George Gordon Noel Byron, lord Byron, se narodil 22. ledna 1788 v Londýně a zemřel 19. dubna 1824 v Mesolongi v Řecku. Byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře.
Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“.
Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1798 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Jako desetiletý zdědil po prastrýci titul barona z Rochdale a Newstadské opatství s pozemky a brzy na to se tam s matkou přestěhovali.
V roce 1801 nastoupil do prestižní soukromé školy v Harrow, kde zůstal do roku 1805. Přes vrozenou nemoc nohy a kulhavost, která jej trápila po celý život, se mezi spolužáky prosadil nejen sečtělostí a duševními schopnostmi, ale i sportovními výkony. Později studoval Byron na slavné univerzitě v Cambridgi, a to na Trinity College.
Po dosažení plnoletosti, v roce 1809, se jako baron mohl účastnit zasedání ve Sněmovně lordů, kde několikrát vystoupil. Hájil práva dělníků, jejichž práce byla tehdy nahrazována stroji.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
V červenci 1809 se vydal na grand tour po Středomoří. Již při plavbě Lamanšským kanálem začal psát epos Childe Haroldova pouť. První jeho zastávkou bylo portugalské hlavní město Lisabon. Dále pokračoval do španělské Sevilly, na ostrov Maltu, do Janova. V rámci této cesty, spolu s poručíkem Ekenheadem, přeplaval úžinu Helléspont. Byronův romantický duch ovšem čin pojímal i jako literárně-historický experiment k ověření uskutečnitelnosti příběhu Ovidiovy báje Héro a Leandros.
Výjimečně studené a deštivé léto 1816 strávil u Ženevského jezera ve Švýcarsku, spolu s přítelem a osobním lékařem Johnem Polidorim. Zde se také spřátelil s mladým básníkem Percy Bysshe Shelleym a jeho budoucí ženou Mary Godwinovou. Roku 1823 z Janova odjel do Albánie a Řecka, kde se zúčastnil osvobozeneckého boje Řeků proti nadvládě Osmanské říše. Svou obětí dopomohl Řecku získat svobodu po staletém područenství v rámci Osmanské říše. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě.
Mezi jeho nejznámější díla patří moderní eposy Childe Haroldova pouť a Don Juan, který zůstal nedokončený. Je také tvůrcem lyricko-epické byronské povídky, tj. poemy.
Byron hodně cestoval, navštívil Portugalsko, Španělsko, Maltu, Albánii a Řecko. Například v Albánii prý vzhledem k podobnosti přírody, strmým horským svahům, lidovým krojům a povaze lidí objevil "Skotsko s mešitami". Jeho cesta vedla do Belgie a poté do Švýcarska. Tam ho velmi uchvátila příroda. Odstěhoval se do Itálie. Tato země ho opět inspirovala k jeho tvorbě.
Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Byron totiž prakticky definoval prototyp romantického hrdiny. Prototyp „romantického hrdiny“ se v naší kultuře úspěšně prodává prakticky posledních dvě stě let.
Sídlil ve městě Mesolongi, kde onemocněl, pravděpodobně malárií. Jeho vleklé horečky spojené s kašlem se lékaři snažili léčit pouštěním žilou, což básníka ještě více oslabilo. 19. dubna 1824 ve věku 36 let vyčerpaný umírá. Přesto ho Řekové považují za národního hrdinu. Tělo bylo nabalzamováno, převezeno do Anglie, 16.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
tags: #vysnena #priroda #George #Gordon #Byron