Vývoj ekologie po revoluci 1989 v České republice

Po sametové revoluci v roce 1989 se Československo, a později Česká republika, začaly potýkat s dědictvím silně zdevastovaného životního prostředí. Bezohledné využívání přírodních zdrojů před rokem 1989 negativně ovlivňovalo všechny složky životního prostředí, zejména ovzduší a vodu, a stalo se jedním z důvodů nespokojenosti, která vyústila v sametovou revoluci.

Ekologické protesty jako předzvěst změn

Sametové revoluci předcházely - už několik dní před zásahem na Národní třídě - protesty v Teplicích. Za demonstracemi, které se staly předzvěstí pádu režimu, přitom stál na první pohled nepolitický motiv - čisté ovzduší. Kvůli neúnosné smogové situaci dotlačili tepličtí občané 13. listopadu 1989 tamní funkcionáře k veřejné debatě. Byl to první takový dialog, se kterým komunisté souhlasili. Samotné setkání se pak uskutečnilo o týden později, když už se politický systém po dění v Praze hroutil.

Extrémní smogová situace na severu Čech trvala v roce 1989 už od poloviny října. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren několikanásobně překračovaly limity. Podle odborníků celodenní průměrné koncentrace oxidu siřičitého tehdy přesahovaly 1000 mikrogramů na metr krychlový, limit byl v té době přitom 150.

V Litvínově, Mostě nebo Děčíně se proto uskutečnily demonstrace, na nichž místní občané protestovali proti katastrofálnímu stavu životního prostředí v regionu. To ukazovalo slábnoucí moc tehdejšího režimu a signalizovalo, že už se lidé přestávají bát.

Ekologické protesty vedl šestnáctiletý student

Zbyšek Jindra, tehdy šestnáctiletý student zapojený do teplického undergroundu, se rozhodl začít jednat a organizoval protesty. Společně se svým kamarádem Davidem Krčmářem vyrobili letáky, které lidi vyzývaly, aby v sobotu 11. listopadu přišli na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

V sobotu 11. listopadu se začali na náměstí scházet první demonstranti - celkem jich přišlo asi osm stovek. Většinou to byli mladí, někteří z nich měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Vedle náctiletých z punkových kapel a studentů konzervatoře přišli i nespokojení rodiče. Všichni skandovali jen hesla o čistém vzduchu, takže policii nedali záminku k zásahu. O den později se již na náměstí shromáždilo přes tisíc lidí a začaly drobné potyčky s ozbrojenými složkami Veřejné bezpečnosti.

Transformace a nové výzvy po roce 1989

Stav životního prostředí patřil bezprostředně po sametové revoluci mezi největší potíže, které první demokratické vlády musely řešit. Postupně však začal na síle nabírat proud ekonomického pragmatismu, který aktivity environmentálních hnutí odsuzoval jako extremistické. S tímto vývojem byl spjat i měnící se charakter environmentálních problémů.

Výsledkem uvedených trendů byl na jedné straně radikální pokles znečišťování z průmyslového sektoru, např. emise oxidu siřičitého poklesly od roku 1989 na přibližně desetinu tehdejšího stavu, a s tím spojené zlepšování kvality ovzduší a vod na straně druhé.

Vývoj v jednotlivých sektorech

Komplexní pohled na vývoj našeho hospodářství od „sametové revoluce“ do současnosti a jeho vliv na životní prostřed nabízí obsáhlá publikace Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, kterou vydala CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Kniha se zaměřuje na vývoj interakce jednotlivých hospodářských sektorů a jejich environmentálních vlivů v České republice v letech 1990-2007. Není třeba zdůrazňovat, že ekonomický i společenský vývoj v tomto období byl velmi dynamický a změny, ke kterým docházelo, byly v mnoha ohledech zásadní.

Energetika

Energetika prošla od roku 1990 zásadními změnami spojenými se snižováním vlivu na životní prostředí. Oproti roku 1990 poklesly emise SO2 na 12 %, tuhých znečišťujících látek (TZL) na 7 %, NOX na 30,8 % a CO2 na 74,1 %, ale i přesto svými emisemi významně ovlivňuje životní prostředí.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

Měnila se i struktura PEZ. Vliv na strukturu PEZ měl rozvoj silniční a letecké dopravy, který způsobil nárůst podílu spotřebovaných kapalných paliv v dopravě z 10 % na 22 %. Plynofikace menších zdrojů tepla v devadesátých letech vedla k nárůstu podílu zemního plynu na PE Z z 10 % na 17,6 %. Současně se zvyšuje význam obnovitelných zdrojů energie ve struktuře PE Z.

Těžba nerostných surovin

Strukturální změny v národním hospodářství znamenaly pokles těžeb většiny surovin o 20-50 %. Omezení těžeb řady ložisek mělo pozitivní vliv na krajinu a přírodu.

Zpracovatelský průmysl

Strukturální změny v průmyslu byly realizovány ve prospěch výrob s nižší energetickou a emisní náročností. Zlepšování stavu životního prostředí z konce 20. století jako příspěvek ekologizace průmyslu pokračuje po roce 2000 pozvolnějším tempem. Vzestupný trend průmyslové produkce především v chemickém a restrukturalizovaném hutním průmyslu znamená i mírný vzestup některých emisí znečišťujících látek (NOX,PM10) a emisí skleníkových plynů.

Stavebnictví

Po roce 1990 došlo k výraznému reálnému poklesu stavební výroby. K oživení sektoru dochází v letech 1994-1996 a po období poklesu v letech 1997-1999 stavebnictví trvale, i když s mírnými výkyvy, roste. V současné době se objevuje stále větší snaha eliminovat negativní dopady na životní prostředí např. využíváním recyklovaných a obnovitelných materiálů, snižováním nákladů na vytápění kvalitním zateplováním staveb, modernizacemi a rekonstrukcemi.

Doprava

Objemy osobní dopravy v letech 1989-2006 se trvale zvyšovaly (asi o 33 %), zejména v důsledku dynamického růstu letecké a individuální automobilové dopravy, kdy nárůst výkonů automobilové dopravy vzrostl téměř na dvojnásobek (o 83 % na zhruba 70 miliard osobokilometrů). V r. 2006 více jak 90 % emisí z dopravy pocházelo ze silniční dopravy. Podíl dopravy na celkovém znečišťování ovzduší kromě olova stoupal. Stoupají však emise skleníkových plynů a prašných částic. Emise CO2 z dopravy se od roku 1990 téměř zdvojnásobily, ještě více rostly emise N2O (asi o 150 %).

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

Zemědělství

Po roce 1989 v důsledku transformace zemědělství a rozsáhlých restitucí zemědělského majetku zaznamenala velký pokles zemědělská výroba (v období 1990-2006 o 34 %). Objevil se dříve neznámý problém neobdělávané zemědělské půdy, který vede k snížení biodiverzity.

Lesní hospodářství

Vzrostl pozitivní vliv lesního hospodářství na životní prostředí. Zvyšovala se lesnatost a přirozená obnova lesů. Zlepšovala se i druhová skladba lesů - zejména se zvyšoval podíl listnatých dřevin na obnovovaných lesních porostech. Těžba dřeva rostla, ale s výjimkou roků 2006 a 2007 nepřevyšovala přirozený přírůstek dřeva a nebyly nadměrně přetěžovány lesy.

Vodní hospodářství

U vodního hospodářství významný pokles odebíraných vod jednotlivými sektory po roce 1990 naznačuje hospodárnější využití s pozitivním dopadem na životní prostředí. Pokrok v zásobování pitnou vodou je charakterizován zvyšujícím se počtem obyvatel napojených na veřejné vodovody a kvalitou dodávané vody. V období 1990-2006 dochází k snížení znečištění vodních toků z bodových zdrojů, dosažené výstavbou a modernizací čistíren zkvalitněním čištění odpadních vod a také poklesem výroby a restrukturalizací průmyslu. V současné době je čištěno již 94 % odpadních vod svedených do kanalizace.

Odpady

V oblasti nakládání s odpady jsou data o produkci odpadů podle dnešních požadavků sbírána až od roku 1998. Vývojová řada je ovlivněna změnami v metodice, od roku 2002 se používá metodika jednotná. V letech 2002-2004 produkce odpadu stoupá, po roce 2005 je naopak vykazován významný pokles produkce odpadu i přes ekonomický růst. Přijetím zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech dochází po roce 2001 k růstu počtu a kapacity recyklačních zařízení. V materiálovém využití odpadů z obalů patří ČR mezi přední země EU a podílem materiálově využitých odpadů se řadí mezi ekonomicky vyspělé země.

Vývoj lesů v českých zemích

Pokud populace rostla či narážela na svůj strop, docházelo v minulosti k přetěžování a devastaci lesů. Nejprve byl v našich zemích les považován za nepřátelské území a neomezený zdroj. Již kolem roku 1280 má však Praha velké problémy s nedostatkem dřevem, okolní lesy byly vykáceny a do města byly klády plaveny po Vltavě.

V 15. a 16. století je již devastace lesů obrovská, například Orlické hory byly postupně vytěženy až po hřeben. Lesy jsou velmi přetěžovány, chybí v nich staré stromy kvůli velkému hladu po dříví. Byly káceny již 60 či dokonce 40leté stromy. Kupříkladu dnes jsou některé těženy až po 120 letech.

Během 30leté války přichází velká regenerace lesů. Zhruba 1/3 vesnic zanikla a dochází k pustnutí venkova. Zhruba kolem roku 1680 však dochází k opětovnému „útoku na lesy“, v ekuménách měst již o něco dříve. V této době se již těžba velmi rozšiřuje i do hor, k odlesňování hor dochází především kvůli rozvíjejícímu se sklářství a jiným odvětvím průmyslu. Rovněž přibývá dosti lidí, ve městech se objevuje tzv. zemědělská chudina.

Vláda Marie Terezie a Josefa II.

Roku 1754 je vydán Tereziánský lesní patent, který mimo jiné určoval, že kdo má les od určité výměry, musí si najmout odborného lesního správce. Rovněž byla za vlády Marie Terezie zakázána pastva v lese. Ta poškozovala pupeny stromů (obzvlášť kozy) a vypasením bylinného patra docházelo k ochuzování lesů o živiny a taktéž k okyselení, tím byl jejich růst zpomalen.

Ze zavedení Josefínského katastru do praxe v roce 1789 víme, že zalesnění bylo na našem území asi o 28 % menší než dnes. Zalesnění bylo v těchto dobách historicky nejnižší. Stále byl hlad po dřevě, a to i díky vzkvétání železářství a sklenářství, staví se kanály na plavení dříví (např. Schwarzenbergský). V roce 1780 začíná těžby uhlí na Ostravsku, která se postupně rozjede naplno. Podle lesáků byly naše lesy zachráněny právě díky počátku těžby uhlí.

Smrkové monokultury a plantáže

Zhruba od roku 1800 dochází u nás k výsadbě smrkových plantáží podle saské lesnické školy. Tento způsob hospodaření se stal velice populárním také díky tomu, že se smrk jevil ideálně. Rostl rychle, měl rovné dřevo a v 1. generaci rostli bez problémů. Pro zajímavost, prořezávky mladých smrčků z těchto plantáží umožnily rozšíření tradice vánočních stromků.

V roce 1852 je vydán zákon 250, který platí se změnami neuvěřitelných 108 let až do roku 1960. Vychází v době důsledné státní byrokracie. Mimo jiné ustanovuje povinnost mít lesního hospodáře, dále umožňuje víceméně volný vstup do lesa (nicméně platí zákaz sběru hub, lesních plodů atd. bez povolení).

Vývoj v Československu

V roce 1918 připadají státu lesy císařské rodiny, nejvíce na Podkarpatské Rusi. Po parcelaci 1. pozemkovou reformou tak stoupá podíl státních lesů z 2 % na 22 %. V roce 1938 je již 2,4 mil. ha ve vlastnictví státu.

V roce 1945 jsou v rámci Košického národního programu znárodněny lesy nad 50 ha. Roku 1948 pak probíhá další vlna znárodňování, která na našem území probíhá zhruba do roku 1960. Nastává zde zajímavý stav, majetnictví lesů bylo v některých případech sice zapsáno v pozemkových knihách a katastru. Stát však měl pro tyto lesy veškeré užívací právo a o veškerém hospodaření rozhodoval sám.

Stav lesů po revoluci

Po roce 1989 dochází postupně k restitucím majetku, v roce 2013 pak i k církevním restitucím. Před rokem 2013 bylo asi 66 % lesů státních, z čehož 54 % měly ve správě Lesy České republiky. Dá se čekat, že vlivem restitucí klesne podíl státních lesů asi o 8 %.

V současnosti si podnik Lesy České republiky najímá na práci v lese jiné společnosti a funguje spíše jako jakýsi dozor. Dochází též k vzrůstu živin v lesích, viz kapitola o nadbytku živin. Dnes je rovněž ve velkém měřítku napadena třetí generace smrku kůrovcem (špatná stanoviště a jiné faktory) a rozmáhá se tzv.

Historická ekologie

Historická ekologie se zabývá vzájemnou interakcí společnosti a životního prostředí v dlouhodobém časovém přesahu. Její myšlenkový základ tvoří ekologie, věda o vztazích mezi organismy a jejich životním prostředím. Jako široce mezioborová věda se teoreticky, metodologicky i tematicky dotýká oborů, které se rovněž zabývají krajinou a jejími proměnami.

Hlavním tématem historické ekologie je vliv člověka na krajinu a následná přeměna soužití člověka a krajiny jako systému. Cílem oboru je shromáždit co nejkomplexnější souhrn údajů k předmětu studia, porozumět jim a vysvětlit je.

Historická ekologie spolupracuje s mnoha příbuznými disciplínami, zejména s geografií, biologií, ekologií, historiografií, sociologií a antropologií, a využívá jejich poznatků a metod; klade však důraz spíše na přírodovědné disciplíny. Vznikla v 60. letech 20. století a její teoretické postuláty jsou spjaty mimo jiné se jménem amerického ekologa Edwarda Smithe Deeveyho.

V Československu koncem 80. let 20. století inicioval Jaroslav Purš v rámci humanitních oborů historickou ekologii jako novou mezioborovou disciplínu, formovanou pod vlivem celosvětových ekologických problémů, pravděpodobně v návaznosti na práce Williama Nortona, případně Donalda Worstera.

První sborník s názvem Historická ekologie vyšel roku 1988; obsahoval studie, které úzce navazovaly na otázky a problémy historické geografie, hospodářských dějin, dějin přírodních věd a techniky, dějin lékařství aj. Jaroslav Purš konstatoval, že historická ekologie jako obor zde teprve krystalizuje.

Environmentální dějiny

Ekologická témata přispěla v USA v 80. letech 20. století ke vzniku tzv. environmentálních dějin (environmental history) v čele s historikem Donaldem Worsterem. Podle Worstera tvoří dějiny lidstva a dějiny přírody jeden celek, environmentální dějiny nebo také nové dějiny (new history).

Hlavní myšlenky environmentálních dějin pronikly v průběhu 90. let 20. století také do československé a české geografie a historické geografie, krajinné ekologie, archeologie a dalších oborů.

Závěr

Životní prostředí Česka prošlo za uplynulých 30 let obrovským vývojem. Ačkoliv by se z výčtu úspěchů na první pohled mohlo zdát, že jsme eliminovali všechny palčivé problémy našeho životního prostředí, v současné době čelíme novým výzvám při jeho ochraně a péči. Projevy globální změny klimatu ovlivňují ekonomiku, ekosystémy i jednotlivé složky životního prostředí. Proto je třeba si důležitost ochrany životního prostředí neustále připomínat.

tags: #vývoj #ekologie #po #revoluci #1989

Oblíbené příspěvky:

• Význam ochrany přírody
• Co s pilinami z ořezávátka?
• Odpady a legislativa
• Mravenci a příroda: Vysvětlení pro děti
• České ekologické zemědělství a dotace