Plastový odpad v oceánech: Globální hrozba a hledání řešení

Až 8 milionů tun plastu končí každý rok v oceánech a mořích. Pokud jejich produkce stále bude převyšovat recyklaci, během příštích sedmi let ve vodách na tři tuny ryb připadne jedna tuna plastů. Na přelomu století pak může plastů v oceánech plavat více než ryb.

Plasty jsou po několik desítek let nepostradatelnou součástí globální ekonomiky a běžnou součástí života většiny lidí díky výhodné ceně, univerzálnosti, trvanlivosti, vysoké pevnosti a nízké váze. A zatímco v padesátých letech minulého století se jich produkovaly menší desítky milionů tun ročně, v roce 2015 už to bylo 381 milionů tun.

Dopady plastového znečištění

Jak tvrdí výše zmíněná studie, stále častěji než ve spalovnách, na skládkách či recyklované do nového zboží plasty nacházíme ve světových ocánech a útrobách až 90 % mořských živočichů. Dle výzkumníků univerzity v Plymouth přítomnost plastů v oceánech ohrožuje až 700 různých druhů zvířat - velryby, delfíny, či mořské ptáky. Navíc předpokládají, že plast hraje roli v nárůstu počtu ohrožených, či vyhynulých druhů. Alarmující videa mořských želv, kterým se plastová brčka zasekla do nosu, či fotografie ptáků zamotaných do plastových obalů zabraňujících jim v letu iniciují vznik několika organizací snažících se situaci změnit již řadu let.

Plasty v různých podobách a velikostech vstupují do potravinového řetězce ryb, po vylovení a uvedení na trh se pak stávají součástí potravy lidí. Dle studie britských výzkumníků Environmental Pollution zveřejněné letos v červnu lidé zkonzumují za jeden rok až 70 000 kusů mikroplastů.

Mikroplasty: Skrytá hrozba

Plastový odpad se postupem času rozpadá na malé částice o velikosti zrn či na jemná vlákna. Souhrnně se tato skupina nazývá mikroplasty. Právě tyto malé částice v mnoha případech mořské živočichy zabíjejí. Živočichové také mnohdy neúmyslně zaměňují plasty za běžnou potravu - například plovoucí igelitový obal je pro mnoho z nich nerozeznatelný od planktonu. Na tzv. umělé hmotě se navíc zabydluje mořská řasa, její zápach hladové živočichy láká ke konzumaci.

Čtěte také: Cestování a emisní zóny

Zdroje plastového znečištění

Cest, kterými se plasty z pevniny do oceánů dostávají, je hned několik. V Asii jsou to řeky: Jang-c’-ťiang (Dlouhá), Chuang-che (Žlutá), Rudá řeka, Perlová řeka, Amur, Mekong, Indus a Ganga, Delta. Řeky jsou jako součást vodních toků schopny nést odpad na dlouhé vzdálenosti a zpravidla všechny ústí do moře.

Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu.

Většina plastového odpadu, který končí v mořích, pochází z odpadků v ulicích, parcích, na plážích nebo podél dešťových kanálů. Tyto části do kanalizací, potoků a řek zanáší vítr a dešťová voda. Řeky se pak mění v jakési plastové dálnice a přepravují plast do oceánů. Značná část oceánského plastu pochází i z poškozených rybářských sítí a sítí, které rybáři přímo vhazují do volného moře.

Podle dat výzkumné práce Lourense J.J. Meijera a jeho týmu, lze určit 10 zemí, které nejvíce znečišťují plastovým odpadem oceány:

1. Filipíny
2. Indie
3. Malajsie
4. Čína
5. Indonésie
6. Myanmar
7. Brazílie
8. Vietnam
9. Bangladéš
10. Thajsko

Kromě Filipín pochází údajně více než 75 % nahromaděného plastu v oceánech ze špatně ošetřeného odpadu v asijských zemích, včetně Indie, Malajsie, Číny, Indonésie, Myanmaru, Vietnamu, Bangladéše a Thajska. Jedinou neasijskou zemí, která se s 1 240 řekami včetně Amazonky dostala do tohoto top 10, je Brazílie.

Čtěte také: Trutnov: Zákaz vjezdu motorek

Žádná přímá úměra tu nefunguje. Podle studie padá Černý Petr těm zemím, které mají možná menší zeměpisnou rozlohu, ale zato dlouhé pobřeží, celoročně silné srážky a souběžně s tím také špatnými systémy nakládání s odpady. Proto jejich plastové odpady končí tak často v moři.

Evropa a plastový odpad

Na základě posledních dostupných dat sdružení výrobců umělých hmot PlasticsEurope, jen Evropané v roce 2016 vygenerovali 27 milionů tun plastového odpadu, recyklována byla necelá třetina. Dle dat PlasticsEurope z roku 2016 jen v Evropě zaměstnává plastový byznys přes 1,5 milionu lidí v 60 tisících firmách.

Podle analýzy The New Plastics Economy se až 8 milionu tun plastového odpadu dostává na místa daleko od pevniny, do oceánů a moří. Pro představu to odpovídá vyprázdnění obsahu jednoho popelářského auta do oceánu každou minutu.

Je třeba si uvědomit, že evropské ani severoamerické řeky nepatří, když přijde na vnos plastových odpadů do řek, ke světovým špičkám. Nicméně, problém s plastovými odpady v oceánech nevzniká v ústí řek Asie a Afriky do moře, a není ani tak dalece problémem spotřebitelů nebo jen drobných výrobců "uchošťourů" a plastových brček - jako spíš u těch, kdo, zatímco se hádáme - suroviny pro jednorázové plasty dále v tichosti vyrábí a dodávají.

"Plastové ostrovy"

Na několika místech se plasty díky vodním proudům mohou shlukovat do tzv. „plastových ostrovů.“ Odhadem se ve vodách světových oceánů nachází hned několik takovýchto vodních skládek, nejrozsáhlejší je pak Great Pacific Garbage Patch. Plave mezi Havají a Kalifornií a i když je mnohdy popisována jako „větší než tři Francie dohromady“ nejedná se o terén, na který by se dalo šlápnout lidskou nohou.

Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky

Řešení a iniciativy

Návrhů, jak z největších vodních skládek světa postupně plastový odpad odstraňovat, je hned několik. Velkou pozornost sklidil projekt The Ocean Cleanup Nizozemce Boyana Slata. Boyan ve svých 18 letech navrhl plovoucí hráz, která plasty shromažďuje k likvidaci. Zařízení se má pohybovat díky mořským proudům. Naostro má začít fungovat letos v září.

Jak však poukázal článek serveru Bloomberg, i kdyby se všechna plastová brčka dostala přes noc do oceánů, tvořila by méně než jedno procento plastového odpadu, které se do vodního ekosystému ročně dostane. Dle Organizace OSN pro výživu a zemědělství se takového rybářského materiálu v oceánech a mořích „ztrácí“ až 640 tisíc tun každý rok. Proto organizace představila soubor návrhů dobrovolných pokynů pro značení rybářských sítí a jiného vybavení. V praxi by tak sítě měly být značeny jménem vlastníka, to by pomohlo dopadnout případné znečišťovatele.

Průměrný Evropan za rok vyprodukuje 31 kilo jednorázového plastového odpadu. To se ale má změnit. V případech, kdy existuje přijatelná ekologičtější alternativa nahrazující jednorázové plasty, navrhla Evropská unie letos v květnu úplný zákaz využívání plastů. Než směrnice vstoupí v platnost, musí ji schválit členské státy unie a Evropský parlament.

Jednorázové plasty se mezitím zavázalo omezit, zakázat nebo do roku 2030 významně snížit 170 zemí světa.

Klíčem je prevence vzniku odpadu, zlepšení sběru a recyklace a cílené zásahy v oblastech s nejvyšším rizikem úniku. Každý kilogram plastu, který skončí v oceánu, je důsledkem rozhodnutí při výrobě, selhání systému nebo nedostatečné infrastruktury. Oceán nezná hranice - stejně jako plast, který do něj vplouvá. Úspěch v boji s tímto problémem závisí na schopnosti propojit data, modely a realitu: od místních kanálů až po globální obchodní toky.

tags: #zakaz #odpadku #do #oceanu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Sbírky o přírodě Orlických hor
• Recyklace odpadu z oceláren
• Učebnice a ekologie
• Ekonomie podle Tomáše Sedláčka
• Heidrun 30l Koš: Kompletní Průvodce