Vodní hospodářství a ochrana ovzduší v České republice

29.11.2025

Voda je základním předpokladem pro život lidí, zvířat a rostlin. Mnohdy nemůže být voda, jako zdroj pro hospodářství, ničím nahrazena a vodní doprava je v mnoha zemích také důležitou součástí dopravního systému. Rostoucí nedostatek vody (vodní stres) a jejího znečištění je také často důsledkem těžby zdrojů a zpracování materiálů, paliv a potravin.

Prioritou vodního hospodářství do následujících let je zajistit dostatečné a kvalitní zdroje vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro energetiku, průmysl i zemědělství. V praxi to znamená, mimo jiné, zajistit propojování vodárenských i vodohospodářských soustav, realizovat opatření podporující zadržování vody v krajině, sledovat možnosti potřebných akumulací povrchových vod, a to se zohledněním vývoje klimatických scénářů. Nedílnou součástí těchto priorit je i péče o podzemní vody. S ohledem na aktuální bezpečnostní situaci související s válkou na Ukrajině, nabývají mnohé z uvedených priorit na ještě větším významu.

Nejvyšším veřejným zájmem pro Českou republiku na úseku vodního hospodářství je podle Svazu vodního hospodářství ČR (SVH) a Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) zajistit dostatečné zdroje vody, nejen pro zásobování obyvatel pitnou vodou, ale i pro klíčové sektory našeho hospodářství, včetně opatření podporující zadržování vody v krajině.

Hlavním mottem letošního Světového dne vody jsou podzemní vody, tedy „GROUNDWATER“. Doprovodným tématem, volně přeloženo, je „Podzemní voda je neviditelná, ale její dopad je viditelný všude“. S ohledem na skutečnost, že zásobování obyvatel pitnou vodou v České republice je v poměru cca 50/50 ze zdrojů povrchových a ze zdrojů podzemních vod, tak SVH i SOVAK považují téma letošního Světového dne vody za velmi významné.

„Pro lidstvo jsou podzemní vody jednoznačně strategickým zdrojem pitné vody, a to zejména pro budoucí generace. To platí i pro Českou republiku, kdy vodní zákon přímo uvádí, že „Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou…“. říká předseda představenstva SVH Petr Kubala a dodává „výhoda podzemních vod mnohde spočívá v jejich obtížné dostupnosti, na druhou stranu, pokud dojde k jejich kontaminaci, může jít o nenávratnou likvidaci těchto strategických zdrojů.

Čtěte také: Základní pojmy environmentální chemie

V listopadu loňského roku zveřejnili SVH a SOVAK společný dokument s názvem „Poziční dokument - vodní hospodářství ČR pro roky 2021-2030“, ke kterému se následně připojila i instituce sdružující vodárenské experty z akademické sféry, CZWA. Jedná se o historicky první, zcela apolitický, odborný společný dokument, formulující nezbytné úkoly a cíle k zabezpečení vodárenských služeb a nezbytných zdrojů vody alespoň na stávající úrovni. S pozičním dokumentem se mimo jiné seznámili i zástupci obou, pro vodní hospodářství rozhodujících resortů - Ministerstva zemědělství (MZe) a Ministerstva životního prostředí (MŽP). Cílem dokumentu je, aby byl přijat jako podklad pro formulování strategických cílů pro vodní hospodářství, z úrovně ústředních vodoprávních úřadů.

K naplnění priorit a hlavních cílů vodního hospodářství je třeba součinnosti obou těchto resortů, zejména ve finanční podpoře prioritních vodohospodářských opatření. V této souvislosti vodohospodáři oceňují aktivity obou resortů a jejich úzkou spolupráci. Nacházíme se v období nového programového financování využívajícího jak zdroje EU, tak národní zdroje, na druhé straně také ve velmi obtížné ekonomické a bezpečnostní situaci. Proto je potřeba se věnovat opravdovým prioritám.

„Podpora rozvoje napojování obcí na veřejné vodovody, včetně zadržení vody v krajině, je pro mě i pro Ministerstvo zemědělství nadále jednou z největších priorit. Připravili jsme řadu dotačních programů v oblasti zemědělství a vodního i lesního hospodářství, které pomáhají zabezpečit dostatečné vodní zdroje a posilují zadržení vody v krajině. V rámci pilotních projektů podporujeme v povodí vodárenských nádrží omezení užívání prostředků na ochranu rostlin v zemědělské prvovýrobě, a tím přispíváme kromě jiného k ochraně kvality podzemních vod.

„V následujících letech můžeme očekávat prohlubování klimatické změny, a proto se musíme připravit a adaptovat na její dopady. To se týká i přístupu k ochraně a využívání zdrojů povrchových, ale i podzemních vod. Jedním z hlavních cílů je zajistit ochranu nenahraditelných zdrojů podzemních vod, včetně jejich ohrožení vlivem různých havárií. I proto chci prosadit ústavní zákon na ochranu vody. Musíme zaměřit pozornost na nové technologie, prosazovat změny v hospodaření s vodou, včetně srážkové, odpadní i šedé.

Systémové řešení poskytování bezpečných a spolehlivých vodohospodářských služeb a ochrana vodních zdrojů jako zranitelného strategického zdroje musí být podle SVH i SOVAK především vyvážené, zaměřené jak na opatření ke zvýšení zadržování vody v krajině, tak zajištění zásobování občanů pitnou vodou. Současně musí být zohledňována rizika vývoje klimatu, extrémních hydrologických jevů, kterými jsou povodně a sucho i přírodních katastrof. Dále je nezbytné zohledňovat bezpečnostní rizika, jak nám potvrzuje i současná geopolitická situace. Nedílnou součástí je samozřejmě i podpora oběhového hospodářství a využívání recyklovaných vyčištěných odpadních vod.

Čtěte také: Přehrady a Bezpečnost

V zmíněných prioritách vodního hospodářství je tak mimo jiné kladen důraz jak na potřebu propojování, obnovu a rozšiřování skupinových vodovodů jako páteřní sítě pro zajištění pitné vody a posílení zdrojů vody, tak na zlepšení hospodaření se srážkovými vodami nebo na efektivní využití čistírenských kalů. Vývoj počasí v posledních letech přitom ukazuje, že současné zdroje vody na území ČR přestávají v nových podmínkách dostačovat k zajištění dosavadního vodního blahobytu, zejména v některých, suchem nejvíce ohrožených regionech. SVH a SOVAK považují za nutné připravovat představené priority vodního hospodářství již v období, kdy žijeme pořád ještě ve vodním blahobytu. K zajištění celospolečenské priority jsou vodohospodáři připraveni poskytnout všechny své znalosti a zkušenosti tak, aby konečným výsledkem byla stabilizace zdrojů pitné vody pro ČR pro všechny její občany.

„Vodárenství, jinak řečeno výroba a distribuce pitné vody a odvádění a čištění vody splaškové patří mimo jakoukoliv pochybnost do skupiny tzv. kritické infrastruktury. V souvislosti s nepochopitelným a brutálním vývojem událostí na Ukrajině dostává péče o zajištění spolehlivého a bezpečného zásobování kvalitní a nezávadnou vodou zcela jiný rozměr.

Světový den vody se koná každoročně jako připomenutí významu vody a potřeby udržitelného nakládání s vodními zdroji. Tato tradice byla zahájena v roce 1993, kdy byl Valným shromážděním Organizace spojených národů 22. březen vyhlášen Světovým dnem vody.

Dopad pěstování plodin pro biopaliva na vodní hospodářství

Skupina poslanců předložila dne 11. 3. 2019 sněmovně k projednání návrh zákona označený jako tisk 422/0, který je zařazen na jednání vlády dne 8. 4. 2019. Podstatou této novely je zrušení povinného přimíchávání biopaliv do pohonných hmot distribuovaných do prodeje. Pro vodní hospodářství České republiky představuje pěstování plodin používaných pro výrobu biopaliv zejména negativní důsledky v oblasti ohrožení zásob podzemních a povrchových vod výluhem z používaných hnojiv na bázi dusíku a fosforu a také kontaminací pesticidy a jejich metabolity. V neposlední řadě je také potřeba zmínit vysokou spotřebu vody pro zavlažování těchto plodin.

V roce 2017 bylo vyprodukováno 157 429 tun MEŘO (metylester řepkového oleje) a 102 346 tun bioethanolu. MEŘO se vyrábí zejména z řepky olejky, která byla v roce 2017 oseta na ploše 394 262 ha a bylo jí sklizeno celkem 1 102 346 tun. V roce 1993 se pěstovala na 135 895 ha a bylo sklizeno 292 939 tun. V porovnání s rokem 1993 se jedná o dramatický nárůst jejího pěstování. Odhaduje se, že více než třetina sklizené řepky je použita k výrobě biopaliv. V roce 2017 tak podle výpočtu Výzkumného ústavu zemědělské techniky sloužilo k výrobě bionafty 32,9 procenta plochy zemědělské půdy oseté řepkou. Oproti roku 1992 je plocha řepky čtyřnásobná.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Podle Českého statistického úřadu je řepka druhou nejrozšířenější plodinou v ČR a v roce 2017 se pěstovala na 16 % z celkové osevní plochy. Ze srovnání výtěžnosti plodin je patrné, že ačkoliv se zvětšuje plocha osetá řepkou, její výtěžnost (hektolitry na hektar) je nejmenší ve srovnání s dalšími u nás pěstovanými plodinami. Trend podpory řepky pro produkci biopaliv se tak jeví jako značně neefektivní. Bioethanol se vyrábí zejména z obilovin, kukuřice a cukrovky. V roce 2017 byly obiloviny pěstovány na ploše 914 tis. hektarů. V roce 2016 bylo v ČR vyrobeno celkem 115,6 tis. tun bioetanolu - z toho 69,8 tis. tun z cukrovky a 45,8 tis. tun z kukuřice, přičemž bylo spotřebováno 836,5 tis. tun cukrovky a 125,5 tis. tun zrna kukuřice.

Podle FAO mají biopaliva negativní dopad na zdroje vody a půdy. Pro výrobu biopaliv první generace je potřeba velkého množství vody pro zavlažování zemědělských plodin. K produkci litru biopaliva je třeba cca 2500 litrů vody. Výroba biopaliv první generace se vzhledem k převládajícímu a přetrvávajícímu suchu jeví jako neudržitelná praxe. Další významný problém je uvolňování dusíku a fosforu do vod. Například při běžném pěstování pšenice se vyluhuje asi 40 kg aplikovaného dusíku z ha během roku, u cukrové řepy je to 30 kg N z ha a u řepky asi 50 kg N z ha za 1 rok. Znečištění dusíkem a fosforem způsobuje kontaminaci podzemních vod, má dopad na přemnožení sinic, které ve větší míře produkují jedovaté látky.

SOVAK ČR v této souvislosti musí upozornit na třetí a z pohledu ochrany vod i výroby pitné vody nejvýznamnější negativní důsledek produkce výše uvedených plodin pro nepotravinářské účely. Pro zajištění řádného růstu a ochrany před škůdci a plevely je totiž nutné využít i látek spadajících do kategorie přípravků na ochranu rostlin neboli pesticidů. Jak ukazuje mnoho publikovaných studií, například Zpráva o kvalitě pitné vody za rok 2017, kterou vydal Státní zdravotní ústav, výskyt pesticidů a jejich metabolitů je potvrzen ve významném počtu zdrojů podzemních a povrchových vod, které slouží jako zdroj vody pro výrobu vody pitné. Mezi nejčastěji detekované látky, které jsou v České republice běžně aplikovány patří Metazachlor a Metolachlor, a dnes již zakázané látky Alachlor a Atrazin. Všechny tyto přípravky jsou či dříve byly využívány při pěstování kukuřice, řepky a řepy.

Přípustnou koncentraci dané pesticidní látky v pitné vodě stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody v maximální výši 0,1 μg v jednom litru odebraného vzorku. Tyto látky se z vodního prostředí nedají odstranit běžnými vodárenskými technologiemi, ale je potřeba využít pokročilých technologií na bázi ozonizace a filtrace přes aktivní uhlí. Výskyt těchto látek v nadlimitních koncentracích či jen blížící se stanovenému limitu tak obvykle znamená nutnost rekonstrukce příslušné úpravny vody a doplnění o výše uvedené technologie.

Z výsledku ankety, který SOVAK ČR v loňském roce provedl mezi svými členy, jednoznačně vyplývá, že jednotliví vlastníci a provozovatelé vodovodů a kanalizací do dnešního dne vynaložili v souvislosti s výše uvedenými úpravami částku cca 430 mil. Kč bez DPH, a za dalších cca 1,7 mld. Kč bez DPH jsou připravena opatření, které budou realizována v nejbližším období. Vzhledem ke skutečnosti, že ankety se aktivně zúčastnili provozovatelé VaK, kteří zásobují téměř 1,7 mil. obyvatel, je nutné považovat uvedená čísla za minimální a to i přesto, že na dotazníky reagovaly prakticky všechny největší vodárenské společnosti v České republice.

SOVAK ČR jednoznačně podporuje omezení produkce plodin pro nepotravinářské účely, jejichž pěstování je spojeno s výše uvedenými negativními dopady. Z tohoto důvodu SOVAK ČR podporuje předloženou novelu zákona o ochraně ovzduší, jejíchž přijetí by ve svém důsledku znamenalo i snížení používání pesticidů v zemědělství a jejich přenos do vodního prostředí.

EU a ochrana vod

EU bude za účelem větší ochrany obyvatel a ekosystémů usilovat o zajištění životního prostředí bez toxických látek, v rámci kterého je ochrana vod jednou z priorit. To je zvláště důležité pro města, kde průmyslové a ekonomické procesy vyvíjejí na vodu největší tlak. Zaměřovat se bude zejména na lepší monitoring, reporting, prevenci a nápravu znečištění ovzduší, vod, půdy a spotřebních výrobků. Proto je nezbytné, aby EU a členské státy systematičtěji přezkoumaly veškeré politiky a právní předpisy.

Komise bude tyto vzájemně související problémy v roce 2021 řešit přijetím akčního plánu pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy, a to prostřednictvím přijetí akčního plánu pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy v roce 2021. Je plánována obnova přirozených funkcí podzemních a povrchových vod. To je zásadní pro zachování a obnovu biologické rozmanitosti v jezerech, řekách, mokřadech a ústí řek a pro prevenci a omezení škod způsobených povodněmi.

Komise dále navrhne opatření k řešení znečištění z povrchového odtoku vod ve městech a znečištění novými nebo obzvláště škodlivými zdroji, jako jsou mikroplasty a chemické látky, včetně léčiv. Rovněž je třeba řešit kombinované účinky různých znečišťujících látek. Provádění strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ sníží znečištění způsobené přebytkem živin. Akční plán pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy (k přijetí v 2.