Zvíře Neschopné Rozmnožování ve Volné Přírodě: Důvody a Ochrana

Přídavným jménem pitomý můžete v dnešní době označit obrovskou spoustu věcí. A mnohdy úplně oprávněně. Víte ale, jak tohle slovo vzniklo a co vlastně ze své podstaty označuje? Pokud ne, čtěte dál. Přídavné jméno pitomý bychom našli už ve staročeštině. Tam však mělo docela jiný význam, než má dnes. Používalo se zejména v souvislosti se zvířaty - pokud někdo označil dejme tomu psa za pitomého, znamenalo to, že je to pes domácí, ochočený či krotký.

Když se vydáme ještě dál po stopách tohoto slova, zjistíme, že vzniklo z podstatného jména píce, což je starší výraz pro pokrm či stravu. Kde se ale vzal dnešní význam? Proč pitomý dnes znamená „hloupý, tupý či omezený“? Důvod je celkem jednoduchý. I takové domácí zvíře je přece, v porovnání se zvěří žijící v přírodě, do značné míry pitomé. Poté, co si zvykne na přepych, který mu skýtá bydlení po boku člověka, postupně zapomíná, čeho jej matka příroda naučila, a je prakticky neschopné se samo o sebe postarat.

Takové domácí zvíře tak často působí hloupě, tupě a omezeně. Očividný důkaz celé věci jsem měl před očima nedávno, když jsem měl možnost vidět vedle sebe dvě zvířata - jedno domácí a jedno divoké. Dvě kočky a jedna člověkem právě naservírovaná miska žrádla. Kdo myslíte, že u ní byl první? Správně, byla to divoká kočka. Ucítila potravu, a tak na nic nečekala a rychlostí geparda se přiřítila přímo k ní. Domácí kocour, ač mnohem statnější než jeho sokyně, zatím jen stál opodál a pitomě zíral, jak mu před očima mizí potrava.

Byl to zkrátka kocour domácký, ochočený a zvyklý na to, že mu člověk dá žrádlo až pod nos a na něm je jen jeho následná konzumace. Už v něm nebyl instinkt lovce, nenapadlo ho, že by měl o stravu bojovat. Nejsme my, dnešní lidé, náhodou trošku onomu domácímu kocourovi podobní? Nejsme taky tak trochu pitomá zvířata, která si zvykla na přepych a stala se jen pitomými konzumenty? Obávám se, že nepochybně jsme.

Příčiny Ohrožení Živočišných Druhů

Odhadované tempo aktuálního vymírání zvířecích druhů je 1 000 až 10 000 krát vyšší ve srovnání s tím, než jak by k němu docházelo přirozeně. Obecný konsensus o příčinách tohoto alarmujícího stavu naznačuje, ne překvapivě, především silný vliv lidských zásahů do ekosystémů.

Čtěte také: Pozorování divoké zvěře

Hlavní Příčiny

• Nadměrný lov: Neregulovaný lov v minulosti a pytláctví v současnosti.
• Odlesňování: Destrukce přirozeného biotopu, která ponechává zvířata bezradná a bez potravy.
• Znečištění: Znečištěné půdy a vodní zdroje decimují ryby a obojživelníky.
• Invazní druhy: Agresivní invazní druhy narušují potravinové řetězce.
• Stres: Nadměrný stres oslabuje imunitu zvířat a zvyšuje náchylnost k chorobám.
• Expanze osídlení a farmaření: Střety lidí s divoce žijícími zvířaty.

IUCN Červený List Ohrožených Druhů

Mezinárodní organizace IUCN (The International Union for Conservation of Nature) kategorizuje druhy podle stupně ohrožení v projektu Červený list ohrožených druhů. Tato klasifikace vyhodnocuje informace, jako rychlost zmenšování biotopů, počet jedinců druhu, či míra jejich poklesu. Zvýšená pozornost se věnuje zejména druhům ve třech skupinách - zranitelné, ohrožené a kriticky ohrožené. Ty se nacházejí ve stavu s reálnou hrozbou vyhynutí a vyžadují intenzivní management ochrany.

Mezní hodnoty vážné zranitelnosti jsou (pro klasifikaci IUCN stačí jedna z hodnot):

• 50-70% pokles populace za posledních 10 let.
• Zeměpisná plocha biotopů menší než 5 000 km2 (500 km2 pro lokální populace).
• Méně než 2 500 dospělých jedinců (250 lokálně).
• Statistická předpověď vyhynutí do 20 let.

Ohrožené Druhy

Počet ohrožených živočišných druhů se řádově pohybuje ve stovkách. Každý z nich plní v ekosystému určitou funkci a přesný dopad případného vyhynutí je nemožné přesně odhadnout. Dva z devíti poddruhů žirafy, kordofanská a núbijská, jsou pod tlakem postupujícího urbanismu, zemědělství a těžebního průmyslu v zemích západní Afriky. Šokující jsou i případy pytláctví jen kvůli ocasům, které jsou v některých kulturách znakem společenského postavení.

Zbývající počet jedinců nejmenší velryby, Sviňuchy kalifornské, podle mexických biologů nepřesahuje 22. Díky tmavým očím a jakoby usmívajícím se rtům si vysloužila i přezdívku „mořská Mona Lisa“. Stává se často obětí uvíznutí v rybářských sítích, cílených na odchyt ryb Totoaba, taktéž kriticky ohroženého druhu, jehož rybolov je oficiálně zakázán od roku 1975. Reprodukční cyklus sviňuchy trvá až 2 roky.

Nedávno zemřel i poslední samec Nosorožce tuponosého. Naživu stále zůstaly dvě plodné samice, jeho dcera a vnučka, a vědci se snaží o malý zázrak pomocí umělého oplodnění a transferu embrya do jedné ze samic. Šance jsou však malé. Orangutan tapanulijský byl uznán za samostatný druh jen v roce 2017 a teritorium jeho jediné populace se nachází v regionu Jižní Tapanuli na ostrově Sumatra.

Čtěte také: Lev jako národní symbol

Velemlok čínský je reliktem ještě z dob, kdy Zemi obývali dinosauři. Vědci v nedávných terénních výzkumech našli pouze do 30 volně žijících jedinců. Smůla tohoto nádherného objemného obojživelníka spočívá v tom, že je považován za delikatesu. Jeden kus údajně stojí kolem 1 500 dolarů. Lemur je endemitem Madagaskaru, kde ho žije 111 druhů a poddruhů. 105 z toho je v ohrožení kvůli nedovolenému lovu, obchodování a pytláctví, jejichž hlavními důvody jsou chudoba (lemuři slouží jako zdroj obživy) a zájem o chov lemurů jako domácích zvířat. I Pilonosotvarý žralok velkozubý je ve značném poklesu. Přesné počty nejsou známy, z moří Jihovýchodní Asie však tento exotický druh zcela vymizel.

Význam Záchrany

Jedna studie z roku 2012 odhadla roční náklady na záchranu jen ohrožených druhů zvířat žijících na souši na 76 miliard dolarů. Jelikož je vysoce pravděpodobné, že se na vymírání zvířecích druhů spolupodílíme, měli bychom i udělat něco pro jejich záchranu. Rozmanitost je krásná sama o sobě a nabízí zážitek srovnatelný s uměleckým. Například vymřením nějakého druhu ptáka se může snížit opylování a výskyt určité rostliny, která může být zase zdrojem obživy pro jiné živočichy, a tak dále. Dříve či později se nějaká změna v ekosystému začne dotýkat i člověka a než se vzpamatuje, může být pozdě.

Jak Přispět k Záchraně

Podílet se svým malým dílem na údržbě komplexity ekosystému a tím i biodiverzity je v silách každého:

1. Vzdělávejte se.
2. Navštivte národní parky a chráněná území.
3. Přizpůsobte vaše obydlí.
4. Původní rostliny lákají původní druhy.
5. Vyhněte se herbicidům a pesticidům.
6. Zpomalte za volantem.
7. Recyklujte a kupujte udržitelné produkty.
8. Nikdy nekupujte nic vyrobené ze surovin pocházejících z ohrožených zvířat.
9. Obtěžování a krutost vůči divoce žijícím zvířatům je trestná. Pokud se s ní setkáte, nebojte se o ní uvědomit autority.
10. Virtuálně si adoptujte ohrožené zvíře, anebo finančně podpořte charitu.

Záchranné Stanice

Jak volně žijící zvířata, tak i ta domestikovaná, patří do života nás všech, proto by nám nemělo být lhostejné, co se s nimi děje a jaké nástrahy na ně ve světě čekají. Provoz záchranných stanic je činnost velice záslužná - ujmout se zraněného zvířete, zajistit jeho plné zotavení a v nejlepším případě ho vypustit zpět do přírody. Scénář, který vzbudí pozitivní emoce u každého člověka.

V zákoně o ochranně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. je záchranná stanice definována jako zařízení, které na určitém vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody. Živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.

Čtěte také: Proč je dezinsekce důležitá?

V roce 1998 založil Český svaz ochránců přírody Národní síť záchranných stanic. Ta zajišťuje pomoc zvířatům v nouzi na celém území České republiky. Úspěšnost vypuštění odchyceného zvířete je zhruba v polovině případů. Živočichové, jejichž návrat do přírody již není možný, slouží k ekologické výchově a osvětě veřejnosti. Záchranné stanice živočichů za dobu svého trvání (do roku 2020) přijaly více než 150 tisíc živočichů a jejich počty se neustále zvyšují. Svoji úlohu významně sehrává zájem lidí i propagační činnost samotných stanic. Ovšem ne vždy je pomoc člověka na místě a někdy by bylo lépe nechat vše na přírodě, především pokud se jedná o zdravého jedince či mládě.

Záchranné stanice také ročně přijmou i řadu dravců. Ty lze sokolnicky rehabilitovat a následně vrátit do přírody, ale možností je také chov s využitím jedinců, kteří jsou z důvodu zranění nevhodní pro návrat na svobodu. Stanice velice často spolupracují také s mysliveckými spolky nebo honebními společenstvy (mysliveckým hospodářem). Je to především z toho důvodu, že téměř polovinu přijatých živočichů lze zařadit mezi zvěř - nejčastěji se jedná o bažanty, koroptve, sojky, kormorány nebo bobry.

Největší zastoupení mají mláďata, která tvoří více než třetinu veškerých příjmů. Člověk si často myslí, že jsou mláďata opuštěná, odchytí je, přinese domů a často je až po několika dnech u sebe doma odevzdá do péče odborníků. Bohužel to již bývá pozdě, mládě nemusí být opuštěno, pouze čeká na svoji zvířecí mámu, která mu pravděpodobně někde po okolí shání potravu. Přitom stačí zavolat a poradit se s odborníkem.

Mezi další častou příčinou příjmu bývá zranění způsobená srážkami s dopravními prostředky, popáleninami od elektrického vedení, nárazy do překážek či napadení jiným živočichem. Při této akci se mapují nebezpečné úseky silnic, kde dochází ke srážkám s nejrůznějšími druhy zvěře. Ročně na našich silnicích dochází více něž deseti tisícům dopravních nehod. V poslední době patří sklo mezi vyhledávaný stavební materiál, což bývá problém pro zástupce ptačí říše. Při letu nejsou schopni rozpoznat skleněnou překážku a následkem nárazu uhynou. V lepším případě jsou odvezeni do záchranné stanice, kde ale většina takových ptáků zůstává, kvůli nenávratnému poškození křídel.

Bohužel ne vždy se podaří živočicha zachránit. V tomto případě může být jedinec poskytnut k preparaci nebo Ústavu biologie obratlovců k výzkumným účelům. V Ústeckém kraji nalezneme pouze dvě záchranné stanice - Zoopark Chomutov a Falco. Zoopark Chomutov provozuje také záchrannou stanici pro handicapované živočichy. Vybudována byla mimo areál zooparku, aby splňovala současné veterinární předpisy. V rámci realizace byla také provedena celková rekonstrukce, který slouží jako zázemí pro obsluhu stanice. Součástí objektu je také ordinace, kde mohou být zraněná zvířata rovnou ošetřena.

Mezi velmi známou patří záchranná stanice Falco sídlící na území Litoměřicka v Ústeckém kraji. Stanice pracuje i v době pandemie, bohužel se rada Ústeckého kraje v roce 2020 rozhodla navrhnout zastupitelstvu pozastavit rozdělování některých dotací, které by se právě dotkly této záchranné stanice. Zraněné zvíře vždy patří do rukou odborníků a jakékoliv otálení může mít pro nalezené zvíře fatální následky.

Na již zmíněných stránkách Zvíře v nouzi lze také nalézt zvířecí poradnu (zásady pomoci), která každému může pomoci s řešením závažné situace či pouhého dotazu ohledně možnosti, kam zvíře odvést. Zvířat v nouzi neubývá. Finanční situace záchranných stanicích je v současné době velice obtížná. V souvislosti s ekonomickou krizí hrozí výpadek financování od krajů, měst či místních firem.

Každý může podpořit činnost záchranných stanic, a to finančním darem na konto sbírky Zvíře v nouzi číslo: 33553322/0800 nebo poslat dárcovskou SMS ve tvaru: DMD ZVIREVNOUZI 90 na číslo 87 777 (platí pro všechny operátory, účtování DMS: 90,- Kč - příjemce obdrží 89,- Kč a službu provozuje Fórum dárců).

Problémy s Reprodukcí u Ptáků v Chovu

Druhým problémem reprodukce je nízká líhnivost, která má dvě varianty - individuální a plošnou. Důležité je vedení slušné evidence, především ve větších chovech (nad deset párů). Některá infekční onemocnění, která se projevují snížením líhnivosti, mohou infikovat i vylíhlé a odchované jedince a ti se stávají často latentními přenašeči infekce - „bacilonosiči“.

Velmi dobrá líhnivost představuje hodnotu asi 80% a více, průměrná líhnivost je 60 - 80% (ze 100 oplozených vajíček se vylíhne 60 - 80 mláďat). Pokles líhnivosti pod 60% ukazuje, že něco není v pořádku a nižší líhnivost než 50% by měla chovatele vyprovokovat k zásahu.

Možné Příčiny Snížené Líhnivosti

1. Nevhodný věk: Do reprodukčního procesu jsou zapojení příliš mladí jedinci, jejichž pohlavní orgány (hlavně samic) nejsou ještě schopny produkovat kvalitní pohlavní buňky (oocyty a spermie) a vybavit je dostatečným množstvím zásobních látek.
2. Zachlazení vajíček: Dochází k němu většinou u jednotlivých párů, snad pouze při náhlém, velmi silném vyplašení. Důvody zachlazení snůšky bývají dva - přílišné mládí ptáků a nesoulad chovného páru.
3. Zaschnutí: Nízká vlhkost prostředí. Nároky jednotlivých druhů na vlhkost prostředí se různí. Vyhovující je vlhkost nad 50%r, při optimu okolo 60%r. U druhů z vlhčích biotopů by vlhkost neměla klesnout pod 60%r, s optimální hodnotou na 70 - 80%r.
4. Infekční příčiny: Bakteriální a především virové infekce zárodku ve vajíčku. Vajíčka mají porézní skořápku, která je hustě protkána sítí malých otvorů. Ty umožňují komunikaci zárodku s vnějším prostředím.

Pro určení jedné z příčin je důležitý okamžik odúmrtí zárodku. Proto je nutná pravidelná, ale šetrná kontrola snůšky a prosvícení vajíček. Za kritické lze považovat hlavně období prvního trimestru inkubace. První krevní cévy jsou viditelné od 3. až 4. dne inkubace. Později jejich síť pomalu houstne. Jak zárodek roste, stává se vajíčko tmavším a embryo zaplňuje větší prostor uvnitř vajíčka. Vzduchová komůrka (na tupém pólu vajíčka) se mírně zvětšuje, především v posledním stádiu inkubace.

Nejprve je nutné vyloučit infekční příčiny snížené líhnivosti - na základě laboratorního vyšetření vajíčka nebo vajíček. U páru, kde došlo k zachlazení snůšky musíme zvážit, zda jde o mladé ptáky, hnízdící prvně, eventuelně, zda pár nebyl výrazně rušen (provoz, společná voliéra apod. ). Druhým častým důvodem odúmrtí embrya je jeho přischnutí. K tomu dochází častěji v druhé polovině inkubace. V tomto případě bývá zárodek, při prosvícení, patrný na boční (podélné) straně vajíčka.

tags: #zvíře #neschopné #rozmnožování #ve #volné #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Správná likvidace odpadů z autoopraven
• Výstava o recyklaci
• Jak se vyhnout ekologickým zónám v Google Maps
• Průzkum a metodika environmentální výchovy
• Poplatky za odpad Vamberk