Znečištění ovzduší a studie o dopadech SRM (úpravy slunečního záření)

Umělé zatmívání Slunce? Můžete oprávněně namítnout, že tuhle sci-fi myšlenku už zúročili scénáristé seriálu Simpsonovi, takže ji těžko považovat za původní nápad. Nicméně potenciál, jaký teoreticky představuje, nenechává vědce spát. A přibližně šedesátka z nich nyní otevřeným dopisem důsledně varuje své kolegy, vlády i politiky před tím, aby se o něco takového v budoucnu pokoušeli.

Zkratka SRM značí solar radiation modification, tedy úpravy a modifikace příjmu slunečního záření. A v kostce staví na přírodním mechanismu, kterým se vůči planetárnímu klimatu projevují erupce sopek. Výbuch filipínské sopky Mount Pinatubo v roce 1991 zatřásl světem. A to doslova, protože se tato v pořadí druhá nejsilnější erupce za minulé století propsala do globálního klimatu.

Vulkán vyvrhl až do stratosféry ohromné množství prachových částic, a také pořádnou porci oxidu siřičitého. Obojí přispělo k tomu, že se zvýšilo albedo (řekněme odrazivost) planetární atmosféry zhruba o 10 %, a až k povrchu Země neproniklo tolik slunečního záření. Výsledkem byla tzv. sopečná zima. Na severní polokouli poklesla průměrná teplota o 0,5-0,6 °C, a celoplanetárně se průměr teplot snížil asi o 0,4 °C.

Pokud je naším cílem zabránit zvyšování průměrné teploty atmosféry, můžeme například proinvestovat biliony do Zelených dohod, a usilovat o to, abychom vypouštěli co nejméně emisí skleníkových plynů, jež k ohřívání atmosféry přispívají. Anebo můžeme sáhnout k principům geoinženýrství a metodám SRM a zkusit polechtat nějakou sopku až k erupci. Aby do oblačných výšin opět vyvrhla mračno částic, které zastíní povrch Země a dočasně sníží náš solární příjem.

Dá se odtušit, že plány na lechtání sopek zůstaly pro svou nevypočítatelnost vědeckou fikcí. Ale metody SRM nabízí i mnohem sofistikovanější přístupy. Kromě nejrůznější tvorby oblačnosti třeba cílené injektáže oxidu siřičitého do stratosféry, které by se daly realizovat speciálně upravenými letadly nebo meteorologickými balony.

Čtěte také: Význam třídění odpadu

To, co je na těchto metodách „zatmívání a zastiňování“ planetárního povrchu nejchytlavější je, že jsou vlastně teoreticky proveditelné, možné. A že by nejspíš skutečně fungovaly tak, jak si představujeme. Tedy, že by přispěly k vítanému ochlazení planetárního klimatu, a přitom by si nežádaly ani zlomek zdrojů a úsilí, potřebných pro Zelené dohody (zahrnující transformaci energetiky, proměnu režimu transportu osob a materiálu, inovace v zemědělství a průmyslu, revoluci životního stylu a stravování).

Proč tedy šedesátka badatelů důrazně před tímto pokušením varuje? „Solární geoinženýrství nemůže být momentálně spravováno a řízeno globálně, férovým a efektivním způsobem,“ je jedním z důvodů, uvedených v otevřeném dopise, který volá po: „Okamžité politické akci od vlád, organizace Spojených národů a dalších globálních hráčů, aby včas zabránili normalizaci této praxe solárního geo-inženýringu jako jedné z možností řešení klimatických změn.“

Volání po zákazu něčeho, co víceméně existuje jen ve formě teoreticky proveditelného konceptu na papíře, může znít zvláštně. Jenže v případě SRM metody, která by počítala s vpravením miliard částic oxidu siřičitého do středních vrstev atmosféry, by mohla rizika negativ snadno převážit nad pozitivy. V čem přesně? Pokusy o umělé zatmívání a odrážení slunečních paprsků by se velmi pravděpodobně mohly promítnout do narušení monzunového cyklu v jižní Asii a západní Africe.

A tím by mohly podkopat jediný zdroj výživy pro stovky milionů lidí. Stratosférická injektáž sulfátů vy také vedla k vysoušení Amazonie. Jiné regiony by si naopak mohly výrazně polepšit. Jih Afriky by se mohl přestat obávat sucha. A o to jde: SRM by mohlo být perfektním řešením, ale jen pro někoho. Neprospělo by všem stejně, někomu by mohlo dost uškodit. A hrozba klimatických změn si zaslouží řešení komplexní, ne výběrové.

Samozřejmě, je tu i otázka trvanlivosti takového řešení. SRM s injektáží částic by muselo být pravidelně opakováno, v případě výpadku by situace eskalovala nárazově. Nakonec, tyto metody neučinily nic pro okyselování oceánů nebo zlepšení stavu čistoty ovzduší. Pomohly by jen s jedním dílkem z komplikované skládanky problémů, s nimiž se lidstvo potýká.

Čtěte také: Klimatické změny a konflikt v Sýrii: Souvislosti

Z textu dopisu se ale zdá, že škodlivost SRM metod vidí signatáři (vesměs profesoři klimatologie a udržitelnosti, ředitelé různých environmentálních agentur) hlavně v tom, že mají potenciál ubírat zápal světa k řešení klimatických změn formou různých Zelených dohod. SRM je totiž snadné a relativně dostupné řešení, které si dalekosáhlé změny nežádá. Proto je tak snadné k němu sklouznout.

Signatáři listu žádají mezinárodní úmluvu se shodou o nepoužití této technologie, zastavení financování vývoje a výzkumu v této oblasti, monitorování zákazu implementace podobných schémat, odmítnutí těchto metod geoinženýrství. Důvody pro to rozvádí sérií doplňujících analýz, rešerší a studií. Argumenty vypadají přesvědčivě, fundovaně.

Vlastně jen v tom, že hrstka „lidí z vědy“, která razí svou cestu řešení problémů, by ráda jiné skupině „lidí z vědy“ totálně zablokovala směr jejich bádání, a tím odstranila i alternativní řešení jednoho problému celého lidstva. SRM, úpravy a modifikace příjmu slunečního záření, jsou trochu kontroverzní metodou, jak se vypořádat s globálním oteplováním. Je to myšlenka nabízející částečnou kontrolu planetárního klimatu a hrátky s podnebím, sci-fi daleké zářivé budoucnosti.

Nicméně vynucované zákazy konkrétních konkurenčních směrů myšlení a bádání, ty připomínají spíše temný středověk. Zelené úděly stoprocentní efekt negarantují, a taky mají své vedlejší a nezamýšlené dopady (asi méně radikální, než rozhoupanou celoplanetární atmosféru), a přitom to pro nás není důvod je vyškrtnout. Určitě bych nezakazoval výzkum. Jednou se nám může (třeba jako krajní řešení) velmi hodit.

Dopady znečištění ovzduší

Účinky znečištění ovzduší způsobené vysokými teplotami jsou podle nedávné zprávy Světové meteorologická organizace (WMO) stejně škodlivé, ale často jsou přehlíženy. Příkladem může být severozápad Spojených států, kde vlna veder spustila lesní požáry, nebo vlny veder v Evropě často doprovázeny pronikáním pouštního prachu ze Sahary.

Čtěte také: Environmentální dopady odpadu

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) už dříve uvedla, že znečištění vzduchu v Evropě způsobuje každoročně předčasné úmrtí nejméně 1200 dětí a dospívajících, ačkoliv se situace zlepšuje. Podle agentury jsou děti ohroženější než dospělí kvůli tomu, že se jejich orgány teprve vyvíjejí a mají slabší imunitní systém. To má za následek častější výskyt astmatu, alergií a obtíží s dýcháním. Nejhůře jsou na tom obyvatelé údolí řeky Pád v Itálii, oblasti poblíž uhelných elektráren a mnoho velkých měst.

Podle WHO celých 99 procent lidí dýchá znečištěný vzduch. Model, z něhož zpráva vychází, je postaven na měřeních ve více než 6000 městech ve 117 zemích a datech ze satelitních záběrů. Zaměřuje se na znečištění polétavým prachem a oxidem dusičitým (NO2). Polétavý prach se může dostávat do plic a krve, komplikovat dýchání, poškozovat oběhový systém a vést i k mrtvici.

Vztah mezi dopady oteplování a emisemi je přitom oboustranný. Za tři měsíce loňských lesních požárů v Evropě se do ovzduší v kouři uvolnilo 6,4 megatun uhlíku a šlo o nejvýznamnější emise látek znečišťujících ovzduší od roku 2007.

• Evropská služba pro sledování atmosféry Copernicus uvedla, že největší podíl na emisích měly loni ohně v jihozápadní Francii a ve Španělsku, menší měrou se ovšem podílel i požár v Českém a Saském Švýcarsku.
• Průměrná teplota v Evropě se přitom loni zvýšila o přibližně 2,3 stupně Celsia ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí mezi lety 1850 až 1900.
• Tento nárůst způsobil, že průměrná roční teplota na kontinentu patřila mezi druhou a čtvrtou nejvyšší naměřenou teplotu.

Podle zprávy Mezinárodní meteorologické organizace (WMO) o stavu klimatu v Evropě za rok 2022 došlo mezi lety 1997 a 2022 ke ztrátě 880 kilometrů krychlových ledu na evropských ledovcích. Tyto údaje poukazují na dramatický úbytek ledu v důsledku globálního oteplování.

Tento vývoj teploty a úbytek ledu ukazují na naléhavou potřebu dalších opatření a snahy o omezení globálního oteplování. Evropa a celý svět čelí výzvám spojeným s klimatickou změnou, a proto je nezbytné podporovat udržitelné způsoby výroby energie a snižování emisí skleníkových plynů.

WMO označuje Evropu za nejrychleji se oteplující kontinent na světě. Rekordní vedra, která Evropané zažili v roce 2022, patřila mezi hlavní příčiny nadměrného počtu úmrtí spojených s extrémním počasím. Tato událost však není izolovaným incidentem, ale součástí trendu, který způsobuje častější a intenzivnější extrémní tepelné stresy v celém regionu.

Podle databáze mimořádných událostí (EM-DAT) způsobila meteorologická, hydrologická a klimatická nebezpečí v Evropě v roce 2022 16 365 hlášených úmrtí a přímo postihla 156 000 lidí. Přibližně 67 procent těchto událostí bylo spojeno s povodněmi a bouřkami, které způsobily většinu ekonomických škod ve výši přibližně 2 miliard dolarů (téměř 44 miliard korun).

Generální tajemník WMO, Petteri Taalas, zdůrazňuje, že v roce 2022 zažily některé země západní a jihozápadní Evropy, včetně Belgie, Francie, Německa, Irska, Itálie, Lucemburska, Portugalska, Španělska, Švýcarska a Spojeného království, nejteplejší rok v historii. Léto bylo nejteplejší zaznamenané a vysoké teploty zhoršily závažné a rozsáhlé sucho, které vyvolalo rozsáhlé lesní požáry, způsobivší druhou největší plochu spálených lesů v historii.

Situace není lepší ani letos, kdy Země zažila tři měsíce v historii. "Naše planeta se dusí, prožila nejteplejší léto v historii. Klimatické poruchy začaly. Vědci již dlouho varují, co způsobí naše závislost na fosilních palivech. Nárůst teplot vyžaduje, abychom něco dělali. Lídři nyní musí zavelet ke klimatickým řešením.

"Severní polokoule právě zažila léto plné extrémů - s opakovanými vlnami veder, které vyvolávaly ničivé požáry, poškozovaly zdraví, narušovaly každodenní životy a trvale zatěžovaly životní prostředí. Na jižní polokouli byl rozsah mořského ledu v Antarktidě doslova mimo mapy a globální teplota mořského povrchu byla opět na novém rekordu.

Podle meteorologů existuje 98% pravděpodobnost, že alespoň jeden z příštích pěti let bude nejteplejším rokem v historii. Svět sice v poslední době sice zažíval nejteplejší roky v historii, působil na něj ale jev La Niña, který sehrál roli dočasné brzdy rostoucích globálních teplot. Během tohoto jevu jsou na jižní části světa zimy obvykle teplejší, zatímco severní část zažívá chladnější zimy.

Hlavními projevy El Niño jsou zvýšené teploty povrchového oceánu, které mohou ovlivnit atmosférické podmínky po celém světě. Zdůraznil, že plný dopad klimatického jevu bude zřejmý v roce 2024 a dodal, že Země by mohla v příští půl dekádě zažít nejteplejší roky vůbec. El Niño by mohlo způsobit problémy například v zemědělství, a mnoho zemí v jižní a jihovýchodní Asii již přijímá opatření k zachování zásob.

Guterres podle televize CNBC nedávno vyzval k okamžitým radikálním krokům v boji proti rychle postupující klimatické změně.

Znečištění ovzduší ve městech

Vzduch, který se ve velkoměstech dostává ven z kancelářských budov, může do okolí uvolňovat spoustu znečištění. Jak moc, to popsali vědci z americké Purdue University. Kancelářské budovy chrlí do okolí takzvané těkavé organické sloučeniny neboli VOC. Jsou známé tím, že mohou poškozovat lidské zdraví nebo ozonovou vrstvu.

Vědci v tomto výzkumu provedli přímá měření toho, jak vypadá výměna znečišťujících látek mezi budovou a jejím okolím; využili na to nejcitlivější dostupné měřicí přístroje. A zjistili, že budovy uvolňují do okolí více znečištění, než se dostává dovnitř.

Vliv výměny vzduchu mezi vnitřním a venkovním ovzduším na znečištění ovzduší ve městech je podle autorů pořád dost nepochopenou záležitostí, zejména u moderních budov, které jsou vybavené chytrými ventilačními systémy. Řada studií prokázala, že doprava, průmyslové a přírodní emise mají silný dopad na znečištění městského ovzduší. Ale vliv interakce látek znečišťujících městské ovzduší s budovami se často přehlížel.

Moderní veřejné a komerční budovy jsou obvykle vybaveny systémy vytápění, větrání a klimatizace, označují se zkratkou HVAC. Ty zajišťují lepší kvalitu vzduchu uvnitř budov a současně to, aby lidem uvnitř nebylo ani horko, ani zima. Vzduch se při tomto čištění a zahřívání nebo ochlazování prohání opakovaně celou stavbou, což může měnit jeho složení tím, že se stýká s nejrůznějšími částmi budov.

Jejich výzkum zjistil, že koncentrace těkavých organických látek v interiérech jsou 2- až 15krát vyšší než venku a že na jednotku plochy jsou emise těkavých organických látek z budov srovnatelné s emisemi z dopravy nebo průmyslu.

Kanceláře jsou významným zdrojem emisí látek, které se jmenují reaktivní monoterpeny a siloxany, do venkovního prostředí. Siloxany se používají v deodorantech, parfémech, pleťových vodách a výrobcích pro péči o vlasy, monoterpeny se zase využívají jako aroma v nejrůznějších spotřebních produktech.

„Chování vzduchu a znečištění v budově se dynamicky měnilo v závislosti na obsazenosti a podmínkách větrání budovy,“ uvedli vědci. „Naše výsledky ukazují, že budovy mohou přímo ovlivňovat kvalitu ovzduší ve městech díky značné výměně vzduchu mezi venkovním a vnitřním prostředím.“

Pokud jde o to, co lze udělat pro zmírnění emisí VOC z budov, navrhují vědci, že je třeba se více zaměřit na odstraňování těchto látek v systémech, které používají k filtraci uhlíkové filtry.

Konference COP28

Účastníci klimatické konference COP28 v Dubaji se přitom už v pátek v prvním návrhu dohodli na krocích v oblasti ochrany klimatu. Žádají omezení nebo úplné vyřazení používání fosilních paliv. Šéf sekretariátu OSN pro změnu klimatu Simon Stiell delegáty v Dubaji vyzval, aby "naznačili konečný pokles" fosilních paliv, která jsou hlavní příčinou globálního oteplování.

Ne všechny země se ale k omezení fosilních paliv staví kladně. Indický premiér Narendra Modi už před summitem trval na tom, že uhlí zůstane hlavním zdrojem energie Indie v nadcházejících letech. Prezident Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva řekl, že jeho země jde příkladem. "Upravili jsme naše klimatické cíle, které jsou nyní ambicióznější než cíle mnoha rozvinutých zemí.

Pro omezení emisí se vyslovila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. "Globální emise musí dosáhnout vrcholu do roku 2025, musíme postupně vyřadit fosilní paliva a musíme snížit emise metanu," uvedla. Tom Mitchell, výkonný ředitel Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj, uvedl, že za emise skleníkových plynů jsou zodpovědné potravinové systémy.

"Celosvětově tvoří potravinové systémy asi jednu třetinu všech emisí skleníkových plynů, přičemž drtivá většina pochází z průmyslového zemědělství, zejména hospodářských zvířat a hnojiv.

Server také upozornil na novou studii, která zdůrazňuje rostoucí závažnost klimatické nouze způsobené fosilními palivy. Studie poznamenává, že velké části Asie a většina částí Ameriky pravděpodobně zažije výjimečně teplou zimu, a existuje 95% šance, že globální průměrná povrchová teplota vytvoří v zimě nový historický teplotní rekord.

Perfluorované a polyfluorované sloučeniny (PFAS)

Jsou všude kolem nás a používáme je častěji, než si uvědomujeme. V přírodě se téměř nerozkládají a v lidském organismu mohou působit toxicky. Řeč je o perfluorovaných a polyfluorovaných sloučeninách neboli PFAS. Pro jejich pevnou chemickou vazbu mezi vodíkem a fluorem se jim přezdívá „věčné chemikálie“.

PFAS jsou oblíbené zejména pro své vlastnosti.

• Obaly z fastfoodových řetězců se díky nim nepromočí mastnotou, vajíčka se na teflonovou pánev nepřichytí, turistická obuv díky goretexové membráně jen tak nepromokne.

Za jejich užitečné vlastnosti platíme ale dvojí daň. Jednak těmito nezničitelnými látkami trvale zatěžujeme životní prostředí a jednak si je vpravujeme do těla, kde nám mohou způsobit rakovinu nebo endokrinní onemocnění. Mnohé z těchto látek jsou totiž prokazatelně toxické. Do těla se věčné chemikálie dostávají z vody, konzumací potravin nebo i dýcháním kontaminovaného prachu v uzavřených prostorách.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) poprvé analyzoval sloučeniny PFAS v rámci biologického monitoringu v roce 2013 u mateřského mléka. Testovaly se archivované vzorky z let 2006, 2010 a 2011. Perfluoroktanová kyselina (PFOA), tehdy ještě používaná, byla nalezena ve všech vzorcích mateřského mléka. Z použití postupně vylučovaný perfluoroktansulfonát (PFOS) byl nalezen zhruba v 60 procentech vzorků. Od roku 2006 koncentrace zakázaných PFOA i PFOS v mateřském mléce dle zdravotního ústavu klesají, nicméně do používání řadu let nekontrolovaně míří velké množství alternativních látek.

Komise pro biomonitoring při německé Federální agentuře pro životní prostředí stanovila mezní hodnoty z hlediska zdravotních rizik pro obsah PFOA a PFOS v krvi. „Při porovnání jsme zjistili, že u téměř čtvrtiny osob jsou tyto hodnoty překračovány. Podobná situace je i v Německu a jiných evropských zemích.

V ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který se zabývá výzkumem a vzděláváním v oblasti environmentálních a zdravotních rizik souvisejících s chemickými látkami kolem nás, mají s PFAS bohaté zkušenosti. „Dnes ale běžně stanovujeme v lidské krvi také perfluorhexasulfonovou kyselinu (PFHxS), perfluornonanovou kyselinu (PFNA) či perfluordekanovou kyselinu (PFDA) a prvotní dlouhodobé výsledky naznačují nárůst těchto doposud povolených látek v populaci.

Riziko pro populaci je podle vědců nutné hodnotit pro celou směs PFAS a dalších chemických látek. Komprdová připomíná, že i po omezení výroby a použití PFOA a PFOS mohou hladiny ostatních PFAS do budoucna narůstat, a účinky chemických směsí mohou být dokonce ještě významnější.

Podle Jany Klánové, profesorky environmentální chemie a ředitelky centra RECETOX, je nicméně lidský monitoring v Česku značně podfinancovaný. „Česko iniciovalo svůj biomonitorovací program už na začátku 90. let minulého století jako jedna z prvních zemí v Evropě. Tato data se přitom podle ní nedají ničím nahradit.

„Věčné chemikálie“ neboli PFAS jsou všude kolem nás a všichni je v sobě máme. Zákonodárci a evropské úrovni proto hovoří o plošném zákazu celé skupiny těchto látek Už teď je jasné, že v důsledku tlaku některých odvětví bude značně „rozředěný“. Než k němu dojde, bude také platit spousta výjimek a odkladů pro různé výrobce.

Podle zjištění projektu mezinárodní novinářské spolupráce s názvem Věčné znečištění (v originále Forever Pollution), který mapoval zdroje a hotspoty PFAS v Evropě, je těmito látkami zasažena především západní Evropa. Česko sice významné výrobce PFAS na mapě nemá, ale podle zdroje z branže, který si nepřál být citován, průmyslové podniky často ani nevědí, že s nimi pracují.

tags: #zakak #dusledek #znecisteni #vzduchu #studie

Oblíbené příspěvky:

• České hory: Krkonoše
• Srovnání odpadkových košů SONGMICS, Joseph Joseph a Hello Kitty
• Řeka Úhlava: Ekosystém
• Zhodnocení Hyundai i30 1.6 CRDi
• Kmenové akcie PSF