Výtvarná výchova: náměty z přírody a sebepoznání

Vzdělávání ve výtvarné výchově směřuje k podchycení a rozvoji zájmu žáků o výtvarné umění, vede je k chápání uměleckého procesu jako způsobu vyjádření vlastních pocitů, prožitků nebo jako způsobu komunikace.

Žáci si osvojují základní pojmy a prostředky používané ve výtvarném umění, seznamují se s materiály, nástroji a technikami. Učí se vnímat výtvarné dílo a respektovat různý způsob jeho utváření. Žáci se učí s nimi tvořivě pracovat a užívat je jako prostředek pro sebevyjádření.

Výtvarná výchova pracuje s prostředky a technikami, které jsou nezastupitelným nástrojem poznávání a prožívání lidské existence. Vyučovací metody vycházejí z didaktických zásad názornosti, přiměřenosti a posloupnosti.

Výuka probíhá v 1. - 9. ročníku. V 1. -3. ročníku čerpáme z nakladatelství Nová škola. Vhodné je též zařazovat písně regionální. V 4. a 5. ročníku čerpáme z nakladatelství Nová škola.

Činnosti a postupně se formujícího výtvarného myšlení. Žáci se nedělí na skupiny, absolvují výuku po třídách.

Čtěte také: Soutěž pro děti: Hmyz

Grifonáž jako inspirační aktivita

Grifonáž pochází z francouzského griffonnage a používá se pro označení spontánního čmárání, jež nevzniká s cílem vytvořit esteticky hodnotný obraz. Často nevzniká vůbec s žádným cílem, jde spíše o zcela bezděčný projev, který vzniká spontánně - podobně jako se někdy bezmyšlenkovitě pohybujeme, kýváme, prozpěvujeme si apod.

V arteterapii a výtvarné pedagogice se tento pojem vztahuje také k raným dětským projevům, častěji se ale využívá pro pojmenování volného črtání dospívajících nebo dospělých, které vzniká bez předem stanoveného záměru např. na okraji sešitu, na novinách, v diáři nebo na čemkoliv, co má člověk zrovna po ruce.

Vývojový a psychologický kontext

Pro naznačení širšího kontextu připomeňme fázi čmáranic, kterou rozpoznáváme v rámci vývoje dětského výtvarného projevu. Viktor Löwenfeld popsal fázi tzv. čmáranic jako první a formativní krok na cestě k výtvarnému vyjadřování. Podle něj se při prvních čmáranicích uplatňuje upřímná radost z pohybu, rytmu a tělesné zkušenosti - dítě začíná prostřednictvím čar objevovat prostor a svou schopnost zanechávat stopu.

Jinými slovy, i bezcílné čmáranice mají svůj význam jako počátek spontánního grafického projevu dítěte a jsou přirozenou a velmi důležitou součástí jeho rozvoje. Přestože v pozdějším věku se význam spontánního čárání může měnit, toto grafické vyjádření má stále svůj význam jako přirozený projev člověka.

Dětská grifonáž představuje vizuální „otisk“ těla a jeho pohybu. John Matthews upozorňuje, že rané kresby jsou „vizuálními ozvěnami tělesných akcí“ - dítě skrze ně prožívá vztah mezi motorikou a vizuální stopou.

Čtěte také: Soutěž pro děti z Pardubického kraje

V arteterapeutické literatuře se grifonáž chápe také jako prostředek uvolnění a ventilace napětí. Grifonáž může také pomoci nevědomě vyjádřit a odhalit vrstvy emocí, které by bylo obtížné sdělit jinak. Čmáranice mohou fungovat jako bezpečný způsob vyjádření vnitřního neklidu či chaosu - nebo jen jako jednoduchý a vždy dostupný prostředek uvolnění napětí. Pomáhají nás zaměstnat v situacích, kdy se nudíme, udržují nás v bdělosti, zabaví ruku a nenápadně uspokojují naši potřebu pohybu a aktivity.

Grifonáž a umění

Princip spontánního, vůlí neřízeného grafického gesta je samozřejmě využíván také v uměleckém kontextu. Surrealisté či abstraktní expresionisté experimentovali s automatickou kresbou a gestickou malbou, aby se dostali k nevědomým obsahům a překonali vědomou kontrolu. Zatímco automatická kresba či malba byly využívány jako tvůrčí cesta k nové obraznosti a hlubinným obsahům, v případě grifonáže jde o čmáranice zcela bez záměru. Ovšem grifonáž, stejně jako automatická kresba, může otevřít cestu k navazující tvorbě, k novým tvarům a asociacím.

Pozitivní efekty pro wellbeing

Současné přístupy ukazují, že grifonáž může být přínosná pro každého. Její efekty lze shrnout následovně:

• Uvolnění napětí: Opakující se čáry a klikyháky pomáhají snížit úzkost či stres, zahánějí nudu a ventilují vnitřní tenzi.
• Sebepoznání: Náhodné tvary, vzniklé během spontánní kresby, odrážejí naše vnitřní rozpoložení a pokud je podrobíme zpětnému zkoumání, mohou o nás něco prozradit nebo mohou vyvolat asociace, které zvědomí naše vnitřní prožívání.
• Otevírání kreativity: Grifonáž může sloužit jako svého druhu rozcvička před náročnější výtvarnou prací nebo tvůrčím úkolem. Se spontánně vzniklými kresbičkami můžeme pracovat podobně jako s jinými skicami - rozvinout nějaký nápad, využít spontánně vzniklý efekt nebo náhodně vzniklou kompozici, vzor, rytmus čar.

Čmárání tohoto typu je přístupný způsob, jak začít tvořit bez obav a bez svazujících nároků na výsledek, což podporuje fantazii i spontánnost. Grifonáž lze proto doporučit pro práci s cílovou skupinou, která není zvyklá výtvarně se vyjadřovat nebo v níž zaznamenáme strach z výkonu a nechuť kreslit před ostatními.

Jak si grifonáž vyzkoušet?

Na grifonáž si nemusíte nic chystat: stačí mít nějaký sešit na poznámky, propisku a situaci, jež nabízí čas k čmárání. Můžete si podobné kresbičky postupně sbírat a dál s nimi pracovat.

Čtěte také: Projektový přístup ve vzdělávání

Variantou je cílené iniciování grifonáže - i když tento způsob poněkud popírá zdůrazňovanou spontaneitu. Jak na to? Připravte si čistý list papíru nebo blok s poznámkami či jakýkoliv časopis, tužku nebo tenký fix. Nechte ruku volně klouzat po papíře, aniž byste usilovali o konkrétní obraz; reagujte přitom na prostor, který se vám zrovna nabízí, takže kresby mohou "prorůstat" obsahem časopisu nebo poznámkami v sešitu. Můžete mít ale i zavřené oči a vnímat jen pohyb ruky po papíře.

Po skončení práce si kresbu chvíli prohlížejte. Pokud se vám v ní vyjeví nějaký tvar, můžete ho zvýraznit barvou nebo dokreslit. Můžete také objevit nějaký nečekaný detail nebo ohraničený výřez a rozpracovat tento motiv na další kresbě.

Tip pro práci se žáky a žákyněmi

Nechte žáky vytvořit soubory podobných kreseb - například během vyučování ve škole. Můžete je vyzvat, aby své grifonáže postupně sbírali. Poté je vyzvěte, aby se pokusili v čmáranicích najít skryté tvary (např. bytosti, symboly) a dotvořili je. Mohou je skenovat a dotvořit svůj portrét na digitální fotografii, jak to ukazuje přiložená práce. Oblíbenou variantou práce s čmáranicemi je využití rámečku, "kukátka", kterým se pohybujeme po kresbě a vyhledáváme zajímavý detail.

Ať již vymyslíte jakékoliv zadání, berte v potaz, že grifonáž je víc než čmáranice, která patří do koše. V dětství je přirozenou součástí vývoje osobnosti dítěte, v dospělosti může sloužit k uvolnění, reflexi i kreativnímu otevření. Její hodnota spočívá v samotném procesu, nikoli ve výsledném díle. Pokud si dovolíme čmárat bez tlaku a svazujícího očekávání, můžeme objevit nejen radost z pohybu, čar a barev, ale i něco nového o sobě.

tags: #vytvarna #vychova #náměty #příroda #a #sebepoznání

Oblíbené příspěvky:

• Budoucnost ohrožených zvířat
• Svoz odpadu v Praze
• Komora obnovitelných zdrojů energie
• Recyklace skla a emise
• Přirozené čištění vody