Ochrana přírody a krajiny v České republice: Zájmy a aktivity

Ochrana přírody a krajiny je pojem, který zahrnuje pestrou škálu aktivit, a to jak na legislativní úrovni, tak přímou práci v terénu, vědeckou činnost a vzdělávací aktivity.

Historie ochrany přírody v českých zemích

V historii českých zemí vznikaly první právní normy v oblasti ochrany přírody již ve 12.-14. století, nejčastěji je v této době zmiňována ochrana lesů. Na začátku 19. století se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. Prvním chráněným územím na českém území se stal 28. srpna 1838 Žofínský prales.

Právní úprava ochrany přírody

Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR teprve začátkem 20. století, se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. Až v roce 1956 vznikla první chráněná krajinná oblast (Český ráj) a v roce 1963 byl zřízen první národní park na území České republiky - Krkonošský národní park. V roce 1956 byl také schválen první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody.

V roce 1992 byl přijat dosud platný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V rámci zákona rozlišujeme obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny.

Zvláště chráněná území

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území, jako významného nástroje ochrany území:

Čtěte také: Ochrana přírody a politické zájmy

• národní parky (NP)
• chráněné krajinné oblasti (CHKO)
• národní přírodní rezervace (NPR)
• přírodní rezervace (PR)
• národní přírodní památky (NPP)
• přírodní památky (PP)

Krajinný ráz a jeho ochrana

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Významné krajinné prvky

Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje příslušný orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní porosty, naleziště nerostů a zkameněliny, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou to být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením.

Soustava Natura 2000

Soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice Rady 2009/147/EC, o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Jedná se o územní systém ekologické stability, což je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Skládá se z biocenter, biokoridorů a interakčních prvků. Rozlišujeme ÚSES místní, regionální a nadregionální.

CITES

Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) byla sjednána v roce 1973 ve Washingtonu. Jejím cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy.

Čtěte také: Politika a příroda v Česku

Český svaz ochránců přírody (ČSOP)

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je občanské sdružení, jehož členy spojuje aktivní zájem o ochranu přírody a životního prostředí.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Organizační složka státu, zřízená Ministerstvem životního prostředí. ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí.

Správa jeskyní České republiky

Správa jeskyní České republiky byla zřízena 1. dubna 2006 jako státní příspěvková organizace, jejíž součástí se stalo 15 správ jeskyní i odborné oddělení péče o jeskyně.

Rekreace, sport a ochrana přírody

Dlouhá historie rekreace a různých druhů sportů na území České republiky je úzce spjata i s chráněnými územími, která zde postupně vznikala. Díky tomu mají orgány ochrany přírody vždy vcelku jasnou představu, jaké aktivity provozované lidmi při rekreaci a sportu jsou přínosné, u kterých je negativní vliv zanedbatelný a kdy je třeba přikročit k omezením nebo zákazům. V řadě zvláště chráněných území jsou zakázány či limitovány kulturní a sportovní akce. V některých zvláště chráněných územích může být omezení pořádání kulturních či sportovních akcí stanoveno individuálně v bližších ochranných podmínkách v příslušném vyhlašovacím předpisu. Tuto informaci naleznete prostřednictvím vyhledávání vyhlašovací dokumentace daného území v digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Vývoj však přináší nové způsoby provozování sportovních a rekreačních aktivit a někdy i úplně nové disciplíny, se kterými zatím zkušenosti chybějí nebo jsou velmi omezené. Zároveň se zásadně mění (zvyšuje) jejich intenzita. A tak se nezřídka stává, že dva orgány ochrany přírody posuzují stejnou aktivitu odlišně, a to nejenom díky tomu, že se projevuje na jimi spravovaných územích rozdílně, ale i proto, že každý z orgánů na ni nahlíží jinak. Dotčené subjekty, o jejichž zájmech se rozhoduje, přitom málokdy upozorní na rozdílnost přístupu obou orgánů, s chutí však hlasitě kritizují ten, který je k nim přísnější. Chce-li státní správa ukázat svou přívětivou tvář, je v takových případech velice obtížné prosazovat přísnější nebo alespoň kompromisní řešení, když už jednou bylo přijato benevolentnější, byť s horšími dopady na přírodu nebo krajinu.

Čtěte také: Česká republika: Ekonomické zájmy a ochrana životního prostředí

Orgány ochrany přírody ve všech případech mají rozhodovat na základě zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v souladu s veřejnými zájmy, zároveň však tak, aby umožnily subjektům uplatňovat jejich oprávněné zájmy. Pokud jde o případy ne zcela běžné, např. O činnosti u kterých s vyhodnocením jejich vlivu na přírodní prostředí nemá orgán ochrany přírody žádné zkušenosti, nutně stoupá míra subjektivity, s jakou jsou věci posuzovány. Zde je na místě čerpat informace z dostupných odborných studií a z literatury, ale i ze zkušenosti jiných orgánů ochrany přírody. Rovněž mohou být využity poznatky shromážděné Odbornou skupinou pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR (OS RST).

Nejdůležitějším východiskem při práci odborné skupiny je snaha nebránit člověku v pobytu v přírodě, respektive umožnit lidem zažít v přírodě příjemné chvíle. Představu, že by praktická ochrana přírody a krajiny byla jednodušší, kdyby do přírody stále někdo nevstupoval (ať už jako návštěvník, investor nebo v jiné roli), je třeba kategoricky odmítnout. Nemůžeme totiž čekat pochopení pro ochranářské snahy od veřejnosti, která by všechen čas trávila jen uvnitř měst prací na počítači nebo sledováním televize. Takové veřejnosti bychom jen stěží dokázali vysvětlit, že je třeba šetřit s pitnou vodou nebo neodhazovat odpadky z okénka auta. Chtít po ní, aby pochopila, že je třeba investovat z vybraných daní do záchrany tetřeva, by nejspíš byla naprostá utopie.

Pro objektivní posuzování je dobrá osobní zkušenost. Pokud ji nemá sám referent, který případ řeší, pomůže konzultace s kolegou nebo známým. U sportovních a rekreačních aktivit je běžné, že ti, kdo je nikdy nezkusili, jsou jejich odpůrci, protože vidí jen špatné následky (leckdy i jen teoretické, když faktické nejsou po ruce). Naopak aktivní provozovatelé těchto aktivit nejenže pro ně mají pochopení, ale vidí i pozitivní souvislosti.

Princip předběžné opatrnosti je ochranáři ceněným výdobytkem zákona o životním prostředí (§ 3 zák. č. 17/1992 Sb). Při jeho aplikaci je ale třeba prokázat, že uvažované riziko je reálné. Pokud existují výsledky výzkumů, které říkají opak, nelze bezdůvodně hlásat, že v našem případě by tomu bylo určitě jinak. Uzákonění tohoto principu význam ochrany přírody velmi posílilo, jeho nadužívání však spolehlivě pozici ochranářů oslabuje.

Každý názor prezentovaný v rozhodnutí či jiném úředním aktu je třeba řádně zdůvodnit. Odůvodnění přitom musí být i pro laika srozumitelné a úderné (musí jít k jádru věci) a musí být zřejmé, že byly uváženy všechny relevatní okolnosti. Pokud je přitom rozhodnuto jinak než v jiném podobném případě, je dobré na rozdíly upozornit bez ohledu na to, zda na jiný případ žadatel sám upozorňuje či nikoli.

Základní rekreační aktivitou s nejdelší historií je v ČR pěší turistika. Protože až na naprosté výjimky není s ochranou přírody a krajiny ve střetu, nebyla zatím v rámci OS RST samostatně posuzována. Slouží však jako referenční aktivita při porovnávání vlivů, protože představuje tolerovanou míru disturbancí v místech, kde není vstup zakázán. V posledních letech je patrný postupný přechod veřejnosti od pěší turistiky k cykloturistice a nově také ke geocachingu.

V rámci tzv. tvrdých forem rekreace nelze nezmínit motorismus, jehož provozování v přírodě se v poslední době věnuje hodně pozornosti. Čím má menší nároky na infrastrukturu (zejména moderní čtyřkolky), tím agresivněji a nepatřičněji působí v přírodě.

Metodické listy AOPK ČR

Metodické listy (ML) AOPK ČR jsou určeny pro vnitřní potřebu organizace, ML s názvem Usměrňování vybraných rekreačních a sportovních aktivit v ZCHÚ jsou však v zájmu jednotnosti a objektivity rozhodování určeny k širokému využití i ostatním orgánům ochrany přírody. Formou ML byly dosud zpracovány horolezectví, cyklistika a geocaching. Každá aktivita řešená v ML obsahuje analytickou část (popis aktivity, její vliv na přírodu, cílová skupina, trendy a potenciál, infrastruktura, možnosti regulace, partneři a zastoupení v ZCHÚ) a metodická doporučení. V roce 2010 dojde k aktualizaci dosud vydaných ML a zároveň budou rozšířeny o další aktivity. Odborná skupina ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zpracovává metodické materiály pro orientační sporty a motoristické soutěže.

Odborná skupina pro rekreaci, sport a turistiku AOPK ČR

• Byla založena v roce 2005 jako poradní orgán náměstka ředitele, v současnosti má 10-15 členů ze správ chráněných krajinných oblastí (CHKO) a národních parků (NP).
• Cíle: zmapování aktivit ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ), sjednocení přístupu v rámci AOPK ČR i dalších orgánů ochrany přírody (OOP), dosažení vzájemné informovanosti OOP a partnerů.
• Činnost: monitorování situace v CHKO i v médiích, vydávání návodových metodických listů, zaujímání stanovisek ke konkrétním kauzám, pořádání seminářů, aktivní účast v diskusích vedených k problematice vlivu sportovních a rekreačních aktivit na ochranu přírody a krajiny, jednání s partnery, konzultační a poradenská činnost pro OOP.
• Členové jsou zpravidla aktivními sportovci, z řad odborné skupiny jsou pro vybrané sportovní a rekreační aktivity určeny kontaktní osoby.

Cyklistika a ochrana přírody

Cyklistika - obecně jízda na jízdním kole má mnoho podob: závodní cyklistika versus cykloturistika, silniční/horská/sjezdová (downhill) kola aj. V 90. letech 20. století nastal celosvětový boom horských kol, což v průběhu dvaceti let zcela změnilo charakter nejen trhu s jízdními koly, ale také návštěvnosti přírody. V Klubu českých turistů vzniká sekce cyklistiky a zavádí se zvláštní značení cyklotras a cykloturistických tras. Fatálně se množí projekty na budovní asfaltových cyklostezek v dosud málo zasažených územích, vnášení městských urbanizačních prvků do přírody (osvětlení, lavičky a koše na odpočívadlech, přemostění drobných periodických toků apod.). Na druhé straně se objevuje aktivita České mountainbikové asociace při zřizování přírodě blízkých stezek jako nízkonákladové alternativy lépe odpovídající současným zájmům terénně cyklistické veřejnosti. Rozvíjí se nejen síť prodejců a servisů kol, ale také certifikované ubytování pro cyklisty. V současnosti dokonce počet cyklistů mnohde převažuje nad pěšími turisty. Rozdíly mezi oběma skupinami jsou v dostupnosti odlehlých míst a v rozložení počtu návštěvníků v průběhu dne. Specifikem cyklistických aktivit je zraňování hadů v některých lokalitách.

Hipoturistika a ochrana přírody

Jízda na koni není dosud zcela běžná, přesto v místech rančů a stanic může být její vliv na přírodu a krajinu zřetelný. Přímé škody na přírodě, působené jedním jezdcem nebo skupinou, bývají vesměs zanedbatelné, i když mohou nastat, např. rušení zvláště chráněných druhů (ZCHD) živočichů či sešlap ZCHD rostlin. Jsou však vyváženy pozitivními aspekty - zejména zvyšováním pestrosti prostředí narušením povrchu či travního drnu kopyty a koňskými exkrementy coby stanovištěm pro koprofilní hmyz. Jsou-li však pravidelné trasy vyjížděk v okolí farem vedeny po nezpevněných pěšinách s často vlhkým a blátivým povrchem, ztrácejí atraktivitu a někdy i schůdnost pro pěší návštěvníky. Další škody mohou způsobit nevhodně umístěné deponie sena či jiných materiálů souvisejících s provozem koňské farmy. Na nevhodně umístěných pastvinách nebo při nadměrné intenzitě pastvy může také dojít k likvidaci cenných biotopů nebo stanovišť ZCHD. Celkově však jde o přírodě velice blízkou aktivitu, při které jezdec získá intenzivní prožitek v přírodě. Setkání s koněm může být ve většině případů příjemné i pro ostatní návštěvníky území.

Cyklostezky a in-line bruslení

Cyklostezky jsou dnes leckdy z ne zcela zřejmých (nebo alespoň zatajovaných) důvodů projektované velice nákladně. Takřka samozřejmostí je hladký asfaltový povrch s ověřenými technologiemi únosnosti i pro nákladní vozidla. Často je snahou minimalizovat svažité úseky, jako by většina veřejnosti vlastnila silniční, a nikoli horská či treková kola. Investoři argumentují rodinami s malými dětmi a in-linisty, přitom malé děti se na takových cestách často nudí. Asfaltové pásy jsou projektovány často na březích řek a potoků, kde představují vážný zásah do břehů (ničí porost, reliéf i horninové podloží, často i přirozenost samotného toku) a přetínají přirozené cesty volně žijících živočichů k vodě.

Motorismus a ochrana přírody

Motorismus je aktivitou velmi problematickou s řadou negativních vlivů na přírodní prostředí i strukturu krajiny (hluk, emise, úniky provozních náplní, eroze, ničení organismů, fragmentace krajiny atd.). Má mnoho podob, které se nutně nemusejí lišit mírou vlivu na přírodní prostředí, přesto jsou podstatné rozdíly v jejich akceptovatelnosti z pohledu ochrany přírody. Pracovní „motorismus“ (typický ve volné krajině pro zemědělské a lesnické hospodaření) je součástí běžného života dnešní společnosti, stejně tak motorismus tranzitní (doprava osob a nákladů z místa na místo). Zde je legitimní hledat způsoby provozu mechanismů, které minimalizují negativní vlivy. Naproti tomu rekreační formy motorismu, tedy sportovní a zážitkové, narážejí na hranice tolerovatelnosti v přirozeném konfliktu s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny.

tags: #zájmy #ochrana #přírody #aktivity

Oblíbené příspěvky:

• O recyklaci plastů v regionu Hlinecko
• Historie odpadového hospodářství v Krkonoších
• Vše o původu emisí
• Dopady znečištění ovzduší zemědělstvím
• Znečištění plasty: Dokument