Využití rezonance v přírodě: Příklady a principy

Využití rezonance v přírodě je téma, které se prolíná různými obory a nabízí fascinující pohled na interakce mezi živými organismy a prostředím. Jedná se o způsob pěstování plodin a o komunikaci v přírodě, kterou ve svých pracích formulovali myslitelé a experimentátoři 18. a 19. století Karl von Reichenbach, (teorie ódu), Samuel Hahnemann (zakladatel homeopatie) a Rudolf Steiner (biodynamické postupy).

Na jejich bádání navázali ve 20. stol. Nicolas Joly (biodynamické vinařství) Martin Setox (teorie éteru a radioniky), Hans Andeweg (teorie morfických polí a rezonance v přírodě), Jiří E. Marek (využití ódických zón a morfických polí při kvasných procesech) a další. Sjednocující myšlenka byla prostá.

Každá matérie, včetně organismů, má kolem sebe auru. Jedná se vlastně o éterem tvořené informační pole, v čínské filosofii čchi vytvářené čakrami, které dokáže komunikovat nejenom s tělem vlastním, ale i s jeho okolím. Toto tvrzení sice neodpovídá oficiální vědecké doktríně, ale je neoddiskutovatelným faktem, s jehož důkazy se lidé sekávají i v běžném životě.

Často hovoříme o ódickém informačním poli, které si můžeme představit, jako magnetickou kapalinu (s rozptýlenými částečkami feritu) reagující na severní a jižní magnetický pól, jang a jin (mužský a ženský princip). Jde o to samé, pouze záleží na filozofické kategorii, kterou používáte.

Toto informační ódické pole je vlastní nejenom živočišnému světu, ale i geologickým materiálům a jejich vzájemným vztahům vytvářejícím tzv. patogenní zóny, světlu, zvuku a vůbec pohybu. Ód je vlastní i geometrickým tvarům: jangový Setův kříž obr. 1; jinové trojúhelníky obr.2; pyramida, spirála a tvarům fraktálním (tvary listů, sněhových vloček, kravských rohů a pod.(obr.

Čtěte také: OPŽP a odpady

Léčit podobné podobným (similia similibus curentur)vychází z existence morfické rezonance a je základním pravidlem homeopatie a částečně i biodynamiky. Aby se mohly biodynamické prostředky ve vinařství dobře aplikovat, je důležité pochopit jejich působení.

Aby mohla působit informace, obsažena v rozpouštěné látce, je nutné užít velmi zředěné vodní roztoky. Látka nesoucí informaci nepůsobí chemicky, ale svou aurou na úrovni molekuly. Stupeň zředění nazýváme potencí. Při aplikacích na rostliny se doporučuje používat potence od 1000 do 1. milionu.

Kromě ředění přípravku je důležité důkladné aktivační protřepávání a míchání ( potence) matečních homeopatických a biodynamických přípravků to je také hlavní příčinou jejich kritiky. Pohyby kapaliny vytvoří silnou ódickou zónu, která se stává přirozeným nositelem informace a za vhodných podmínek se šíří i do okolí.

Jedná se o stejný jev, jako nastává při hledání vody proutkařem. Při hledání vody nereaguje proutek (virgule) na vodu samotnou, ale na auru proutkaře reagující na ód - auru pohybující se vody, kolem které vzniká tzv. Příklad: pokud bychom na zahradě zakopali sud s nehybnou vodou, nikdo vodu nenajde.

Neboli ódický pohyb vytvoří v roztoku pomocí ódu informační zónu, která pomocí morfického pole reaguje ,na postřik jenž byl na vinici aplikován. Aktivace dynamického roztoku před aplikací se provádí levotočivým dlouhodobým mícháním. Toto míchání lze zkrátit použitím radionického jinového aktivátoru, při pokusech se nejlépe osvědčila levotočivá spirála stočená do pravoúhlého kužele nebo 96° otevřená pyramida.

Čtěte také: Využití vody z nádobí

Důležité je roztok míchat v otevřené dřevěné, kameninové, skleněné, plastové nádobě. Biodynamika v zemědělství není úplně totožná s homeopatikou používanou při léčení i když pracuje velmi podobně. Fraktály nebo jejich obdoby nalezneme ve struktuře krystalů, sněhových vloček, větví, listí, živočišných tkání a těl. Fraktálem je i krevní řečiště, krevní buňky, buňky imunitního systému, ale i lidský mozek. Také šroubovice DNA je krajně ekonomickou strukturou, která má některé aspekty fraktálu.

Kdyby se potvrdila existence bioenergetické rezonance, pak by DNA, ale i mnohé další fraktální biologické struktury představovaly ideální vysílací i přijímací anténu, ideální biorezonátor. Možná příroda při výběru nejvhodnějších tvarů pro buňky, orgány a těla živých organizmů nevybírala podle fraktálních pravidel jen z hlediska „mechanické“ (fyzikální, chemické a biologické) ekonomičnosti, ale že zároveň uplatňovala hledisko optimální rezonance, aby mohla buňka, orgán či celý organizmus pro „řízení rovnováhy a výroby“ čerpat nejen informace známými cestami (například genetickou informaci prostřednictvím replikace genetického materiálu), ale i informace cestami pro nás zatím neznámými (fraktální informace).

Mechanistická biologie a biochemie jen s obtížemi vysvětlují, jak může byť jen jediná buňka organizmu fungovat a plnit tolik komplexních funkcí. Ani úplné poznání činnosti genů a biochemických mechanizmů to nikdy nevysvětlí. Biodynamická radionika je přírodní informační přenos prováděný pomocí fraktálních tvarů a morfického pole vyzařujících určitou informaci.

Tyto myšlenky formuloval poprvé Rupert Sheldrake, který se na svět a vesmír díval jako na holon (řecky celek), který vzniknul na základě aktivací - morfickou rezonancí - jednotlivých holonů, se kterými vytváří kvalitativně nové celky. Všechno kolem nás se skládá z jednotlivostí a ze vztahů a komunikací mezi nimi. Platí to jak o vesmíru, ale hlavně o naší pozemské přírodě, která komunikuje nejenom geneticky, ale i pomocí tzv. morfických polí přenášených fraktály (u rostlin list).

O této komunikaci se ví poměrně málo a je s podivem, že se jí nevěnují výzkumné instituce. Nejznámější je používání kravských rohů při pěstování vína. Na toto téma jsem četl řadu úvah o mletí rohoviny a o jejím používání jako součást zálivky. Nic proti tomu, ale význam byl ve využívání tvaru kravského rohu, tj. využití fraktální informace s výraznou jinovou orientací, který naši předkové plnili chlévskou mrvou nebo slepičím trusem.

Čtěte také: Odpad a recyklace v Česku

Tyto rohy s hnojem na půl roku zakopali na vinici do tvaru pomyslného pentagramu (obr. 4). Ze zbytků dynamizovaného hnoje připravili postřik, který aplikovali do vinice. Fraktální tvary rohů, společně s pentagramovým uspořádáním, vytvořily na vinici morfické pole, které pomocí dynamizovaného hnojného roztoku aplikovalo hnojivo do půdy.

Pro naše babičky bylo přirozené, že jablka pokládaly v ošatce na roh skříně, protože na jejích rozích (trojboká pyramida) se slupky jablek scvrkly později než v jejím středu. Používání mrtvé vody (jangové) a živé vody (jinové) je doloženo od dávnověku.

Své vědí i včelaři, kteří dobře znají blahodárné působení hučícího včelího úlu (pohyb křídel včel vytváří silnou ódickou zónu) a jeho působení na lidský organismus. Daleko příjemněji se odpočívá u tekoucího potoka (proudící voda), na pláži u moře (pohyb vln), než u nehybné hladiny rybníka. Platí to i o lese (pohyb stromů) a zejména o vinohradech, kde listy vinné révy (tvarové fraktály) vyzařují energii, která se přenáší i na nás.

Biodynamický preparát 500 používaný Rudolfem Steinerem v 30. letech minulého století se získával z kravského lejna ležícího půl roku v kravském rohu, do kterého se ukládal nejpozději při podzimní rovnodennosti. Při jarní rovnodennosti se do kravského rohu ukládaly slepičince podle zásady, když slunce stoupá a půda rozmrzá, používalo se lejno z opeřenců, když klesá tak z kopytníků.

Tyto preparáty se dynamizovaly levotočivým mícháním a posléze ředily 80 - 100 l vody na 1 ha. Roztok byl aplikován až pozdě odpoledne ve fázi slunečního západu. Důležité bylo dodržovat zásadu, že postřiky měly co nejméně zasáhnout listy, rohy musely být pouze z krav (jin) a po půl roce měněny. Pro jejich zakopání byl využíván tvar pentagramu (zkušenost francouzských vinařů).

Při našich pokusech v Olbramovicích jsme využívali pro zvýšení účinnosti morfického pole fraktálního tvaru kravských rohů tvořící pentagram, ale také působení 2,5 m vysokého menhiru, který stojí v blízkosti vinic. Biodynamický preparát 501 tvoří jemně rozdrcený křemenný prášek, který po své dynamizaci se aplikuje celoročně.

Z dalších roztoků se v biodynamice využívá roztok z přesličky, kopřivy, pampelišky. Všechno je závislé na stavu vinné révy, půdním složení a zejména na minulé chemizaci, kterou je potřeba pomalu omezovat až po její úplné zrušení. Steiner popsal přípravu a použití devíti preparátů (bylinných a minerálních směsí), které podle něj zlepšují úrodnost půdy a odolnost plodin vůči chorobám a škůdcům.

Podle Steinera přenášejí tyto preparáty vesmírnou energii do půdy. Preparáty mají čísla 500 až 508, přičemž první dva se používají jako postřiky plodin a půdy a ostatních sedm se přidává do kompostu. Na první pohled se zdá, že bez intenzivního využívání chemie - ekonomického diktátu současnosti, to nejde. Ten vytvořil víno jednotného evropského vkusu, který je posuzován dle stereotypních požadavků.

Rezonance v živých organismech

I živé organismy, tak jako televizní nebo rozhlasové přijímače, vibrují, pulzují, mají rytmus. Světlušky také blikají ve společných rytmech a právě tak nalezne sameček samičku. Studentky na jedné chodbě koleje po nějaké době menstruují ve stejné době. Části srdečního svalu se najednou rytmicky spojí a v dokonalém rytmu synchronizovaně stahují.

K podobnému jevu ale dochází, i když si dva lidé jen tak povídají. Jejich mozkové vlny oscilují různě, ale když je konverzace baví, rytmy mozkových vln začnou být synchronní. I uvnitř našeho těla probíhá spousta do sebe uzavřených rytmů. Náš tep, dech a mozkové vlny jsou také tak spojeny. Zpomalte dýchání a zpomalíte i srdeční tep a průběh mozkových vln.

Různé typy mozkových vln:

• vlny beta - v rozmezí od 14 do 20 Hz (mozek je produkuje při našem běžném bdělém stavu vědomí)
• vlny alfa - od 8 do 13 Hz (vyskytují se při polosnění a ve stavu meditace)
• vlny delta - od 0,5 do 3 Hz (ve stavu hlubokého spánku a při bezvědomí)

Stejně tak, jako se dokáží vzájemně sfázovat funkce lidského těla, je možné použít vnější rytmus k ovlivnění vnitřních mechanismů srdečního tepu, rytmu dechu a mozkových vln.

Využití rezonance v terapii a učení

Tato možnost se zdá být logická, přesto se o ní v lékařských časopisech začalo psát až v 70. letech, kdy začaly být publikovány studie o rezonanci a sfázování tělesných procesů v závislosti na vnějších zvukových a rytmických stimulech.

Johannes Kneutgen ve své práci O efektu ukolébavek popisoval uklidňující efekt ukolébavek přehrávaných kojencům a následnou synchronizaci jejich dechu s rytmem hudby. Práce Janet a Hobarta Landrethových Vliv hudby na fyziologickou reakci uváděla, že změny srdečního tepu jsou přímo závislé na změnách tempa hudby.

Série intenzívních výzkumů Harrerových nazvaná Hudba, emoce a autonomní funkce zkoumala některé vlivy emočního hudebního zážitku na autonomní nervový systém, včetně krevního tlaku, pulsu, dýchání, galvanického odporu kůže a svalového napětí. Autoři zjistili, že srdeční tep je citlivý jak na hlasitost, tak na rytmus hudby.

V roce 1980 byla publikována kniha Sheily Ostranderové a a Lynn Schgroederové Superlearning, která naznačila potenciální možnosti hudby k posílení efektivity učení. Autorky zkoumaly výukovou metodu bulharského lékaře Lozanova. Lozanov používal barokní hudbu a okamžitě po uveřejnění knihy se dramaticky zvýšil prodej právě barokní hudby.

Přesnější výzkum ale ukázal, že takto optimálně fungovaly jen pomalé části barokních skladeb. Citované studie ze 70. let, stejně jako informace o metodě superlearning bohužel neobsahují všeobecně použitelná data, zvláště pokud jde o určení nejvhodnějšího tempa srdečního tepu.

Ukazuje se, že např. snížení tempa z 72 na 64 je subjektivně jinak vnímáno než snížení tepu jiné osoby na 68. Kromě oficiálních universitních a vědeckých výzkumů se tento fenomén začal studovat i soukromě. Robert Monroe na svém institutu začal studovat možnost ovlivnění mozkových vln.

Původně obchodník a pracovník rozhlasu po zážitku OOBE (out-of-body experience), pocitu že jeho vědomí je mimo tělo, začal zkoumat vliv různých frekvencí na stavy vědomí. Část výzkumu se týkala možnosti vyvolat kýžený stav vědomí pomocí poslechu různých frekvencí. Přes řadu potíží a také díky intuici Monroe objevil, že určité frekvence vyvolávají odpovídající reakci mozkových vln.

Zjistil, že mozek, stejně jako sklenice, rezonuje účinkem čistého tónu, je-li bombardován pulzujícími zvukovými vlnami. Frekvence, pomocí kterých Monroe aktivně měnil mozkové vlny, byly stejné, jako rozsah samotných mozkových vln, tedy v rozsahu od 0,5 do 20 Hz.

Ve stejné době biofyzik Dr. Gerald Oster z New Yorku zkoumal efekt rytmu na člověka. Jestliže totiž používáte dva nezávislé zvukové zdroje, například ladičku, která má 100 Hz, a druhou, která má 108 Hz, dohromady produkují tón, který pulzuje a zní jako kvákadlo nebo tep.

Rychlost pulsací závisí na rozdílu mezi jednotlivými frekvencemi. V našem případě vytvoříme pulsaci 8 Hz. Jestliže zvuk pochází z vnějších zdrojů, např. reproduktorů, tento rytmus pak dokáží obě uši zaregistrovat. Někdy puls registruje jen jedno ucho, a tento jev se pak nazývá monaurální rytmus.

Jestliže jsou tyto dvě frekvence aplikovány nezávisle, každá do jednoho ucha posluchače, vytvoříme binaurální tempovou frekvenci. Není to přímo zvuk, jen frekvenční rozdíl mezi dvěma konkrétními zvuky. Tento výsledný zvuk je vnímán přímo samotným mozkem: binaurální rytmus je vytvářen přímo simultánně pracujícími mozkovými hemisférami.

Monroe tak našel způsob, jak sonicky synchronizovat práci levé a pravé mozkové hemisféry. Na tisících klientech a EEG monitorech si pokusně ověřil, že binaurální rytmus může skutečně aktivně ovlivnit mozkové vlny. Monroe tuto technologii vynalezl, ale není na poli využití zvuku k vyvolání určitých jevů v mozku sám.

Mnich bratr Charles, předseda asociace M. S. H., se specializuje na využívání zvuku k urychlení a využití práce vědomí. Původně žák Swamiho Muktanandy, bratr Charles zjistil, že tato nová technologie téměř okamžitě zvyšuje kvalitu meditace a pomáhá dosahovat úrovní, kterých dosahují jen lidé s velmi dlouhou meditační prací.

Sharry Edwardsová z university v Ohio zjistila, že nejefektivněji lze ovlivnit mozkové vlny tím, že se aplikují dva rozdílné signály tak, aby rozdíl mezi nimi dával potřebnou frekvenci. Chce-li dosáhnout výsledného rytmu 7 Hz, použije jednu frekvenci 49 a druhou 56 Hz. Dnes se jako nejvýhodnější užívá frekvence 7,8 Hz.

Existují magnetofonové pásky, které jsou schopny navodit tuto frekvenci. DeStrulle ji nazval "geomagnetické fázovací pole" (geo-magnetic field entrainment), zatímco Tollaksen ji nazval "zemské hertze" (earth hertz). V této souvislosti je třeba uvést, že elektromagnetické pole kolem planety Země bylo změřeno. Tato frekvence, která se nazývá Schumannův efekt, má 7,83 Hz, a to je také rytmus mozkových vln alfa.

I. Bentov ve své knize spekuluje, že meditující osoba se dosažením této frekvence fázově propojí s frekvencí planety a rezonuje s ní. Dr. Robert Beck uvažuje, že tato frekvence je snad "kosmický přenašeč informací" a může být oním "bubeníkem", na kterého jsou naladěni léčitelé, proutkaři, jasnovidci atd. Posloucháním nahrávek s touto frekvencí tak člověk může rezonovat s frekvencí zemské aury.

Robert Monroe se pak soustředil nejen na tuto frekvenci, ale na svých nahrávkách používal spíše frekvencí vln théta a delta. Jiní se pokusili do své terapeutické hudby zavést další různé frekvence. Je třeba uvést, že skutečný efekt mají jen nahrávky, které nepřekročí rytmus 60 úderů za minutu.

Vztah mezi rytmem a mozkovými vlnami je využíván v nahrávkách jako např. Sny delfína, které se používají pro vytvoření optimálního prostředí pro meditaci a porod. Obsahují zvuky moře, tep lidského srdce, zvuky delfínů a sborový zpěv, který zpívá jeden nepřetržitý zvuk. Někdy sbor zpívá i sanskrtskou mantru Óm, a každý kanál je uspořádán tak, aby poslech v celkovém výsledku rezonančně navodil Schumannovu frekvenci 7,83 Hz. I některé zvuky delfínů jsou upraveny tak, aby navozovaly tutéž frekvenci.

Monroe s úspěchem využívá svých nahrávek při léčení různých psychických poruch, retardace, emočních potíží, Downova syndromu, snižování stresu, snižování prahu bolestivosti a relaxaci, ale také např. při zkvalitnění procesu učení - prokázalo se, že studenti, kteří při učení poslouchali jeho nahrávky, dosahovali lepších výsledků.

Ronald DeStrulle začal s velkým úspěchem používat frekvenci 1,45 Hz (nazval ji "tri-thalamic entrainment format") k ovlivnění štítné žlázy a hypothalamu a k léčení dyslexie a Alzheimerovy choroby. Ukazuje se, že kombinace této hudby, ve spojení např. s technologiemi Dr.

Rezonance v historii a kultuře

Tento jev vypadá jako objev naší doby, ale zvukové fázové interferenční posuny byly užívány šamany a léčiteli nejrůznějších kultur odedávna. Schopnost navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará jako hudba samotná. Tibetské činely se používají v buddhistické praxi již celá staletí. Jsou to dva činely, které jsou velmi lehce frekvenčně vzájemně rozladěny.

Peruánské píšťaly byly nalezeny v hrobech prastaré civilizace a nejprve se myslelo, že to jsou jen malé nádobky na vodu. Pak s nimi někteří lidé začali experimentovat a pískat na ně jako na píšťalky. Psychoakustický efekt byl překvapivý a značný. Kopie takovýchto píšťalek se začaly používat při různých dalších pokusech a ukázalo se, že při hře na tuto píšťalku hrající člověk rezonuje právě tak, jako rezonuje jeskyně, když se v ní hraje.

Tyto píšťalky se vyráběly v sedmi verzích a byly schopny vyprodukovat udivující škálu frekvencí. Stephen Garret a Daniel Statnekov frekvenčně a spektrografově také tyto píšťalky zkoumali a zjistili, že když se píská na několik píšťalek současně, z vysokých frekvencí interferenčně vzniká velmi nízký zvuk, který nelze natočit a reprodukovat, ale který vzniká přímo v uchu.

Existuje teorie, že tyto nízkofrekvenční zvuky hrály důležitou roli při rituálech navozujících změněné stavy vědomí. Podobné efekty dosahují tibetští (a mongolští a někteří současní) zpěváci pomocí tzv. harmonického zpěvu, lamové k podobným léčebným účelům používali i zvony a mísy.

tags: #vyuziti #rezonance #v #prirode #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Sběrná místa pro oleje v Kutné Hoře
• Charakteristika liliovníku tulipánokvětého
• Spolupráce a projekty Katedry ekologie
• Efektivní energetické řešení
• Oxidace organických polutantů