Vztahy v ekosystému rašeliniště

Ekosystémem je např. živý organismus a jeho prostředím. Její název je odvozen z řeckého oikos = dům, obydlí.

Ekosystémy dělíme na naleziště (lokality), biomy a biosféry. Ekosystémem je např. biotické faktory a tím je také ovlivňují.

Ekosystém obsazuje v ekosystému určitý prostor a současně je do něho zapojen. je tedy funkční začlenění druhu do struktury a funkcí ekosystému.

Ekologická valence druhu

Ekologickou valenci druhu označujeme schopnost živočichů snášet určité rozpětí libovolného faktoru. Druhy, které obývají různá stanoviště, např. jsou rovněž různě citliví na celkový charakter stanoviště a obývaného prostředí.

Limitující faktory jsou hodnoty naprosto všech v rozmezí ekologické valence pro příslušný druh. typ prostředí velmi těsně vázány.

Čtěte také: Psychologie a příroda

Rozhodující ekologické faktory jsou vlastnosti abiotického prostředí. Rozhodujícím zdrojem výživy je (spotřebovávají mnoho typů potravy).

Vztahy mezi organismy

Organismů dochází v přírodě k rozmanitým formám soužití. není schopen existovat samostatně, izolovaně od ostatních. vývoje, který nazýváme koevoluce. jedné nebo obou zúčastněných populací jsou ovlivněny.

Dvě populace tentýž biotop, ale vůbec do interakce nevstupují, tzn. nedochází k jakémukoli vzájemnému působení (mají zcela odlišné ekologické niky). Potravní, kdy je populace jednoho druhu potravou jiné populace.

Parazitismus

Parazit sice hostitele poškozuje, ale obvykle nelikviduje. přechod mezi predátory a parazity. (lumci, kuklice). hostitelských jedinců, kdežto predátor napadá mnoho jedinců své kořisti.

Parazité produkují stadia infekční pro další hostitele (helminti, členovci). parazita. Parazité jsou obecně specializovanější než predátoři a herbivoři. populací. (vektorů) nebo paratenických hostitelů. (stacionární) nebo dočasný (temporární). parazitismus).

Čtěte také: Vliv Ekologie na Stravovací Návyky

většina jedinců i druhů organismů je parazitických. nejrůznějšími mechanismy imunitní, endokrinní a nervový systém hostitele. pravděpodobnost jejich pozření definitivním hostitelem.

Konkurence a symbióza

Oboustranně kladného ovlivňování dvou populací jsou velmi časté. protokooperace. vzájemně prospěšný, ale není závazný (zimní smíšená hejna sýkor). symbióza (mutualismus).

Populace se vzájemně negativně ovlivňují. konkurence, obvykle určuje horní limit početnosti jedinců. odlišných nikách (sýkory, rákosníci).

Populační dynamika

Populace je chápána jako soubor jedinců téhož druhu na určitém území. svojí velikostí, která je dána počtem jedinců na jednotku plochy či prostoru. Celkový počet jedinců, tzv. se zjišťuje spíše ve výjimečných případech.

Prostorová disperze (např. vlastnosti celé skupiny. početnosti populace, ke kterému dochází v různých časových intervalech. nových jedinců za jednotku času. mortalitu (úmrtnost). a realizovaná (ekologická).

Čtěte také: Příroda a děti

Dochází k pravidelným nebo nepravidelným výkyvům populační hustoty. studium většího počtu oscilací, tzn. měnivý). při které dochází k extrémnímu vzestupu početnosti populace. rozlišujeme fázi nízké početnosti, tzv. kulminací, tj. gradačním vrcholem. důsledku stresu, nemocí) až opět do stadia latence.

Migrace živočichů jsou patrně nejlépe prostudovány u ptáků. Velmi známé jsou také tahy ryb, plazů (mořské želvy) i obojživelníků. druhů mají různý charakter, probíhají různě rychle a zasáhnou různě velké území. V počáteční fázi je invaze pomalá a její rychlost se postupně zvětšuje.

Ekologická sukcese

Ekologická sukcese je autoregulace prostoru v závislosti na ekotopu a geografických podmínkách. představuje homeostatický systém (např. v horách ČR klimaxová smrčina). pionýrské (např. umělé (druhotné). činnosti.

Postižena znečištěním ovzduší, změnami vodního režimu apod. se blíží přírodnímu stavu v dané oblasti. neboli rumištní biocenózy). původní (primární) biocenózy (např. sekundární versus primární tropický deštný les). přirozeně (sesuvy, sopečné erupce, povodně).

Společenstva a biocenózy stojatých a tekoucích vod. (500-1200 m) popř. při horní hranici lesa kosodřevinu (kolem 1300 m n.m.). a sutě, popř. nivální stupeň (sníh a led - Alpy). horskou tajgou a alpínský je horskou tundrou.

Rašeliniště

Přítomnost rašelinišť indikují mj. typická rostlinná společenstva (fytocenózy). Rašeliniště jsou dle Katalogu biotopů České republiky reprezentovány skupinami biotopů s označením R2 (slatinná a přechodová rašeliniště) a R3 (vrchoviště). Pro účely efektivní ochrany rašelinišť jako významných krajinných prvků podle § 4 odst. 2 zákona č.

Celkem je v současné době sledováno 12 rašelinišť v rámci detailního monitoringu. U dalších tří lokalit je sledována pouze hladina podzemní vody (zjednodušený monitoring).Monitoring je nastaven tak, že zahrnuje všech pět základních typů rašelinišť vyskytujících se na Šumavě: horská vrchoviště, údolní vrchoviště, rašelinné smrčiny, přechodová rašeliniště luční rašeliniště.

Na některých odvodněných rašeliništích byla během období monitoringu provedena revitalizační opatření, které byly načasovány tak, aby jim předcházelo minimálně tříleté období sběru dat.Celkem je na sledovaných rašeliništích instalováno 128 sond pro měření hladiny podzemní vody. V těsné blízkosti každé sondy jsou založeny trvalé plochy 1x1m pro sledování vegetace.

Při sledování odvodněných rašelinišť byly zjištěny zřetelné změny ve vodním režimu. Hladina podzemní vody je na odvodněných rašeliništích udržována na nižší úrovni a vykazuje větší kolísání bezprostředně reagující na množství dopadajících srážek.Rozdíly v úrovni hladiny podzemní vody na nenarušených a odvodněných lokalitách mohou být přitom jen několik málo desítek centimetrů.

Analýzou dat z období před a po provedení revitalizace odvodněných rašelinišť byly získány cenné údaje o reakci rašeliništních ekosystémů na provedená opatření. Na středně odvodněném rašeliništi došlo po revitalizaci k poměrně rychlému zvýšení hladiny podzemní vody, která se stabilizovala blízko povrchu. Jedním z cílů projektu bylo také vyhodnotit možné změny po revitalizaci odvodněných rašelinišť ve vztahu ke kvalitě povrchových vod.

Sledování chemického složení podzemní i povrchové vody ukázalo mírné zvýšení v koncentraci fosfátů, DOC, hliníkových iontů a železa po revitalizaci. Nejvýraznější hydrochemická reakce byla zaznamenána rovněž v porostech rašelinných a podmáčených smrčin, vrchoviště jsou z pohledu chemismu vody naopak poměrně inertní. Obecně lze říci, že reakce minerotrofních zejména lesních rašelinišť na prováděná revitalizační opatření byla výraznější než u vrchovišť. Změny v chemickém složení vody jsou však jen dočasné a po několika letech odeznívají.

Rašeliniště zůstávají obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku. Přestože zaujímají jen 3 až 4 % rozlohy světové souše, vážou až dvakrát více uhlíku než všechny světové lesy bez svrchní půdní vrstvy a stejné množství uhlíku jako atmosféra. Kromě toho hostí řadu organismů s vyhraněnými nároky na prostředí.

tags: #vztahy #v #ekosystemu #raseliniste

Oblíbené příspěvky:

• Výroba elektroaut v ČR: Nový milník s Toyotou
• Program školy v přírodě: Indiáni a příroda
• Ochrana přírody ve Strání a Květné
• Utrpení mladého Werthera
• Ochrana proti znečištění