V poslední době se stále častěji hovoří o "světelném znečištění". Prakticky jsou však slyšet pouze aktivisté, jejichž požadavky někdy nočnímu prostředí dokonce škodí. Přesto je jim nasloucháno. Odborníci jsou nezajímaví: Nepřinášejí senzační katastrofické scénáře jako ti první. Pokusím se uvést některá tvrzení aktivistů na pravou míru.
Termín "světelné znečištění" je chybný
Začnu samotným termínem "světelné znečištění". Je chybný! Znečišťující látka má základní vlastnost: V něčem (na něčem) ulpí a setrvá i poté, co přestane působit. Například bazén, do kterého vtéká špinavá voda. I když se přívod uzavře, voda v bazénu zůstává znečištěna. Ale zdroj světla může rušivě působit na své okolí pouze po dobu, kdy je zapnut. Po vypnutí světla se noční prostředí vrátí do původního stavu. Světlo není znečišťující látkou.
Negativní účinky světla
Nepopírám - světlo má i negativní účinky. Rozptýlené v ovzduší může rušit hvězdáře v jejich bádání, ale oblohu neumaže. Pronikající do příbytku může rušit spící; okna ani peřinu neznečistí. Dopadá-li do míst, kde ho není zapotřebí, může rušit lidi, faunu, flóru. Ovšem trávník nezašpiní. A konečně - oslňující světlo narušuje vidění. Oči pozorovatele však zůstávají čisté. Světlo nešpiní, světlo ruší. Pojmenování nežádoucích účinků osvětlení je - rušivé světlo.
Označení "light pollution" vytvořili světoví aktivisté a naši jej ochotně a doslovně přeložili - uvědomují si psychologický dopad na neznalé. Ani astronomové tento termín dříve nepoužívali. Nebyl. A ani nebyl důvod jej zavádět. V učebnici astronomie (Hacar, B.; Úvod do obecné astronomie; SPN Praha 1963) se píše o osvětlení ovzduší, jasu oblohy... a o rušivém světle! Hvězdáři tento název používali dříve než světelní technici.
Legislativa a "světelné znečištění"
Nesprávné pojmenování "světelné znečištění" je nepochopitelně posvěceno zákonem č. 86/2002Sb., o ochraně ovzduší a řadou novel. V § 2 odst. 1r se uvádí: "Světelným znečištěním se rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno".
Čtěte také: Více o uzavřených ekosystémech
Definice je nekvalifikovaná a chybná. Je zneužitelná kvůli nejasným formulacím: "může obtěžovat", "některé činnosti". Zmínku o zdravotní újmě lze považovat za šíření poplašné zprávy. Tvrzení, že: "...záření...vychází z umístění těchto zdrojů..." je fyzikální nesmysl. Záření vychází ze zdroje, ne z jeho umístění. Správně mělo být: "...záření....vychází z těchto zdrojů umístěných...". Tato chyba se opakuje v dalších novelách. I v té poslední. To také svědčí o kvalitě textu zákona.
Dále zákon praví (§ 50 odst. 3): "Obec může obecně závaznou vyhláškou regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu." Regulovat. Nikoliv zakázat. Ale při nesmyslnosti vlastního zákona by asi nikdo nepovažoval za absurdní obecní vyhlášku, která by regulovala ono promítání vymezením provozní doby od desáté do čtrnácté hodiny.
Rušivými účinky světla se zabývá také zákon č. 40/1964Sb. (Občanský zákoník) - § 127 odst. 1: "Vlastník věci....nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy...světlem, stíněním...". Přes dvacet let působím jako soudní znalec. Za tu dobu jsem zpracoval dva posudky, které měly nějaký smysl. Ostatní byly sousedské "války". Hloupé a zbytečné. Zneužívající zmíněný paragraf. Ani novela nepřináší lepší řešení (§ 910): "Vlastník se zdrží všeho, co působí, že ... světlo, stín, ... vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku." Je to stejně vágní formulace otevírající cestu k perzekvování vlastníků světla či stínu.
Na rušivé světlo se ještě (rovněž "kvalifikovaně") pamatuje ve vyhlášce č. 137/98Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V § 60 se praví: "Svým provedením a umístěním nesmějí stavby a zařízení pro informace, reklamu a propagaci .... nad přípustnou míru obtěžovat okolí, zejména obytné prostředí, hlukem nebo světlem, obzvláště přerušovaným...". Je to stejně zneužívané nařízení jako zmíněný paragraf Občanského zákoníku. Přitom není žádný předpis, který by upravoval intenzitu nebo frekvenci blikajícího světla.
Není šťastné řešit rušivé světlo zákony a vyhláškami. Existuje totiž dost technických předpisů a norem, které se věnují této problematice kvalifikovaně. Jsou to například směrnice pro minimalizaci jasu oblohy; CIE 126- 997, ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací; ČNI 2005, ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 2: Venkovní pracovní prostory; ČNI 2008.
Čtěte také: Červené světlo a jeho role
Technické normy a rušivé světlo
Norma nejprve obecně deklaruje kriteria pro navrhování osvětlení, například k čemu je dobré osvětlení, k čemu je dobré kvalitní vyvážení jasu, kdy je potřebné osvětlení ještě zlepšit a podobně. Dále se vyjadřuje k podání barev, stroboskopickému jevu podání tvaru, energetickému hledisku a tak dále.
Kapitola pět je už ale zajímavější. Jsou v ní uvedeny tabulky s přehledem požadavků na osvětlení venkovních pracovních prostor. Stanovuje udržovanou osvětlenost Em, což je hodnota osvětlenosti, pod kterou nesmí průměrná osvětlenost na rovině klesnout, dále rovnoměrnost osvětlení U0, což je poměr minimální a průměrné osvětlenosti povrchu, dále mezní hodnotu součinitele oslnění GRL a index podání barev Ra.
Velkou nevýhodou pro nás astronomy je to, že stanovuje nejhorší přípustné parametry. To značí, že třeba rovnoměrnost osvětlení může být i lepší, což je dobré, ale co už dobré není je to, že když je například pro chodník určena hodnota Em na 5 lx a někdo to osvětlí 5000 lx a zachová rovnoměrnost, tak je to podle normy vyhovující osvětlení!
No a co říci k stanoveným hodnotám? Některé jsou akceptovatelné, ale například minimální průměr 20 lx, hospodářsků dvůr zemědělské farmy je podle mého názoru docela dost. Stejně vyznívají i některé hodnoty první části této normy (vnitřní prostory), kde je například pro prostor WC stanovena osvětlenost 200 lx.
Dále není moc dořešené to, že norma sice řeší osvětlení zařízení pro těžbu plynu a ropy z mořského dna, nebo plavební kanály, zdymadla, přístavy a podobně, ale třeba nevím kam bych zatřídil takový povrchový důl (snad staveniště?), nebo železárny (snad do petrochemických a jiných rizikových provozů?).
Čtěte také: Definice světelného znečištění
Norma obsahuje kapitolu rušivé světlo. Tabulka dvě stanovuje přípustné maximum rušivého světla ve venkovních osvětlovacích soustavách. Vyplývá z ní hlavně to, že v zóně E4 tzn. rušné město vám může někdo do bytu svítit maximálně 5 lx, fasáda osvětlených budov může mít maximálně 25 cd.*m-2 a znaky například na nějaké reklamní nebo informační tabuli mohou mít maximálně 1 000 cd*m-2.
Z toho taky plyne čím bychom měli světlo měřit - osvětlované prostory a rušivé světlo v bytě luxmetrem a jasy budov a reklam skymetrem (ten dá hodnotu v mag*arcsec-2 a tu převedu na cd*m-2).
Právní závaznost technických norem
Vydání nové technické normy, ač tato stanovuje konkrétní limity pro hodnoty rušivého světla, bohužel neznamená, že tyto limity jsou přímo právně vynutitelné. Neplatí tedy, že je nyní musí všichni respektovat, jinak by jim hrozila právem předvídaná sankce. Důvodem je, že technické normy jsou obecně vzato právně nezávazné, stanovují jen určitá doporučení, která je vhodné respektovat.
K tomu, aby některá technická norma právně závazná byla, je nutné, aby byla vtělena do právního řádu, což se v praxi děje tak, že na danou normu je někde v právním řádu odkaz. Žádný takový odkaz na rozebíranou "osvětlovací normu" se přitom nikde v českém právním řádu nevyskytuje.
I právně nezávazná technická norma se však právními nástroji může prosazovat nepřímo. Konkrétně se existence normy často odráží ve způsobu, kterým je právo aplikováno. Právní řád totiž obsahuje celou řadu tzv. neurčitých ustanovení, jejichž výklad je z vůle zákonodárce a zcela v souladu s naším právním systémem ponechán na orgánu aplikujícím právo, tedy např. na soudci či správním orgánu. Právě způsob výkladu těchto ustanovení pak může být ovlivněn obsahem existující technické normy.
Prvním a možno říci nejpřímějším případem jsou řízení podle stavebního řádu. Při povolování stavby a stejně tak při povolování užívání stavby (kolaudaci) se mimo jiné zjišťuje, zda záměr (stavba) neohrožuje veřejné zdraví či zda není v rozporu se závaznými stanovisky dotčených orgánů. Takovými dotčenými orgány mohou být v určitých případech např. hygienické stanice. Záleží pak na "odvaze" stavebního úřadu či hygienické stanice (resp.
Další oblast práva, která má v praxi velký vliv na prosazování technických norem, je odpovědnost za škodu. Podle § 415 občanského zákoníku platí tzv. obecná prevenční povinnost, tedy slovy zákona "Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí". Kdo tuto povinnost poruší, odpovídá za škodu tím způsobenou.
Pro posouzení odpovědnosti "škůdce" za škodu, může mít význam i skutečnost, zda byla při činnosti, při níž došlo ke škodě, splněna technická norma. Podle rozhodovací praxe soudů se totiž má za to, že kdo jedná v rozporu s technickými normami, resp. kdo trpí stav, který je s nimi v rozporu, nepočíná si tak, aby předcházel škodám.
Uplatnění této možnosti postihu v oblasti světelného znečištění však bude patrně nepříliš časté, už proto, že škody způsobené rušivým světlem jsou obtížně kvantifikovatelné. Přesto si lze například představit případ, kdy by se náhrady škody na zdraví domáhal někdo, kdo by tvrdil, že jeho zdravotní potíže jsou způsobeny chronickou nespavostí a za příčinu této nespavosti by označil silné rušivé světlo. Pokud se dotyčnému podaří prokázat výše uvedenou souvislost, musí ještě prokázat, že někdo porušil svoji povinnost. A zde je prostor pro naši normu. Pokud nebudou splněny limity pro rušivé světlo, je šance na úspěch ve sporu poněkud vyšší než v případě, kdy by buď byly limity splněny, nebo kdy by limit (resp.
Konečně pak můžeme uvést případ tzv. sousedských sporů. Opět jsme v občanském zákoníku, tentokrát u § 127, který říká, že "vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí...nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy...světlem, stínem..." I v tomto případě by mohly limity stanovené technickou normou hrát roli při výkladu pojmu "míra přiměřená poměrům". Důležitější však patrně bude kritérium obvyklosti, tedy jak to vypadá v obdobných případech. Dokud je rušení světlem např. z pouličního osvětlení normální, nejspíš nám technická norma nepomůže. Autor zde přitom úplně odhlíží od toho, zda je možno obec při zajišťování její veřejnoprávní funkce, do čehož jistě zajištění osvětlení patří, považovat za "souseda". Citované ustanovení míří na soukromoprávní spory mezi dvěma soukromými osobami, v našem případě tedy např.
Tyto, ale i další zde neuvedené právní souvislosti způsobují, že i právně nezávazná norma se fakticky prosazuje. Je tedy možno důvodně předpokládat, že při navrhování osvětlovacích soustav budou normou stanovené limity plněny. Projekt, nesplňující platnou technickou normu investoři fakticky nepřijímají, neboť by se tím vystavili zvýšenému riziku, že jejich stavba nebude povolena či zkolaudována, případně že se budou potýkat s některým dalším ze shora nastíněných problémů.
Přesto, že splnění předmětné technické normy nelze přímo nijak právně vynutit, nepřímo se norma prosazuje hrozbou právních následků při jejím nesplnění. Na hodnoty rušivého světla a tím i světelného znečištění tak může mít tato technická norma výhledově velký vliv.
Ministerstvo pro místní rozvoj přináší novou publikaci Doporučení pro obce v oblasti světelného znečištění a rušivého světla. Zásadní vědecké poznatky o fotoperiodickém řízení organismů a nástup LED technologie přinášejí nový pohled na účinky umělého světla ve veřejném prostoru. Změny v biologických poznatcích i technologie osvětlení vedou odbornou veřejnost k přehodnocení vlivu umělého světla na lidské zdraví, ekosystémy a noční prostředí.
Publikace vysvětluje základní pojmy a souvislosti dvou propojených témat: rušivého světla, které ovlivňuje lidské vnímání a zdraví, a světelného znečištění, jehož dopady jsou patrné zejména v ekologii.
tags: #rušivé #světlo #světelné #znečištění #dopady
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]