Anatas (Haüy, 1799), s chemickým vzorcem TiO2 (oxid titaničitý), je čtverečný minerál. Je to jedna ze tří v přírodě se vyskytujících modifikací oxidu titaničitého. Další dvě jsou rutil a brookit. Název pochází z řeckého ánátasis - protažení, neboť jeho krystaly jsou více protažené, než tomu bývá u jiných čtverečných nerostů.
Anatas je druhotný minerál vznikající přeměnou minerálů s obsahem titanu - v magmatických (granity, pegmatity, syenity, diority) a silně metamorfovaných horninách (ruly, svory). Typický je pro alpské žíly v horninách s vyšším obsahem Ti (ruly, svory, fylity), kde tvoří krystaly v dutinách.
Anatas může vznikat také chemickými pochody probíhajícími při zpevňování usazených hornin. Takové krystaly anatasu jsou ovšem pranepatrné, pouhým okem nejsou vidět a nejsou vidět dokonce ani při silném zvětšení lupou.
Anatas je oxid titaničitý stejně jako další dva minerály, a to rutil a brookit. Všechny tři minerály - rutil, anatas a brookit - jsou chemicky naprosto totožné. Liší se tím, jak jsou atomy titanu a kyslíku v jejich krystalové struktuře uspořádány. Říkáme, že souměrnost krystalů anatasu a rutilu je tetragonální (jejich struktura se ovšem liší), souměrnost krystalů brookitu je rombická.
Anatas je černý, šedý, šedomodrý, modrý, zelený, hnědý až hnědočervený, silně polokovově až diamantově lesklý, v jednom směru dokonale štěpný, ve druhém dobře štěpný. Je průsvitný až neprůhledný.
Čtěte také: Přírodní zdroje soli
V České republice se snad nejhezčí ukázky tmavě modrých dipyramidálních krystalů anatasu vyskytly ve výkopech na Pradědu. Krystaly z tohoto naleziště jsou narostlé na puklinách rul a dosahují velikosti až 5 mm.
Černé a černošedé dipyramidální krystaly anatasu velikosti do 3 mm lze nalézt při roztloukání rulových bloků v pravé okrajové části lomu před Vrbovým mlýnem v údolí Vrchlice, jižně od Kutné Hory.
Z velmi četných zahraničních výskytů lze uvést například až 4 cm velké hnědé krystaly z lokality Alpa Lercheltini v Binnatalu ve Švýcarsku a z mnoha dalších lokalit v Alpách. Poprvé byl odborně popsán ze St. Christophe-en-Oisans u Bourg d´Oisans v kraji Isère ve Francii.
Známé jsou také ukázky anatasu z oblasti Hardangervidda v Hordalandu a z oblasti Valdres v Opplandu v Norsku; obvykle do 1 cm velké (výjimečně až 4,5cm) sytě modré.
Geologický vývoj území Olomouckého kraje byl komplikovaný, jedním z jeho výsledků byl vznik poměrně velkého počtu druhů minerálů. Některé z mineralogických lokalit severní Moravy a Slezska jsou významné nejen v Evropě, ale také v celosvětovém měřítku.
Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě
Minerály se v přírodě vyskytují v určitých společenstvech (tzv. paragenezích), které mají podobné podmínky svého vzniku - v Olomouckém kraji patří k nejdůležitějším tyto druhy mineralizací:
Minerály žil alpského typu vznikly na puklinách různých hornin, nejbohatší výskyty jsou na puklinách hlubinných bazických vyvřelých hornin (typu dioritu a gabra). Při horotvorných procesech dochází k výstupu termálních roztoků z hloubek a v místech kde panuje vyhovující horský tlak a jsou vhodné termální poměry hornin, dochází k vyluhování vápníku, hořčíku, železa a řady dalších kovů. Tvoří se různé sloučeniny, které vzájemně reagují a na puklinách krystalují nádherné drúzy krystalů řady vzácných minerálů.
Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové
tags: #vyskyt #anatasu #v #prirode