Využití energie z přírodních zdrojů

03.12.2025

V žebříčku zemí nejvíce využívajících obnovitelné zdroje energie jsou na vrcholu převážně státy západní Evropy, využívající vítr, Slunce, atom a vodu. Země na vrcholu seznamu magazínu Energy mohou svá vysoká procenta výroby obnovitelné energie do jisté míry připsat bohatým přírodním zdrojům. Island táhne geotermální energie, Norsko obrovské kapacity vodních elektráren a Dánsko výroba větrné energie. Vzhledem k tomu, že země pokračují v investicích do obnovitelné infrastruktury a ve zkoumání inovativních řešení, podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů pravděpodobně v nadcházejících letech dále poroste.

Příklady zemí s vysokým podílem obnovitelné energie

Island: Využívá geotermální energii díky své poloze na Středoatlantickém hřbetu.
Norsko: Využívá obrovské kapacity vodních elektráren.
Dánsko: Je světovým lídrem ve využívání větrné energie a zároveň vyřazuje uhlí. Dánsko chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 70 % oproti úrovni z roku 1990 a do roku 2030 využívat obnovitelnou energii alespoň z poloviny.
Švédsko: Je leaderem v oblasti dekarbonizace, do roku 2030 si dalo za cíl snížit emise skleníkových plynů o 59 % ve srovnání s rokem 2005 a do roku 2045 mít nulové emise uhlíku. Nejpoužívanějšími obnovitelnými zdroji jsou vodní energie (většinou používané k výrobě elektřiny) a bioenergie (používaná k vytápění). Švédové plní své cíle v oblasti obnovitelné energie s velkým předstihem. V roce 2012 Švédsko dosáhlo vládního cíle pro rok 2020, kterým je 50% podíl obnovitelné energie.
Nový Zéland: Je úspěšným příkladem systematického rozvoje obnovitelné energie, zejména vodní a geotermální, bez vládních dotací. Země, která v současnosti postupně ukončuje těžbu ropy a zemního plynu na moři, se v rámci Pařížské dohody zavazuje do roku 2030 snížit emise o 30 % pod úrovně z roku 2005.
Brazílie: Vyrábí a distribuuje elektřinu více než 85 milionům rezidenčních, komerčních a průmyslových spotřebitelů. To je víc energie, než vyrobí všechny ostatní jihoamerické země. Do roku 2029 mají investice do brazilského energetického sektoru dosáhnout 94 miliard dolarů. Vedle vzkvétajícího solárního a větrného průmyslu má Brazílie slibný trh s jadernou energií, analytici předpokládají investice do brazilského jaderného sektoru v příštích 30 letech ve výši přibližně 50 miliard dolarů. V současné době mají dva brazilské jaderné reaktory, Angra 1 a 2, více než 1 900 megawattů instalovaného výkonu, což představuje 2 % brazilské výroby elektřiny.
Finsko: Klíčovými pilíři finské strategie udržitelné energetiky jsou jaderná, vodní a bioenergie. Finsko usiluje o dosažení net zero do roku 2035. Je přední zemí ve veřejných a soukromých výdajích na výzkum, vývoj a testy v oblasti energetiky a je také světovým lídrem v oblasti biopaliv druhé generace vyráběných ze dřeva.
Rakousko: Hnací silou Rakouska je vodní energie. Rakušané chtějí do roku 2030 využívat 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, především vodních, větrných a solárních.

Obnovitelné zdroje energie v České republice

Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Obnovitelné zdroje energie představují jeden z klíčových prvků budoucí udržitelné energetiky. Důsledky klimatických změn, rostoucí závislost na fosilních palivech a rostoucí ceny energie jsou důvodem, proč se dnes dostává do popředí oblast obnovitelných zdrojů energie. Přínos obnovitelných zdrojů energie spočívá především v jejich schopnosti snižovat emise skleníkových plynů a úroveň znečištění, zvyšovat bezpečnost dodávek, vytvářet pracovní příležitosti a posilovat hospodářský růst, jakož i konkurenceschopnost a regionální rozvoj. Obnovitelné zdroje energie jsou většinou domácího původu, nespoléhají se na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti a díky jejich převážně decentralizovanému charakteru přispívají ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí.

Cílem aktualizovaného Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je dosažení podílu obnovitelných zdrojů energie na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 na úrovni 30,1 % (v roce 2023 měla ČR 18,6 %). Jedním z klíčových nástrojů pro dosažení tohoto cíle je zavedení tzv. akceleračních oblastí, které umožní rychlejší využívání obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a solární. Tento přístup je součástí návrhu zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (ZOZE), který vychází z evropské směrnice 2023/2413. Návrh zákona byl schválen vládou a v květnu 2025 byl předán k projednání Parlamentem ČR. Akcelerační oblasti budou určovány na místní, krajské i celostátní úrovni, přičemž bude brán ohled na specifika jednotlivých regionů a veřejné zájmy, jako jsou ochrana přírody, kulturní dědictví nebo bezpečnost státu. Tímto způsobem bude zajištěno, že projekty nebudou zasahovat do oblastí s přísnou ochranou, jako jsou například národní parky či území Natura 2000, a zároveň se umožní efektivní rozvoj obnovitelných zdrojů. Zákon rovněž zjednodušuje proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), čímž zrychlí schvalovací procedury a umožní vydání rozhodnutí o projektech do 12 měsíců od podání žádosti. Pro investory to znamená vstup do prostředí s jasně definovanými podmínkami, větší pravděpodobnost úspěšného schválení projektů a vyšší transparentnost díky důkladnému předběžnému vyhodnocení území.

Typy obnovitelných zdrojů energie

Solární energie

Existují dva základní principy využití energie slunce: fotovoltaické systémy na výrobu elektřiny a fototermické systémy na výrobu teplé vody. Fotovoltaické panely jsou desky na bázi křemíku, které dokáží přeměňovat sluneční záření na elektrickou energii (tento systém, stejně tak jako fototermický, pracuje nejen za plného svitu, ale i když je zataženo při využití difúzního světla). Fototermické systémy jsou založeny na pomalém průtoku kapaliny skrze solární kolektor, kde dochází k ohřevu a následnému přenosu této energie do zásobníku teplé vody. Fakticky se tedy jedná o ohřev média v kolektoru, které je následně akumulováno v zásobníku a využíváno pro předehřev topné vody (v podmínkách ČR méně efektivní) či pro ohřev užitkové vody nebo ohřev bazénů (více efektivní, protože spotřeba teplé vody je v průběhu roku konstantní a v létě, kdy je výkon nejvyšší, je možné vyhřívat bazén).

Větrná energie

Sílu energie větru zná lidstvo prakticky od počátku civilizace. Jedny z nejstarších dochovaných záznamů popisujících zařízení, která ke svému chodu využívají mechanickou energii větru, pocházejí z 1. století. Větrná energie byla zpočátku využívána k pohonu různých zařízení, jako jsou například mlýny na obilí, prvotní obráběcí a zpracovatelské stroje apod. Větrná energie se řadí mezi obnovitelné a ekologické zdroje energie. Ve své podstatě představuje pouze přetransformovanou energii ze slunce. Vítr vzniká prouděním mas vzduchu, které jsou rozpohybovány díky nerovnoměrnému ohřívání atmosféry. Aplikovatelnost větrných elektráren je značně limitovaná geografickými a klimatickými podmínkami. Vhodně využitelná lokalita musí být charakteristická vysokou povětrnostní aktivitou. Právě proto jsou větrné elektrárny více využívány v přímořských oblastech. I v Česku se nacházejí lokality s vhodnými podmínkami pro výstavbu větrných turbín. Častokrát se však jedná o části země se statutem chráněných oblastí, proto je výstavba v daných lokalitách buď velmi komplikovaná, nebo dokonce nemožná.

Čtěte také: OPŽP a odpady

Samotná konstrukce větrné turbíny se skládá z několika hlavních prvků. Na stožáru turbíny jsou umístěny lopatky rotoru. Podle orientace osy otáčení lopatek jsou turbíny kategorizovány do dvou skupin, a to s vertikální a horizontální osou otáčení. Turbíny s vertikální osou otáčení jsou málo náchylné na změnu směru proudění větru, jejich konstrukce je jednodušší, ale mají i menší účinnost. Naopak turbíny s horizontální osou rotace lopatek vykazují vyšší účinnosti, jejich konstrukce je však komplikovanější a jsou závislé na směru proudění větru, z čehož vyplývá i nutnost jejich natáčení. Lopatky rotoru jsou napojeny na generátor elektrického proudu. Kromě velkých větrných farem dodávajících proud do veřejné sítě je možné využívat větrné turbíny i v oblasti decentralizace nebo v případech, kdy není dostupné napojení na veřejnou síť. Dané řešení může být atraktivní jednak pro výrobní podniky, tak i pro domácnosti.

Vodní energie

Potenciál vodní energie je u nás využíván po staletí. Před I. světovou válkou zde bylo několik tisíc malých vodních elektráren, vesměs na místě původních vodních mlýnů, pil a hamrů. Vodní elektrárny jsou tedy založeny na přeměně potenciální (tlak vody) nebo kinetické (využitím proudění vody) energie uložené ve vodních tocích v podobě proudění. Velikost získané energie je pak závislá na rychlosti proudění.

Biomasa

Biomasa je definována jako hmota organického původu. Je hlavní složkou zemního plynu. V bažinatých oblastech, kde se rozkládá organický materiál, probublává k povrchu. Podle údajů z vrtných jader ledovců se koncentrace CH4 více než zdvojnásobila a stoupá v průměru o 1% ročně. Přestože je koncentrace metanu v atmosféře mnohem menší než koncentrace oxidu uhličitého (175krát), není jeho skleníkový účinek zanedbatelný. Je to proto, že efekt způsobený molekulami metanu je přibližně 7,5krát větší než efekt způsobený molekulami oxidu uhličitého.

Čtěte také: Využití vody z nádobí

Čtěte také: Odpad a recyklace v Česku

tags: #vyuziti #energie #z #prirody #zdroje