Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.
Jednotlivé druhy odpadů se postupně stávají zdrojem druhotných surovin pro průmyslovou výrobu. Jedním z významných druhů využitelných odpadů jsou plasty. Mezi nimi dominuje polyethylentereftalát (PET). Ročně v ČR vzniká okolo 60 000 tun odpadu PET a jeho množství každoročně vzrůstá. Z celkového objemu odpadu PET je asi 20 000 tun recyklováno a zbytek je ukládán na skládkách, v nejhorším případě je spalován v malých tepelných zdrojích.
Polyethylentereftalát je výborným materiálem pro výrobu hygienicky nezávadných potravinářských obalů. Základní surovinou pro jeho výrobu je kyselina tereftalová, která je získávána zpracováním ropy - tedy primárního neobnovitelného přírodního zdroje. Ceny ropy a ropných derivátů jsou ovlivněny geopolitickou nestabilitou těžebních lokalit a jejich omezenými zásobami. Proto jejich ceny mají, a v následujících letech budou mít, trvale vzestupný trend na světovém trhu.
Polyethylentereftalát je vyráběn polykondezací kyseliny tereftalové a ethylenglykolu. Takto vytvořený materiál je charakterizován řadou výborných užitných vlastností - hygienická nezávadnost, pružnost, mechanická pevnost, odolnost proti vyšším teplotám atp. Proto je využíván na řadu finálních výrobků, jako jsou obalové materiály (zejména nápojové lahve), tkaniny, fólie atd. Po ukončení životnosti se výrobky stávají odpadem.
Sběr odpadních plastů a jejich následná recyklace je řešena na řadě úrovní různými technickými způsoby, včetně příslušných legislativních opatření. V současné době používané recyklační pochody jsou technologicky rozmanité a lze jimi upravovat odpad do různé hloubky přeměny. Přepracovaný odpad pak tvoří vsázkovou surovinu pro další zpracovatelské postupy. Záměrem realizovaných postupů je snaha o dosažení totální recyklace, tj. přepracování až na úroveň výchozích surovin. V převážné většině případů se při recyklačních postupech využívá kombinace technologických procesů, jejichž cílem je přepracovat odpady s co nejnižšími provozními náklady.
Čtěte také: Přírodní zdroje soli
Pracovníci Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí, a. s., v Mostě vyvinuli v posledních dvou letech dva způsoby recyklace odpadního PET, založené na odlišných principech. Oba tyto postupy spojuje oproti doposud známým recyklačním postupům významná výhoda - odpadní PET není nutné čistit, ani oddělovat příměsi, tj. polyethylen, používaný na výrobu víček, nebo etikety, vyráběné z papíru či polyethylenu.
První z obou způsobů recyklace odpadního PET je chráněn patentem CZ 296343 "Způsob fyzikálně-chemické recyklace odpadního polyethylentereftalátu". Recyklační způsob využívá energetického působení vysokofrekvenčního záření (mikrovlnné záření) k destrukci struktury PET ve vodném kyselém prostředí za vzniku suspenze kyseliny tereftalové o čistotě přes 99 % s výtěžností procesu okolo 96 %.
Druhý způsob, u něhož jsou již prováděny poloprovozní zkoušky, je chráněn patentem CZ 296379 "Způsob přepracování odpadního polyethylentereftalátu jeho tepelným rozkladem". Tento způsob je založen na tepelném rozkladu netříděného, znečištěného odpadního PET za přesně definovaných tepelných podmínek. Produktem tepelného rozkladu je směs kyseliny tereftalové a benzoové v poměru 95 : 5 (%) a pevný uhlíkatý zbytek.
Dalším produktem tepelného rozkladu je uhlíkatý zbytek, využitelný pro celou řadu technických aplikací. Pevný uhlíkatý zbytek z tepelného rozkladu odpadního PET je technicky velmi čistý. V závislosti na podmínkách rozkladu je obsah uhlíku 90 až 94 %. Tento uhlík je sytě černý, lesklý, s nízkou měrnou hmotností, poměrně pevný, ale křehký, na lomu vysoce kovově lesklý, se silně porézní strukturou.
Uhlíkatý skelet může být dále zušlechťován pro další použití, například pro účely nauhličování oceli, či jako sorbent. Pro pokusy s nauhličováním oceli byl použit uhlíkatý skelet o obsahu 96 % uhlíku, který byl zrnitostně upraven. Tento uhlík pak byl peletizován a laboratorně testován pro nauhličení oceli na VŠB-TU Ostrava, Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství.
Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě
Metalurgický průmysl požaduje u nauhličovadel nízký obsah dusíku, snížení obsahu prchavé hořlaviny a síry. Z laboratorních testů provedených VŠB Ostrava vyplývá, že nauhličovadlo vyrobené z pevného uhlíkatého zbytku z tepelného rozkladu odpadního PET tyto obecné požadavky splňuje. Hodnota stupně nauhličení αc charakterizující přechod uhlíku do taveniny, dosahuje příznivě vysoké hodnoty 1100 a stupeň využití uhlíku εc se blíží 92 %, což jsou výrazně vyšší hodnoty, než vykazují běžně používaná nauhličovadla.
Výzkum uhlíkatého skeletu byl dále zaměřen na studium vztahů a pochodů aktivace vedoucích ke zvýšení měrného povrchu a objemu pórů. Testována byla různá aktivační média, vliv doby aktivace a zrnitostního složení na velikost měrného povrchu a objem pórů. V závislosti na podmínkách aktivace bylo dosaženo povrchu kolem 1200 m2/g a objemu pórů 0,65 cm3/g. Podle snímků z elektronového mikroskopu na povrchu uhlíkatého skeletu převažují mikropóry s charakteristickým lahvičkovitým tvarem. Tato charakteristika předurčuje sorbent pro použití k sorpci či dělení organických látek, a to již od relativně nízkých molekulových hmotností.
| Vlastnost | Nauhličovadlo z PET | Běžné nauhličovadlo |
|---|---|---|
| Stupeň nauhličení (αc) | 1100 | Nižší hodnota |
| Stupeň využití uhlíku (εc) | 92 % | Nižší hodnota |
PET láhve jsou všude, protože jsou levné a jejich materiál výborně drží tekutiny a plyny, aniž by měnil jejich chuť. Byly vyvinuty v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století velkými výrobci potravinářských obalů. Pevnost a trvanlivost PET lahvím dává jejich chemická struktura. PET je zkratka pro polyethylentereftalát. Je to polymer, řetězová struktura mnohokrát se opakujících jednotek.
Roztříděné láhve přijdou do lisu, kde se slisují a vzniknou balíky, vážící 250 kilogramů každý. Tyto balíky putují do fabriky, kde se oddělují PET láhve a kousky jiných plastů, především PVC. PET láhve směřují do mlýna a v harmonikových separátorech se v proudu vzduchu znovu oddělují kousíčky fólií PVC od PETu. V další části linky se drť noří do roztoku. Na konci linky se směs PETových vloček třídí podle jejich barvy ve světelném separátoru. Zpracují se do formy granulí a vyrábí se z nich spousta nových plastových výrobků.
Volba je jednoduchá: Klíčem k prosperující budoucnosti je udržitelnost.
Čtěte také: Průvodce pro hledače pokladů
tags: #výskyt #kyseliny #tereftalové #v #přírodě