Vysazení klokanů do volné přírody: Podmínky a úvahy

Když se řekne Austrálie, pravděpodobně si většina z nás vybaví klokany. Ti roztomilí skokani, kteří jsou tak typičtí pro australskou krajinu, mají nejen svůj vlastní styl pohybu, ale také řadu neuvěřitelných schopností, o kterých možná ani netušíte! Klokani jsou jako zvířecí superhrdinové.

Klokani nejsou žádní samotáři. Jsou to velice společenská zvířata a žijí ve skupinách, které se nazývají moby, troop nebo court. V rámci těchto skupin spolu komunikují různými způsoby, třeba pomocí dotýkání nosů, dupání zadními nohami nebo dokonce vrčení. A co je ještě rozkošnější, matky klokani dělají speciální zvuky - takové klikání nebo cvakání - když volají své mláďata zpět k sobě. Není to úžasné?

Mládě klokana je možná trochu nešikovné, ale když se objeví nebezpečí, přesně ví, co dělat. Bez váhání se bleskurychle vrhne hlavou dolů do matčina vaku, kde najde bezpečí. A i když to může vypadat trochu komicky, po pár mrsknutí se rychle otočí a je zase na nohou. Kdo by nechtěl mít takový bezpečný úkryt vždy po ruce?

Mimo všechny tyto fascinující schopnosti jsou klokani i důležitou součástí australské přírody. Jejich přítomnost pomáhá udržovat rovnováhu v ekosystému, například tím, že regulují růst vegetace a přispívají ke kvalitě půdy díky jejich výkalům, které fungují jako přírodní hnojivo. Navíc klokani jsou aktivní hlavně za soumraku a úsvitu, což znamená, že jsou to spíše noční tvorové. Když si tedy někdy uděláte výlet do australské divočiny, největší šanci na setkání s klokanem budete mít za šera. Takže nezapomeňte baterku!

Moderní ochrana přírody a role zoologických zahrad

Moderní zoologické zahrady se stále více zapojují do ochrany přírody, a to nejen chovem ohrožených druhů zvířat ve svých zařízeních (tj. ex situ), ale stále častěji a intenzivněji se soustřeďují i na ochranu přímo v místech původního výskytu vybraných druhů (tj. in situ).

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Není lhostejné, že stále roste počet druhů zvířat a rostlin, které jsou zařazeny do mezinárodního Červeného seznamu ohrožených zvířat (IUCN Red List of Threatened Species), kterým hrozí vyhubení. Aktuálně byla ohodnocena situace u téměř 106 000 druhů (živočichů, rostlin, hub), přičemž okolo 28 000 z nich bylo zařazeno mezi druhy ohrožené vyhubením.

Zoo slouží jako „Noemovy archy“, které uchovávají druh v lidské péči, jelikož situace v přírodě se může kdykoliv dramaticky změnit. A pak bude potřeba populaci v přírodě posílit zdravými a silnými jedinci ze zoo (pokud je to u daného druhu možné). U druhů, kde není možnost návratu do přírody, jsou tak zoologické zahrady posledním místem jejich záchrany pro další generace.

Hlavním cílem a posláním zahrad je proto dlouhodobě udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat v lidské péči. Ochrana druhů tedy stojí na čtyřech hlavních pilířích - těmi jsou 1. ochrana in situ (v místě výskytu daného zvířete), 2. ochrana ex situ (v lidské péči), 3. výzkum a 4. vzdělávání veřejnosti. Navíc díky zvířatům jakožto „ambasadorům“ svého druhu v naší péči získáváme vědecké poznatky o biologii druhu.

Řízení chovu a udržování zdravé populace

Chov zvířat v zoo řídí zoolog ve spolupráci s chovatelským týmem. Mnoho druhů zvířat však spadá do mezinárodních chovných programů (EEP). Každý chovný program EEP pak vede evropský koordinátor s týmem odborníků, který koordinuje chov v rámci celé Evropy. Koordinátor doporučuje přesuny zvířat mezi členskými zoo a zodpovídá za zdravou a trvale udržitelnou populaci druhu v lidské péči.

Základem chovných programů je ochrana druhu, nikoliv ochrana jedince. Aby byla populace zdravá, musí být dodržovány zásady chovu a umět simulovat situaci, která panuje ve volné přírodě, kdy jednak umožníme reprodukci zvířat, a jednak do chovu pustíme jen ty nejsilnější a nejzdravější jedince, kteří budou předávat dál své vlastnosti na potomky.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Je třeba brát v potaz, že v přírodě dochází ke zcela přirozené regulaci populace. Zvíře umírá v důsledku zranění a vykrvácení po vnitrodruhové konfliktu, nebo je uloveno predátorem a sežráno, či uhyne hladem, případně na onemocnění. Nejvyšší mortalita je u mláďat, cca 75 % uhyne v období po narození a ve chvíli, kdy se oddělují od matky. Chovatelská zařízení poskytují zvířeti dobré chovatelské podmínky, může tedy přežít podstatně více mláďat daného druhu než ve volné přírodě.

Mláďata, která se nedostala do chovu, mohou do jisté míry sloužit jako expoziční jedinci, případně jako přirozená potrava pro zvířata ostatní. Jen tak může zůstat celá populace zdravá. K utrácení zvířat v rámci regulace a zachování zdravé populace celého druhu se však přistupuje až po vyčerpání veškerých dalších možností.

Utrácení zvířat a alternativy

Považujeme za zásadní, aby byla zvířata fyzicky a psychicky zdravá a měla spokojený život, co možná nejdelší. Žádné rozhodnutí o utracení není snadné a přistupujeme k němu až po opravdu velmi důkladném zvážení, a to tehdy, když dojde k vyčerpání všech jiných možností: 1) jak zvířeti zajistit kvalitní život tak, aby nedocházelo k jeho týrání (třeba v důsledku terminálního stádia nemoci, či v důsledku nezabezpečení welfare jednotlivce i celého druhu), současně 2) aby se zamezilo jeho nebezpečnosti pro ostatní zvířata nebo vůči chovateli, případně 3) s ohledem na zajištění životaschopnosti některých ohrožených populací volně žijících druhů a zamezení jejich vymírání, 4) v konečné řadě, pokud není pro některé jedince místo v domácí zoo a pokud o jedince nemá zájem další taková členská zoo, neboť jiné možnosti omezení reprodukce (antikoncepce, kastrace, oddělování samice) v praxi selhávají.

U zvířat z EEP rozhoduje koordinátor, případně komise složená z odborníků dané zoo (ředitel, veterinář, zoologové, ošetřovatelé) v souladu s etickým kodexem dané zahrady.

Kastrace je nevratná a takový jedinec nemá již další život plnohodnotný. Antikoncepce může být sice dočasná, ale antikoncepční přípravky mají řadu vedlejších nežádoucích účinků na vnitřní orgány, hormonální rovnováhu, ale i psychiku a chování zvířat. Po vysazení antikoncepce může samice dočista ztratit reprodukční schopnost. Ze zvířat se tak stávají pouze expoziční zvířata, což se negativně odrazí v chovu, kdy vyřadíme z chovu zvířata, která mohou být geneticky velmi cenná. Tento postup může mít za následek i to, že nám daný druh z přírody vymizí. Ročně se jich z přírody nenávratně vytratí hned několik.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Koloběh rozmnožovacího procesu je jedním ze základních zvířecích instinktů. Pokud o něj zvířata připravíme, bereme jim půlku jejich normálního vnitřního nastavení. Ve volné přírodě se v určitém období mláďata osamostatňují a mnohá nepřežijí. Vše se řídí zákony přírody. U mnoha druhů je každoroční rozmnožování v souladu s jejich biologií. Prodlužování této doby má často za následky neplodnost, problémy se zabřeznutím v budoucnu nebo psychické strádání zvířat z toho, že se nemohou přirozeně rozmnožovat. Navíc, oddělování zvířat a jejich samostatný chov nepůsobí dobře na jejich psychiku, pokud se výslovně nejedná o samotářský druh.

Možnosti umístění zvířat a repatriace

Zoologické zahrady se zvířaty neobchodují, pohyb zvířat v rámci záchranných programů probíhá zásadně bezplatně, chov není nikterak motivován finančním ziskem. Zoologické zahrady jsou pro nás přednostními partnery. Pokud již nelze odchované mladé jedince umístit do jiných zoo v rámci EAZA nebo dalších seriózních zoologických zahrad ve světě, můžeme je soukromým chovatelům, kteří dodržují zákony, nabídnout, ale pouze za splnění následujících podmínek: druh není řízen v EEP (Evropský ex situ program), zvíře při případném úniku nemůže způsobit ekologickou zátěž ani hospodářské škody a není nebezpečné lidem.

Repatriace (navrácení druhů do míst, které území dříve obývaly, ale v důsledku činnosti člověka vymizely), či reintrodukce (opakované vysazení druhů v místech, v nichž se přirozeně nevyskytovaly, ale v důsledku ztráty přirozeného prostředí mohou být pro něj vhodná) se realizují, pokud je to jen trochu možné. Záchranné programy se však řídí přísnými pravidly Mezinárodního svazu na ochranu přírody (IUCN) a podle nich musí mj. vymizet příčina úbytku zvířat, obzvláště, je-li důvod způsobený člověkem (pytláctví, rozvoj průmyslu, zemědělství, rozvoj civilizace). Ne u všech druhů zvířat je to možné, často je není kam vracet, jelikož lidskou činností byl zcela zničen jejich biotop.

Vypouštění do volné přírody se tedy děje už nyní a jde na to spousta peněz a mnoho zvířat z českých zoo bylo do přírody vypuštěno. Ale ta zvířata se musí i nadále sledovat, a to stojí mnoho času a peněz. V minulosti se bohužel zvířata vypouštěla bez dalšího sledování, což bylo špatně. Pro zvíře to bylo většinou nesmírné utrpení. Protože pokud zvíře vypustíme jen tak, není schopné najít si potravu, najít si úkryt, často je vypuštěno do míst, kde žijí další příslušníci jeho druhu, a ti se k němu nechovají v rukavičkách, není tudíž schopné si obhájit teritorium, nemusí umět s nimi bojovat, může podlehnout i zraněním, je najednou napadáno parazity, protože přišlo z prostředí, které je permanentně veterinárně hlídáno. Takže to, co si laická veřejnost představuje jako „zlatou svobodu“, pro drtivou většinu zvířat neexistuje.

I přes snahu ochránců přírody je stále velice rozšířeno pytláctví a bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí například výrobky z kůže vzácných šelem, luxusní psací pero. Mnohá zvířata tak důsledkem pytláctví mizí z volné přírody.

Velmi se rozšířil i ilegální obchod s živými zvířaty. Málokdo však ví, že pašovaná zvířata během cesty ze své původní domoviny mnohdy transport v drastických podmínkách nepřežijí, a tak na jedno naživu dopravené zvíře připadá několik uhynulých.

A to nemluvě o kácení deštných lesů a další pro přírodu neblahé činnosti člověka.

tags: #vysazeni #klokanu #do #volne #prirody #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Granule pro psy a odpad
• Klimatická stávka v ČR
• Úvahy o morálce přírody v díle Oheň a hvězdy
• Tipy pro gurmány v přírodě
• Autoservisy a životní prostředí