Ať už jsme naše dítě poslali na letní tábor nebo třeba na školu v přírodě, nedílnou součástí obou aktivit jsou dopisy a pohledy. Ještě si živě pamatuji tu nedočkavost při rozdávání táborové pošty… zda mi něco přišlo, a případné zklamání, když mezi pohledy nebylo nic pro mě. Bylo to jediné spojení s domovem. I proto jsem se vždy na dopisy tak hodně těšila.
Co ale dítěti na pohled napsat? Úplně na začátku tábora nebo školy v přírodě si ověřte adresu a další údaje. Zeptejte se vedoucích nebo učitelů, jak často probíhá předávání pošty. Jako milé gesto můžete potomkovi podstrčit první dopis nebo pohled už při rozloučení. Další pohled pošlete až za 2 až 3 dny, psát denně se nedoporučuje.
Základem všeho je psát pozitivně. Nepiště dítěti, že se vám stýská, ani o žádné smutné události, ke které mohlo dojít. Důležité je také nevyvolávat pocit nepohodlí a ublížení nevhodně položenými otázkami. Pokud jste absolvovali zajímavý výlet nebo návštěvu aquaparku, pomlčte o tom. Dítěti by mohlo být líto, že nejelo s vámi. Raději se hodně vyptávejte, aby vám mělo dítě co napsat v dalším dopise nebo pohledu.
Pokud je vaše dítě ještě menší, pište spíše méně, klidně pohled doplňte o obrázek nebo básničku. Pohledy vybírejte tak, aby vyobrazovaly něco, co má vaše dítě rádo. Oblíbené zvíře, zábavnou ilustraci nebo místo, na kterém se mu opravdu líbilo.
Když přemýšlíme, co napsat na pohled dítěti na škole v přírodě, řídíme se jednoduchostí a pozitivním laděním. Krátký vzkaz plný podpory a lásky často úplně stačí, chceme dítě ujistit, že doma je vše v pořádku a že se na něj těšíme. Pohled nebo dopis pro nás není místem, kde bychom sdíleli vlastní obavy nebo stesk. A jak často píšeme? Nejlépe jednou až dvakrát za celý pobyt. Tak, aby dítě mělo radost, ale nebylo zahlcené. Text přizpůsobujeme nejen povaze dítěte, ale i jeho věku. U malých dětí, které se čtením teprve začínají, často úplně stačí dvě krátké, jednoduché věty.
Čtěte také: Inspirace přírodou pro vaše tetování
Napadlo vás někdy, že psaní na tábor nemusí být jen obyčejný pohled nebo dopis tak, jak ho běžně posíláme, ale že se dá pojmout opravdu kreativně?
Jak vlastně psát? Každé písmeno postupně nahraďte znakem, symbolem či obrázkem - např. A autíčkem, B beruškou, P panáčkem, S sluníčkem. Buď můžete vždy na závěr dopisu dolů napsat, jaká písmena příště nahradíte (v případě prvního dopisu uvedete, jaká jsou již nahrazená a čím) nebo vybrat obrázkové pohledy a písmena s náhradními symboly schovat do obrázku na pohledu, aby si dítě užilo i hledání. Pokud jste hodně kreativní, malujte schované symboly do vlastních obrázků na korespondenční lístky.
Rébusy a hádanky: Tohle je náš vůbec nejoblíbenější způsob psaní dopisů. Nejen, že děti řeší rébusy a namáhají hlavičky, ale navíc ví, na jakou odměnu se mohou v příštím psaní těšit, a tak je natěšení hned o kousek větší. Pokud chcete udělat dětem radost a malé dobrodružství i ve chvílích, kdy jsou zrovna doma, můžete využít tip na řetězové dopisy. Každý týden vyberte jeden den, kdy se děti budou moci těšit na další „psaní“ a nechte jim ho vždy třeba na nočním stolku, kde ho najdou ráno po probuzení.
Vidíte, psaní dětem na tábory může být zábava jak pro rodiče, tak i děti.
Rodiče by se měli vyhnout některým tématům a formulacím, aby dopis dítě zbytečně nestresoval nebo mu nezpůsobil smutek. Takové zprávy by mohly dítě znepokojit nebo mu způsobit zbytečný stres.
Čtěte také: Škola v přírodě - zdravotní posudek
Každý rok se také najde několik dětí, které za tábor nedostanou ani jeden dopis nebo pohled. A proto vás žádáme. Ukažme dětem, že lze komunikovat i jinak, než jen prostřednictvím mobilních telefonů. A ukažme, že jim na nich záleží. Uvidíte, rádi to uvidí a ocení.
Při přípravě dítěte na školu v přírodě by rodiče podle Barbory neměli vyvíjet na dítě nátlak, aby za každou cenu jelo. Měli by se spolehnout na to, že vyučující své žáky na čas strávený mimo domov předem připravují, a držet se v tomto ohledu zpátky. „Mluvte o škole v přírodě s dítětem do té míry, jak moc samo chce. Neříkejte mu informace navíc, například co dělat, když se mu bude stýskat. Třeba by něco takového samotné dítě ani nenapadlo,“ vysvětluje Barbora.
Nám rodičům se po dětech také bude stýskat. Při mávání dětem na rozloučenou bychom se měli snažit udržet emoce. Dítě by si mohlo myslet, že je něco špatně, a může se začít bát.
Děti ve škole dostávají seznam toho, co si mají zabalit. Ten většinou obsahuje věci praktického rázu, jako jsou pláštěnka, holínky, plavky, hygienické potřeby atd. Co když však chceme dceři nebo synovi zabalit něco navíc? „Určitě respektujte pokyny školy. Pokud vyučující řeknou, že si děti brát něco nemají, tak jim to zbytečně nepřibalujte,“ říká Barbora Pšenicová. Podle ní škola ze své praxe dobře ví, co bude dítě potřebovat, ale také ví, co v kolektivu může spustit, když jedno dítě má třeba více sladkostí, než byl limit. „Když chcete zabalit dítěti něco, co mu vás nebo domov připomene, vyvarujte se rodinných fotek. Nekonečné téma na třídních schůzkách, když se probírá škola v přírodě, jsou mobilní telefony. Záleží na vyučujících, jestli je žákům tolerují, nebo si nepřejí, aby je měli. Mají k tomu ale vždy důvod. „Jakkoliv vás budou děti přesvědčovat, že se bez mobilu neobejdou, nepovolte. Zapomínat bychom podle ní neměli na dopisy nebo balíčky, které dítě potěší a dají mu jistotu, že na něj myslíme. Nejlepší je poradit se s vyučujícím ještě před odjezdem na školu v přírodě. Může si je od vás třeba vybrat před odjezdem a potom je dítěti během pobytu postupně dávat.
Škola v přírodě je pro vyučujícího skvělý způsob, jak zažít fungování kolektivu mimo školní prostředí. Pobyt mimo lavice může třídu stmelit a vyučující si zároveň mohou všimnout, jestli se v kolektivu například někdo nestraní ostatních.
Čtěte také: Řešení problému černé skládky
tags: #vzory #dopis #do #školy #v #přírodě