Vliv lanovek na ochranu přírody: Studie a dopady na Šumavu

01.04.2026

Rozhodování o divočině v Národním parku Šumava bude mít zásadní vliv i na místní ekonomiku. To je hlavní závěr nové studie, kterou na tiskové konferenci představili Ian Dickie, obchodní ředitel EFTEC a vědci z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Studie „Ekonomické dopady rozdílných scénářů péče o NP Šumava“ hodnotí tři možnosti vývoje: pokračování současného stavu, přijetí zákona navrženého bývalým ministrem Chalupou, který jde na ruku velkým developerům, a přijetí návrhu zákona, připraveného vědci a ekologickými organizacemi.

Celkový ekonomický přínos národního parku vyčíslila studie na 44 miliard korun ročně, a to zejména díky existenci vzácné a málo porušené přírody.

Turismus na Šumavě přináší podle studie ročně téměř dvě miliardy korun. Celkový ekonomický přínos parku ale podle odhadů dosahuje ročně až 44 miliard korun.

Ian Dickie, MA, MSc., obchodní ředitel EFTEC a ředitel Aldersgate Group z Velké Británie, řekl: „Rozšířit v NP Šumava území divočiny představuje dvojnásobnou výhru - pro šumavskou přírodu i pro místní ekonomiku. Toto řešení zajistí parku unikátní pozici na rostoucím evropském trhu s ekoturismem a prožitkovou turistikou. Naopak scénáře, jež slibují rozvoj Šumavy prostřednictvím velkých developerských projektů a snížením rozlohy divočiny, by poškodily jak přírodu, tak na i na ni navázanou turistiku.“

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., vedoucí oddělení výzkumu biodiverzity Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe) a profesor ekologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, řekl: „Studie je prvním skutečně vědecky fundovaným socioekonomickým rozborem situace. Tito lidé by byli sami proti sobě, pokud by podobné věci připustili.“

MVDr. Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů a NP Šumava Hnutí DUHA, řekl: „Studie jedné z nejprestižnějších evropských konzultačních společností přesvědčivě dokládá, že rozšiřování oblastí ponechaných divoké přírodě přinese růst turistiky, ze které bude profitovat celý region. Otázka je, proč někteří politici na její úkor prosazují těžbu dřeva a developerské záměry. Studie dokládá, že jde o ekonomicky sporné projekty, ze kterých nebudou mít prospěch místní lidé, ale velcí investoři a pozemkoví spekulanti. Oproti tomu příjmy z nárůstu turistiky jdou drobným podnikatelům v regionu, ovšem ti nesponzorují politiky a politické strany.

Studie vážně zpochybnila ekonomický přínos založený na stavebním rozvoji a takových projektech, jako je například vybudování lanovky a sjezdovky na Hraničník. Experti poukazují na ekonomicky dobře fungující Národní park Bavorský les, který „… má 53 % divočiny a velkou návštěvnost: spočívá v ikonické hodnotě ‚značky‘ divočina, v přírodní krajině a pocitu odlehlosti, která se k ní váže ...turistika vynahrazuje ztráty z lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu...větší podíl příjmů z turistiky [oproti dřevařství] zůstává v regionu.“

Dopady lyžařských areálů na přírodu

Snahy budovat stále nové a nové lyžařské areály, lanové dráhy, vleky a sjezdovky trvají v České republice již celá desetiletí. V posledních letech je však jejich frekvence výrazně vyšší.

Rozvoj lyžařských areálů v ČR je ve většině případů navrhován na úkor lesních porostů. Dochází tak k výraznému narušení základních funkcí lesa - stabilizace stanovištních podmínek a vodních poměrů či ochrany půdy.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Fragmentace lesa přispívá ke snížení jeho ekologické stability a biodiverzity. Na fragmentaci negativně reaguje řada lesních živočichů. Jejich populace se tříští do několika obtížněji komunikujících částí.

V našich národních parcích jsou rozvojovými aktivitami navíc zasaženy lesy zvláštního určení, jejichž prvořadou funkcí je ochrana vodních zdrojů a půdy a zachování území určených k ochraně přírody, nebo i lesy ochranné na lokalitách s mimořádně nepříznivými stanovištními podmínkami. Nejedná se tedy o lesy určené k odtěžení a nahrazení komerční aktivitou.

Výrazný zásah do lesních porostů uzavřených horských údolí i dobře viditelných svahů navíc ovlivňuje krajinný ráz území a často podstatně snižuje jeho hodnotu.

Výstavba lanovek a vleků, terénní úpravy sjezdovek, rozvody technického zasněžování nebo další stavby související s provozem lyžařského areálu jsou provázeny rozsáhlou stavební činností, při které dochází k plošnému poškozování a změnám vegetačního krytu.

Vznik nové sjezdovky je obvykle spojen s rozsáhlými terénními úpravami při zarovnávání původního povrchu. Dochází k degradačním změnám fyzikálních a chemických vlastností půdy, jsou převrstveny půdní horizonty a zlikvidována humusová vrstva (v horách vznikající až stovky let), snižuje se množství uhlíku vázaného v půdě a vyplavují se další důležité prvky.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

V souvislosti s odlesněním a terénními úpravami se zásadně mění hydrologické poměry dotčené lokality. Dochází k vysychání či snížení vydatnosti pramenišť v místě zásahu i v širším okolí, zrychluje se odtok vody z bezlesých svahů, snižuje se její vsakování.

Výrazným způsobem ovlivňuje odlesněné plochy i uměle zasněžované louky, vyloučit nelze ani rizika při zásobování kvalitní pitnou vodou.

Sjezdovky s technickým sněhem mají nejméně dvakrát větší masu sněhu (vody) než tratě se sněhem přírodním. Technický sníh má jiné fyzikálně-chemické vlastnosti než sníh přírodní a taje o 2-6 týdnů později.

Komprese sněhu zvyšuje jeho tepelnou vodivost, teplota povrchu půdy klesá až hluboko pod bod mrazu, zhoršuje se výměna plynů. Výsledkem je změna půdní fauny, nižší diverzita organismů a nižší produktivita ovlivněného stanoviště, složení vegetace se posouvá k později kvetoucím a větru méně odolným druhům. Literatura navíc uvádí, že vliv technického sněhu na přírodu je kumulativní!

K vytvoření 1 m3umělého sněhu je třeba 250-500 l vody, což při jeho vrstvě 20-35 cm představuje spotřebu 70-120 l/m2(tj. 700 000-1 200 000 litrů na 1 hektar sjezdovky).

Opomíjeným faktorem bývá hlukové a světelné znečištění skiareálů a jejich vzdáleného okolí. Mimo běžný denní provoz (často i s hudebním ozvučením) se jedná zejména o noční provoz sněžných roleb a skútrů při zimní údržbě sjezdovek a lanových dopravních zařízení.

Lesní a nelesní společenstva v místě lanovek a sjezdovek jsou nahrazována druhově velmi chudými společenstvy travin, tvořenými často geneticky nepůvodními druhy ze směsí používaných k zatravňování sjezdovek.

Na upravovaných sjezdovkách dlouhodobě dochází k ochuzování druhové skladby vegetace. Prosazují se rostlinné druhy rostoucí rychle a kvetoucí později, ustupují naopak druhy kvetoucí časně.

Se změnou vegetace se mění i společenstva živočichů. V případě obratlovců byla, kromě vlivu výše zmíněné fragmentace, prokázána například menší početnost a diverzita lučních a lesních ptáků na sjezdových tratích a v jejich okolí.

Známé jsou střety tetřevovitých ptáků s lany lanovek a vleků, zvířata mohou hynout rovněž v záchytných sítích podél sjezdovek. Zajímavým zjištěním je, že v blízkosti skiareálů se vyskytuje více zvířat živících se odpadky.

Lanové dráhy jsou často provozovány celoročně, ulehčují přístup do hřebenových partií hor (běžné jsou přepravní kapacity až 2 400 lidí/hod.), a zvyšují tak množství návštěvníků, pěších turistů, cykloturistů i běžkařů v přírodovědně nejcennějších a současně nejcitlivějších horských partiích.

Pro budoucí existenci lyžařských areálů jsou velmi významným faktorem probíhající klimatické změny, tj. především očekávané problémy s menším množstvím přírodního sněhu a jeho kratší přítomností, problémy s klesajícím množstvím dostupné vody a další.

Je však značně diskutabilní, zda vybudování skiareálu má pro konkrétní region skutečně pozitivní ekonomický dopad. Není zřejmé, zda realizace záměru bude ekonomicky přínosná pro celé město či obec, nebo především jen pro investora.

Plánovaná lanovka na Hraničník

Plánovaný projekt lanovky na šumavský Hraničník je v rozporu s evropským systémem ochrany přírody Natura 2000 i zákonem o ochraně přírody a krajiny. Poukazuje na to posudek o vlivu na životní prostředí, který dalo vypracovat ministerstvo životního prostředí.

Posudek tvrdí, že podle Natura 2000 má projekt negativní vliv na celistvost vyhlášené Ptačí oblasti Šumava a Evropsky významné lokality Šumava. Zvláště kritické je ohrožení populace tetřeva hlušce v jádrovém území jeho výskytu nejen provozem lanovky se sjezdovkou, ale i souvisejícím pohybem návštěvníků.

Rozpor se zákonem o ochraně přírody a krajiny posudek spatřuje v tom, že umisťovat takové stavby s velkým a významně negativním dopadem na přírodu v chráněných územích je zakázáno.

Projekt lanové dráhy, která by usnadnila dopravu do rakouského lyžařského areálu Hochficht, s dolním terminálem na Klápě a horním na Hraničníku počítá se čtyřmi různými podobami. Lanovka by byla dlouhá 2710 metrů, za hodinu by byla schopná přepravit 1540 až 2700 lidí. Odjezdová evakuační sjezdovka o délce 2810 metrů by zaujímala plochu 8,6 hektaru. Parkoviště by se budovalo s kapacitou 432 stání pro auta a deset pro autobusy, s rezervou dalších 500 míst.

Podle hodnocení provedeného Prof. RNDr. Vladimírem Bejčkem, CSc., má projekt lanovky s plánovanou kapacitou 1540 až 2 700 lidí za hodinu významný negativní vliv na celistvost vyhlášené Ptačí oblasti Šumava a Evropsky významné lokality Šumava soustavy Natura 2000.

Pro dráhu lanovky a sjezdovky by měl být vyklučen les na ploše takřka 14 000 metrů čtverečních. Podle dokumentace předložené v EIA, se počítá s jejím běžným využíváním: „Výstavba evakuační sjezdovky umožní lyžařům sjíždět na českou stranu na občerstvení. Při dostatečně kvalitních službách v areálu lze očekávat i přejezdy rakouských a německých lyžařů na českou stranu …“. Sjezdovka má být také uměle zasněžována. Sjezdovka navíc nemá být široká jen 20 m, jak jste uváděl, ale dokumentace uvádí 30 m. Že se na takové trati nedá dobře lyžovat? Pro srovnání - obě sjezdovky, které jsou na rakouské straně Hraničníku, mají šířku 20 až 35 m.

Vliv zimních aktivit na tetřívka obecného v Alpách

Studie zkoumá vliv zimních aktivit na populace tetřívka obecného v Alpách. Bylo porovnáno 15 lokalit s minimálním výskytem zimních aktivit s 15 lokalitami v blízkosti lyžařských středisek. Zjistilo se, že kromě habitatových preferencí byla početnost tetřívků ovlivněna hlavně hustotou vleků, zatímco lov tetřívky nijak neovlivňoval.

Díky výstavbě vleků a na ně napojených aktivit kleslo množství tetřívků v těchto oblastech v průměru o 36 % a nějak ovlivněny byly populace až 1 km od vleků.

V nezasažených lokalitách bylo na 1,5 km dlouhém transektu napočítáno 6,6 samců tetřívka, zatímco v zasažených lokalitách to bylo jen 4,2 kohoutků. To odpovídá redukci o 36 % vlivem výstavby vleků.

Pokles může být způsoben destrukcí či změnami habitatu, vyšším predačním tlakem v důsledku fragmentace vegetace, vyšším přímým rušením lidmi a tím vyšším stresem a kolizí s lany vleků a lanovek.

Aby se negativní efekt co nejvíce snížil, bylo by nutné udržovat v okolí horských středisek vhodnou vegetaci.

Tabulka: Vliv zimních aktivit na populaci tetřívka obecného v Alpách