Dopad evropské směrnice o recyklaci a zákazu obalů

Evropská unie přijímá rozsáhlá opatření v oblasti obalů a odpadů, aby podpořila cirkulární ekonomiku, snížila emise a chránila životní prostředí. Klíčovou roli v této transformaci hraje Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které přináší zásadní změny pro výrobce, prodejce i spotřebitele.

Cíle a zaměření nařízení PPWR

Nařízení PPWR se zabývá celým životním cyklem obalů a stanovuje požadavky na zajištění jejich bezpečnosti a udržitelnosti. Cílem je docílit recyklovatelnosti všech obalů a minimalizovat přítomnost látek vzbuzujících obavy. Nařízení dále obsahuje požadavky na označování s cílem zlepšit informovanost spotřebitelů. Jakmile se obaly stanou odpadem, je cílem zajistit, aby byly sbírány, tříděny a recyklovány na nejvyšší možné úrovni.

Kromě větší harmonizace má PPWR přinést významné změny v legislativním rámci pro obalové odpady v EU, včetně stanovení ambiciózních cílů, podpory vysoce kvalitní recyklace v uzavřeném cyklu a snížení potřeby primárních přírodních zdrojů.

Stanovují se celkové hlavní cíle pro snížení množství obalových odpadů, ve srovnání s množstvím z roku 2018, a to o 5 % do roku 2030, o 10 % do roku 2035 a o 15 % do roku 2040.

Zákaz některých obalů

Nařízení obsahuje zásadní plán, jak snížit stále rostoucí odpad z obalů. Tentokrát dojde k zákazu plastových vaniček na čerstvé ovoce a zeleninu, smetánek nabízených v kavárnách, restauracích či hotelích, podobně jako plastových kořenek či nádob na omáčky a cukr. A také miniaturní toaletní nádoby, jako jsou šampony v hotelích nebo lehké plastové nákupní tašky o tloušťce stěny pod 15 mikronů.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

PPWR zavádí přísné regulace týkající se jednorázových plastových obalů. Předpokládá se, že ty budou do roku 2030 z velké části zcela zakázány. Zákazy se týkají nejen obalů pro nezpracované čerstvé ovoce a zeleninu, ale také na balení potravin v restauracích (např. koření, omáčky, smetana, cukr apod.) a pro toaletní potřeby v hotelích.

Zcela zakázány mají být velmi tenké plastové sáčky, tj. obaly s tloušťkou menší než 15 mikronů, s výjimkou sáčků požadovaných z hygienických důvodů nebo dodávaných jako obaly pro volně prodejné „mokré“ potraviny, jako je syrové maso, ryby nebo mléčné výrobky.

Z trhu by měly zmizet i takzvané „multipacky“ z plastu, tedy skupinové obaly, do nichž se dnes balí pivo, konzervy či lahve a usnadňují spotřebitelům koupi zboží ve větším množství.

Opětovné použití a systémy zálohování

Spotřebitelé by podle nařízení měli mít vždy možnost nakupovat jídlo a nápoje s sebou v opakovaně použitelných obalech nebo v obalech, které jim patří, a to za podmínek, které nejsou méně příznivé než pro potraviny a nápoje nabízené v jednorázových obalech. Koneční distributoři nápojů a potravin s sebou budou muset nabídnout až 10 % svých produktů v opakovaně použitelných obalech, a to již do roku 2030.

Podle nových pravidel musí členské státy do roku 2029 každoročně zajistit tříděný sběr alespoň 90 % plastových nápojových lahví na jedno použití a kovových nádob na nápoje na jedno použití. K dosažení tohoto cíle jsou povinny pro tyto formáty obalů zavést systémy zálohování a zpětného odběru.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Členské státy musí přijmout nezbytná opatření k zajištění minimální úrovně odděleného zpětného odběru nápojových obalů do 3 litrů až na 77 % od roku 2025 a až na 90 % do roku 2029. Státy také musí přijmout opatření k zajištění toho, aby byly zavedeny systémy zálohování a vracení obalů pro relevantní formáty obalů a zajistit, že tato záloha bude vybírána při prodeji.

Recyklovatelnost a design obalů

Aby bylo dosaženo recyklovatelnosti produktů, mají společnosti povinnost upřednostňovat úpravy designu a výběr materiálů. Jako takové budou muset vyrábět obaly s ohledem na recyklaci takovým způsobem, aby získané druhotné suroviny byly schopny nahradit primární suroviny a do roku 2030 splňovaly stanovené výkonnostní třídy.

Do 42 měsíců po vstupu PPWR v platnost by měly být obaly uvedené na trh označeny štítkem obsahujícím informace o jejich materiálovém složení.

Od roku 2030 musí být všechny obaly (s výjimkou těch přirozeně recyklovatelných - jako je dřevo, korek, textilie, guma, keramika, porcelán a vosk) navrženy tak, aby byly plně recyklovatelné. Obaly se stupněm recyklovatelnosti pod 70 % nebudou moci být vůbec uvedeny na trh.

Samolepky na ovoci a zelenině, které dnes označují zpravidla odrůdu či původ, budou muset být průmyslově kompostovatelné. Toto je v souladu s návrhem Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) na všeobecné omezení PFAS a bude platit od data uplatnění PPWR.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Obaly uvedené na trh by měly být vyráběny tak, aby se minimalizovala přítomnost a koncentrace nebezpečných látek v jejich materiálech, stejně jako negativní environmentální dopady spojené s mikroplasty.

Označování obalů

Spotřebitelům by také třídění i výběr měly usnadnit požadavky na označování, označení a informace (např. Štítky s údaji o materiálovém složení obalů, popř. QR kód nebo jiný druh normalizovaného otevřeného nosiče digitálního záznamu dat se umístí, natisknou nebo vyryjí viditelně, čitelně a napevno na obal tak, aby nemohly být snadno odstraněny. Informace na nich obsažené musí být rovněž k dispozici konečným uživatelům před koupí výrobku prostřednictvím prodeje online.

Nové nařízení o F-plynech a látkách poškozujících ozonovou vrstvu

Kromě nařízení o obalech a odpadech z obalů (PPWR) byla zveřejněna i nová nařízení Evropské unie o fluorovaných skleníkových plynech (tzv. F-plynech)* (EU) č. 2024/573 a o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (tzv. regulované látky)** (EU) č. 2024/590, které nahrazují dosavadní předpisy (EU) č. 517/2014 a (EU) č. 1005/2009. Dopady nařízení se v nejbližších letech dotknou zejména oblasti chlazení, klimatizací, tepelných čerpadel, elektrických spínací zařízení, izolačních pěn, aerosolů a řady dalších běžných použití F-plynů.

Jedná se o látky, které mají výrazně vyšší potenciál globálního oteplování (GWP) než CO2, a to v řádu sto až desetitisíc násobku. K roku 2050 se počítá s úplným ukončením jejich spotřeby.

Nová nařízení přinášejí zpřísnění stávajících opatření včetně zákazu uvádění na trh některých výrobků a zařízení, u kterých existují komerčně běžně dostupné náhrady. Zavádí také nové požadavky ve vztahu k prevenci emisí těchto látek.

Nařízení zavádí úplný zákaz uvádění na trh několika kategorií výrobků a zařízení s obsahem HFC látek (příloha IV). Zákaz použití těchto látek se v letech 2025 - 2035 dotkne domácího chlazení, chladičů kapalin (tzv. chillerů), monoblokových i dělených klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel, pěn, aerosolů a také elektrických spínacích zařízení, která používají fluorid sírový (SF6) (zákazy pro r. 2025 jsou detailněji popsány v tabulce pod zprávou).

Pro malá monobloková tepelná čerpadla a klimatizace s maximálním jmenovitým výkonem do 12 kW včetně a s F-plyny o GWP 150 a více bude platit úplný zákaz uvádění na trh od roku 2027. V roce 2032 už tato zařízení s obsahem jakýchkoliv F-plynů nebude možné uvádět na trh. Dělená tepelná čerpadla a klimatizace čekají zákazy postupně podle jmenovitého výkonu a GWP obsaženého F-plynu. Úplný zákaz uvádění na trh nastane v roce 2035.

U stávajících chladicích zařízení obsahujících F-plyny s vysokým potenciálem globálního oteplování (GWP) 2500 a více bude od roku 2025 možné pro jejich servis a údržbu použít pouze látky recyklované a regenerované. Úplný zákaz servisu F-plyny s GWP 2500 a více u těchto zařízení bude platit od roku 2030. Analogicky bude možné pro servis stávajících chladicích zařízení od roku 2032 použít pouze recyklované a regenerované F-plyny s GWP 750 a více.

Novinkou v obou nařízeních je od roku 2025 zavedení povinnosti znovuzískávání jak F-plynů, tak látek poškozujících ozonovou vrstvu z izolačních materiálů budov v rámci jejich renovací a demolic za účelem jejich zneškodnění.

Nové definice a požadavky na baterie

V loňském roce bylo schváleno nové nařízení EU týkající se baterií a odpadních baterií (2023/1542), které nahrazuje předchozí směrnici o bateriích (2006/66/ES). Toto nařízení přináší nové definice a normy, ambiciózní požadavky s důrazem kladené zejména na environmentální kvalitu baterií.

Nařízení vejde v účinnost již 18. února 2024. A jelikož je evropské nařízení, na rozdíl od evropské směrnice, právním aktem, nabytím účinnosti platí automaticky a jednotně ve všech zemích EU bez nutnosti transpozice do národní legislativy.

Klíčové novinky v nařízení o bateriích:

• Článek 1: Předmět a oblast působnosti se rozšiřuje pro nové kategorie baterií: přenosné, průmyslové, automobilové, elektromobily (EV), LMT.
• Článek 3: Nové definice, např. výrobce; hospodářský subjekt, přenosné baterie pro všeobecné použití, průmyslové baterie, baterie pro EV a další.
• Článek 6: Zpřísňuje omezení nebezpečných látek: Nadále platí omezení používání rtuti a kadmia v bateriích a zavádí omezení pro obsah olova u přenosných baterií.
• Článek 7: Uhlíková stopa. Nařízení se kromě jiného zabývá snížením a nepříznivým dopadům na životní prostředí v jehož rámci se zohlední například uhlíková stopa při výrobě baterií.
• Článek 8: Minimální úroveň recyklovaného obsahu pro průmyslové baterie, baterie SLI a baterie EV - prohlášení a cíle.
• Články 9/10: Nové požadavky týkající se výkonnosti a životnosti baterií.
• Článek 11: Konstrukce výrobků pro snadnou vyjímatelnost a vyměnitelnost baterií.
• Článek 14: Druhý život - přístup k informacím o systému správy baterií (BMS), dopad na klasifikaci odpadu.
• Kapitola VII: Zavádí povinnosti hospodářských subjektů, pokud jde o politiku náležité péče.
• Články 59/61: Vyšší cíl sběru pro přenosné baterie a nastavení sběrných mechanismů pro průmysl, automobilový průmysl a elektromobily.
• Článek 63: Posouzení proveditelnosti a potenciální přínosy zavedení systémů zálohování baterií.
• Článek 71: Nové úrovně účinnosti recyklace a míry využití (příloha Xll).

Chemická recyklace plastů

Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh jednotného systému pro výpočet recyklovaného obsahu u chemicky recyklovaných plastů. Ten vychází z principu tzv. hmotnostní bilance (mass balance) a jeho cílem je zavést férová a transparentní pravidla pro celý evropský trh.

Komise navrhuje tzv. „fuel-use excluded“ přístup, což v praxi znamená, že vstupní materiál, který je během chemické recyklace spálen jako palivo nebo jinak ztracen (například v podobě zbytkového odpadu), nebude možné zahrnout do vykazovaného množství recyklovaného obsahu.

Součástí metodiky je i nastavení pravidel pro tzv. „free allocation“ - tedy rozdělení recyklovaného podílu mezi různé výstupy z procesu. Aby bylo možné výstup započítat, musí být prokazatelně určen pro další využití jako surovina, nikoli jako palivo. V případě tzv. hybridních materiálů, které lze použít buď jako surovinu, nebo spálit, se recyklovaný podíl rozděluje podle skutečného využití - na základě tzv. „dual-use faktoru“.

V praxi se bude hmotnostní bilance u některých zařízení (např. parních krakovacích jednotek - steam crackers) určovat podle analýzy bodů varu pomocí plynové chromatografie. Evropská komise navrhuje rovněž systém ověřování a reportingu, včetně povinných auditů. Tím chce zaručit, že firmy nebudou své výkazy „nadhodnocovat“ a že recyklace deklarovaná na papíře bude odpovídat realitě.

Současně Komise upozorňuje, že chemická recyklace by neměla vytlačovat mechanickou recyklaci, která má podle dostupných dat nižší environmentální dopady.

Textilní odpad

Evropská unie každoročně vyprodukuje přes 12 milionů tun textilního odpadu. Z toho až devět procent tvoří zcela nové, neprodané oblečení, což odpovídá přibližně půl milionu tun. Tento odpad dosud končil převážně ve spalovnách, což je nejen environmentálně problematické, ale i ekonomicky neefektivní.

Firmy budou muset zavést systémy zpětného odběru, zajistit, aby oblečení, obuv či ložní prádlo mohly být recyklovány, a přestat s praktikou pálení neprodaných zásob.

„Nová směrnice zavádí systém rozšířené odpovědnosti výrobců, kteří budou hradit náklady spojené se sběrem, tříděním a recyklací textilního odpadu. Tato pravidla se vztahují na oděvy, obuv, ložní prádlo, kuchyňské textilie a další podobné produkty,“ vysvětluje Adam Rožánek z Trenýrkárna.cz.

Pro výrobce to znamená změnu přístupu k návrhu produktů. Nové kolekce budou muset být odolnější, snadněji recyklovatelné a výroba flexibilnější, aby minimalizovala vznik neprodaného zboží. Evropská směrnice tak není jen regulací, ale výzvou pro celý odvětví. Přechod od spalování k recyklaci přinese ekologické i ekonomické přínosy, podpoří udržitelnost a otevře nové možnosti pro inovativní využití zbytků materiálů.

tags: #recyklace #evropska #smernice #zakaz #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Obecní Vyjádření dle Zákona o Ovzduší
• Odbor ŽP Židenice – kontakty
• Biologická diverzita: britská studie
• Likvidace autovraků Louny
• Podzimní dekorace DIY