Změna klimatu a globální oteplování jsou pojmy a skutečnosti, které ovlivňují nejen naše životní prostředí, přírodní zdroje a přírodu jako takovou. Klimatické změny mají i přímý dopad na naše zdraví. V rámci seriálu ke Dni Země jsme si o tom povídali s odborníkem na toto téma Mgr. Alešem Urbanem, Ph.D. z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze.
Hlavní rizika můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: na přímé dopady a nepřímé dopady. Mezi ty přímé určitě patří nárůst teploty a s tím spojená rizika většího výskytu období takzvaných horkých vln, tedy období s vysokými teplotami v létě. Ty mají přímý dopad na lidské zdraví a mohou způsobovat v extrémních případech i zvýšený počet úmrtí v důsledku horka.
Také s tím souvisí i další extrémní jevy. Jako příklad mohu uvést tropické cyklóny a další extrémní bouře, u kterých ale už ten rostoucí trend není tak průkazný jako u horkých vln. Očekává se ale, že i tyto meteorologické jevy budou extrémnější. I ty jsou životu nebezpečné.
Pak tady jsou spíše nepřímé dopady, které souvisí se zvýšením rizika výskytu sucha obecně na planetě, ale i v šířkách mírného pásma. S tímto pak souvisí nedostatek vody pro zemědělství, nedostatek produkce potravin, a to zejména v těch oblastech, kde je už dnes nedostatek vody. To může způsobovat i hladomory nebo konflikty o vodu.
Dalším nepřímým dopadem je zvýšené riziko šíření různých tropických infekčních onemocnění, která se dnes vyskytují v tropických oblastech, a kvůli oteplování se mohou vektory šířící tato onemocnění, jako jsou různé druhy komárů nebo klíšťat, šířit do vyšších zeměpisných šířek.
Čtěte také: Výzvy pouštní architektury
Dá se říci, že z hlediska dopadu na zdraví je nejprůkaznější dopad extrémních teplot a zejména vln veder. Ze statistického hlediska je celkem zřejmé, že už dnes dochází k nárůstu četnosti a intenzity vln veder v porovnání s dobou před 30 a více lety a zároveň u některých skupin obyvatel dochází k nárůstu úmrtí v důsledku extrémních teplot.
Naopak v případě jiných extrémních jevů, jako jsou tropické cyklóny, hurikány nebo další hydrologické a meteorologické jevy, nemáme zatím tak dlouhé a kvalitní datové řady, abychom mohli jasně určit, že tam opravdu dochází k nárůstu četnosti těchto jevů. V tomto případě jde spíše o hypotézy, že k tomu pravděpodobně dojde.
Co se týká infekčních onemocnění, tak dneska už se třeba i u nás vyskytují nemoci, jako je malárie nebo horečka dengue, ale opravdu je to jen v jednotkách případů. Takže se zatím nedá říci, že by tady bylo akutní riziko výskytu těchto onemocnění.
Studie pokoušející se zjistit, do jaké míry je ten či onen meteorologický jev způsoben klimatickou změnou, jsou zatíženy značnou mírou nejistoty. Ale většinou se to dělá tak, že se porovnávají scénáře současného klimatu bez antropogenních vlivů a s nimi, a na základě toho se určí, jaká je pravděpodobnost, že by konkrétní událost nastala, pokud by současné klima nebylo ovlivněno antropogenními vlivy.
A následně, jaký by taková událost neovlivněná antropogenní klimatickou změnou měla dopad např. na lidské zdraví a životy v porovnání s pozorovanými daty. Tyto odhady jsou však zatíženy značnou nejistotou, protože je těžké přesně určit, do jaké míry byly například vlny veder v roce 2003 v západní Evropě (v jejichž důsledku se uvádí až 70 000 nadúmrtí) způsobeny klimatickou změnou a do jaké míry se jednalo pouze o přirozenou variabilitu klimatu.
Čtěte také: Klimatické změny a stavební průmysl
Z hlediska počtu nadúmrtí se jednalo skutečně o mimořádnou událost, zejména ve Francii. Nyní dokončuji jeden článek, který se právě zabývá dopadem horkých vln na úmrtnost v České republice. Výsledky ukazují, že zejména ta poslední dekáda, od roku 2010 do roku 2020, byla extrémně horká.
Dá se říci, že tato dekáda byla nejteplejší v historii měření. I z hlediska četnosti a intenzity výskytu vln veder a jejich dopadu na počet úmrtí to bylo rekordní období. Jednoznačně v Evropě mají z atmosférických jevů největší vliv právě vysoké teploty.
Je pravda, že studie z dřívějších let ukazovaly spíše pokles zranitelnosti populací vůči vlnám veder v Evropě i ve světě, přestože docházelo k oteplování, a že z klimatologického hlediska to riziko bylo vyšší. V předchozích desetiletích tak docházelo k přirozené adaptaci na klimatickou změnu. Nicméně výsledky z poslední dekády naznačují, že horka jsou již tak extrémní, že už se nestíháme adaptovat.
Zároveň dochází v mnoha rozvinutých státech ke stárnutí populace, což zvyšuje množství lidí v rizikových skupinách. To jsou zejména lidé ve vyšším věku s nějakým chronickým respiračním nebo kardiovaskulárním onemocněním. Doposud riziko nárůstu úmrtnosti z horka ukazovaly především studie, které modelují dopady budoucí klimatické změny na zdraví.
Samozřejmě, existují způsoby, jak zmírnit rychlost oteplování z globálního hlediska. To ale jedinec příliš neovlivní. Záleží spíše na přístupu států, které vytvářejí podmínky pro omezování produkce skleníkových plynů a obecně šetrnější hospodaření a průmysl vůči klimatu a životnímu prostředí.
Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu
Z pohledu člověka jako jednotlivce - možná to bude znít banálně - je důležité udržovat se v kondici. Rizika, o kterých jsme mluvili, jsou nejvyšší u lidí ve špatné zdravotní a fyzické kondici. Vím, že se to lehko říká a hůře udělá, ale v tomto případě je to asi nejefektivnější a nejlevnější způsob, jak se může jedinec chránit před dopady globálního oteplování na vlastní zdraví.
Obecně popularizace vědy, nejen v rámci Dne Země, ale i dalších akcí, které zpřístupňují vědecké výsledky veřejnosti, je důležitá. Zejména mladé lidi to může motivovat, aby se zapojili do vědy a pokračovali ve výzkumu.
Studie Odtokové poměry vybraných subpovodí Labe po Drážďany je zaměřena na vyhodnocení odtokových poměrů a jejich budoucího vývoje na vybraných povodích s uzavíracími profily v úseku Ústí nad Labem - Drážďany. Zvolený úsek odpovídá území zasaženému uvažovanou stavbou plavebního stupně Děčín. Tento plavební stupeň je navržen k výstavbě v říčním kilometru 737,12.
Účelem stavby má být stabilizace plavebních podmínek ze Spolkové Republiky Německo do Děčína, zajištění dostatečného ponoru a zlepšení podmínek pro doplnění až po zdymadlo Ústí n.L. V souvislosti se stavbou stupně a diskuzí, která se v odborné i obecné rovině ohledně tohoto záměru vede, je často opomíjena otázka odtokových poměrů na dotčeném úseku Labe a to jak v současnosti, tak hlavně v budoucnosti.
Tato studie proto kvantifikuje dopady klimatické změny na odtok, výpar, zásobu vody v půdě a další složky hydrologické bilance v podmínkách projektovaných dvěma soubory klimatických modelů - CMIP5 a CORDEX pro povodí náležící do úseku Labe mezi Ústím nad Labem a Dráždany. Cílem studie je zhodnotit základní povahu změn hydrologické bilance jakožto hlavní okrajové podmínky pro odhad množství (hloubky) vody v toku.
Výsledky studie ukazují, že v řešeném území dojde v důsledku uvažované změny klimatu k výrazným změnám odtokových poměrů. Zvyšování teploty vede k vyššímu výparu, který je nicméně z velké části kompenzován vyššími srážkami. Zvyšování teploty má zásadní vliv také na tvorbu a dynamiku sněhové pokrývky a tedy i doplňování zásob podpovrchové vody.
Projektované změny jsou pro některé parametry negativní (zvýšení teploty, snížení zásoby vody v půdě a snížení minimálních odtoků), pro jiné pozitivní (zvýšení celkového úhrnů srážek a pravděpodobně i celkových odtoků). Z hlediska budoucího managementu povodí to z dlouhodobého hlediska znamená na jedné straně možnost adaptace prostřednictvím akumulace vody, na druhé straně zvyšující se nároky na kompenzaci dopadů sucha, nedostatku vodních zdrojů a poklesu zásoby vody v půdě.
K faktorům přirozeným, modelovaným v této studii, je nutné přičíst i podstatně vyšší tlak na využití povrchových vod, zejména pro závlahy. Lze navíc předpokládat, že půjde nejen o udržení současné zemědělské výroby, ale i zabezpečení její rozšiřování vzhledem ke zhoršování podmínek v řadě okolních států.
Výsledky studie dále jednoznačně ukazují, že i přes očekávané vyšší srážky bude v případě vývoje klimatu dle scénáře koncentrací RCP8.5 splavnost Labe pro velké lodě negativně ovlivněna, zejména kvůli poklesu minimálních průtoků (v průměru zhruba o 20 %). Výsledky pro jednotlivá povodí ukazují, že změny jsou více negativní pro povodí zahrnující větší části území ČR (tj. celé povodí Labe po Děčín či Drážďany).
Z hlediska režimu hladin je to negativní, jelikož tato povodí se na průtoku v Labi podílí podstatně větší měrou než povodí malá (pro která je často projektováno i zvýšení průtoků).
Tažných ptáků celosvětově ubývá v důsledku toho, jak lidé během posledních desetiletí pozměnili krajinu. Studie zveřejněná 25. června ukazuje, že k největšímu poklesu populace dochází u druhů, které migrují do oblastí s větším množstvím člověkem vystavěné infrastruktury - silnic, budov, elektrického vedení, větrných turbín - a také s vyšší hustotou lidské populace a intenzitou lovu.
Claire Buchanová z biologické fakulty UEA uvedla: „Zjistili jsme, že člověkem způsobené změny krajiny v oblastech rozšíření ptáků v Evropě, Africe a západní Asii jsou u více než stovky afroeurasijských stěhovavých ptáků spjaty s poklesem jejich početnosti.
Ukazuje se, že ptáky nejvíce ohrožují takové příčiny, které je zabíjejí přímo - například vlet do větrné turbíny, náraz do prosklené budovy, zásah elektrickým proudem na elektrickém vedení, srážka s vozidly nebo lov.
Aldina Francová z Fakulty životního prostředí UEA dodává: „Naše zjištění jsou důležitá, protože díky nim vidíme, kde jsou ubývající druhy během tahu nejvíce ovlivňovány lidmi.
Evropské populace kukačky obecné jsou mimo jiné ohroženy změnou klimatu, která způsobuje, že hostitelské druhy začínají vlivem zvyšujících se jarních teplot hnízdit dříve, zatímco kukačka, která migruje až do subsaharské Afriky a na tahu se orientuje podle délky dne, začátek kladení vajec neposouvá.
Dnes v Evropě žije zhruba 60 % kukaček oproti 80. letům 20. století. Čejka chocholatá je jedním z nejvíce ubývajících druhů ptáků. Táhne pouze na krátké vzdálenosti a zimu tráví ve Středomoří. Spolu s bekasinou otavní jde o nejvíce lovený druh na zimovištích ve Francii a Španělsku.
Hrdlička divoká táhne do subsaharské Afriky a na svých každoročních tahových cestách čelí velkému loveckému tlaku, zejména ve Středomoří, kde je její lov považován za součást kulturní tradice. I to je příčinou jejího výrazného úbytku. Velikost evropské hnízdní populace se od 80. let 20. století zmenšila až na pouhých 20 % původního stavu.
Vědci se z více než 99,9 procenta shodují, že člověk má vliv na změnu klimatu, uvádí studie, která vyšla v časopise Environmental Research Letters. Její autoři analyzovali téměř 90 tisíc odborných publikací týkajících se klimatu.
Předchozí obdobný výzkum z roku 2013 uváděl, že na změnách klimatu způsobených člověkem panuje mezi odbornou veřejností 97procentní shoda. Tento výzkum byl vypracován na základě studií z let 1991 až 2012.
Nový výzkum se zaměřil na odborné recenzované publikace, které byly zveřejněny od roku 2012 do listopadu 2020. Analýza přitom proběhla ve dvou etapách. V první se badatelé zaměřili na tři tisíce náhodně vybraných studií o klimatu. Mezi nimi našli jen čtyři publikace, které byly skeptické k tezi, že člověk zapříčinil klimatickou krizi.
Ve druhé fázi pak hledali v databázi obsahující 88 125 studií spojení, která obvykle používají klimatičtí skeptici, jako „přirozené cykly“ nebo „kosmické záření“. Tímto způsobem se dostali k 28 článkům, které pochybovaly o vlivu člověka na klimatické změny. Všech 28 těchto publikací ale bylo zveřejněno v méně renomovaných časopisech.
„Je to opravdu uzavřený případ.
tags: #vliv #staveb #na #klimaticke #zmeny #studie