvabnými květy, které budou vykvétat i v září. Dopřejte mu předjarní řez a mladým exemplářům zimní ochranu. Ibišek můžete zapěstovat i na kmínku.
Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris clandonensis) je rychle rostoucí keř ze Střední Ameriky, Číny a Mongolska. Modře zbarvené květy jej zdobí od srpna do září. Kůra i listy po rozemnutí voní po citronech, čímž lákají opylovače. V předjaří seřízněte loňské větve na 10 centimetrů.
Čtěte také: Nahrávání zvuků přírody
Opadavá a nenáročná je kolkvície krásná (Kolkwitzia amabilis), kulovitý keř s obloukovitě převisajícími postranními větvemi. Drobné, trubkovité květy jsou zbarveny v růžových odstínech a nádherně sladce voní.
Pořízením některé z popínavek dodáte své zahradě další rozměr. Ještě více to platí o terase, balkonu či lodžii - vhodně zvolené rostliny mohou vytvořit pomyslné stěny a uzavřít vás před nenechavými pohledy do příjemného soukromí. Pro trvale rostoucí druhy je důležitá vhodná, dostatečně velká nádoba - pokud se vám na balkon nevejde, pak pěstujte popínavky jednoleté, které si každoročně vypěstujete ze semen. Nemají tak velký kořenový systém, takže se obejdou bez rozměrných květináčů.
Při pěstování popínavek nezapomeňte na řádnou oporu, kterou potřebují - tyče či vodicí dráty, domovní zeď, treláž, zabetonovanou kovovou konstrukci, pergolu pro ty vzrůstnější (obzvláště vistárie jsou těžké a mohutné). Mezi trvale rostoucí popínavky vhodné na slunné stanoviště patří například růže (Rosa), trubač kořenující (Campsis radicans), vistárie (Wisteria) či akébie (Akebia), zasadit můžete i révu vinnou (Vitis vinifera). Kromě krásných květů vám některé z nich nabídnou i svou úžasnou vůni (růže, vistárie, akébie) a jedlé plody (akébie, réva).
Správný výběr stanoviště je klíčem k úspěšnému pěstování. Některé rostliny milují plné slunce a odmění se bohatými květy či chutnými plody. Jiné druhy naopak prospívají ve stínu, kde vytvářejí svěží zeleň a dobře snášejí nižší intenzitu světla. Polostinné rostliny představují ideální kompromis - daří se jim tam, kde mají část dne dostatek slunce a zbytek času ochranu před přímým slunečním žárem.
Myslíte si, že na celodenním slunci nedokáže nic růst? Nesrovnávejte to se sebou. Málokdo by vydržel celý den sedět na slunci, natož ne bez kapky vody. Některé druhy rostlin jsou ze své domoviny zvyklé na extrémní podmínky, suché a chudé i kamenité, či písčité půdy, které se rychle prohřívají a neudrží téměř žádnou vodu.
Třeba jen zvolit správný výběr a nebudete nuceni pravidelně záhon doplňovat, dosazuje a plakat nad vyhynulými rostlinami. Samozřejmě to neznamená, že nevyžadují vaši pozornost. Do záhonu s trvalkami aplikujte i písek a různé frakce štěrku. Velké kameny vytvoří dokonalou iluzi.
Suchomilné šruchy velkokvěté (Portulaca grandiflora) oplývají krásnými květy v mnoha barvách, které mohou být jednoduché i plné. V zamokřených půdách by uhnívaly, proto jsou ideálními kandidáty na suchá stanoviště.
Mezi sukulenty patří adénium (Adenium) či agáve (Agave), které nabízejí celou řadu odlišných druhů od miniaturních až po vzrůstné. Hojně se pěstují ve Středomoří a na dalších místech s teplým klimatem, u nás se jim na sušších slunných místech bude dařit také. U těchto druhů rostlin je známo, že snadno překonají i dlouhodobé sucho.
Efektními rostlinami jak do zahrad, tak k sušení jsou bělotrny. Bělotrn modrý (Echinops ritro) a bělotrn kulohlavý (Echinops sphaerocephalus), které patří mezi oblíbené včelařské rostliny. Pěstují jak pro okrasu, tak pro užitek. Stejně jako bělotrn je i mydlice (Saponaria) medonosnou rostlinou dávající přednost slunným výživným půdám. Mnohokvětá květenství mají bílou až narůžovělou korunou. Řadíme je k vyšším trvalkám.
Neprávem opomíjený bývá mák (Papaver), a to i přesto, že jeho okrasná hodnota v zahradách je nenahraditelná a možnosti využití rozmanité.
Pro pěstování rozchodníku (Sedum rupestre) se hodí slunné stanoviště a dobře drenážovaná půda. Kultivar Angelina má okouzlující jehličkovité listy, na slunci plné žluté vybarvení přecházející do ohnivě bronzové, zatímco v polostínu získají barvu lipové zeleně.
Až metr vysoké keříky vytvářejí perovskie (Perovskia), jež jsou velmi nápadné díky svým stříbřitým listům a fialovým květům uspořádaných v latách. Na jaře je potřeba keříky hluboce sestřihnout. Stanoviště by mělo být slunečné a dobře propustné. Jsou plně mrazuvzdorné.
Slunce a polohy chráněné před větrem miluje šalvěj (Salviae), jinak jsou rostliny šalvěje pěstitelsky nenáročné.
Pěstování levandule (Lavandula) na přímém slunci vám zaručí, že její barva i aroma bude velmi intenzivní.
Může se zdát až trochu podivné mluvit o rostlinách na slunečné stanoviště, když velká většina keřů roste nejlépe právě na slunci. Většina z těchto rostlin výborně snáší i dlouhodobé sucho, ovšem teprve až na stanovišti dostatečně zakoření, takže v začátku pěstování budou přece jenom trochu vaší laskavé péče potřebovat.
Začínáme rovnou rostlinou s trochu komplikovaným názvem. Zatímco latina používá jenom jedno jméno, čeština tento rod rozděluje na dvě skupiny - čilimníky a janovce. Jsou to dřeviny chudých, suchých a kamenitých půd. Skoro bezvýhradně pro ně platí, že čím hůř, tím lépe: v bohatých a dobře vyhnojených půdách sice rostou rychle, ale také příliš brzy stárnou a hůře kvetou. Kam tedy s čilimníky? Na slunce, nejlépe na jižní stranu či jižní svah. Kvetou podle odrůdy a lokality od konce dubna do začátku června.
Tento nevelký keřík žádné pořádné ořechy neplodí, zato jeho modré květy rozkvétají až v době, kdy si už většina ostatních dřevin bere náhradní volno. První květy se otevírají už srpnu, ale kvést vydrží obvykle až do první poloviny října. Je to silně medonosná dřevina, která i v době raného podzimu nabízí včelám dostatek živobytí. Ořechoplodec potřebuje kromě dostatku slunce také velmi propustnou půdu neutrální nebo mírně zásadité reakce.
Tato rostlina podivného jména pochází ze suchých oblastí střední Asie. Někdy se tato krasavice řadí k trvalkám, jindy bývá považována za dřevinu. Její květy jsou sice malinké, ale soukvětí je tak výrazné, že zaujme i na velkou vzdálenost. Modré květy na letní zahradě nikdy nezaniknou a vždy přijdou vhod. Pro perovskii vyberte dobře propustnou půdu, která nemusí být na živiny nijak bohatá.
Pokud potřebujete na své suché a slunné zahradě stoprocentně odolný velký keř, zkuste rakytník. Tento stříbrnolistý keř pochází ze slunné střední Asie a je velmi přizpůsobivý, takže si relativně velmi dobře poradí i v jiných podmínkách. V poslední době i u nás tento keřík šplhá rychle po příčkách popularity do nejvyšších poloh, neboť jeho plody jsou nesmírně zdravé. Budete k tomu ale potřebovat minimálně dvě rostliny - jednu samičí a jednu samčí.
Na slunné i suché polohy můžete vysadit také americkou přistěhovalkyni juku. Navzdory tomu, že působí poněkud exoticky, je zcela mrazuvzdorná. Ke svému bytí potřebuje výborně propustnou půdu, v těchto podmínkách své majitele zajisté potěší půvabnými soukvětími, která můžou rostlinu zdobit od začátku léta až do raného podzimu. Kvůli lehce exotickému vzhledu však dobře promyslete, kam rostlinu vysadíte.
Léto a ostré sluneční paprsky jsou tu a vy možná váháte, jaké rostliny na balkón či zahradu zasadit, aby vám je sluníčko nespálilo. Nebojte se, existují takové květiny, které přímé slunce vysloveně vyžadují. Jaké to jsou?
V létě trávíte na balkóně a zahradě co nejvíce času, proto to tam samozřejmě chcete mít co nejhezčí. Ne všechny květiny však zvládnou nápor ostrých slunečních paprsků. My vám přinášíme seznam takových rostlin, které sluníčko milují a přímé paprsky vysloveně požadují.
Trvalky, které potřebují na záhonu slunné místo, budou optimálně růst a kvést pouze na takovém stanovišti. V závislosti na druhu mají dřeviny milující slunce rozdílné nároky na půdu. Zatímco některým rostlinám vyhovuje suchá, písčitá nebo dokonce kamenitá půda, jiným trvalkám se lépe daří ve vlhké a na živiny bohaté zemině.
Máte-li zahradu na jih, pálí vám na ni celý den slunce. Ne každá rostlina je z takové situace nadšená, nicméně naštěstí je několik druhů, které si naopak na slunci přímo lebedí a dobře zde i prosperují. Spolehnout se tak můžete na tyto čtyři druhy.
Ačkoliv se na trvalkářském trhu dnes s původními druhy v naprosté většině nesetkáte, protože všechny druhy podléhají dlouhodobému šlechtění, přesto si tyto rostliny v sobě nesou zakódované vlastnosti po svých prapředcích. Kultivary mohou mít některé vlastnosti pouze „vylepšené“, takže mohou být nakonec i mnohem více odolné vůči suchu, než původní rostliny.
S extrémními stanovišti si všeobecně dobře poradí rostliny ze středomořské oblasti. Mezi nimi nesmíme opomenout třeba bylinky nebo různé aromatické rostliny, které si nacházejí cestu do našich zahrad právě díky léčivým vlastnostem nebo příjemné vůni.
Se suchem a sluncem se skvěle vypořádají také rostliny se sivě zbarvenými a mírně ochmýřenými listy nebo ty, které vytváří silné, kožovité nadzemní orgány, které fungují jako zásobárna vody. Dobrým příkladem jsou například rozchodníky (Sedum) nebo oblíbené netřesky (Sempervivum), s nimiž se často setkáte na extenzivních střešních zahradách.
Vybírat můžete také z u nás nepůvodního sortimentu. S letním přísuškem si dobře poradí celá řada rostlin, pro které byste si v minulosti museli zajet na severoamerickou prérii. Právě ony se běžně používají pro výsadbu do nízkoúdržbových prérijních záhonů, které jsou v posledních letech skloňovány ve všech pádech.
Bylinky a aromatické léčivky se nehodí jen do bylinkových záhonů, ale vyšperkují i okrasné trvalkové záhony. Skvěle si rozumí také s druhy v prérijních záhonech, v nichž jsou oblíbené hlavně u hmyzích opylovačů. Sušší a hlavně dobře oddrenážovaná půda vyhovuje levanduli úzkolisté (Lavandula angustifolia), mateřídoušce obecné lidově nazývané jako tymián (Thymus vulgaris) nebo třeba silně aromatické šalvěji lékařské (Salvia officinalis). Poměrně zajímavé možnosti uplatnění nabízí sortiment mateřídoušek (Thymus).
Na žádné střešní zahradě, v kamenném korytu nebo v podrostu prérijního záhonu by určitě neměla chybět mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), kterou objevíte i na našem území na okrajích cest nebo písčitých stráních, dále pak mateřídouška vejčitá (T. pulegioides) nebo mateřídouška časná (T. praecox). Ve skupině bylinek ovšem najdete i další nenáročné poklady. Vyzkoušejte také dobromysl obecnou (Origanum vulgare), zavinutku podvojnou (Monarda didyma), saturejku horskou (Satureja Montana) či svatolinu cypřiškovitou (Santolina chamaecyparisius).
tags: #velmi #slunne #stanoviste #pro #pestovani #zeleniny