Vývojová psychologie: Zrání vs. Výchova

Slovo psychologie pochází z řečtiny (psyché = duše, duch, dech a logia = věda, výzkum, nauka). Je to věda, která se zabývá studií lidského chování a tělesného dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Snaží se je popsat, vysvětlit a předpovědět. Cílem psychologie je získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví. Avšak novodobá psychologie se již nezabývá duší jako takovou, ale spíše zkoumá prožívání a chování lidí. Soustředí se na to co je vidět a můžeme to vnímat. Tato psychologie odmítá pojem duše, vědomí a nevědomí.

Vývojová psychologie je definována jako psychologická disciplína, která studuje psychické projevy ve vývojovém sledu od jednobuněčných organismů až po člověka (fylogenetická psychologie) a genezi individuálního psychického života od narození do stáří (psychologie ontogenetická). Vývojová psychologie spadá do základních psychologických oborů.

Životní cyklus každé živé bytosti začíná narozením a končí smrtí. Ač je to tak i u člověka, je smrt tabuizovaným tématem - mluvit o ní ve společnosti není žádoucí. Tento záporný postoj ke smrti zřejmě pramení ze dvou základních věcí. Ta první je strach z konce, kdy nikdo neví co bude dál. Druhá věc je pak strach ze samotného umírání, které může být dlouhé a bolestné.

Vývojové teorie a období

Vývojové psychologické teorie zpracoval S. Freud, E. H. Erikson, J. Piaget a L. Vygotskij. Vývoj jedince je rozdělován do jednotlivých etap. Jedná se o tzv. Psychický vývoj je realizován prostřednictvím procesů zrání, učení, stárnutí či chorobami. Významnou roli hraje také aktuální psychický stav doprovázený únavou či stresem.

Eriksonova teorie vývoje: Erikson rozdělil vývoj člověka na 8 etap. V každé etapě člověk musí zvládnout daný vývojový úkol, aby se vytvořila určitá vlastnost osobnosti:

Čtěte také: Základna ekologie zemědělství

1. Fáze základní důvěry proti základní nedůvěře = kojenecké období - vytvoření základní důvěry je úkol pro mateřskou péči, důležitá pro citové vztahy a pro základní pozitivní přístup ke světu a k sobě samému.
2. Fáze autonomie proti studu a pochybám = batolecí období - dítě je samostatnější, učí se vědomě chtít i nechtít, prosazuje svou vlastní vůli.
3. Fáze iniciativy proti pocitům viny = předškolní období - dítě se pouští do různých aktivit, experimentuje, plánuje, utváří se svědomí. Dvojí nebezpečí: svědomí se nevytvoří, dítě si normy nezvnitřní nebo svědomí bude příliš citlivé a bude podlamovat jakoukoliv iniciativu svého nositele.
4. Fáze snaživosti proti pocitu méněcennosti = mladší školní věk - nástup do školy, dítě se věnuje úkolům a rozvíjí dovednosti, je hodnoceno. Pokud je často neúspěšné, může mít pocit méněcennosti.
5. Fáze identity proti zmatení rolí = dospívání - indentita=totožnost - v tomto stadiu se mají sjednotit představy člověka o sobě samém, přemýšlet o své budoucnosti.
6. Fáze intimity proti izolaci = mladá dospělost - pevný vztah, spojení vlastní identity s identitou druhého.
7. Fáze generativity proti stagnaci = střední dospělost - generativita = plodit, tvořit - potřeba o něco pečovat či něco předávat.
8. Fáze integrity proti zoufalství - integrita = celistvost - přijmutí života jako smysluplný, spokojen s vlastním životem. V osmé životní etapě je úkolem vyrovnat se s bilancí svého života, přijmout život takový, jaký byl, i fakt smrti.

Duševní vývoj je proces doprovázený řadou změn souvisejících se zdokonalováním psychických procesů a vlastností. Je uskutečňován prostřednictvím rozvoje vrozených dispozic pod vlivem působení vnějšího a vnitřního prostředí. Mezi vnější faktory jsou řazeny vrozené předpoklady, jejichž základ vytváří dědičná výbava, které jedinec získává v momentě svého početí. Jedná se o tzv. genotyp. Naopak fenotyp je pojem označující soubor znaků, kterými se osoba projevuje ve stanoveném stádiu svého vývoje. Jedná se o projev organismu na vnější okolí.

Vliv prostředí a výchovy

Zdánlivě protichůdné zděděné danosti a vlivy prostředí mají vzájemně spolupůsobit. Nastavují se zde výhybky pro jeho další život. Dítě má trávit dobu bdění v kruhu rodiny. Je nezbytné, aby slyšelo lidské hlasy, což má velký význam pro jeho pozdější jazykový vývoj. Budování citového vztahu k jedné konstantní osobě je nezbytné pro zdravý vývoj dítěte. Zásadní význam pro zdravý vývoj dítěte má tělesný kontakt mezi dítětem a matkou. Neposkytnutí tělesného kontaktu u dítěte vyvolává zmatek. Tělesné odmítnutí dítě zakouší jako obavu z opuštěnosti, jako bezvýchodnost. Na dítě se negativně přenáší i špatný psychický stav matky. Ustrašená a nelaskavá matka uvádí dítě do stavu napětí. Dítě reaguje stažením do sebe, apatií nebo spánkem.

Harry Stack Sullivan chápal osobnost dítěte jako výsledek interpersonálních vztahů  osobnost dítěte bude taková, jaké budou jeho vztahy k okolním lidem a jaké vztahy budou mít lidé mezi sebou v jeho bezprostředním okolí. Dobrý a uspokojující prs /matka je v dobré psychické kondici/ působí na kojence pozitivně, zato prs úzkostné matky je zlý a vyvolává v dítěte napětí.

Rodinné prostředí je pro zdravý vývoj dítěte nezastupitelné. Pokud dobré vzory obou pohlaví fungují, dítě je pak v dospělosti schopno převzít danou pohlavní roli. Nesmířenost se svou ženskou nebo mužskou úlohou v dospělosti má mnohdy původ v nepřítomnosti obou vzorů v dětství. Je to jeho  svět v malém. Nemožné od rodiny utéci, nezbývá mu než se přizpůsobit takovému rodinnému prostředí, jaké je. Rodinné vlivy trvale působí na celý další život dítěte. Bombardování těmito vlivy se nazývá výchova.

Socializace - v procesu vývoje jedinec přijímá za své vědomosti, normy, postoje, zvyky, společenská pravidla atd. Individualizace - člověk se postupem času stává osobností, sebou samým.

Čtěte také: Psychologie a příroda

Zrání vs. Výchova

Jakým způsobem se z impulzivních a sobeckých batolat postupně stanou civilizovaní a ohleduplní lidé? A proč se toho u některých lidí nedočkáme ani v dospělosti? Podle kanadského psychologa Gordona Neufelda se v lidské psychice musí udát tři důležité procesy. Zrání nejde uspíšit, vynutit ani naučit. V dobrých vztahových podmínkách se stane samo. Ve špatných nastat vůbec nemusí. Malé děti, od batolat po předškoláky, jsou ze své podstaty zaměřené na sebe, sobecké, neempatické a impulzivní. Dospělákům to způsobuje vrásky.

Zrání - zákonitá posloupnost vývojových změn, která probíhá dle vnitřního biologického programu - zráním se realizuje naše vrozená výbava a vytváří se podmínky pro učení. Učení - změny v osobnosti, které jsou výsledkem individuální zkušenosti - organismus musí pro schopnost dozrát, pak se ji může naučit.

Důležité je, aby výchova byla věcná a odpovídající úrovni dítěte. 2.  3. rok dítěte je věkem vzdoru  dítě zkouší svou vůli, vytváří plány. Hra je v tomto věku nezbytná. Je dětským  zaměstnáním. Dítě se učí přijímat úspěch a neúspěch ve skupině, snášet kritiku, získávat pozici ve skupině. U dítěte sílí tendence řídit své vlastní chování a stát se pokud možno nezávislým na morálních soudech a zvycích druhých. Výchovným problémem batolecího stádia je tedy vzdor. Není proto dobré tuto spontánní reakci dítěte nějak přísně usměrňovat. konfliktům lze ale snadno předejít.

Stárnutí a stáří

Stárnutí a stáří jsou relativní pojmy, jejich nástup je individuálně velmi odlišný. Podle Světové zdravotnické organizace se rozlišuje období stárnutí (60-74 let), stáří (do 89 let) a stařeckosti (nad 90 let). Průběh stáří závisí zejména na zdravotním stavu a sociálních okolnostech. Biologické stárnutí postihuje celý organismus a projevuje se mj. Člověk díky svým životním zkušenostem může dosáhnout suverenity v uvažování a ve zvládání mnoha životních problémů. Negativa: Snížení vitality /životní energie/, přizpůsobivosti a schopnosti sebeovládání, slábne pozornost, fantazie, snižuje se iniciativa.

Proces vyrovnání se se smrtí často prochází několika fázemi. Dítě ví, že něco nesouhlasí a jeho situace se mu těmito operacemi a triky ještě víc komplikuje. Když se dětem dovolí zůstat v domě postiženém neštěstím a podílet se na rozhovorech a starostech, nejsou ve svých problémech, spojené se ztrátou milované osoby, osamocené, nýbrž poskytne se jim útěcha tím, že mají podíl na všeobecné odpovědnosti a smutku. část života a umožní se jim na tomto zážitku vyzrávat.

Čtěte také: Přečtěte si o environmentální psychologii

tags: #vývojová #psychologie #zrání #vs #výchova

Oblíbené příspěvky:

• Architektonický skvost v Moravském krasu
• Volné stanování v ČR: na co si dát pozor?
• Harmonogram svozu odpadu v Lysé nad Labem
• Definice požárně nebezpečného prostoru v ČR
• Udržitelnost v automobilovém průmyslu