Karbonové Emise v Silniční Dopravě: Cíle a Strategie EU do Roku 2050

Hlavním cílem Zelené dohody je navýšit ambice EU v oblasti snižování emisí a dosáhnout v EU do roku 2050 klimatické neutrality. Aby bylo možné být do roku 2050 klimaticky neutrální, je podle Komise potřeba snižování emisí zrychlit.

Evropský právní rámec pro klima ukotvuje na této trajektorii dílčí cíl pro rok 2030 na 55% snížení emisí oproti roku 1990. Klimaticko-energetická legislativa EU však doposud počítala pouze s cílem 40% snížení do roku 2030 a proto se nyní v rámci EU Green Deal debatuje celá změna legislativy známá jako Fit for 55.

Fit for 55, balíček legislativních návrhů, který podporuje snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990, byl Evropskou komisí představen v červenci 2021. V létě 2021 pak nabyl účinnosti Evropský právní rámec pro klima, známý též jako Evropský klimatický zákon (European Climate Law), který činí dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 právně závazným.

Balíček obsahuje jak návrhy upravující stávající směrnice či nařízení, tak úplně nové legislativní návrhy, přičemž se zaměřuje na oblasti, jako je obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), uhlíkové vyrovnání na hranicích, energetiku a paliva či využívání půdy a lesnictví. V neposlední řadě pak přináší podpůrná opatření, jejichž cílem je učinit transformaci sociálně spravedlivější.

Pro udržení globálního oteplení pod hranicí 1,5 °C vzhledem k předindustriálnímu období je potřeba do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů na polovinu celosvětově, nejen v rámci EU. Evropská unie (EU-27, bez Spojeného království) se v roce 2020 na těchto emisích podílela 7,5 %. Ač Evropskou unii i svět čeká patrně největší transformace hospodářství a společnosti v historii, podle dat Eurobarometru z roku 2021 vnímá většina občanů EU (93 %) změnu klimatu jako závažný problém. V Česku je to 85 %.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Jednotlivá navrhovaná opatření lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří tzv. tržní mechanismy, které zahrnují zejména evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), kde Komise navrhuje zahrnutí dalších odvětví (námořní dopravy, silniční dopravy a budov), rozšíření povolenek v oblasti letecké dopravy a rychlejší snižování množství povolenek v oběhu.

Další sada opatření spadá pod cíle a regulace, které zahrnují revizi stávající směrnice o obnovitelných zdrojích energie, kdy by mělo dojít k navýšení jejich požadovaného podílu na výrobě energie na 40 % do roku 2030, a směrnice o energetické účinnosti, která upravuje cíl snížit spotřebu primární energie oproti očekávaným hodnotám v roce 2030 na 39 %.

Součástí balíčku je rovněž revize nařízení o sdílení úsilí, která navyšuje cíl snížení emisí v sektorech mimo systém EU ETS o 40 % do roku 2030 oproti roku 2005. Třetí skupinu návrhů tvoří podpůrná opatření. K zajištění sociálně spravedlivé a solidární transformace Komise navrhuje vznik nového Sociálního klimatického fondu, jehož prostředky budou namířeny ke skupinám obyvatel, které budou z důsledku transformace hospodářství zranitelnější.

Energetika bez Emisí

Vedle navyšování podílu obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti je hlavním nástrojem EU na snižování emisí systém obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS). EU chce tento přechod ještě zrychlit větším rozvojem obnovitelných zdrojů energie a elektrifikací v dopravě, která má snížit závislost na ropných produktech a tím posílit (energetickou) bezpečnost a soběstačnost EU.

Zároveň je třeba zachovat bezpečnost a stabilitu dodávek energie, jakož i jejich dostupnost pro spotřebitele a podniky. Členské státy budou muset aktualizovat své národní plány v oblasti energetiky a klimatu a reflektovat v nich navýšení ambic. Zároveň mají svým občanům umožnit se do této tranzice maximálně zapojit a profitovat z ní.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Udržitelná Doprava

Sektor dopravy je „zlobivé dítě“ dekarbonizačních snah EU. Emise sektoru se na celkových emisích EU podílí z více než čtvrtiny a dlouhodobě spíše rostou s tím, jak roste celková spotřeba energie v tomto sektoru. Pro dopravu byl stanoven ambiciózní cíl snížení emisí do roku 2050 o 90 %.

Cena dopravy podle EU zatím dostatečně neodráží dopad na životní prostředí. Proto má být jedním z navržených opatření zpoplatnění emisí v sektoru automobilové, námořní i letecké dopravy. EU chce taktéž motivovat k přechodu na čistší a udržitelnější alternativy dopravy, které mají být cenově dostupné.

EU taktéž plánuje pokračovat v úpravě norem a emisních standardů pro motorová vozidla a hlavně rozvíjet infrastrukturu pro čistou mobilitu.

Doprava 2050: Snižování Emisí v Dopravě

Evropská komise přijala komplexní strategii (Doprava 2050) pro konkurenceschopný dopravní systém, kterou se zvýší mobilita, odstraní se největší překážky v klíčových oblastech a podpoří se růst a zaměstnanost. Návrhy zároveň dramaticky sníží závislost Evropy na dovozu ropy a emise uhlíku v dopravě klesnou do roku 2050 o 60 %.

K dosažení tohoto cíle bude třeba transformovat současný dopravní systém v Evropě. Hlavní cíle, jichž je třeba dosáhnout do roku 2050, jsou tyto:

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

• Žádná vozidla s konvenčním palivem ve městech.
• 40% využívání udržitelných nízkouhlíkových paliv v letecké dopravě.
• Nejméně 40% snížení emisí z lodní dopravy.
• 50% přesun cest na střední vzdálenosti v meziměstské osobní a nákladní dopravě ze silniční dopravy na železniční a vodní dopravu.
• Uvedená opatření do roku 2050 přispějí k 60% snížení emisí z dopravy.

Itinerář Doprava 2050 k jednotnému evropskému dopravnímu prostoru se snaží odstranit hlavní překážky v mnoha klíčových oblastech, konkrétně v dopravní infrastruktuře a investicích, inovacích a na Jednotném vnitřním trhu. V itineráři Doprava 2050 se pro různé druhy dopravy - ve městech, mezi městy a na dlouhé vzdálenosti - stanoví různé cíle.

Meziměstská doprava

V meziměstské dopravě: 50 % všech cest v osobní i nákladní dopravě na střední vzdálenost by se mělo převést ze silnic do železniční a vodní dopravy. Do roku 2050 by se většina cestujících na střední vzdálenost (tj. přibližně 300 km a více) měla přepravovat po železnici. Do roku 2030 by se mělo 30 % silniční nákladní dopravy nad 300 km převést na jiné druhy dopravy, jako jsou železniční a vodní doprava, a do roku 2050 by to mělo být více než 50 %.

Doprava na dlouhé vzdálenosti

V dopravě na dlouhé vzdálenosti a v mezikontinentální nákladní dopravě bude nadále převládat letecká a lodní doprava. Nové motory, nová paliva a systémy řízení dopravy umožní zvýšit efektivnost a snížit emise. Do roku 2050 by mělo používání nízkouhlíkových paliv v letecké dopravě dosáhnout 40 %; do roku 2050 by se také měly na úrovni EU snížit emise CO2 z námořních lodních paliv o 40 %.

Městská doprava

U městské dopravy výrazný posun k ekologičtějším vozidlům a ekologičtějším palivům. Do roku 2030 by mělo dojít k 50% snížení podílu automobilů na konvenční paliva, do roku 2050 k jejich postupnému vyřazení z měst. Do roku 2030 by se mělo používání vozidel na konvenční paliva v městské dopravě snížit na polovinu; do roku 2050 by mělo dojít k jejich postupnému vyřazení z měst; do roku 2030 by se mělo v centrech velkých měst dosáhnout zavedení dopravy zboží v podstatě prosté emisí CO2.

Elektromobilita a její Potenciál v ČR

Elektromobilita by měla být jedním z nástrojů snižování emisí v dopravě v ČR. Od roku 1990 vzrostly emise o více než 150 % a dnes doprava produkuje přes 18 milionů tun CO2, což je přibližně 17 % všech vyprodukovaných CO2 emisí v ČR. Jedním z obecně přijímaných způsobů redukce emisí v dopravě je elektromobilita.

Bude modelováno celkem 10 scénářů vývoje emisí v dopravě do roku 2040: referenční scénář, v němž k rozvoji elektromobility vůbec nedojde, a kombinace tří scénářů rozvoje elektromobility se třemi scénáři rozvoje elektro-energetického mixu.

Scénáře elektroenergetického mixu jsou převzaty z veřejně dostupné Zprávy o očekávané dlouhodobé rovnováze mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu zpracované firmou EGÚ Brno pro OTE a jsou v souladu s názorem české decizní sféry (především MPO). Cíle Roadmap 2050 sleduje rovněž scénář Nízkoemisní zdroje, nicméně dosahuje jich skrze změnu stávající zdrojové základy na bezemisní.

Ve všech analyzovaných scénářích rozvoje elekromobility došlo k poklesu emisí CO2 oproti případu, že by na silnicích jezdila vozidla výhradně se spalovacím motorem. Největší potenciál pro úsporu emisí má očekávatelně scénář kombinující maximální rozvoj elektromobility s elektroenergetickým mixem založeným na bezemisních zdrojích.

Výsledky poukazují především na velmi nízké ambice současných strategických dokumentů v oblasti snižování emisí v dopravě. Národní akční plán čisté mobility, jehož cílem „snížení negativních dopadů dopravy na životní prostředí, zejména pokud jde o emise látek znečišťujících ovzduší a emise skleníkových plynů,“ je ve své současné podobě schopen přinést pouze marginální zlepšení.

Z obecnějšího hlediska výsledky analýzy zpřesňují široce přijímanou tezi, že rozšiřování elektromobility nemusí automaticky omezovat nežádoucí vlivy dopravy na životní prostředí. Elektromobilitu je tedy vhodné vnímat pouze jako jeden ze stavebních kamenů dekarbonizace dopravy. Je zřejmé, že dosáhnout úrovně dekarbonizace doporučené v rámci Roadmap 2050 bude velmi obtížné.

tags: #karbonové #emise #silniční #doprava #2050 #cíle

Oblíbené příspěvky:

• Krize maskulinity
• Emisivita a měření teploty
• Ekologické aspekty zahrad
• Ekologická zátěž jednorázových obalů
• Škola v přírodě: Seznam věcí