Wolfgang Tillmans: Fotografie a příroda

Wolfgang Tillmans prozkoumal médium fotografie s větším rozsahem než kterýkoli jiný umělec jeho generace. Od raných portrétů svých přátel po abstraktní snímky vytvořené v temné komoře bez fotoaparátu nebo díla vytvořená pomocí kopírky, posunul fotografický proces do jeho vnějších limitů nesčetnými způsoby.

Kam vlastně tento fotograf, kterého jsme mohli vidět i v rámci loňské retrospektivní výstavy německé fotografie O tělech a jiných věcech, patří? Do Německa, odkud pochází, anebo se již stal nedílnou součástí londýnské kulturní scény? A není to vlastně jedno?

Výstava Other Times je pestrá i v případě, že se tak trochu proti smyslu výstavního celku omezíme jen na fotografické práce. Nečekejme tu vnitřně spřízněné autory, programová prohlášení, ani tematickou příbuznost, protože v Londýně, jak se zdá, hraje každý především sám za sebe. Možná i proto má výstava název tak povšechný, že se pod něj vlastně vejde všechno: Other Times (Jiné časy).

Skepsi, pramenící nejspíš z přesvědčení, že již vše důležité bylo vyfotografováno, zúčastnění fotografové čelí několikerým způsobem. Návratem k harmonické krajinářské fotografii (Daren Almond, Clare Richardsonová), zvýznamňováním banalit a paradoxů moderního světa (Jeremy Deller, Bridget Smithová), únikem do fantazie prostřednictvím formalistních hříček (Sam Taylor Woodová) či do světa čiré abstrakce (Cornelia Parkerová).

Patří sem například Tillmansův cyklus Concorde (devět fotografií letadla jako symbolu moderní civilizace v protikladu k „letité“ krajině) nebo České fotografie (záměrně představený soubor začátečnických fotografií uložených v dřevěné skříňce, kterými se divák může volně probírat) Tacity Deanové.

Čtěte také: Werther – kniha o přírodě

Velmi zajímavé jsou také „krajinky“ Clare Richardsonové, pořízené při cestě do Rumunska. Vrcholem Other Times jsou nejspíš tři monumentální fotografické oltáře Sam Taylor Woodové. Autorka ve svém cyklu Samomluvy využívá formální členění maleb z církevních staveb, avšak namísto výjevů ze života svatých je naplňuje zcela současným obsahem. Kombinuje prvky portrétní, krajinářské i dokumentární fotografie a obohacuje je vlastní fantazií.

Ve výsledku se v jejích fotografiích reálný svět volně přelévá do osobních vizí, erotických tužeb a snových obrazů. Výstava Other Times představuje dvě desítky současných britských výtvarných umělců. Je vlastně dobře, že nedělá velký rozdíl mezi těmi, kdo v ruce drží štětec nebo fotoaparát.

Otázkou fotografie je, kdy spoušť u našeho fotoaparátu nezmáčknout než naopak. Udělat to anebo ne? I takto lze otevřít článek o jednom z nejdůležitějších fotografů současnosti, Wolfgangu Tillmansovi. Skrze jeho práci si přiblížíme temnotu hmatatelnou a citelnou i temnotu metaforickou. I přesto že se sám autor během svého života pohybuje s lehkostí v temných zákoutí techno klubů, je jeho život poznamenán jasnou esencí otevřenosti a odvahy, se kterými vytváří obrazy o hledání a ztrácení identity v mnohdy netolerantní společnosti.

Narodil se v malém městě Remscheid v západním Německu druhé poloviny šedesátých let. Byl od svého dětství ovlivněn Gernhardem Richterem či Sigmanem Polkem. Na počátku osmdesátých let se v rámci studií ocitl v Británii a tady, očarován klubovou scénou, objevuje také silnou gay komunitu. Určitá prchavost a neuchopitelnost světa, času a objektů se přenáší i do jeho ranné tvorby.

Začíná pracovat s kancelářskou kopírkou jako zobrazovacím zařízením a dosahuje tak černobílých obrazů, velmi podobných těm Gernharda Richtera. Na konci osmdesátých let šlo o přelomovou věc. Vytvoření fotografického brazu nebo systému čoček v objektivu. Pouze s kancelářským zařízením. Neuchopitelnost jeho snímků jen podporovaly společenské a politické změny konce osmdesátých let, kdy se starý svět rozpadal a atmosféra byla hustá.

Čtěte také: Ocenění Energy Globe v Česku

V roce 1992 se odstěhoval do Bournemouthu, kde začal studovat uměleckou školu. Zde si jej také všimla galeristka Maureen Paley, která se později rozhodla vzít jeho práce na veletrh v Kolíně nad Rýnem. Tímto okamžikem se jeho fotografie začaly dostávat do povědomí široké veřejnosti. Postupně (a možná i díky jeho zálibě v hudbě, která trvá doteď) se začne rozvíjet i Tillmansova fascinace klubovou scénou a fotografií. V temných zákoutích a obrovských industriálních halách vytváří první soubory snímků, o něž později projeví zájem například magazín i-D.

Fotografie bez rámů, v různých formátech a výškách. Nebál se propojit abstrakci a čistě figurálními snímky. Hravost v prostoru a změna postavení fotografie v očích diváků je znatelná. Po velkém úspěchu se Tillmans stěhuje do New Yorku, kde se seznamuje se svým partnerem, malířem Jochenem Kleinem. Ten však v roce 1997 umírá na nákazu virem HIV. Pro Tillmanse to znamená velkou ránu a ještě více se obrací k neuchopitelnosti a abstrakci.

Sám se také profluje jako aktivista. V roce 2016 vedl kampaň proti Brexitu a produkoval politické plakáty, jež se objevily po celé Anglii a vyzývaly voliče, aby hlasovali proti Brexitu. Od smrti Jochena Kleina v roce 1997 se také soustředí na propagaci příčin umrtí na virus HIV a prevenci proti němu. V roce 2003 vytvořil jeden ze svých nejvíce politických projektů, v němž se nechal inspirovat válkou v Iráku a dezinformačními praktikamy vlády.

Pro galerii Maureen Paley Interim Arts vytvořil tzv. “truth study center” - trojrozměrnou instalaci fotografií, článků a poznámek, které předznamenaly šíření fake news. Zkoumal vztah veřejnosti k pravdě a jak ji samotná média mohou spoluvytvářet. Tillmansova práce, díky tomu, že je nesmírně rozsáhlá a vrstevnatá, je komplexní vždy jen v jasném celku. Sám autor mluví o tom, že obrazová forma může být naplněna pouze v obsáhlém celku a ne jako samostatný článek.

To se nejvíce projevuje právě na jeho výstavách, v nichž neustále a neúnavně kombinuje formáty a obrazové formy fotografie a vytváří tak výpověď o naději, odvaze a identitě. A právě v tom tkví jeho fascinace temnotou. Nebál se vyjít ze schematičnosti galerijního provozu a dodal tak fotografiím vážnost, i když je osvobodil od těžkosti rámů a skla. V Tillmansových snímcích je vždy obsažena nedořečená výpověď o fotografované situaci.

Čtěte také: Kulturní dějiny klimatu od Wolfganga Behringera – recenze

Ať už je to symptomatická fotografie Lutz a Alex sedí na stromě, kdy si pohrává s tématem genderu a klasické formy biblické naivity páru vypadajícího jako Adam a Eva raveové generace, či Astro Crusto, na níž rozehrává na pozadí tlejícího těla kraba úvahu o pomíjivosti lidksé existence. Právě na fotografii Astro Crusto, lze nejlépe charakterizovat vizuální styl, který se pro Tillmanse stal příznačným. Jde o civilní či naprosto všední fotografie každodenních věcí.

Pokaždé nám ale něco uniká. Blíže nespecifkovaná hodnota s níž si Tillmans s lehkostí pohrává. Je o krok napřed před divákem. Pohybuje se v temnotě našeho nevědomí a skvěle s ním operuje. I přes jakékoliv vizuální zdání nahodilosti si vše dokonale připravuje.

tags: #wolfgang #tillmans #fotografie #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Aktualizace zákona o ochraně přírody
• Udržitelnější budoucnost
• Harmonie a relaxace s podzimními zvuky
• Znečištění moří odpadky
• Obecná a speciální ochrana přírody