Zákon o ochraně přírody a krajiny v České republice hraje klíčovou roli v ochraně biodiverzity a přírodního dědictví. Nicméně, v současné době čelí řadě výzev a kontroverzí, které ohrožují jeho účinnost.
Poslanec Josef Kott (ANO) navrhl zrušení ochrany silně ohrožených druhů živočichů při zemědělském, lesnickém a vodním hospodaření. Pokud by byl návrh skutečně začleněn do invazní novely, znamenalo by to, že zemědělci, lesníci a vodohospodáři nemusí brát ohledy na druhy, jako je například čáp černý, ledňáček říční, křepelka polní, skřivan lesní, rosnička zelená, chřástal polní a mnoho dalších, a to ani při jejich hnízdění či vyvádění mláďat.
Jana Krutáková (STAN) vyjádřila nesouhlas s tím, aby byly kriticky ohrožené druhy takto „házeny do jednoho pytle“ a mohlo se do jejich vývoje zasahovat. Doufá, že Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh zamítne.
Pro citlivé a málo početné druhy, jako je čáp černý, je ochrana každého hnízda naprosto zásadní. A pro silně ubývající druhy, jako je chřástal polní, by omezení ochrany hnízdišť mohlo znamenat pomyslný hřebíček do rakve.
Vláda se postavila proti senátnímu návrhu zákona o Národním parku Šumava. Premiér Bohuslav Sobotka by chtěl, aby poslanci s jeho projednáváním počkali, než bude hotový i vládní návrh o ochraně přírody. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) by novela měla být hotová v říjnu.
Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad
Opoziční poslanec Jan Zahradník (ODS) je přesvědčen, že obecný zákon platný pro všechny národní parky nemůže zohlednit svéráz Šumavy. Zatímco například v Krkonoších bydlí jen minimum lidí, NP Šumava je poset sídly.
Programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký se pozastavil nad tím, aby se problematikou Šumavy zabýval pouze obecný zákon o ochraně přírody. Novelu, kterou nyní ministerstvo projednává se samosprávami, přitom jako celek pochválil.
Ministři členských zemí EU schválili zákon o obnově přírody (tzv. Nature Restoration Regulation). Zákon po jednotlivých zemích požaduje závazné cíle pro obnovu poškozených ekosystémů, především těch, které mají největší potenciál předcházet přírodním katastrofám a snižovat rizika pro potravinovou bezpečnost. Cílem je zvýšit biologickou rozmanitost a zajistit to, co příroda umí sama a zdarma, tedy čištění vody a vzduchu, opylování plodin a ochranu před povodněmi a podobně.
Zásady kategorizace IUCN nejsou v české ochraně přírody novým pojmem. Kategorie IUCN jsou managementové, tj. definují současný či cílový převažující typ managementu v území. Jejich účelem není zavádět tento systém jako závazný v jednotlivých státech.
Správce každého chráněného území v ČR má povinnost při zpracování plánu péče uvést, v jaké kategorii IUCN se chráněné území nachází. Nemá se však jednat o určující ukazatel péče o území, ale spíše o doplňkovou informaci reflektující konkrétní způsob péče.
Čtěte také: Lesní zákon a stavby
Kategorizace IUCN by měla být používána tak, aby to odpovídalo jejímu původnímu účelu, tj. jako informace v plánu péče, určená správcem ZCHÚ především k ujasnění cíle managementu, jako vodítko při rozhodování v konkrétních situacích a dále také k mezinárodnímu výkaznictví.
V souvislosti s nápravou současného stavu provede AOPK ČR do konce roku 2016 revizi současného přiřazení maloplošných zvláště chráněných území jednotlivým kategoriím IUCN s cílem identifikovat ta území, kde je kategorie IUCN pravděpodobně přiřazená špatně.
Shodli jsme se však na tom, že by měly být kategorie IUCN u národních parků používány tak, jako doposud (KRNAP v kategorii IUCN V - chráněná krajina, ostatní v kategorii II - národní park), protože tak nejlépe odpovídají cílům ochrany.
Některé návrhy přednesené ve Poslanecké sněmovně umožňují některé velké stavby bez ohledu na to, zda zničí unikátní přírodní biotopy a domovy ohrožených druhů. Například by se pravidla ochrany přírody vůbec nevztahovala na megaprojekt kanálu Dunaj-Odra-Labe.
Poslanci svými návrhy dávají také jasně najevo, že je zajímají výhradně ekonomické zájmy a je jim jedno, jaký dopad budou mít investice na životní prostředí. To znamená, že stavba má automaticky, ve všech případech, přednost před ochranou přírody.
Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR
Poslanec Jaroslav Skopal navrhuje v zákoně úplně zrušit paragraf, který zakotvuje právo občanů vyjadřovat se k velkým projektům, jako je skládka, chemička nebo elektrárna v sousedství jejich domu, a případně požádat vyšší úřad o přezkoumání verdiktu vydaného ve správním řízení.
České mínění se asi snadno většinově shodne, že krajinu užíváme na vlastní riziko. V lese rostou stromy. Stromy někdy padají. Pokud jdu do lesa, může na mě spadnout strom. Skoro určitě se to nestane. Pokud ano, je to strašné neštěstí. Ale snad není důvod ho vyčítat majiteli lesa.
Zákon o ochraně přírody a krajiny výslovně říká, že majitel není vinen „působením přírodních sil“. Lesní zákon mu prakticky přitakává. Jenže občanský zákoník je přinejlepším mlhavý. Soudy proto v minulosti několikrát rozhodly, že se vlastník má starat, aby návštěvníky minimálně na lesních cestách chránil před škodami.
Ačkoli se to při prvním pohledu na politickou debatu možná nezdá, někteří naši zákonodárci docela pravidelně podporují ekologické zákony. V Poslanecké sněmovně tuhle důležitou práci hodně dobře dělá především Robin Böhnisch. Martin Bursík by se na tohle hodil.
tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny