Výskyt ohrožených druhů a rostlin v CHKO Jizerské hory

01.12.2025

Jizerské hory byly vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) v roce 1967 za účelem ochrany dochovaného přírodního prostředí a kulturní krajiny s typickým rázem a lidovou architekturou. CHKO o rozloze 368 km² zahrnuje tři národní přírodní rezervace (NPR), 13 přírodních rezervací (PR) a 10 přírodních památek (PP), z nichž Quarré a Tichá říčka byly vyhlášeny počátkem roku 2008. Péče o území je svěřena Správě CHKO Jizerské hory, která od svého založení v září roku 1968 sídlí v Liberci. Správa je jednak odbornou organizací ochrany přírody, dále vykonává speciální státní správu, zejména na území CHKO.

Geologická stavba a klima

Relativně jednoduchá geologická stavba masivu Jizerských hor je převážně tvořena krkonošsko-jizerským krystalinikem. Jádrem oblasti je variský granitoidní masiv, starý přibližně 300 milionů let, který je obklopen pláštěm metamorfovaných hornin. Dominantní horninou převážné části pohoří je žula. Žulový pluton byl na několika místech proražen třetihorními čedičovými vyvřelinami, z nichž nejznámější je strmý kužel Bukovce (1 005 m n. m.) nad horskou osadou Jizerka.

Významným faktorem, který formoval jizerskou krajinu a její přírodní hodnoty, bylo klima, které patří k nejdrsnějším ve střední Evropě. Průměrná teplota na náhorní rovině dosahuje sotva 3,5 °C, extrémní mrazy v inverzních depresích mělkých pánví klesají až k -40 °C. Průměrné roční srážky na úpatí hor přesahují 1 000 mm a v nejvyšších polohách se blíží hodnotě 1 700 mm. Sněhová pokrývka v klimaticky běžných letech dosahuje dvou metrů a leží na hřebenech přibližně 150 dnů.

Flóra a vegetace

Převažujícím přirozeným vegetačním typem v Jizerských horách je les. Přirozená bezlesí se vyskytují pouze na skalních výchozech, suťových polích nebo rašelinných loukách. V poměrně chudé květeně převažují lesní druhy, jejich relativní druhová pestrost je dána především širokou vertikální vegetační stupňovitostí. Floristicky unikátní lokalitou je čedičová kupa Bukovce s řadou druhů typických pro hory i pahorkatiny, jako jsou například oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) nebo lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

Jedinečná společenstva se vyvinula na jizerskohorských rašeliništích. Na rašelinných loukách se nacházejí severská tundrová společenstva s řadou zajímavých rostlin včetně glaciálních reliktů, např. vlochyně (Vaccinium uliginosum), šicha černá (Empetrum nigrum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), kriticky ohrožená blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) nebo velmi hojná masožravá rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia).

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Fauna

Fauna Jizerských hor je druhově poměrně bohatá a zajímavá. Převažují samozřejmě živočichové vázaní na lesní a horské prostředí. Z velkých savců se běžně setkáme s obvyklými druhy spárkaté zvěře, zejména stavy zvěře jelení jsou velmi vysoké a citelně poškozují lesní ekosystémy. Velké šelmy byly v minulosti vyhubeny člověkem, v současnosti se zde občas objevuje pouze rys ostrovid (Lynx lynx). Z drobných savců stojí za zmínku například rejsek horský (Sorex alpinus) nebo hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), na odlesněné náhorní plošině se vytvořily ideální podmínky pro množení hraboše mokřadního (Microtus agrestis).

Ptáci jsou zastoupeni řadou pozoruhodných druhů. Typickou sovou Jizerských hor je sýc rousný (Aegolius funereus), v bučinách se vyskytuje výr velký (Bubo bubo) a také kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Po desetiletích v severních svazích opět hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a na horských rašeliništích jeřáb popelavý (Grus grus). Dominantním druhem náhorní plošiny je dnes linduška luční (Anthus pratensis).

Lesy Jizerských hor

Současná výměra lesní půdy činí 74 % celkové rozlohy CHKO. Původní přirozené lesy byly smíšené, pouze v nejvyšších polohách převažovaly klimaxové smrčiny, a dřevinná skladba odpovídala široké amplitudě lesních vegetačních stupňů - od třetího po osmý, respektive v inverzních polohách rašelinišť devátý. Původní přirozené lesy byly převážně nahrazeny druhotnými monokulturami smrku. Počátek třetího tisíciletí přinesl nastartování revitalizace jizerských lesů s využitím místních populací dřevin přirozené skladby a ekosystémový přístup k hospodaření v lesích. Práce na obnově lesů na náhorní rovině tak úspěšně pokračují, jsou však limitovány půdou degradovanou dlouhodobým působením kyselé depozice a především stále neúnosnými stavy spárkaté zvěře.

Ochrana cenné kulturní krajiny

Jedním z hlavních předmětů ochrany je dochovaný krajinný ráz Jizerských hor a podhůří. Pro ostatní území je typické harmonické střídání lesa, luk, pastvin a rozptýlených sídel s četnými, leckdy dobře zachovalými typickými stavbami lidové architektury. V centru hor byly od 16. století zakládány sklářské hutě s osadami. Výjimkou je Jizerka, která přečkala do současnosti jako dřevařská osada a posléze rekreační centrum. Jako ojedinělý soubor lidové architektury byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové

tags: #vyskyt #ohrozenych #druhu #a #rostlin #chko