Objevte krásu ostrova Bohol: Tipy na výlety do přírody a Chocolate Hills

Ostrov Bohol za těch 10 tisíc utrmácených kilometrů rozhodně stojí. A jestli už nemáte taky sbaleno, měli byste to co nejdřív napravit. To je místo, které před lety nikdo neznal a nikdo sem nejezdil. Svět pro turisty končil za hranicemi Chocolate Hills.

No, asi jsme vám měli ze všeho nejdřív říct, že řeč je o Chocolate Hills, jednom z nejproslulejších lákadel ostrova Bohol, za kterým i zrovna v tuto chvíli míří stovky turistů z celého světa. Nejkrásnější jsou prý při západu slunce. Děti v nich vidí čokoládové kopečky, ženy zase dechberoucí romantickou scenérii. Jejich muži s nimi vesměs nahlas souhlasí, ale všichni dojednoho v nich vidí jistou část ženského těla. To je ale divný úvodník, říkáte si?

Cesta na Bohol a první dojmy

Na Bohol jsme dorazili za vydatného deště tuk-tukem, kterému se úspěšně podařilo naložit můj velký kufr i Honzovu cestovní tašku, a ubytovali jsme se ve Stefanie Grace Paradise Inn poblíž Lobocu (zabookováno den předem). S nadšením jsme otestovali bazén a kochali se výhledem na řeku Loboc. Všichni zaměstnanci byli strašně milí, ochotní, dali nám mapu, tipy a na požádání domluvili kde co.

Již tady jsme však ztratili nějakých 20 hodin, neboť kvůli poruše letadla AirAsia jsme namísto odpoledne odlétali z Manily až další den ráno a užili jsme si x hodin zmatků na letišti. Náš první vnitrostátní přelet vedl z Manily do Tagbilaranu, což vycházelo rychleji a ekonomičtěji než přelet do Cebu a následný trajekt.

Ubytování a Doprava

Z Nuts Huts u Lobocu jsme se první den přesunuli do hotelu Banlasan Lodge poblíž Carmen. Dopoledne jsme zamáčkli slzu a rozloučili se s naším útočištěm v Nuts Huts. Naskočili jsme do autobusu a pracně se nasoukali do prostoru mezi sedačkami navrženého zřejmě výhradně pro osoby s amputovanými dolními končetinami a odkodrcali jsme hlouběji do vnitrozemí ostrova.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Pár kilometrů před ní je nenápadný hotel Banlasan Lodge, kde jsme si den předem telefonicky zajistili ubytování na 1 noc. Hotel je pěkný, má i bazén a ucházející kuchyni, ale pokud se chcete něco dozvědět, neptejte se prosím vás v recepci. Tam neví, ani co je za rok. Naštěstí jsme nakonec narazili v hotelu na chlapíka, který má auto, takže už svět za branou hotelu viděl a rád se ujal role průvodce. Hotel Banlasan. Za cca 1000 PHP dobrá volba, mají i vlastní bazén.

Alex Taňajura - člověk, na kterého se obraťte, až vyrazíte na Bohol. Když jsme si plácli a domluvili za 2000 pesos pronájem jeho auta i s ním jako řidičem na celý den, odběhnul si vyměnit propocené triko za nové propocené triko, nastartoval svůj zaprášený pickup a s omluvným výrazem ve tváři se zeptal, kdo bude sedět vzadu na korbě, protože dovnitř se vejdou jen čtyři lidé.

Dobrodružství a Adrenalin

Odpoledne jsme stihli výlet do Danao Adventure Park a na večerní vyhlídku v Chocolate Hills. Druhý den jsme mezi kopce vyrazili znovu, tentokrát na motokárách.

Až se jednoho dne místní podnikavý starosta rozhodl vybudovat u obrovské rokle park pro adrenalinové nadšence. Náš pojízdný cirkus bavil okolí dobrou hodinu a půl, než jsme po postupně se ztenčující až téměř mizící cestě dorazili do prakticky opuštěného Danao Adventure Parku.

Pokud tady taky někdy budete na někoho čekat, zaskočte tam, posadí vám motýla na nos a taky se můžete nechat pokadit obří housenkou. Zhruba v půli cesty k Chocolate Hills, poblíž vesničky Bilar, jsme vystoupili. V plánu bylo počkat tady na nového parťáka a zastávku využít k prohlídce motýlí zahrady.

Čtěte také: Dovolená v přírodě pro ženy

Zipliny jsou tu dvě a obě vedou přes rokli s řekou na dně. My neodolali ziplině natažené přes kaňon. Je ještě vyšší než ta v Lobocu a pohled do prázdna pod sebou, které se nakonec plní divokou řekou deroucí se mezi skalami, je fascinující. Závidíte ptákům na obloze?

Chocolate Hills: Unikátní přírodní úkaz

Prošli jsme se také po zavěšeném mostě přes řeku, prohlédli si nejmenší opičky na světě (tzv. nártouny) a postupně jsme dojeli k tzv. Chocolate hills v oblasti Carmen. Škoda, že jsme se nemohli vydat přímo mezi ně, protože bychom utopili skútr v bahně. Byla tu sice možnost pronájmu čtyřkolek, ale čínští turisté nasadili docela vysoké ceny. Tyhle čokoládové kopečky jsou strašně zvláštní věc - koukali jsme na ně v nechápavém údivu. Je jich tak obrovské množství rozprostírající se na všechny strany!!

Tak vy chcete náš balón, joo? Už jsme si zoufali, že se nám slunce ztratí za obzor a s ním i romantický závoj nad kopci, když náš řidič vesele zahlaholil, že jsme na místě. Vyhlídka se nalézá na jednom z kopců, kde stojí rozvalina hotelu. Ten byl poničen velkým zemětřesením v roce 2013. Výsledky běsnění přírody jsme viděli už cestou, když se za okýnkem zjevil jeden z kopečků, rozpůlený a s hromadou zbylé půlky pod sebou. Nám to tak moc nevadilo.

Zaplatili jsme vstupné 50 PHP na osobu, vyběhli schůdky vedoucí na vyhlídku a tam zůstali užasle stát s pohledem upřeným do široké dálky, zvlněné kam až oko dohlédne.

Pověst praví, že Chocolate Hills vznikly, když kdysi dávno smutný obr Arogo ronil velké kulaté zkamenělé slzy pro nešťastnou lásku. Konzervativnější experti zase kopcovitý terén přisuzují tomu, že celá oblast kdysi byla pod vodou a při jejím postupném ubývání se erozí vytvořila tahle pohádková scenérie. Existují také zastánci teorie, že kuželovitý tvar tohoto kousku zemského povrchu má na svědomí vápenec. Nikdo neví jistě, jak tomu doopravdy bylo.

Čtěte také: Výlety na kole v přírodě

Pokud chcete Chocolate Hills vidět v jejich typickém hnědém odstínu, musíte na ně vyrazit v období mezi únorem a květnem, kdy je tráva na jejich povrchu vysušená a hraje čokoládovými barvami. Kdykoli jindy se kopce po přívalech tropických dešťů vesele zelenají. Ale když dorazíte večer jako my, slunce pro vás kopce zabarví tak jako tak. A pohled je to moc pěkný.

Zábava na Motokárách a Výhledy

Motokáry nabízejí jen pár stovek metrů od hotelu Banglasan. Některé motokáry moc nebrzdí a některé nejdou ztuhlými řidítky skoro ovládat. Moje motokára nebrzdila ani nezatáčela. Ale zato jela jako blázen.

Slunce svítilo do plných, takže když jsme konečně vyfuněli na vrchol, málem nám nezbyly síly na to, abychom obdivovali 360ti stupňový výhled kolem dokola pokropený tisíci hrbolky Chocolate Hills. Cestou zpátky jsme se zastavili u kopce, na jehož stráni byla vidět vyšlapaná cestička.

Vyprávěl nám, že když přišel osudný den, byl zrovna v hotelu na kopci, na kterém jsme stáli zrovna včera večer a který byl i odtud dobře vidět. Chlapík, který s námi nahoru vylezl, nám ukázal taky prasklinu po zemětřesení, která se mezi vysokými stébly trávy zubila jako černý had. Pracoval tam jako fotograf a během otřesů se zdešeně tisknul k jednomu z kamených sloupů, zatímco hotel za ním se sunul k zemi.

Po sestupu jsme pořádně uháněli zpátky, abychom moc nepřekročili domluvenou dobu půjčení motokár. S těmito myšlenkami na budoucí návrat a pořádné prozkoumání Chocolate Hills jsme odpoledne naskákali do dodávky, kterou nám zařídil Alex, a odjeli přes Tagbilaran a následně jeepneym zpátky na ostrov Panglao do Alona Beach, kde jsme strávili poslední dva dny, než jsme se vrátili do Manily.

Praktické rady a shrnutí cesty

Cesta ubíhá rychle, když se vám za oknem vesele střídají obrázky rýžových políček, rozesmátých lidí a skromných obydlí s napruzenými kohouty. Stačilo si vyměnit jeden nadšený pohled s ostatními a za chvíli jsme řešili, jak nacpat 5 lidí na korbu. Alex, tak se náš řidič jmenoval, byl z dobrovolné touhy bělochů po nepohodlí trochu vyvedený míry, ale nakonec se smíchem přiběhl s kusem rozpadlé lavice, díky které jsme se v otevřeném nákladním prostoru přecejen nějak poskládali.

Jestli jste někdy viděli takové to švihlé video, jak se po dálnici řítí auto se staženým okýnkem a z něj kouká zebra s vyplazeným jazykem a párty čepičkou na hlavě, tak si budete možná schopni představit, jakým způsobem jsme zapůsobili na každého, koho jsme cestou minuli. Pět Evropanů na korbě vydá podle výrazů ve tvářích kolemjdoucích minimálně za 3 zebry. Kopáčům padaly lopaty z rukou, lidé na skútrech se dostávali do skluzu, děti nevěděly, jestli mají být nadšené nebo vyděšené.

Cestou zpátky jsme párkrát zastavili na focení. Zábavná byla zastávka u prašného hřiště u silnice, kde parta místních dětí hrála basketbal. Zeptali jsme se, jestli si s nimi můžeme zaházet. Evidentně se jich na to asi ještě nikdo nezeptal, všichni se shlukli do těsné skupinky a vyjeveně na nás koukali. Míč nám ale hodili a koukali, jak se snažíme trefit koš. Jediná mamka ho trefila. Děti si nejvíc oddychly, když dostaly míč zpátky a ještě když se za námi prášilo, na sebe nevěřícně koukaly.

Cesta do Thajska v roce 2016 pro nás znamenala první střet s Asií. Tento kulturní šok na pozadí tropů spolu s nízkými cenami a krásným mořem se nám hodně zalíbil, a tak o rok později padla volba na Filipíny. Na Filipíny jsme se vydali v prosinci, kdy už mělo teoreticky být po období dešťů. Strávili jsme zde cca 3 týdny (8. 12. odlet tam, 31. 12. odlet zpět, vše 2017).Nejtěžším úkolem bylo plánování trasy - chtěli jsme předem zabookovat alespoň vnitrostátní přelety mezi ostrovy, takže orientační trasa musela být daná. Jenže Filipíny mají přes 7.000 ostrovů!!!Po dlouhém vybírání vznikl následující plán: Panglao - Bohol - Palawan (Port Barton, El Nido) - Coron. Což znamená, že jsme zavrhli rýžové terasy v Banaue (hlavně kvůli dlouhé cestě po zemi), Boracay (nevyhledáváme párty ostrovy), žraloky v Oslobu (na nás už velká masovka, ze stejného důvodu jsme si odpustili i podzemní řeku v Sabangu) a sardinky v Moalboal na ostrově Cebu (z časových důvodů).

Ubytování jsme měli rezervované předem tak z necelé poloviny, nicméně nebylo to nutné. Ostatně když jsem na místě viděla aktuální ceny vnitrostátních přeletů, taky to nebylo nic až tak hrozného - dalo by se až na místě. Nicméně AirAsia mívá často slevy, takže jsme včasnou rezervací něco ušetřili (např. 600,-Kč za přelet Cebu - Puerto Princessa už je fakt slušné, na místě by to bylo za min. dvojnásobek).

Na Panglau jsme bydleli v úžasné Bohol Coco farm, která měla hrozně fajn atmosféru a bezkonkurenční ceny (i se snídaní). Jediná nevýhoda je vzdálenost od pláže. První noc jsme měli zamluvenou předem, další dvě jsme přidali na místě. Farma zde není jen v názvu, ale opravdu tu pěstují všemožné plodiny, chovají kuřata a všechno si můžete zblízka prohlédnout. Ubytování bylo čisté a bez problémů, byť v hodně jednoduchém bungalovu.

První odpoledne jsme strávili relaxem na Dumaluan beach, která byla na internetu velmi chválená, avšak v reálu zde byla asi 500 m voda po kolena, spousta plovoucích rostlinek, u břehu kameny a docela zvířený písek. Nevím, teoreticky to mohlo být způsobeno nějakým dřívějším deštěm nebo něčím podobným, ale kdybych se ubytovala v některém z přilehlých luxusních resortů, byla bych docela rozladěná.

Další den jsme si půjčili na farmě skútr a udělali si okruh po ostrově a dál až do Tagbilaranu. Neviděli jsme asi nic, z čeho bychom si sedli na zadek, ale celý výlet se nesl v poklidném duchu, nikde nebylo přeturizováno, naopak vše docela autentické. Líbil se nám kostel v sousedství školy, našli jsme muzeum mušlí (opravdu slušné úlovky) a muzeum místní historie a přírody v Tagbilaranu. Velmi vtipný nám přišel karavan s nápisem "Justice on wheels" - pojízdný soud! Když pak Honza doplňoval naše zásoby v jedné zapadlé pekárně, majitel mu spolu s koláčky nabídl taky svoji dceru - ono provdat holku do Evropy je tu ultimátní úspěch. Já jsem jim to ale překazila.

Večer nás ostatní přemluvili k výletu s mladou Filipínkou Monicou z farmy, a tak následující den naše skupinka asi 10 lidí vyrazila na blízký ostrov Pamilacan. Zde jsme strávili den pěkným šnorchlováním, popíjením ovocných shaků, povídáním a dlouhou procházkou po ostrově. Prostředí tu bylo nesmírně idylické - travnaté kopečky, pasoucí se krávy, žádná auta ani motorky, domorodci vracející se s rybími úlovky... Dokonce i tady se našel kostelík (Filipíny jsou převážně křesťanské). Celkově za pár stovek super výlet.

Zde jsme také začali zjišťovat, že za nastalým deštěm vězí příchod tajfunu (neboli hurikánu, tropické cyklóny). Tajfun se sice nacházel o mnoho kilometrů severněji, jenže spolu s ním dorazila spousta dešťových mraků. Celý další den se tak nesl ve znamení častých přeháněk a mrholení.

Ráno jsme si půjčili skútr a vyrazili na průzkum. V zásadě se tu nemáte kde ztratit, směrem k čokoládovým kopcům vede pouze jedna hlavní silnice, podél které jsou i další zajímavé zastávky. Samozřejmě se ale musíte vydat na správnou stranu - ne jako my. Cestou uvidíte spoustu zeleně, rýžových polí nebo třeba mahagonový les.

Při srovnání fotek můžete vidět, jaký neskutečný rozdíl udělají sluneční paprsky (a samozřejmě šikovnější fotograf :D). Z apartmánů milé Stefanie jsme se přesunuli do Nuts Huts. Do Nuts Huts lze dojet autobusem a z hlavní silnice dojít pěšky (cca 30 min) nebo jet s taxi-motorkou (tuk - tuk kopec nevyjede). Na konci vás pak čeká ještě spousta schodů dolů. Nuts Huts je místo s atmosférou - jde o bydlení v jednoduchých dřevěných bungalovech na samém břehu řeky Loboc v nitru tropů. Bonusem je super jídlo za rozumné ceny. Budete se tu cítit velmi odříznutí od civilizace, zvlášť za zvuků nočního pralesa. Jediným kýčem jsou tu občasné lodě s čínskými turisty vyřvávající hlasitou hudbu. Kvůli dešťům tu byla tak vysoká vlhkost vzduchu, že umytí dlouhých vlasů by bylo čiré bláznovství. I rychleschnoucí ručník byste usušili leda nad ohněm.

V okolí Nuts Huts se můžete projet na kajaku nebo kánoi po řece (což nám šlo kvůli aktuálně silnému proudu celkem těžko), vydat se na některou značenou turistickou stezku nebo relaxovat v božském klidu na terase jídelny. Přestože jsme plánovali pěších výletů víc, nakonec jsme kvůli dešti a kluzkému bahnu v kopcích zvládli jen cestu podél řeky do Lobocu (tedy tu stejnou jako Večerníčci). Cesta to byla moc hezká, začala převozem na druhou stranu řeky, pokračovala rýžovými poli, kolem domků místních (docela zvědavě si nás prohlíželi a dávali se s námi do řeči) a viděli jsme i vodního buvola - pro místní nudnější než kráva, pro mě těžká exotika. V Lobocu jsme si dali pozdní oběd, stopli jsme autobus a dopravili se zpět k odbočce na Nuts Huts. V Lobocu nám dva pánové vykládali, že by bylo super, kdyby přímo do Lobocu jezdilo více turistů, protože to je pro ně výrazný zdroj příjmů. Celkově si s námi místní lidé rádi povídali, i když jsme je aktivně neoslovovali. Anglicky tu umí téměř každý, je to i jejich úřední jazyk.

Další den ráno jsme vyrazili autobusem do Tagbilaranu, což byl zážitek sám o sobě - autobus s vysklenými okny se divoce klátil v zatáčkách za doprovodu reggae a štěbetání místních a drůbeže. V plánu jsme měli přesun trajektem do Cebu a odtud přelet do Puerto Princessy a pokračování dál do Port Bartonu. Naše plány nám ovšem překazil tajfun, kvůli kterému nejezdily celý den žádné trajekty. Bylo jasné, že let nestihneme a zůstaneme trčet v Tagbilaranu minimálně do dalšího dne. Odpoledne jsme strávili poflakováním po městě, na radu tuk-tukáře jsme si u pobřežní stráže nechali potvrdit výpadek trajektové dopravy v důsledku počasí (prý to AirAsia zohledňuje) a přemýšleli jsme, co dál. Různé pochybné společnosti v přístavu nabízely dopravu soukromou lodí do Cebu za těžké peníze, ale usoudili jsme, že zrovna netoužíme po smrti v mořských vlnách. Ještě ten den nám ale z AirAsia napsali, že let se posouvá na později a že pokud nám to nevyhovuje, můžeme letět jindy, což se nám hodilo do krámu.

Další den už trajekty naštěstí jezdily, takže jsme hned ráno koupili lístky a po dvou hodinách jsme dorazili do Cebu. Na letišti jsme však rozmrzele zjistili, že dřív než večer nás do letadla neposadí, takže opět téměř celý den zpoždění. No, alespoň jsme nemuseli nic doplácet. V Puerto Princessa jsme přenocovali, další den jsme hned ráno domluvili dodávku do Port Bartonu (na cenu už si nevzpomenu) a k večeru jsme byli na místě. Poslední úsek cesty před Port Bartonem je opravdu divočina, zvlášť po vydatných deštích (ano, déšť nás čekal i tady na Palawanu).

Shrnutí

Jako krásnou třešničku na boholském dortu nám hra mraků a slunečního svitu cestou letadlem připravila nádherný pohled na sopku všech sopek, bájný Mayon. Cestou zpátky na Panglao jsme opět zjišťovali, kolik lidí se vejde do jednoho jeepney.

tags: #vylety #do #prirody #bohol #sea #resort

Oblíbené příspěvky:

• Návod na instalaci odpadu do zdi
• Stav ohrožení povodněmi
• Azbestové skládky v ČR
• Komunální odpad Hořiněves
• Typové plány a vnitřní bezpečnost ČR