Výskyt jepic v přírodě

Jepice (Ephemeroptera) jsou okřídlená skupina hmyzu, jejíž původ je řazen až do prvohor (paleozoika). Jepice jsou skupinou hmyzu, která je známá především velmi krátkým životem dospělých jedinců a dlouhým vývojem larev ve vodě.

Charakteristika jepic

Tento jemný hmyz dorůstá do délky až 6 cm. Mají většinou dva páry blanitých křídel. Rozpoznávací znaky: Všechny druhy jepic jsou si dost podobné. Jejich typickým znakem jsou dva nebo tři dlouhé tenké štěty na konci zadečku. Také křídla mají velice specifická, jsou hodně žilnatá, někdy čirá, jindy mohou být zakouřená nebo nahnědlá.

U většiny druhů jsou vyvinuty dva páry křídel (zadní pár je výrazně menší), u pár druhů ale jeden pár chybí. Sedící jepice má křídla přiložena k sobě lícní stranou a staví je kolmo na tělo, nikoli střechovitě nebo ploše nad tělem jako ostatní vodní hmyz.

Výskyt a rozmnožování

Jsou známy po celém světě. Samci některých druhů tvoří v době líhnutí roje, do kterých vlétají samice a za letu jsou oplodněny. Jiné druhy se páří jinak, pěkně jednotlivě, na vegetaci. Známé jsou pak i druhy, které se rozmnožují bez páření a to tak, že nymfy se rodí z neoplodněných vajíček.

Samice vajíčka kladou do vody obvykle hned po oplození, a to buď ze vzduchu za letu, nebo ponoří zadeček do vody, výjimečně se samice potápí do vody a lepí vajíčka na rostliny nebo kameny. Nakladených vajíček může být někdy až 9 tisíc. Dospělí jedinci žijí velmi krátce, často jen několik hodin nebo dní, a jejich hlavním úkolem je rozmnožování.

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Vývoj jepic

Vyvíjí se v larválním stádiu a to i několik let. Pak se často hromadně líhnou a shlukují se do velkých rojů. Některé jepice žijí jen několik hodin, jiné jen pár dnů. Nymfy žijí ve stojatých i tekoucích vodách. Mají dobře vyvinuté kousací ústní ústrojí a na bocích zadečku zvláštní dýchací orgán, tzv. tracheální žábry.

Během vývoje jim dorůstají štěty, žábry a základy křídel. Rozeznáváme pět typů nymf: ploché, rheofilní, hrabavé, plovoucí a lezoucí. Vývoj trvá až tři roky. Mezi posledním larválním stadiem a dospělcem existuje zvláštní stadium zvané subimago, které se u jiných řádů nevyskytuje. To je už okřídlené a schopné letu, ale křídla jsou tmavá a také má kratší štěty. Stadium trvá od několika minut po několik dní.

Hmyz jepice patří do řádu Ephemeroptera a vyznačuje se neúplnou proměnou, při které se z vajíčka líhne vodní larva. Přední křídla jsou výrazně větší než zadní. Nohy jsou dlouhé a štíhlé, samčí přední pár je prodloužený. Někdy bývají úplně redukované, nebo se ulamují, takže pak ve vzduchu poletují beznozí jedinci. Jednoduchá očka jsou zachována.

Larvy se líhnou po deseti až třiceti dnech a absolvují třicet až čtyřicet svlékání, jejichž počet nemusí být konstantní ani v rámci jednoho druhu. Trvá obvykle jen několik minut, ale jsou i výjimky. Způsob života larev je značně různorodý a dá se u nich rozlišit několik ekologických typů. Živí se hlavně detritem, drobnými vodními organismy a úlomky rostlin.

Druhy jepic a jejich stanoviště

Druh žijící u rychle tekoucích vod se jmenuje jepice peřejová (Epeorus assimilis), nebo jepice předjarní (Baetis vernus). V potůčcích také najdeme nymfy jepice bystřinné (Rhitrogena semicolorata). Dalším představitelem jepic žijících u potoků a řek je jepice potoční (Ecdyonurus venosus). Dalším zástupcem jepic je například jepice sírožlutá (Heptagenia sulphurea), ta žije spíše u řek s pomalejším tokem a bahnitým dnem, stejně jako jepice jarní (Paraleptophlebia submarginata). V Česku k těm největším jepicím určitě patří hojně rozšířená jepice obecná (Ephemera vulgata).

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

Vliv vodních nádrží na výskyt jepic

Budování vodních nádrží (přehrad) zásadně mění přírodu a krajinu nejen na zaplaveném území, ale i mimo něj, včetně všech struktur a vazeb. Na územích ovlivněných výstavbou přehrad se vyskytovaly specifické akvatické biotopy, vázané na vodní režim krajiny. Ty na zaplaveném území zanikly, nicméně některé typy existují i v současnosti v blízkém či širším okolí nádrží.

Z analýz vyplynulo, že nejvíce postiženým typem vodních biotopů jsou nížinné říční biotopy a na ně vázaná fauna. Druhy jepic Ephemerella mesoleuca a Isonychia ignota, které na území dnešního VD Nové Mlýny tvořily jednu z posledních populací v ČR, se zánikem vhodných biotopů na území ČR vyhynuly úplně. Jepice podeňka (Ephoron virgo), říční druh, podle červeného seznamu kriticky ohrožený, má ve sledovaných oblastech jednu z posledních lokalit v ČR.

Trvalým zaplavením určitého většího území se zcela nevratně změní nejen řeka a vodní biotopy v přilehlém inundačním území, ale i krajina, včetně všech struktur a vazeb. Změní se typy biotopů a současně s tím také jejich obyvatelé. Vodní druhy rostlin i živočichů si dlouhodobě vyvíjely životní strategie v přímé vazbě na přirozené režimy toků.

Po výstavbě vodního díla je ovlivněn nejen samotný zaplavený úsek toku nad hrází, ale i poměrně dlouhý úsek toku pod hrází. Mění se i průtokový režim v řece pod přehradou, nejznatelnější jsou změny průtoku způsobené tzv. špičkováním vodních elektráren, tedy střídáním vysokých a nízkých průtoků v závislosti na provozu turbín, a to i několikrát denně. Dále zde dochází k teplotním změnám a ke změnám v plaveninovém režimu, protože přehrady fungují jako lapače sedimentovaných částic organického i anorganického původu.

Podle toho, zda se určité citlivé nebo specifické druhy (tzv. specialisté) někde vyskytují, můžeme poznat, zda je prostředí - biotop - ve vyhovujícím stavu. A také naopak, pokud jsou takové druhy nahrazeny druhy odolnými - nespecializovanými (tzv. generalisté), je to známka degradace.

Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové

Narušení přirozeného vodního toku se dotýká nejen výlučně vodních organismů, ale i těch rostlin a živočichů, kteří mají pouze některou svou životní etapu spjatou s vodním prostředím, ačkoliv nejsou jeho stálými obyvateli. Důležitá je také míra zasažení okolí dané řeky, například zmenšením pravidelně zaplavovaného území. Pravidelné rozlivy jsou pro mnoho druhů rostlin a živočichů potřebné pro jejich šíření a rozmnožování.

Výskyt jepic ve stojatých vodách

Larvy jepic jsou celosvětově známy pro svoji citlivost k vyčerpání kyslíku v tekoucích vodách, a proto jsou využívány v mnohých monitorovacích schématech. Jepice využívající stojaté vody nebyly pro účely biomonitoringu příliš využity, a je tedy žádoucí získat lepší povědomí o jejich rozšíření a o jejich nárocích na prostředí. Za tímto účelem byl zkoumán výskyt jepic na 104 rybnících ve Švýcarsku.

Z 85 druhů vyskytujících se ve Švýcarsku bylo zaznamenáno 12 druhů pěti čeledí. Převažovaly druhy stojatých vod, nicméně druhy tekoucích vod se vyskytovaly také. Dominantními druhy byly Cloeon dipterum a Caenis horaria. Nejpočetněji byly zastoupeny druhy z čeledi Baetidae. Jepice z čeledi Caenidae se vyskytovaly pouze tam (a ne vždy), kde se vyskytovaly druhy čeledi Baetidae.

Nízký počet zjištěných druhů souvisí s tím, že většina druhů jepic je adaptována na život v tekoucích vodách, kde jsou podmínky zcela odlišné od podmínek stojatých vod. Nejodolnější druhy schopné snášet nízký obsah kyslíku a organické znečištění pochází z čeledí Caenidae a Baetidae. Nejčastěji se vyskytující druhy, Cloeon dipterum a Caenis horaria, jsou známy svou odolností k eutrofním podmínkám.

U obou nejčastěji nalézaných druhů vzrůstala pravděpodobnost výskytu s velikostí plochy. Caenis horaria se vyskytovala převážně v oligotrofních druhově bohatých vodách, zatímco Cloeon dipterum v eutrofních rybnících.

Význam jepic v ekosystému a ochrana

Jepice jsou aktivní především v teplém období roku a dospělci se často objevují ve velkých rojích nad vodní hladinou. Tyto roje slouží k páření a jsou typickým znakem výskytu jepic. Jepice jsou citlivé na znečištění vody a vyžadují čisté a dobře okysličené prostředí. Proto jsou považovány za ukazatele kvality vody.

Jepice mají důležitý význam v potravních řetězcích, protože larvy i dospělci slouží jako potrava pro ryby, ptáky a další živočichy. Larvy jepic se živí převážně rostlinnými zbytky, řasami a drobnými částicemi organické hmoty, čímž přispívají k čištění vody. Dospělé jepice většinou potravu nepřijímají nebo jen minimálně, protože jejich ústní ústrojí je zakrnělé. Přispívají k rozkladu organické hmoty ve vodě a podporují koloběh živin.

Ochrana jepic spočívá především v ochraně čistoty vodních toků a zachování přirozených říčních koryt. Největší hrozbou je znečištění vody, regulace řek a ztráta přirozených stanovišť.

tags: #vyskyt #jepic #v #prirode #informace

Oblíbené příspěvky:

• Náhradní díly pro odpadkový koš Dufurt
• Objemný odpad a jeho likvidace
• Světelné znečištění v České republice
• Důsledky znečištění vody
• Srovnání systémů v Rakousku, Německu a ČR