Rozvíjení kladného vztahu k přírodě u dětí

Člověk je od narození spjatý s přírodou. V každém ročním období v ní najde něco, čím ho překvapí, obohatí. Koncepce naší mateřské školy vychází tudíž z podmínek, které nám okolní prostředí poskytuje. Chtěli bychom proto vést děti k vnímání přírody a kladnému vztahu k ní. Ona skýtá ty nejlepší podmínky a příležitosti ke konkrétnímu smyslovému poznávání zákonitostí jejího vývoje. Poznání přírody vede k vytváření základů materialistického pohledu na svět.

Kladným vztahem k přírodě chceme, aby kompetence, které dítě získá , ho vedly k citlivému a k hlubšímu porozumění a k ochraně přírody jako světa, který dítě nejen obklopuje, ale který svým chováním spoluvytváří, buduje i ničí. Citlivý vztah učitelky k přírodě pomůže dovést děti k tomu, že touha po poznání, obdiv a úcta k přírodnímu prostředí se stanou jejich životní potřebou. V celém výchovném procesu se klade důraz na všestranný rozvoj osobnosti, na získávání klíčových kompetencí a tak se vytváří dostatečně příznivé klima na rozvoj jejich aktivity, na intenzivní prožitky.

Ideální poloha a rozloha našeho městečka nám umožňují, aby naším prostřednictvím děti získávaly mnoho informací jak z oblasti přírodního, tak společenského života. Veškeré činnosti se za příznivého počasí mohou přesouvat do přírodního prostředí. V jarních, letních i podzimních měsících učitelky využívají maximálně při výchovných činnostech prostředí lesa, areálu Mydlák, okolí rybníků, řek, školní zahrady, městské parky, dětská sportovní hřiště v areálu Varty aj.

Úspěchem by mělo (mimo jiné) být dostatečné využívání pochvaly a kladného hodnocení. Vede to děti k motivaci k další práci. Rozvoj osobnosti dítěte v předškolním věku je velice důležitý pro další úspěšný vývoj všech vlastností a dovedností jedince, ovlivňuje osobnostní růst do budoucna. Proto je potřeba výchovnými prostředky dbát na to, aby proces výchovy byl cílevědomý a plánovaný, aby správným způsobem probíhal rozvoj celé osobnosti dítěte a jeho kompetencí. V rovnováze by se měly prolínat činnosti spontánní a řízené aktivity.

Toto je třeba zajistit v průběhu celého dne, při všech činnostech a ve všech situacích. Preferujeme učení na základě praktické zkušenosti, na základě přímých zážitků, důraz je kladen na prožitkové učení i experimentování. Výchovné působení bude probíhat s ohledem na dosažené výsledky z minulých období (evaluace), jednotlivé pracovnice mají vzhledem k organizaci vlastních tříd možnost působit na děti a jejich vývoj tam, kde se na základě hodnocení předešlých výsledků nedosáhlo daných kompetencí a kde jsou rezervy.

Čtěte také: Postup při nevyhovujících emisích

Získávání kompetencí, které jsou důležité pro úspěšný vstup dítěte do ZŠ, je podkladem pro vytváření třídních výchovných plánů, týdenních plánů. Učitelky v jednotlivých věkových odděleních je zpracovávají ve vzájemné spolupráci, a tak zajistí jednotné působení na dítě. Náměty čerpají z odborné literatury, odborných seminářů a konkrétních podmínek školy a úrovně jedinců.

Vývoj vztahu k přírodě v průběhu dětství

Dětství je nejdynamičtějším obdobím našeho života. Vše v dětském těle roste, vyvíjí se. Jak podpořit zdravý vývoj vztahu k přírodě? Které období je pro to nejlepší? Jak přírodu dětem dávkovat a jaké překážky na nás mohou při výchově v různých obdobích číhat? Dalo by se říct, že jedinou jistotou v období dětství a dospívání je, že se vše mění. Příroda může být cenným pomocníkem pro zdravý vývoj dítěte a zároveň váš přístup k dítěti a k přírodě je klíčový pro to, aby se k ní uměli vztahovat.

Dítě postupně prochází různými obdobími svého života, ve kterých plní vývojové úkoly, aby se mohlo posouvat na vyšší úrovně a zdravě se, v rámci svých možností a schopností, vyvíjelo. Každé období má své příležitosti a limity. Důležité je nabízet dítěti možnosti, které ho rozvíjí, a díky jejich realizaci se posouvá o pomyslný jeden stupínek výše. Stačí když budeme dětem dávat právě to, co potřebují, a zároveň je to v jejich možnostech. Stačí když budeme pedagogickými průvodci a vzory, díky kterým se děti dokážou nadchnout a naučit se spoustu užitečných věcí, a naopak budeme minimalizovat naši marnou snahu vývojové limity obejít. Ideálním prostředím, které nám v tom může pomoci a je volně k dispozici všem, je příroda. Malý i velký si tam dokáže najít právě to svoje.

Rané dětství

V raném dětství utváří vztah k přírodě novorozence, kojence a následně batolete především vztah k přírodě u jeho rodičů, případně dalších nejbližších dospělých. Je to postoj rodiče, který dítě prostřednictvím napodobování přejímá a se kterým se minimálně do období puberty, než se začne utvářet jeho vlastní, ztotožňuje. Během raného dětství dochází k intenzivnímu formování osobnosti dítěte. Výchova v raném dětství je převážně výchovou ke světu obecně. V první řadě se rozvíjí vnímání sebe sama a okolního světa.

Školkový věk

Školkový věk představuje prostor pro další velký vývojový skok dítěte. Dítě ve školce je schopné základní sebepéče, chodí, běhá, leze a skáče. Aktivně mluví a používá první stovky slov, rozlišuje základní objekty ve světě kolem sebe. Postupně se zlepšuje jeho hrubá i jemná motorika, je hbitější a obratnější. Poprvé se vydává na průzkum okolního (přírodního) světa samo, byť vždy v bezpečné vzdálenosti, aby mělo rodiče pro všechny případy na dohled. Pro rozmanitý vývoj dětí je dobré, když netráví svůj čas na asfaltovém plácku nebo rovném hřišti, ale nachází své výzvy v dostatečně členitém prostředí. Na tomto místě je klíčová role dospělého průvodce, který pomáhá dítěti rozlišit, co je pro něj bezpečné a čemu se raději vyhnout. Ukáže mu, jak si poradit se zdánlivě nepřekonatelným problémem, se kterým se potkalo. Dítě předškolního věku je připraveno vnímat přírodní prostředí kolem sebe všemi smysly. Čím rozmanitější možnosti a rozmanitější prostředí mu dokážeme nabídnout, tím lépe. Poznává na vlastní kůži, jak zajímavý a různorodý může okolní přírodní svět být. Je to období úžasu.

Čtěte také: Psychologie a příroda

Mladší školní věk

Školní docházka je velkou změnou v životě dítěte. Učí se cíleně soustředit na jednu věc, číst, psát, počítat. Učí se sebedisciplíně. Kromě rodičů a sourozenců se denně potkává a rozvíjí vztahy s vrstevníky a paní učitelkou. Podle některých autorů je mladší školní věk nejvýznamnějším obdobím pro rozvoj vztahu dítěte k přírodě. Dítě se více osamostatňuje od rodičů a často vyráží ven do přírody i samo. Zároveň už je schopné přírodnímu prostředí kolem sebe porozumět. Tento věk je obdobím velkého zájmu a zkoumání, jak přírodní svět kolem funguje. Děti mladšího školního věku zajímá především to, jaké věci doopravdy jsou. Dovedou soustředěně zkoumat a postupně poznávat, jak věci v přírodě fungují. Baví je nejrůznější pokusy a už jsou schopné si věci logicky zdůvodňovat. Je to období, kdy se rády učí a dovedou pojmout velké množství nových informací.

Pubescence a adolescence

Po relativně klidném období přichází další dynamické období vývoje, které nenechává kámen na kameni. Do této doby pečlivě budovaný obraz se vlivem působení hormonů a intenzivním fyzickým a duševním vývojem rozpadá, aby se vytvořil obraz nový. Dospívající jedinec se pomalu odděluje od identity původní rodiny a hledá si svou vlastní identitu - kdo je v tomto světě. Toto období se silně pojí s vlastní sebehodnotou, která ale není stabilní. Nově se u dospívajících objevuje abstraktní myšlení. Jejich rozumový vývoj dospěl do stádia, kdy jsou schopní zvažovat různá řešení, dávat myšlenky do souvislostí a činit tzv. soudy o soudech. Dospívající v tomto věku jsou schopni chápat podstatu environmentálních problémů a zároveň se aktivně o ochranu životního prostředí zajímat a přijímat odpovědnost za své vlastní chování.

Adolescenti jsou díky svému idealismu přesvědčení, že problémy by se měly řešit aktivně. Jsou impulzivní a mají rádi rychlá řešení, která mohou hraničit se zbrklostí. Jejich myšlenkové operace jsou plně vyvinuty, na rozdíl od pubescentů získávané informace plně propojují se svými dosavadními zkušenostmi. To, co v tomto období potřebují, je prostor pro tříbení vlastního názoru. Ideální z tohoto pohledu jsou různé simulační hry a diskuse nad různými tématy a problémy. V tomto období se dospívající mohou vracet k přírodě nebo jejímu znovuobjevování. To většinou závisí na tom, jak se u jedince v tomto ohledu odvíjela minulá vývojová období.

Aktivity pro rozvoj kladného vztahu k přírodě

Pobyt v přírodě s sebou nese ohromné množství pozitiv. I proto se snažíme děti dostat ven během schůzek, výprav a táborů. Když poskytneme dětem příležitost, dokáže je příroda pohltit a fascinovat Chvíle úžasu jsou zásadní pro vytváření kladného vztahu k přírodě. Rozvíjí všímavost ke světu kolem nás. Ale mají příznivý vliv i na naše vnitřní prožívání. Většinu z nás příroda zklidní a uzemní. Proto se i děti, které mají jindy problém udržet pozornost, najednou zaberou do činnosti až po uši. Venkovní prostředí je také ideální pro volnou hru; pro chvíle, kdy činnost dětí neřídíme a necháme je přicházet s vlastními nápady. Jsme tam pro ně jen tehdy, kdy to potřebují. V přírodě je dostatek podnětů, jež vedou děti k vymýšlení vlastních her. A právě volná hra má zásadní vliv na rozvoj motorického i kognitivního vývoje dětí.

V nabitém skautském programu může být někdy těžké odhadnout, kdy je ten správný čas se zastavit a nechat k sobě promlouvat okolí. Je dobré tomu jít občas naproti. Když vidíme, že děti zaujala například stopa zvířete, nemusíme je hned hnát pryč, naopak můžeme situace využít.

Čtěte také: Vliv Ekologie na Stravovací Návyky

Jak prožitek z přírody umocnit?

• Všemi smysly: Dovolme dětem prožívání všemi smysly. Třeba tak, že si na chvilku sundají boty a zjistí, jak lechtá tráva. Nebo ochutnají čerstvé ostružiny v lese. Nebo se zaposlouchají do ptačího zpěvu a zkusí se poznat, odkud vychází.
• Duchovní zážitek v přírodě: Venkovní prostředí dokáže dodat úplně jiný rozměr rituálům a velkým okamžikům v životě družiny a oddílu. Dejme si práci s hledáním krásných míst. Dokážou celý okamžik pozvednout na jinou úroveň.
• Prožít celou krajinu: Pro starší děti může být tím zásadním prožitkem hlavně v přírodě pobýt. Ideálně v partě a za každého počasí. Přesně ty momenty s krosnou na zádech, kamarádem v patách a v šíleném dešti.
• Příroda jako místo kreativity: Příroda nám může přinášet obrovskou estetickou hodnotu. Právě chvíle, kdy na puťáku žasneme při pohledu na údolí plné mlhy, jsou ty, které se vrývají hluboko do nás. Děti můžeme k estetickému prožitku trochu popostrčit. Třeba tak, že cíleně vybíráme pro program místa, která považujeme za krásná. Nebo během výpravy sbíráme přírodniny, jež nám přijdou fascinující, a na závěr si je představíme.
• Příroda jako místo poznání: Ve věku prvního stupně mají děti v sobě přirozenou potřebu poznávat svět okolo sebe. Dokáže je naprosto pohltit hledání živočichů v potoce, v lese pod kameny nebo na louce. S veškerou opatrností k živým tvorům si můžeme ukázat, jak pestrá je naše příroda.
• Hledání detailů: Děti, a zvlášť ty menší, dokážou obdivovat i nejobyčejnější věci. Je skvělé, když jim zvládneme nechat prostor pro stavění domečků skřítkům, sbírání kůry nebo kamínků a fascinaci všemi drobnostmi, které okolo nich jsou.

Hledejme prostor, jak nad přírodou žasnout. Nemusí nás to stát velké úsilí, jen trochu času a pozornosti.

Integrované bloky a jejich hlavní cíle a charakteristika

V mateřské škole se klade důraz na několik integrovaných bloků, které podporují rozvoj dětí:

1. Přátelství: Vzájemná náklonnost a porozumění mezi dětmi, ohleduplné chování a získávání sociálních zkušeností. Cílem je, aby každé dítě bylo šťastné a spokojené, což přispívá k přirozenému získávání sebejistoty a důvěry v sebe samé.
2. Bezpečnost: Prvořadá priorita, zajištěná moderní technologií zabezpečení, bezpečným výběrem materiálů a ověřenými herními prvky. Učitelé ovládají zásady první pomoci.
3. Člověk: Nabývání vědomostí, zkušeností, vytváření hodnot a hledání sebe sama ve věku od narození do 7 let. Tvoří se základ pro jeho život, pro vytváření jeho hodnot ať již duchovních, morálních či sociálních.
4. Zdraví: Stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Správný životní styl - tedy vyvážené propojení pohybové aktivity, výživy a vnitřní pohody.
5. Fantazie a tvořivost: Základ pro rozvoj osobnosti dětí. Tvořivost je schopnost vidět stejné věci jinak, hledání řešení úkolů a problémových situací.
6. Příroda: Seznamování se změnami v přírodě, v životě lidí i zvířat, charakteristickými znaky pro určitá období i posloupností dějových situací a rituálů.
7. Samostatnost: Připravit děti tak, aby byly osobnostmi, které jsou samostatné a schopné dívat se kolem sebe a vstřebávat co nejvíce nabízených poznatků. Děti jsou vedeny ke spontánnosti a spolupodílí se na tvorbě programu, který rozvíjí myšlení, komunikaci, tvořivost, pohybové dovednosti, sebeuvědomění a respekt vůči sobě a druhým.

K tvořivosti využíváme všemožné prostředky, kterými můžeme podpořit rozvoj dětské fantazie, manuální zručnost i duševní pohodu. Týká se to i vlastností, paměti, myšlení a dalších racionálních dovedností.

tags: #rozvijeni #kladneho #vztahu #k #prirode #u

Oblíbené příspěvky:

• Odpad v České republice
• Využití silikátu
• Význam vyšetření vláskových buněk
• Ceny pronájmu kontejneru na stavební odpad
• Tipy na hry pro děti na škole v přírodě