Turistika má široké spektrum dělení, zde se zaměříme na formy turistiky spjaté s přírodou. Význam turistiky je charakteristický několika rovinami. Především jde o pobyt v outdoorovém prostředí, které má vliv na zdraví jedince.
Jako první si uvedeme pěší turistiku. Jak uvádí Neuman (2000): „Pěší turistika je nejrozšířenější druh turistiky, využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním prostředí, je nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení.
Nedílnou součástí turistiky je tzv. vysokohorská turistika (VHT). Na rozdíl od normální pěší turistiky vyžaduje specifické odborné znalosti a dobrou fyzickou kondici. I když jde o pohyb v horách po vyznačených cestách, je třeba použít ruce a často i prvky lezení. VHT se od lezení liší v obtížnosti cest. VHT má vždy maximální obtížnost II. Stupně podle klasifikace UIAA (k postupu je třeba použití rukou).
Další formou turistiky je cyklistika. Jízdní kolo totiž nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje mobilitu člověka. Jednak má pozitivní vliv na zdraví jedince a nenarušuje životní prostředí (jsou i výjimky). Cyklistiku můžeme chápat nejen sportovně ale i rekreačně a turisticky. Pro to využíváme pojem cykloturistika.
Podle výzkumu, který byl prováděn v kanadské provincii Ontario, je vliv cyklistiky na vegetaci stejný, jako v případě pěší turistiky (Pokud jsou dodrženy zásady pohybu v přírodě a v přírodních parcích).
Čtěte také: Krajinná ekologie: úvod
V neposlední řadě je další formou vodní turistika. „Vodní turistiku chápeme v nejširších souvislostech jako formu turistiky spjatou se specifickým, zde vodním prostředím, které z ní vytváří jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, dobře dostupnou pro většinu celé populace. Přírodní prostředí (voda, sluneční záření, změny mikroklimatu) má výrazný rekreační efekt“.[5] Vodní turistiku můžeme rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá akce nepřesahuje délku dvou dnů, dlouhodobá akce je cokoliv nad tento rámec.
Co se týká zimní turistiky, má ostatně jako další formy turistiky mnoho forem. Ať už se jedná o běžecké lyžování či skialpinismus. Provádění této formy turistiky je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou.
Jedná se o tzv. formu ekoturistiky, která nenarušuje životní prostředí. Ekoturistika je vymezena jako putování přírodou a její poznávání. Agroturistika je specifická forma turistiky, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí.[8] Agroturistika je ideální typ rodinné dovolené, protože umožňuje strávit čas ve venkovském prostředí.
Čtěte také: Krajinná ekologie – Kadlecova cvičení
Čtěte také: Ekologické zajímavosti
tags: #základy #turistiky #a #pohybu #v #přírodě