Není tajemstvím, že se oceány začínají nebezpečně plnit odpadky, které ubližují všem jejich obyvatelům i nám lidem. Situace začíná být vážná.
Kolik je přesně ve světových oceánech plastů, nevíme. Odborníci ale odhadují, že jde o stovky milionů tun - navíc sem neustále proudí další a další odpadky. Prý je to tolik, jako by pod hladinu každou minutu vysypal plnou korbu popelářský vůz. Současným tempem tak bude v roce 2050 v mořích více plastů než ryb. Už dnes přitom platí za lidský nepořádek životem více než milion ptáků a stovky tisíc savců, jako jsou delfíni, velryby či tuleni. A to každý rok.
Situace zašla tak daleko, že v moři začala plout obrovská hromada lidských odpadků tvořená zejména plasty. Nalezneme ji v severní části Tichého oceánu. Zrodila se tu působením podmořských proudů, které sem během mnoha let zanesly a svým vírem zkoncentrovaly odpadky ze všech koutů světa. Možná to zní kuriózně, ale ve skutečnosti je to katastrofa. Nejde jen o nějakou plující skládku uprostřed nekonečného Pacifiku: Podle nejnovějších propočtů tato takzvaná Velká pacifická odpadková skvrna zabírá plochu třikrát větší než Francie nebo stejně velkou jako celé Mexiko.
Ekologové tento plující ostrov dokonce prohlásili za nový stát. Pojmenovali ho Souostroví odpadků a navrhli i jeho státní symboly. Na vlajce má PET lahev na modrém a bílém poli, cestovní pas zdobí zvířata zamotaná do rybářských sítí či velryba plující mořem odpadků. Na bankovkách zase uvidíte výjevy ze znečištěného pobřeží. Nejde přitom o nadsázku, která má varovat před tím, co se může stát. Podobné výjevy jsou v mnoha oblastech běžnou realitou.
Staré, pomačkané a vyšisované plastové lahve, sáčky, obaly od sušenek… To vše můžeme nějakým způsobem z oceánů odstranit. Jenže to není jediný problém s plasty v mořích. Minimálně stejně velké potíže zůstávají okem neviditelné. Vlivem slunce a neustálého pohybu mořských vln se plastové odpadky doslova rozemílají na stále menší kousky. Konečným stadiem jsou mikroplasty - úlomky tak malé, že si je živočichové pletou s planktonem a žerou je. Mikroplasty se v potravním řetězci hromadí, stoupají skrze něj a v tělech ryb se klidně mohou dostat i na náš talíř.
Čtěte také: Proč je velryba grónská ohrožená?
Vědci zjistili, že sardel kalifornská shledává vůni povlaku na plastu tlejícím v moři neodolatelnou. Hejno ryb zachytí vůni, kterou mořské řasy a bakterie zanechávají na kouscích plastu, a propadne šílenství. Savoca dodává, že toto chování ryb vychází z historických zkušeností. „Když zvířata jedí plast, nerozhodují se hloupě. Voní to jako jídlo, vypadá to jako jídlo.
Plastové odpadky obsahují množství zhoubných chemikálií, jako je Bisfenol A nebo DEHP, které se mohou snadněji dostávat do organismu ryb skrze pokryv řas a bakterií. „Lidé“, říká Rochmanová, „mohou čím dál snadněji najít plasty ve svých rybích filetech a rybích prstech“.
„Musíme jednat hned, když nacházíme relativně malé procento plastů v živočiších, které jíme,“ dodává k tomu Savoca. Mohl by se z toho stát nejenom zdravotní problém živočichů, ale i lidí“.
Korýši rozkoušou jedinou plastovou jednorázovou tašku na bezmála dva miliony mikroskopických útržků. Tak vzniká tzv. mikroplastik, který je dnes v životním prostředí prakticky všudypřítomný.
Mořské živočichy ohrožují plasty několika způsoby. Celkem bylo zjištěno více než 700 druhů mořských živočichů, kteří se buď v plastech zachytí, nebo plast polykají. Přitom jde zřejmě jen o zlomek skutečného druhového spektra tvorů postižených znečištěním moří a oceánů plastovými odpady.
Čtěte také: Vyřazení vozidla: plná moc
Podle odhadů OSN zabije odpad z plastů ročně asi milion mořských ptáků, 100 000 mořských savců a bezpočet ryb. Ryby čelí tzv. ghost fishing čili „stínovému rybolovu“, když uvíznou ve ztracených rybářských sítích, ale i v nejrůznějších plastových nádobách, pytlích a dalších typech odpadu.
Příčinou skonu sedmitunového kytovce byla ztráta orientace, podvýživa a především zažívací trakt zaplněný plastovými odpady. Kromě obligátních plastových sáčků a pytlů na odpadky, kusů lan a cárů rybářských sítí se uvnitř nacházel i kus pneumatiky, prasklý kanystr a buben (nespecifikované velikosti). Výsledkem bylo výrazné poškození břišní stěny a peritonitida, zánět pobřišnice, který zvířeti prakticky znemožňoval nasbírané odpadky vyvrhnout zpět. Vorvaň už v momentech předcházející smrti nebyl schopen přijímat a zpracovávat potravu a není vůbec jisté, zda byl ještě naživu, když jej moře vyplavilo na pevninu.
Velryba uvízlá v síti musí překonávat o polovinu větší odpor, než když plave volně. To představuje skutečně významnou zátěž pro pohyb jak na hladině, tak i pro potápění do hloubky. K dosažení stejné rychlosti vynakládá velryba zapletená do sítě dvojnásobek energie. Bohužel nejsou výjimkou ani případy, kdy kytovec v důsledku zapletení do sítě uhyne.
K polykačům plastů patří zejména mořští ptáci. Vzácné nejsou případy, kdy zbytky PET lahví, mikrotenových sáčků nebo umělohmotných tašek ucpou opeřencům žaludek natolik, že normální potrava se do něj už nevejde a ptáci uhynou.
Mladý nizozemský vynálezce Boyan Slat se svým projektem Ocean Cleanup už několik let pracuje na myšlence velkého úklidu oceánů. Její součástí je i systém zaměřený na likvidaci Souostroví odpadků. Skládá se z obrovských sítí zavěšených na obřích natlakovaných trubkách. Sítě budou zachycovat plastové odpadky a trubky je do sebe vcucnou podobně, jako když doma vysavačem uklízíte drobky z koberce. Namísto do prachového sáčku ale odpad poputuje do obřích lodí, které ho nakonec odvezou na pevninu k zasloužené recyklaci. Projekt má během pěti let zredukovat velikost Souostroví odpadků na polovinu.
Čtěte také: Překvapení v přírodě
Naději našli nedávno japonští biologové, a to rovněž v mikrosvětě. Objevili bakterii Ideonella sakaiensis, které plast nevadí - naopak si na něm přímo pochutnává. Přišli na ni před dvěma lety na jedné skládce a začali ji hned zkoumat. Letos rozklíčovali strukturu enzymu, kterým bakterie rozkládá polyethylentereftalát - materiál, z něhož se vyrábějí například PET lahve. Doufají, že bude brzy možné enzym používat v recyklačních centrech pro odbourání odpadních plastů, a to zcela bez zátěže životního prostředí. Někteří odborníci již také naznačili, že může pomoci i při úklidu oceánů.
Nápad vysát z moře odpadky nebo na ně poslat plastožrouty zní výborně. Jenže uklidit oceán vyřeší jen polovinu problému. Pokud budeme nadále každoročně vyrábět miliony tun plastových lahví, obalů a sáčků, které vyhodíme hned po použití, brzy naplníme moře plastem znovu. Přední vědci proto upozorňují, že se musíme naučit s plasty šetřit. Na vině jsou zejména země jihovýchodní Asie, odkud míří největší množství plastů do řek a moří. Podle posledních odhadů je největší problém s recyklací plastů v Číně, Indonésii, Vietnamu či Srí Lance.
Afrika vede Nepřísnější pravidla pro používání plastů dnes ale platí v africké Keni. Není to ani rok, co Keňa zakázala použití veškerých plastových tašek a sáčků kromě těch na odpadky a těch, které se používají v nemocnicích. Kdokoli zákon poruší, dostane pokutu v řádu stovek tisíc korun. Je to drsné, ale účinné. Už během několika měsíců si místní obyvatelé všimli, že v ulicích je méně odpadků. Rybáři méně bojují se sáčky zapletenými do sítí a místní řezníci říkají, že zvířata na porážku už nemají v zažívacím traktu zbytky rozžvýkaného igelitu. Nová nařízení mají zkrátka úspěch. Chtějí je proto převzít i okolní země a Keňa plánuje, že se brzy zaměří na omezení vzniku odpadu z PET lahví. Snad se naučí s plastem šetrně hospodařit celý svět.
Ačkoli nežijeme u moře, do velkého úklidu oceánů se můžeme zapojit také. Stačí snížit svou spotřebu plastů. Zamyslet se nad tím, jestli opravdu potřebujeme všechny ty jednorázové plastové výrobky nebo stopadesát levných plastových hraček. Odmítnout plastové brčko, které se nerozloží ani za celý lidský život. Nakupovat do své vlastní opakovaně použitelné tašky. Nosit si láhev na vodu a nekupovat si ji v "PETkách". Nebrat si fórovou plastovou propisku, i když je zadarmo. A tak dál.
Je načase začít myslet a hlavně se začít chovat udržitelněji, myslet více na budoucnost. Kupovat a používat věci, které vydrž déle než pár let. O jednorázových plastech ani nemluvím - ty NAHRADIT úplně!
Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme.
Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).
| Oblast | Hmotnost (tuny) | Počet kusů (miliardy) |
|---|---|---|
| Velká tichomořská odpadková skvrna | 96 400 | 1 990 |
| Indický oceán | 59 130 | 1 300 |
| Severní Atlantik | 56 470 | 930 |
| Středozemní moře | 23 150 | 247 |
| Jižní Tichý oceán | 21 020 | 491 |
| Jižní Atlantik | 12 780 | 297 |
tags: #velryba #plna #odpadku #příčiny