Vodní hyacint a jeho ekologický dopad

Evropská unie plánuje zakázat pěstování a chov druhů rostlin a živočichů, které nepatří do Evropy, s cílem omezit šíření invazivních druhů. Z českých zahrad by tak mohly zmizet některé rostliny, které nepocházejí z Evropy a zároveň hrozí, že se nekontrolovatelně rozšíří do přírody.

Řeč je třeba o stolístku vodním - mezi Čechy oblíbeném - či o ještě oblíbenější tokozelce nadmuté známé jako vodní hyacint. To však bude možná již během příštího roku zakázané. Záleží na tom, jak rychle Evropská unie prosadí svůj záměr s nebezpečnými invazními druhy bojovat.

Nafialovělý květ tokozelky je sice krásný, ale v jižní Evropě už je tato původně brazilská rostlina velkým problémem. Hustě pokrývá klidnější vody, narušuje místní ekosystémy, komplikuje vodní dopravu, poškozuje technická zařízení.

V unijních úřadech nyní vzniká seznam rostlin a živočichů, které budou muset členské státy v budoucnu začít hubit či jejich populace redukovat. „Pokud se nějaká rostlina na tento „blacklist“ dostane, už ji nebude možné pěstovat ani s ní obchodovat. Vodní hyacint totiž v našich podmínkách zatím nepřežívá zimu. Nicméně s oteplováním klimatu se to může změnit. Pak už rychlému šíření do krajiny těžko někdo zabrání a na nějaká opatření bude pozdě.

Celosvětové roční ztráty způsobené nepůvodními a invazivními organismy včetně nákladů na jejich likvidaci experti odhadují na 1,4 bilionu dolarů. Podle studie Evropské komise se v Evropě tato částka pohybuje okolo 12 miliard eur za rok. A v Česku? „Náklady jsou v desítkách milionů korun. Pokud by byl boj s invazními druhy intenzivnější, mohou to být stovky milionů,“ vypočítává Šíma.

Čtěte také: Základní pojmy environmentální chemie

Z nařízení EU vyplývá pro Česko i ostatní státy povinnost uvést zákaz držení, obchodování, chování či pěstování, rozmnožování nebo převážení druhů ze seznamu do praxe. Zřejmě žádné masivní kontroly zahrádek probíhat nebudou, ale jakmile zakázaná rostlina ze zahrady „uteče“, hrozí jejímu majiteli, že zaplatí následnou likvidaci. Ta může jít do milionů.

Částečně tuto problematiku řeší již existující zákon o rostlinolékařské péči. Ten stanovuje povinnost pro všechny vlastníky pozemků a pěstitele rostlin „zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí“.

Za „rozplevelování“ nežádoucích rostlin ze soukromých pozemků dnes hrozí pokuta až 30 tisíc korun. Firmám a organizacím pak až půl milionu. Hrozba je to však spíše teoretická.

Invazivní druhy - globální problém

Vodní hyacinty, krysy nebo akáty, do nových oblastí na světě se rozšířily tisíce živočišných a rostlinných druhů. Velká část z nich ohrožuje původní biologickou rozmanitost, invazivní druhy se podílejí na celosvětovém vymírání druhů.

Problém nastane, když se nováček po svém příchodu rychle množí, protože nemá žádné přirozené nepřátele. Pak je označován za druh invazivní. Původní druhy může ohrožovat nebo i dohnat k definitivní zkáze.

Čtěte také: Přehrady a Bezpečnost

Zpráva Rady OSN pro biologickou rozmanitost (IPBES) ilustruje, že to je opravdu závažný problém. Biologické vetřelce sledovalo 85 výzkumníků ze 49 zemí po dobu 4 let. A výsledek? Nepůvodních druhů napočítali vědci 37 000 a každý rok přibude asi 200 nových. Ne všechny mají na své nové působiště negativní dopad, ale 80 procent ano. Více než 3 500 druhů lze považovat za invazivní, z toho je asi 1000 rostlin, 1 850 bezobratlých a 461 savců.

„Invazivní druhy jsou jednou z pěti nejzávažnějších příčin globálního úbytku biologické rozmanitosti,“ potvrdil spoluautor studie Hanno Seebens ze Senckenbergova výzkumného centra pro biodiverzitu a klima ve Frankfurtu. Podle studie jsou invazivní druhy částečně zodpovědné za asi 60 procent celosvětového vymírání zvířat a rostlin. „218 invazivních druhů má přímo na svědomí nejméně 1 200 případů vyhynutí zvířat a rostlin,“ doplnil Seebens.

Dopady invazivních druhů

Ekologické důsledky můžou být zničující pro postižené ekosystémy, ale i pro lidi. Třeba invazivní krab pobřežní (Carcinus maenas) ohrožuje farmy mušlí v Nové Anglii. A invazivní druhy komárů? Ty ohrožují přímo životy lidí. Komár tygrovaný (Aedes albopictus) nebo komár tropický (Aedes aegyptii) přenášejí nemoci jako malárie a západonilská horečka.

Invazivní druhy trápí téměř všechny regiony naší planety. Nejvíce bývají postižené ekosystémy na pevnině, ale problém se nevyhýbá ani sladkým vodám a v oceánům. Zvlášť dramatická může být pak situace na ostrovech, ze kterých není úniku.

Top Ten invazivních druhů

Na prvním místě je vodní hyacint s kouzelným českým jménem tokozelka nadmutá (Pontederia crassipes), který původně pochází z Jižní Ameriky. Oblíbená okrasná rostlina pro zahradní jezírka se rozšířila do 74 oblastí. Tato plovoucí rostlina zcela pokrývá vodu a zadusí pod ní téměř veškerý život. Mezi top ten to dotáhli i tři hlodavci: myš domácí (Mus musculus), krysa obecná (Rattus rattus) a potkan (Rattus norvegicus). Společně mají na svědomí asi 30 procent všech případů vyhynutí, přičemž zejména decimovali především ptáky, kterým žerou vejce a mláďata.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Swansea a vodní hyacint

Swansea je hrabství na pobřeží jižního Walesu. Jedná se o toxický kovový prvek, který se do řeky dostal díky těžkému průmyslu v regionu. Dovezený vodní hyacint z amazonského pralesa nabídl Velšanům řešení. Celý experiment trval pouhé tři týdny, během kterých se řeka očistila od těžkých kovů. Dále se zkoumá možnost, jak recyklovat natažené kovy z hyacintů.

Socioekonomická klasifikace nepůvodních organismů (SEICAT)

Mezinárodní tým vědců vypracoval nový hodnotící systém, který umožňuje identifikovat, které rostliny a zvířata zavlečené mimo oblast svého původního výskytu mají celosvětově nejhorší důsledky pro lidskou společnost.

Nepůvodní druhy jsou známé především tím, že jejich invaze mohou změnit ráz celé krajiny a potlačují lokální druhovou diverzitu, což někdy může vést až k vymírání původních druhů, vedle toho však mohou mít rozmanité nežádoucí účinky na lidské zdraví, způsob obživy a životní spokojenost.

Tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes) přezdívaná vodní hyacint pochází z Jižní Ameriky, dnes se ale vyskytuje ve všech tropických oblastech světa. V příhodných podmínkách se nekontrolovaně šíří a dokáže zcela zarůst vodní hladinu. Na mnoha místech tak znemožňuje lodní dopravu a rybolov.

„Náš systém hodnotí nepůvodní živočichy a rostliny podle toho, jak ovlivňují, co lidé mohou v životě dělat a nakolik jsou schopni naplnit svoje tužby a svůj potenciál,” vysvětluje Petr Pyšek, jeden z českých autorů studie.

Dopady invazí na všechny složky lidského života, jako je zdraví, materiální požitky, bezpečí a sociální a kulturní vztahy se tak měří pomocí stejného platidla, což umožňuje různé druhy srovnávat, řadit a identifikovat ty nejhorší. Taková znalost pak může být využita k rozhodování, na které druhy je třeba se soustředit a kde uvolnit prostředky k jejich potlačení.

Zpráva IPBES o invazních nepůvodních druzích

Na přelomu srpna a září proběhlo v Bonnu 10. plenární zasedání Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES-10). Jeho nejvýznamnějším výstupem je přijetí hodnotící zprávy o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole.

„Invazní nepůvodní druhy představují velkou hrozbu pro biologickou rozmanitost a mohou způsobit nevratné škody na přírodě, včetně lokálního i globálního vymření druhů, a také ohrozit kvalitu lidského života,“ uvedla profesorka Helen Royová (Velká Británie).

Podle nové zprávy IPBES bylo v důsledku lidské činnosti již více než 37 000 druhů zavlečeno mimo původní areál rozšíření. Více než 3 500 z nich se stalo invazními: v novém prostředí se usadily, šíří se a negativně působí na přírodu a často i na lidskou společnost. Zmíněné druhy mají na svědomí více než polovinu případů celosvětového vymření planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a související ekonomické náklady převyšují 423 miliard USD ročně, tedy kolem 9,4 bilionů Kč, což odpovídá přibližně čtyřnásobku příjmů státního rozpočtu ČR.

Zpráva konstatuje, že počet invazních nepůvodních druhů se celosvětově zvyšuje a s ním rostou i jejich negativní dopady. Očekává se navíc, že expanzi invazních druhů bude umocňovat růst průměrných teplot v důsledku změny klimatu. Napomáhají tomu také zrychlující se globální ekonomika, nárůst obchodu a cestování nebo demografické změny.

Invazní nepůvodní druhy způsobují škody v zemědělství, lesnictví, vodním hospodářství i ve zdravotnictví: za všechny jmenujme alespoň nepůvodní druhy komárů šířící nemoci jako jsou malárie, zika nebo západonilská horečka. Celosvětově nejrozšířenějším suchozemským invazním nepůvodním druhem je tokozelka nadmutá (Pontederia crassipes), známější jako vodní hyacint, v závěsu za ní jsou kvetoucí keř libora proměnlivá (Lantana camara) a krysa obecná (Rattus rattus).

Dobrou zprávou je, že pro nakládání s invazními nepůvodními druhy existují účinná řešení. Vůbec nejlepším a nejlevnějším z nich zůstává prevence, tedy například zajištění biologické bezpečnosti na hranicích a přísně prováděné kontroly dovozu.

Vodní hyacint v zahradních jezírkách

Vysadit si v zahradním jezírku vodní hyacint je v mnoha oblastech světa dosti nebezpečné. Tato rostlinka tropických a subtropických vodních ploch je totiž označována za nejinvazivnější vodní rostlinu na světě. A můžete ji mít i vy na hladině své malé zahradní plochy, díky mrazům se však úniku do přírody bát nemusíte.

Spolu s liborou proměnlivou, která je považována za vůbec nejinvazivnější rostlinu na světě (způsobuje problémy ve více jak třetině světa), je v čele invazivek i vodní hyacint, tedy vlastně tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes). Rostlině se též říká tokozelka vzplývavá, tokozelka vodní hyacint a tokozelka tlustostopkatá.

Vodní hyacint má stonky obvykle jen krátké, případně se však i rozvětvují. Vláknité kořeny jsou tmavě hnědofialové až černohnědé a květní stvol je vzpřímený. Dorůstá výška až 25 cm a po odkvětu se sklání. Proto se tvořící se plody se semeny noří pod hladinu. Přisedlé listy vytvářejí růžici, jsou řapíkaté a vzplývají na hladině, případně do ní mohou být i ponořené. Řapíky listů dorůstají délky 3,5 až 33 cm a jsou alespoň částečně výrazně nafouklé. Jejich pletivo má totiž vysoký obsah vzduchových bublin (aerenchym) a právě ty umožňují plavání rostlin. Listy jsou lesklé kožovité a jasně zelené, tvar mají oválný až téměř kruhovitý a dorůstají velikosti až okolo 10 cm.

Tím nejkrásnějším je však na vodním hyacintu okvětí. A vlastně právě kvůli němu je tato rostlina tak trochu brána na milost. Krása si prostě může i dost zazlobit. Okvětí se skládá ze čtyř až patnácti jednotlivých květů, které mají toulec vejčitého tvaru dlouhý 4 až 11 cm a lysou květní stopku dlouhou 5 až 12,5 cm. Samotné květy pak mají průměr 5 až 7 cm a rozvíjí se vždy cca 2 hodiny po východu sluníčka. Navečer pak vždy uvadají. Čili jde o květy jednoho dne. V případě okvětí s větším počtem květů vykvetou nejčastěji jako první květy vnější a ty vnitřní až den následující. Šestičetný květní obal je světle modrý až slabě nafialovělý a s celokrajnými obvejčitými okvětními plátky.

Plodem vodního hyacintu je trojboká a přepážkami rozdělená tobolka, ve které najdeme slušné množství drobných žebrovaných semínek. Ovšem k rozmnožování používá tato rostlina především vegetativní metody. A oddělení nové rostlinky od té mateřské trvá pouhých 6 až 18 dnů. Za 3 měsíce tak může vodní hyacint vytvořit až 250 svých klonů. Čili rychlost šíření této rostliny je až neuvěřitelná. I semena mohou po vysemenění vyklíčit (trvá to jen několik dní), nejčastěji však spadnou až na dno vodní plochy či toku, kde vydrží až do takzvané doby stresu, čímž je myšleno především vyschnutí vodní plochy. Klíčivost si přitom semínka udrží až 20 let. Jakmile je oblast po vyschnutí znova zaplavena, semena vyklíčí. Je tak zajištěno přežití tokozelky pro případy, kdy všichni jedinci vlivem sucha vymřou.

Vodní hyacint sice pochází původně z Brazílie, ovšem za rozšíření po tropickém a subtropickém „veškerenstvu“, kde po celém světě zplaněl, může člověk. Tokozelka prostě nádherně kvete a do svého jezírka ji chtěl každý.

Jde o rostlinu teplomilnou a světlomilnou, která roste na všech typech sladkovodních ploch (proudících i stojatých). A to dokonce i v oblastech periodicky vysychajících, k čemuž je uzpůsobena (viz výše). Vyžaduje teplotu vody mezi 25 až 27 °C, nikdy by neměla klesnout pod 22 °C a v době kvetení vyžaduje teplotu vody dokonce vyšší (28 až 29 °C). Na druhou stranu ale vyloženě nesnáší teploty vody vyšší jak 34 °C. V době vegetačního klidu pak snese i teploty okolo 10 °C, nikdy ne nižší.

V tropech a subtropech vodní hyacint tvoří souvislé a vzájemně propletené porosty, které jsou dokonce schopné unést člověka. Hmotnost rostlin zde může dosahovat až 50 kg/m2, čili na hektaru vodní plochy mohou být až 2 milióny rostlin.

Kořenový systém tokozelky prospívá vodním larvám (především moskytům) a to je další riziko této rostliny. Významně napomáhá šíření malárie.

Vodní hyacint navíc znesnadňuje až znemožňuje vodní dopravu (rostliny se namotávají na lodní šrouby a hustý porost brání pohybu lodí), brání využívání vodních ploch a toků k rekreaci, stíní vodu před sluníčkem, čímž brání růstu fytoplanktonu a snižuje množství kyslíku ve vodě. Navíc je i snižován přenos kyslíku z ovzduší do vody. V konečném důsledku to představuje zásadní problém pro život ryb a jiných vodních živočichů. V Asii jde navíc o obtížný plevel na rýžovištích.

Problémem je, že mechanická likvidace této rostliny je namáhavá, nákladná a přitom nemá valný efekt. Používají se proto bohužel selektivní herbicidy a nezbytná je zvýšená snaha o zabránění úniku těchto rostlin pěstovaných jako okrasných do přírody.

Praktické využití vodního hyacintu

Vodní hyacint však má i praktické využití a to v lidovém léčitelství a košíkářství. Navíc se vzhledem k schopnosti druhu tvořit rychle ohromnou biomasu testuje (a mnohde se osvědčilo) využití v podobě hnojiva, krmiva, energetické suroviny (bioplyn), paliva a při výrobě celulózy a papíru. Kořenový systém vodního hyacintu navíc dovede vázat těžké kovy (např. olovo, rtuť a stroncium) a jiné škodlivé látky.

Nebezpečná může být i pro člověka: existuje riziko přenosu vážného onemocnění. Tím, že se tokozelka rychle množí a dokáže v poměrně krátké době vytvořit souvislý porost na vodní hladině, vytváří vhodné až optimální podmínky pro rozvoj různých larev, v tropech především larev moskytů a také v nich žijí mlži. Ti mohou přenášet nebezpečnou nemoc zvanou schistozomózu. Na toto onemocnění každý rok zemře více než 200 tisíc lidí a celosvětově je nejčastější příčinou rozvoje plicní hypertenze. Pokud tedy patříte mezi vášnivé cestovatele, především do oblasti tropů a subtropů, dávejte si na hladinu s tokozelkou velký pozor, mohli byste si totiž domů přinést velmi nepříjemný suvenýr.

Nicméně právě v tropech se z něj vyrábí rohože, vyplétaný nábytek nebo různě dekorační předměty. Nyní se zkoumá i jeho využití jako hnojiva nebo krmiva pro zvířata. V řešení je také jeho využití na výrobu bioplynu.

Shrnutí:

Tokozelka, známá také jako vodní hyacint, se pěstuje jako vodní rostlina v jezírku, důležité je však hlídat, aby se nerozrostla více, než je zdrávo. Dokonalost přichází především s jeho květy, které pak jezdí obdivovat turisté, kteří jsou z této podívané nadšení, nicméně místní obyvatelé mají s tokozelkou pouze starosti a výdaje.

Nikdy nenechte tokozelku, aby se dostala do volné přírody, kde dokáže napáchat velké škody. Než si ji tedy do jezírka pořídíte, nejprve se s tokozelkou dobře seznamte, ať víte, do čeho jdete.

tags: #vodní #hyacint #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Jaromír Průs o zpracování odpadů
• SMOP ČSOP: Informace
• Vlastnosti ekologické minerální vaty
• Rekonstrukce domu s ohledem na ekologii
• Filmy o divoké přírodě