Legislativa upravující vypouštění zvířat do volné přírody v České republice

Problematika vypouštění zvířat do volné přírody je v České republice upravena řadou zákonů a nařízení, které mají za cíl chránit přírodu a krajinu, a zároveň regulovat potenciální rizika spojená s šířením nepůvodních a invazních druhů.

Záchranné stanice a návrat zvířat do přírody

Záchranné stanice hrají klíčovou roli v péči o zraněná a handicapovaná volně žijící zvířata. Podle Zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. je záchranná stanice zařízení, které zajišťuje komplexní péči o živočichy neschopné přežít ve volné přírodě, s cílem navrátit je zpět do přírody.

Český svaz ochránců přírody založil v roce 1998 Národní síť záchranných stanic, která sdružuje 33 zařízení poskytujících komplexní péči nalezeným handicapovaným živočichům. Stanice přijaly více než 230 tisíc živočichů a jejich počet neustále roste. Zhruba třetina přijatých živočichů spadá do kategorie zvěře, což vyžaduje spolupráci s místními mysliveckými spolky.

Důvody příjmu zvířat do záchranných stanic

Mezi nejčastější důvody patří:

• Mláďata, která jsou často zbytečně odnesena z přírody.
• Zranění způsobená dopravními prostředky, elektrickým vedením, nebo napadením jinými živočichy.
• Odchyty z jímek, šachet a komínů.

Problémem je návrat mláďat zpět do přírody, pokud byla zbytečně odnesena. Druhou nejčastější příčinou příjmu bývá zranění. Důležitou akcí je mapování dopravních nehod se zvěří na www.srazenazver.cz, která pomáhá identifikovat nebezpečné úseky silnic. Dalším problémem jsou volně pobíhající psi a kočky, kteří decimují stavy drobné zvěře a ptáků.

Čtěte také: Návrat plemen do české přírody

Myslivost a ochrana přírody

Myslivost a ochrana přírody jsou úzce propojeny. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. definuje myslivost jako soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součást ekosystému. Záchranné stanice často spolupracují s myslivci, například rokycanská stanice spolupracuje s myslivci od roku 1994 na výsadbách zeleně, úklidu černých skládek a programech ochrany biodiverzity.

Přesto existují i konfliktní situace, například kdy předat poraněné prase divoké do záchranné stanice nebo ukončit jeho utrpení zákonným způsobem. Problematické je i vypouštění zachráněných jedinců zpět do přírody, pokud jsou závislí na člověku.

Invazní nepůvodní druhy

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se zabývá i prevencí a regulací zavlékání a šíření invazních nepůvodních druhů. Ve středu 2. června Poslanecká sněmovna PČR definitivně schválila tzv. "invazní novelu". Pro určité vyjmenované druhy platí zákaz jejich dovozu a převozu v rámci EU, uvádění na trh, zákaz držení, chovu, přepravy, rozmnožování a vypouštění do volné přírody a další opatření a omezení (z našich druhů ryb se týká především střevličky východní, tzv. pseudorasbory a slunečnice pestré).

Evropský seznam invazních druhů se může aktualizovat jednou ročně, loni na něm přibylo dvanáct druhů rostlin a živočichů. Z ptáků šlo o husici nilskou, která se rozšířila i po České republice a běžně zde hnízdí.

Stát podle ochránců přírody dostatečně neřeší problém nepůvodních zvířecích druhů, které se dostávají do volné přírody. To je případ norka amerického vypuštěného z klecového chovu a v poslední době i želvy nádherné. Podle svazu ochránců přírody dokáže tato masožravá želva zdecimovat celé populace obojživelníků v rybnících.

Čtěte také: Ochrana zvířat neschopných rozmnožování

V záchranných stanicích tak končí stále víc zvířat, která ale ochránci nemohou vypustit do přírody. Jsou to totiž v Česku nepůvodní druhy. Ochránci přírody by přivítali omezení obchodu s některými takovými druhy, například zmíněnou želvou nádhernou.

Legislativní rámec a povinnosti

Zákon č. 114/1992 Sb. stanovuje:

1. Prevenci a regulaci zavlékání a šíření invazních nepůvodních druhů.
2. Podmínky používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře.
3. Možnost stanovení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to nezbytné.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence provádí v rámci běžné péče o pozemek jeho nájemce nebo jiný uživatel, uživatel honitby nebo rybářského revíru. Není-li takového uživatele pozemku, odpovídá za provedení opatření vlastník pozemku.

Nová hlava zákona: Přesuny cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře

Zákon zavádí novou hlavu, která upravuje přesuny cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře v návaznosti na nařízení Rady (ES) č. 708/2007. Žadatel musí doložit řadu dokumentů a vyjádření, včetně posouzení rizik pro životní prostředí a pohotovostního plánu.

Čtěte také: Pozorování divoké zvěře

Kontroly a mimořádná opatření

Orgán ochrany přírody je oprávněn provádět průběžné kontroly v zařízení, v němž probíhá využívání invazního nepůvodního druhu na základě vydaného povolení. V případech, kdy dojde k včasnému zjištění zavlečení, vysazení nebo výskytu invazního nepůvodního druhu, Ministerstvo životního prostředí stanoví opatření k jeho odstranění.

Pro účely regulace invazního nepůvodního druhu, který je na území České republiky značně rozšířen, vypracuje Ministerstvo životního prostředí zásady regulace. Komerční využívání takového druhu je možné jen na základě povolení orgánu ochrany přírody a za splnění podmínek stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014.

tags: #vypouštění #zvířat #do #volné #přírody #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní pokyny při lesním požáru
• Ekologická katastrofa řeky Chicago
• Návod na kompostér z recyklovaných materiálů
• Informace o Lokalite N2
• Poplatky za odpad pro rodiny s dětmi ve Vyškově