Vojen Ložek a jeho vliv na výzkum čtvrtohor: Recenze díla "Příroda ve čtvrtohorách"

Dne 15. 8. 2020 zemřel v motolské nemocnici, krátce po svých 95. narozeninách, Vojen Ložek, zakladatelská osobnost moderní evropské malakologie a komplexního výzkumu čtvrtohor, jeden z nejvšestrannějších českých přírodovědců a vrcholných představitelů naší vědy.

V srpnu 2020 zemřel ve věku 95 let jeden z nejvýznamnějších českých a slovenských přírodovědců 20. století - Vojen Ložek. Legendou se stal již před desítkami let a dnes bychom jej nejspíš zařadili do kategorie lidí, jací se v této době už nerodí. Je obtížné o něm říct něco nového, protože jeho život a dílo jsou od jeho padesáti let připomínány každých pět let. To, co se změnilo, je perspektiva naší doby.

Byl dokonalým znalcem řady přírodovědných disciplín, autorem více než 1 500 vědeckých sdělení, včetně několika desítek knih a obřích monografií typu Měkkýši českého kvartéru (1955), Quartärmollusken der Tschechoslowakei (1964) či Příroda ve čtvrtohorách (1973), kapitol ve světových kompendiích o výzkumu čtvrtohor a biologii měkkýšů atd.

Vojen Ložek velmi výrazným způsobem ovlivnil ovšem i dění v praktické ochraně přírody a strategii krajinného managementu na nejrůznějších organizačních, prostorových a časových úrovních. Průběžně ukazoval, že symbióza ryze vědeckého pohledu a praktických ochranářských a pedagogických aktivit je nejen možná, ale i pro všechny zúčastněné také velmi přínosná a důležitá. V tomto směru byl ovšem Ložek disponován zcela ojedinělou fenomenální znalostí fantastických detailů nejrůznějších lokálních, interregionálních a významových specifik nesčetných přírodovědných souvislostí a jedinečnou schopností vnímat tyto skutečnosti netriviálním, současně však velmi vyváženým způsobem zohledňujícím se stejnou pozorností tu dynamiku sedimentačních procesů, tu behaviorální ekologii různých měkkýšů, tu historické peripetie keltského osídlení, tu společenské souvislosti příslušného přírodovědného problému.

Získal řadu prestižních ocenění - např. čestné členství ve Philosophical Society of Cambridge, medaili Albrechta Pencka za zásluhy o světový rozvoj poznání čtvrtohor, zlatou medaili Gregora Mendela za zásluhy v biologických vědách, Cenu ministra životního prostředí ČR atd.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Vojen Ložka i v mezinárodním měřítku proslavily dvě knihy. V českém prostředí to byla „Příroda ve čtvrtohorách“ (Academia 1973), kterou jako obvykle první knihu ve svém oboru četli snad všichni kvartérní geologové starší a střední generace. Evropské malakozoology však oslovila monografie „Quarter Mollusken der Tschechoslowakei“ z roku 1964, díky které se stal „Honory Member of Philosophical Society of Cambridge“ (1968) a později nositelem Albrecht-Penck-Medaille (1980).

Období čtvrtohor bychom nemohli tak dobře studovat bez přírodovědce a odborníka Vojena Ležka. Tento muž, který se zajímá o mnohá různá přírodovědná témata se mimo jiné také zásadně podílel na zkoumání a objevování historických souvislostí o období této Země, které se odehrává posledních 2,6 milionů let a je známé jako čtvrtohory nebo kvartér. Výzkumy a objevy Vojena Ložka o tomto geologickém období jsou uznávané po celém světě a Ložek je dnes vědcem světového formátu, který je podle popisu svých studentů ne jedním vědcem, ale celým týmem specialistů. Za rozvoj znalostí a poznání o čtvrtohorách získal Vojen Ložek medaili Albrechta Pencka. Kromě toho, že se se Ložek věnuje vědnímu bádání byl také profesorem a publicistou. Do roku 2005 publikoval Vojen Ložek na 1 200 různých titulů.

Pro zájemce o Ložkovo dílo rovnou uveďme, že se stále dá koupit jeho volná knižní trilogie - „Zrcadlo minulosti“ (1. vydání 2007), „Po stopách pravěkých dějů“ (1. vydání 2011) a již zmíněná „Geodiverzita a hydrodiverzita“.

Osobní vzpomínky a vlivy

Dr. Ložek patřil ke generaci vědců, jejichž formování nezanedbatelně ovlivnilo uzavření vysokých škol v době německé okupace - a řekl bych, že způsobem rozhodně nikoliv pouze záporným. Národní muzeum, kam Vojen počátkem války co mladičký gymnaziální zájemce o přírodu přichází, je v té době útočištěm celé plejády vynikajících představitelů předválečné generace, věnujících se zde ve splendid isolation muzejních zákoutí svým přírodovědným zálibám naplno, pro ně samé a jaksi navzdory podmínkám. Vojenův zájem a výjimečné tvůrčí dispozice jsou tu stimulovány hned v několika směrech - nejen fascinující atmosférou takto provozované přírodovědy, koloritními specifiky pražské přírodovědné komunity či tušenými perspektivami jejího poválečného rozvoje, ale přinejmenším ve stejné míře i nepřehlédnutelnými nedostatky vědeckého působení českých velikánů a zarážející neúplností představ o nejrůznějších skutečnostech, často i velmi elementárních.

To platí do značné míry i o Jaroslavu Petrbokovi, malakologovi, s nímž přichází Vojen Ložek do kontaktu nejdříve, a který jej současně inspiruje patrně i v dalším směru - souběžným zájmem o problematiku archeologie, paleontologie, geologie, karsologie, geografie a botaniky. Po válce přichází Ložek na Přírodovědeckou fakultu UK, souběžně studuje biologii a geologii a v roce 1948 nastupuje do Státního geologického ústavu, kde se zásadním způsobem podílí na formování komplexního oddělení výzkumu čtvrtohor, pracovní skupiny, která průběžně organizuje do té doby zcela nebývalé komplexní výzkumné programy.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Vojena Ložka si připomínají nejenom kvartérní a environmentální geologové, ale také botanici, pedologové, archeologové a ochránci přírody. Ve všech těchto disciplínách byl nejenom aktivní, ale zejména promýšlel jejich význam, dnes bychom možná řekli „filozofii“. Tento hlubší a širší zájem je možné dohledat v jeho rodinném prostředí. Jeho maminka Blažena Kozáková, pocházející z Netolic, studovala portrét u prof. Nechleby na Akademii výtvarných umění a tatínek Václav Ložek patřil do okruhu architektů kolem Josipa Plečnika. Kromě návrhů kostela a vybavení bytů se zabýval zejména vytvářením interiérů - např. v roce Vojenova narození navrhl v Paříži galerijní prostor pro mezinárodní výstavu o dekorativních uměních. Jeho dílem je např.

Malý Vojen, jak ho namalovala jeho maminka, akademická malířka. Do malakozoologie jej zasvěcoval Jaroslav Petrbok, ale Ložka jako vědce nejspíš vytvořilo setkání silné trojky - archeologa Františka Proška a geologa Jiřího Kukly. Všechny přírodovědce však až do počátku 90. let nejvíc ze všeho formovaly společné exkurze a práce v terénu. Večer se lidé sesedli a hodiny si vyprávěli o přírodě, ale i o svých učitelích a kolezích. Ve Vojenově vyprávění tak ožívala plejáda přírodovědců ještě z I. republiky i řada novějších příhod.

Význam díla a odkaz Vojena Ložka

Od roku 1956 do roku 1963 se hlavním Ložkovým úkolem stává vypracování mapy půdních substrátů a přirozených hnojiv. Díky němu fyzicky prozkoumal doslova každý kilometr celého území tehdejšího Československa, a to s možností nezanedbatelného technického zázemí k nejrůznějším výzkumným aktivitám. Tuto příležitost využil skutečně dokonale. Vedle samotné mapy a mnohasetstránkových komentářů odkryl a podrobně zpracoval množství lokalit zásadních pro poznání kvartéru v nejobecnějších souvislostech a současně zmapoval mikro-biogeografickou proměnlivost fosilních i recentních společenstev měkkýšů a rostlin v měřítku, o kterém se tehdy v Evropě nikomu nesnilo. Získaný datový aparát a jeho bezprostřední propojenost se znalostí místních geologických podmínek a nejmladší geologické minulosti se staly základním impulsem pro komplexní přehodnocení stratigrafie mladších čtvrtohor (stratigrafie spraší, travertinů a jiných pokryvných uloženin) ale zejména pro nové tematické vymezení příštího výzkumu.

S tím přichází Ložek do nově založeného Geologického ústavu ČSAV, kde se soustředěně věnuje, souběžně s tématy recentní fauny a krajinné ekologie, zejména problematice faciality a historii nejmladšího úseku čtvrtohor - holocénu. Vypracoval celou sérii operačních postupů výzkumu holocénu v karbonátových uloženinách a využití měkkýšů a jiných skupin fosilií v detailním a komplexně pojatém výzkumu čtvrtohor. Ukázal četná specifika vývoje v suchozemském prostředí, různých geografických a klimatických oblastech a zhodnotil význam řady dílčích faktorů bezprostředně ovlivňujících dynamiku litogenetických a faunogenetických procesů. Se svými spolupracovníky odkryl kolem dvou set souvislých vrstevných sledů poskytujících robustní podklad pro podrobnou rekonstrukci vývojové historie současné přírody ČR, věcné zohlednění specifik místních a regionálních podmínek a skutečností ochranářského zájmu.

Pro četné žáky, spolupracovníky a následovníky rozvíjející v různých disciplinách jeho přínos a čerpající z poznatků, které v průběhu svého mimořádně plodného života nashromáždil, je odchod Vojena Ložka nenahraditelnou ztrátou.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

První publikovaná nálezová zpráva pochází z doby, kdy mu bylo 13 let, a poslední prací je kolektivní kniha V. Ložka a spol. „Geodiverzita a hydrodiverzita. Základy přírodních a kulturních hodnot naší krajiny, její současná proměna a možný budoucí vývoj v antropocénu“, Dokořán, 2020), ve které se vyjadřuje k podobným záležitostem jako víc než před šedesáti lety ve slavné monografii J. Veselého a kol. „Ochrana československé přírody a krajiny“ z roku 1954!

Někdy bylo nutné rozvrhnout si hlídky a postupně si Vojena předávat, aby respondenty zcela neunavil. Byl milý, skromný, snědl i to, co jsem v terénu uvařil (často se dožadoval česneku medvědího). Tím, jak prošel celé Československo a zapamatoval si jeho geografii, uváděl, a to i v zapadlých částech slovenského rudohoří, do rozpaků místní lidi, kteří se pak ptali, zda se u nich narodil. Mluvil s nimi slovensky a byla to země, kterou měl snad nejradši - zejména Slovenský kras a Bílé Karpaty na moravsko-slovenském pomezí.

Jednou jsme jeli z Rožňavy ranním vlakem podél jižního okraje Nízkých Tater. Vojen se posadil u okna a až do večera, kdy u Chocně padla tma, popisoval v podstatě kopec za kopcem, krajinu, kterou jsme míjeli. Obvykle jsme pracovali ve skupince dvou až čtyř lidí. My jsme kopali sondy, což v krasových sutích byla těžká práce, a Vojen odebíral vzorky, které pak plavil. Zejména na Slovensku za námi zacházeli hajní, ředitelé lesních závodů či šéfové krajinných oblastí. Někdy se začínalo spišskou borovičkou, ale skoro vždy na výkopu vznikla vesele povídavá nálada. Hajní odkládali zelená sáčka a pouštěli se s námi do práce. Svět byl tehdy plný lidských kontaktů a přijde mi, že díky nim a fyzické práci byl i veselejší.

Tato kniha pojednává o proměnách české, moravské a slovenské krajiny za posledních zhruba 18 tisíc let. Během té doby ustoupily ze severní Evropy ledovce a přišel les a s ním i lidé živící se nejprve lovem a později zemědělstvím. Každá pravěká kultura vtiskla naší krajině poněkud jinou tvář, zároveň ale musela reagovat na klimatické změny, vývoj říčních niv i změny lesních porostů. Snad nejzávažnějším motorem změn byly střídající se vlny suchého kontinentálního a vlhkého oceánského klimatu. Jako lidé této země s proměnami podnebí a prostředí se střídavým úspěchem zacházíme více jak dvanáct tisíc let, tedy celý holocén, a je to vzrušující příběh! Kniha však není ohlédnutím za minulostí, ale hlavně zprávou pro současnou dobu hlubokých proměn krajiny a očekávaných změn klimatu. Sucha i povodně, odlesnění, hluboká eroze i nástup nových druhů tu již byly a my máme možnost studovat, jak se projevovaly a co způsobily.

tags: #Vojen #Ložek #příroda #ve #čtvrtohorách #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Recenze krmiva pro kočky
• Živnostenské podmínky v ekologickém inženýrství
• Průvodce výběrem outdoorových kalhot
• Igor Červený ministrem
• Zákon o ochraně přírody – aktuální komentář