Vliv obnovitelných zdrojů na regionální rozvoj Německa

13.03.2026

Tato bakalářská práce se zabývá německou energetickou politikou a obnovitelnými zdroji energie v období 1990-2012. Zajištění stabilních, pravidelných a nepřerušovaných dodávek energie je jednou z nejdůležitější částí bezpečnosti každého moderního státu. Hlavním cílem této práce je zasazení německé energetické politiky a především politiky obnovitelných zdrojů do určitého rámce využitím teorie Pavlíny Springerové. Tato teorie se týká nacionalizačního a pragmatického přístupu k energetické politice a Springerová tuto teorii formulovala na základě výzkumu energetických politik v Latinské Americe. Na začátku jsou představeny oba přístupy. Dále je prostor věnován energetickému mixu Německa, výhodám a nevýhodám obnovitelných zdrojů pro Německo, energetickým programům a zákonům v letech 1990-2012 a současnému stavu Německa.

Článek analyzuje energetické modely rozvoje zdrojů a související infrastruktury z pohledu aktuálních potřeb vybraných zemí EU. Problematika rozvoje energetiky a zvoleného modelu zohledňuje zejména vytýčené politické cíle, energetickou bezpečnost, spolehlivost a ekonomiku uceleného modelového řešení. Příspěvek tak přibližuje výhody, ale i úskalí dvou rozdílných modelových řešení, kdy jedno je založeno na velkých systémových zdrojích s minoritní úlohou obnovitelných zdrojů a distribuované výroby. Druhý energetický model pak vychází zejména z dominantní úlohy distribuované výroby s významným zastoupením obnovitelných zdrojů.

Aktuální vývoj energetiky ve významné části vyspělých zemí dnes směřuje buď k výraznému zastoupení a podpoře obnovitelných zdrojů nebo k modelu velkých systémových zdrojů kombinovaných s obnovitelnými zdroji a distribuovanou výrobou energie. Výhodou příslušné komparace pak nesporně je skutečnost, že obě země disponují energetickou infrastrukturou na poměrně vysoké úrovni a zároveň silnou průmyslovou základnou a proexportně orientovanou ekonomikou.

Předchozí části příspěvku prokázaly tvrzení, že současná situace v oblasti energetických zdrojů prakticky nepřipouští široké uplatnění jakýchkoliv nových zdrojů a technologií bez významné státní podpory. Správnost tohoto stanoviska je možné si doložit náklady na podporu OZE a to jak v ČR, tak v Německu [1, 2, 3]. Z tohoto pohledu pak není rozhodující, zda se jedná o přímou investiční podporu nebo systémovou záležitost, např. Nicméně před zastánce velkých systémových zdrojů a jaderné energetiky se staví zcela identický problém. Jak ukazuje situace nejen v ČR, ale i ve Velké Británii, tak dostavba jaderných zdrojů se neobejde bez rozsáhlých finančních garancí tzv. CfD (Contract for Difference) [4]. Pro účel našeho rozboru a diskusi to znamená ptát se: Jaká je akceptovatelná cena a výše nákladů, kterou chceme a můžeme si dovolit zaplatit za energetickou bezpečnost, ekologii, v principu veřejný zájem a zároveň nepodlomit konkurenceschopnost dané země popř. daného odvětví, ale i celé EU.

Právě podpora OZE ve Velké Británii formou CfD je výrazně vyšší než např. Pro ilustraci podpora větrným zdrojům se pohybuje podle umístnění na úrovni GBP 100,00-155,00 / MWh a u FVE jde pak o GBP 125,00 / MWh. Větším problémem je však skutečnost, že rozvoj OZE ani zdaleka nepodpořil růst HDP a zaměstnanosti, tak jak se původně předpokládalo. Tyto národohospodářské parametry naopak těží z rozvoje konvenčních zdrojů a otevírání nových nalezišť fosilních paliv jako např.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Samozřejmě, že při hledání odpovědí záleží na tom, jak si nastavíme své priority, ale vyjděme z předpokladu, že pokud zvolený model nebude stát pevně na ekonomických základech, tak dříve či později nebude udržitelný, velmi negativně se promítne do fungování celého hospodářství včetně zaměstnanosti, exportní výkonnosti tzn. i již zmíněné konkurenceschopnosti země a jejích ekonomických subjektů.

Ekonomika a výše státní podpory příslušného modelu by se měla odvíjet zejména od vlastní efektivity podporovaných technologií zdrojů, související infrastruktury a případně i od dalších aspektů hospodářského rozvoje. Z pohledu tolik proklamované konkurenceschopnosti a ochrany životního prostředí jde o klíčovou otázku. Hledání odpovědí k této problematice, jak si ukážeme v následujícím textu, už zdaleka není tak jednoduchou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Důvodem tohoto tvrzení je skutečnost, že nic není zcela černobílé a do odvětví energetiky se promítá celá řada protichůdných zájmů včetně různých politických a zájmových vlivů, energetické a surovinové bezpečnosti atd.

Do sféry veřejného zájmu pak nepochybně patří rozvoj a podpora nových technologií, ekologie, zdraví, růst životní úrovně, zaměstnanost, konkurenceschopnost, růst vzdělanosti atd. Jedná se tedy o otázky úzce spojené s hospodářskou a energetickou politikou státu. K řešení rozdílnosti zájmů a možných směrů rozvoje energetiky je účelné si stanovit priority pro budování moderní energetiky a následně hledat cestu jak k nim dospět.

Proto se ptejme, jaké jsou naše priority při budování energetiky a s ní související energetickou koncepcí? Proto jsme se zaměřili na zasazení dvou různých modelů rozvoje energetiky do prostředí dvou podobných, i když ne stejných ekonomik ve středoevropském prostoru. Komparace energetických modelů za tímto účelem bude v souladu s předchozími částmi příspěvku porovnávat německou a českou energetiku.

Je zřejmé, že u takto vytýčených priorit není jednoznačně možné stanovit prioritu č. 1-3, ale uvědomit si, že se vzájemně prolínají a doplňují, a to prakticky ve všech směrech. V úvodu této části příspěvku je zároveň nutné zdůraznit, že věrohodná analýza a hledání optimálních řešení vyžaduje souběh vhodných analytických metod v komplexu aktuálních trendů moderní energetiky. Mezi nejvýznamnější přelomy dnešní energetiky pak zejména patří nástup obnovitelných zdrojů energie a distribuované výroby v dosud nebývalé míře, rozvoj těžby břidličného plynu s očekávanými dopady do cen energií a zemního plynu zejména, nové koncepce a technologie inteligentních sítí nové generace tzv. V oblasti jaderné energetiky dochází v některých zemích na jedné straně k odklonu od tohoto typu zdrojů, na druhé straně nejen k výstavbě nových elektráren, ale i k rozvoji a výzkumu nových jaderných technologií zejména pak reaktorů III+/ IV. generace a malých jaderných reaktorů.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Jednou z podstatných otázek v rámci tohoto příspěvku je dilema, zda a jak funguje v dnešním hospodářství Ekonomie rozsahu a úspor v odvětví energetiky. V zásadě jde tedy o to odpovědět si na otázku, zda a za jakých předpokladů může ten který model energetiky najít úspěšné uplatnění, popř. v jaké kombinaci bychom ho mohli doporučovat. Většina dnešních vyspělých ekonomik se už jen těžko vrátí do období extenzivního rozvoje, průmyslové revoluce na přelomu 19. a 20. století se skokovým nárůstem spotřeby elektrické energie. Zároveň velká část rozvojových zemí, pokud nechce setrvat v chudobě, bude muset tímto procesem i když ne zcela historicky identickým projít.

Realita dnešního hospodářského vývoje je však poněkud jiná a komplikovanější. Vedle Ekonomie rozsahu, která nepochybně v dnešním globálním hospodářství funguje, se zároveň nacházíme ve vysoce konkurenčním prostředí s důrazem na produktivitu práce, inovativnost, efektivitu, kvalitu a podporu úspor. Po prostudování celé řady studií a prací na téma centralizované a decentralizované výroby elektrické energie, energetického mixu a souvisejícího modelu rozvoje sítí dospějeme překvapivě k názoru, že východiska a stanoviska jednotlivých odborníků jak na straně provozovatelů zdrojů a sítí, tak z řad výzkumných institucí a akademické sféry se významně liší.

Z tohoto důvodu, se jedním z cílů předkládané práce stává i stanovení východisek a odborných předpokladů, za kterých se daný model popř. určitá kombinace obou modelů stává efektivní. S odkazem na výše uvedené cíle příspěvku a předložené předpoklady je vhodné využít deduktivně analytického přístupu práce s ohledem na vybraný model rozvoje energetiky a skutečnost, že energetická a surovinová koncepce se významně odvíjí od politických a hospodářských cílů vládnoucí reprezentace. Politická vůle a nálady obyvatelstva, tak ovlivňují technologický vývoj mnohem více než bychom si byli ochotni připustit. Vlastní technologické a ekonomické expertízy, pak mohou být často postaveny na vedlejší kolej, aniž by bylo přesně vysvětleno z jakých důvodů. Pokud však tento vývoj probíhá za nejasných tržních podmínek s těžko odhanutelným vývojem, pak je i obtížné deklarovat efektivní popř.

Po analýze výhod a nevýhod stávajících technologií energetických zdrojů, přenosových a distribučních sítí v centralizovaném a decentralizovaném modelu rozvoje energetiky můžeme konstatovat, že není možné ve stávající situaci budovat jedno čistě modelové řešení. Tento závěr platí jak z pohledu bezpečnosti tj. Předkládaným stanoviskem v tomto směru je tedy závěr, že ať již budeme hodnotit jakékoliv modelové řešení současné energetiky, tak se bude jednat o kombinaci obou modelů, kdy bude nutné řešit otázku jaká je optimální struktura moderního energetického modelu s ohledem na bezpečnost, ekonomiku a ekologii.

Vzhledem ke skutečnosti, že směr vývoje v odvětví energetiky je do značné míry ovlivňován politikou země, s ohledem na názory a nálady veřejnosti, tak je možné předpokládat, jakým směrem se země bude ubírat. Rozvoj decentralizovaného modelu energetiky s vysokým podílem OZE je za dané situace z technického a ekonomického pohledu spíše vhodný pro hospodářství a země, které se nevyznačují vysokou dynamikou růstu, silnou průmyslovou základnou, ale naopak jde o ekonomiku s vysokým podílem zemědělství, terciární sféry popř. lehkého průmyslu.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Zásadním požadavkem by měla být ekonomická udržitelnost nastaveného modelu a to jak z dlouhodobého, tak střednědobého hlediska ať už se jedná o provozovatele zdrojů a sítí, průmyslové a komerční odběratele, domácnosti a v neposlední řadě i investory. Samozřejmě není možné dnes s vysokou mírou přesnosti prognózovat, jaké technologie energetických zdrojů a za jaké ceny budou k dispozici v následujících 20-30 letech. Na druhé straně nemělo by být pochyb o tom, že základ energetiky dané země nebo Společenství v období 2030-2050 se vytváří již dnes.

Jednoduchým doporučením by tak mělo být provedení komplexního porovnání, jaké jsou všechny přímé i nepřímé náklady v EURO na 1 MWh v dané zemí tzn. Tato analýza by pak měla být součástí Energetické koncepce jednotlivých zemí EU včetně ČR. Výsledné porovnání by pak mělo zohlednit další přínosy, které vybraný model energetiky a zdrojů nabízí s ohledem na vytýčené politické priority a celkovou dlouhodobou udržitelnost. Tyto parametry nebyly předmětem analýzy předkládaného příspěvku, ale i tak je jejich váha v celkovém kontextu hodnocení nepostradatelná.

Státní podpora na rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) v Německu by mohla v příštím roce klesnout k 18 miliardám eur. To je sice o miliardu eur více než v roce 2023, avšak významně méně než letošních očekávaných 23 miliard eur. Informoval o tom zahraniční server Clean Energy Wire s odkazem na analýzu Institutu energetické ekonomie při univerzitě v Kolíně nad Rýnem (EWI).

Institut EWI se v rámci střednědobého výhledu připravovaného pro čtyři německé provozovatele přenosové soustavy zabýval mimo jiné otázkou, jak se bude vyvíjet výroba elektřiny z OZE a na kolik vyjde Německo financování provozní podpory pro tyto zdroje. Analýza se konkrétně týkala období 2025-2029.

Z výsledků vyplývá, že instalovaný výkon solárních elektráren by se mohl do roku 2029 téměř ztrojnásobit ve srovnání s rokem 2023.Celkově by v roce 2029 mohlo Německo disponovat více než 300 GW instalovaného výkonu v OZE, což je zhruba dvojnásobek proti roku 2023. Výroba elektřiny z OZE by tak do roku 2029 měla vzrůst na zhruba 380 TWh z loňských 245 TWh.

I přes ukončení podpory pro 22 GW solárních a větrných elektráren s vysokými garantovanými výkupními cenami by tak kvůli prudkému růstu objemu podporované elektřiny měla do roku 2029 vzrůst potřebná státní podpora na zhruba 23 miliard eur.

Systém provozní podpory v Německu zajišťuje podporovaným obnovitelným zdrojům dosažení garantované výkupní ceny. To znamená, že při poklesu velkoobchodních cen elektřiny roste potřebná výše podpory a naopak.Doplácený rozdíl mezi velkoobchodní cenou elektřiny a garantovanou výkupní cenou byl historicky hrazen zákazníky v koncových cenách elektřiny.

Vliv německé solární a větrné energie na české spotové ceny elektřiny

Práce zkoumá dopad německé solarní a větrné energie na dynamiku českých spotových cen elektřiny v období 2015 až 2018. S použitím GARCH modelu pro panelová data, autor nalezl snižení spotové ceny v závislosti na německé solarní a větrné energii. Přesneji řečeno, jedna gigawatt hodina německé solární a větrné energie, dodaná do systému sniží spotovou cenu elektřiny o 0.45 a 0.60 EUR/MWh. V případě české solární energie to je 1.42 EUR/MWh. Dále byla objevena zvýšená volatilita cen kvůli německé vetrné a české soalrní energii. Tyto závislsoti se mění v průběhu dne.

Na základě výsledků regresního modelu byl odhadnut celkový finanční dopad snížení spotových cen plynoucí z obnovitelných zdrojů. Dále byla tato hodnota porovnána s náklady domácností, které plynou z příplatků na podporu obnovitelných zdrojů. Zatímco české domácnosti zaplatí přibližně 270 miliónů euro ročně, celkový efekt snížení spotových cen se pohybuje kolem 145 miliónů euro. Tato hodnota je tvořena efektem záslužnosti pořadí ve výrobě z českých a německých obnovitelných zdrojů. Jinými slovy, české a německé domácnosti nesou náklady plynoucí z podpory obnovitelných zdrojů, ale neprofitují ze snižených spotových cen. Tento užitek je přenechán výhradně účastníkům spotového trhu.