Omezení ohrožení podle zákona v České republice

Ve zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), není obsažena žádná konkrétní hlava s názvem „trestné činy v silniční dopravě“, která by obsahovala samostatné skutkové podstaty zohledňující specifika této trestné činnosti. Trestná činnost v silniční dopravě je stále aktuálním problémem, neboť má každý den negativní dopad na desítky lidských životů.

Trestní odpovědnost v silniční dopravě

V článku byla popsána trestněprávní odpovědnost osob při porušení právních předpisů v provozu na pozemních komunikacích, dále byly nastíněny formy zavinění trestných činů v silniční dopravě, vymezeno porušení důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona a charakterizován princip omezené důvěry v dopravě.

Vzhledem ke skutečnosti, že trestní právo je založeno na principu subjektivní odpovědnosti, je pro spáchání trestného činu vyžadováno zavinění. Formy zavinění se dělí na úmyslné a nedbalostní. Ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku ke spáchání trestného činu primárně vyžaduje úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

V kontextu silniční dopravy je úmysl dán kupříkladu u trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku po dopravní nehodě podle § 151 trestního zákoníku, obecného ohrožení dle § 272 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku spáchaného v souvislosti s požitím alkoholu nebo omamných a psychotropních látek, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 trestního zákoníku či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

U trestných činů spáchaných v souvislosti se způsobením dopravní nehody nicméně převládá nedbalostní zavinění. Na základě poznatků získaných z praxe lze konstatovat, že pachateli nedbalostních trestných činů v silniční dopravě jsou převážně osoby bez trestní minulosti.

Čtěte také: EU zpřísňuje emisní normy

Pro řidiče a další účastníky provozu je velkou osobní tragédií, že se dopustili nějakého trestného činu a že někomu jinému způsobili újmu na zdraví, těžkou újmu na zdraví či dokonce smrt. Výčitky svědomí je pak v případě fatálních následků provázejí po celý zbytek života.

Pokud se nejedná o fatální následky, soudy se často přiklánějí k alternativním výchovným trestům spočívajícím v peněžitém trestu, trestu obecně prospěšných prací, podmíněném odnětí svobody a zákazu činnosti, zpravidla v zákazu řízení všech motorových vozidel. V případě fatálních následků jsou však naopak poměrně často ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, neboť smrt člověka je tím nejzávažnějším, co mohou pachatelé způsobit.

Porušení důležité povinnosti

S problematikou trestněprávní odpovědnosti v silniční dopravě úzce souvisí tzv. porušení důležité povinnosti. Jedná se o porušení důležité povinnosti uložené pachateli, nejčastěji řidiči, podle zákona. Účastníci silničního provozu mají práva a povinnosti upravené speciálními právními předpisy, přičemž nejvýznamnějším je v tomto ohledu zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Důležité povinnosti a jejich porušení jsou určující pro naplnění zákonných formálních znaků některých přísnějších kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů v silniční dopravě. Nicméně u trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti je porušení důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona vyžadováno již v základní skutkové podstatě.

U každého jednotlivého jednání je nezbytné porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona individuálně zjišťovat, posuzovat a hodnotit. Cílem má být zjištění, zda jednání pachatele bylo v přímé příčinné souvislosti se způsobeným škodlivým následkem.

Čtěte také: Omezení Ekologické Stopy

Velký význam má rovněž určení, zda byl škodlivý následek způsoben řadou řetězících se skutečností na straně pachatele, či zda do nich vstoupilo významné škodlivé jednání další osoby, které ale pachatel nemohl nijak předvídat ani ovlivnit. Nutností je samozřejmě i zvažování, zdali na škodlivém následku neměl významný podíl sám poškozený, bez jehož přičinění by k tomuto následku nedošlo.

Typickým případem je posouzení viny pachatele v situaci, kdy nastal těžší následek z důvodu nepřipoutání poškozeného bezpečnostními pásy, ačkoliv předmětná povinnost vyplývá ze správních předpisů. V důsledku toho může dojít k mnohem závažnějším poraněním či dokonce k úmrtí poškozeného.

Dle judikatury „k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou vzniku následku (účinku). Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (například jednání pachatele a poškozeného), je třeba z hlediska povahy znaku „porušení důležité povinnosti“ vždy zkoumat konkrétní okolnosti skutku (srov. č. 36/1984 Sb. rozh. tr.) a zvlášť hodnotit význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku.

V provozu na pozemních komunikacích mnohdy dochází k souběhu porušení dvou i více důležitých povinností, přičemž lze zmínit například řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky spojené s řízením bez řidičského oprávnění a s jízdou nepřiměřenou rychlostí.

Princip omezené důvěry

Provoz na pozemních komunikacích upravuje celá řada právních norem, jejichž znalost a dodržování se od účastníků silničního provozu očekává a vyžaduje. Princip omezené důvěry spočívá v tom, že se řidič, ale i další účastník silniční dopravy může spoléhat, že pravidla stanovená těmito normami nebude dodržovat pouze on, ale všichni ostatní účastníci silničního provozu.

Čtěte také: Omezení vlastnického práva v České republice

Tento princip je projevem snahy o moderní, rychlou, bezpečnou a plynulou dopravu. Jde o stěžejní zásadu, neboť ovlivňuje posuzování zavinění dopravní nehody a případnou trestní odpovědnost pachatele. V praxi se projevuje kupříkladu v tom, že řidič jedoucí po hlavní pozemní komunikaci povolenou rychlostí může předpokládat a spoléhat se na to, že mu řidič jedoucí po vedlejší pozemní komunikaci dá přednost v jízdě.

Tato zásada však neplatí absolutně, neboť řidič nemůže zcela přehlížet a ignorovat situaci kolem sebe a bez dalšího jet po hlavní pozemní komunikaci, vědom si svého práva přednosti.

Ohrožení státu a válečný stav

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, definuje situace, kdy může být vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

• Nouzový stav: Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
• Stav ohrožení státu: Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
• Válečný stav: Stav vzniklý mezi znepřátelenými stranami (státy nebo jinými subjekty mezinárodního práva) vypuknutím ozbrojeného konfliktu. Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky.

Úkoly obcí s rozšířenou působností (OÚ ORP)

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají specifické úkoly vyplývající ze zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Tyto úkoly se liší v době míru, za stavu ohrožení státu a za válečného stavu.

Úkoly OÚ ORP v době míru:

• Poskytují součinnost Krajskému vojenskému velitelství (KVV) při vedení vojenské evidence.
• Oznamují na vyžádání Ministerstva obrany (MO) nebo KVV změny trvalého pobytu, získání/odnětí řidičského oprávnění, úmrtí vojáků v záloze.

Úkoly OÚ ORP za stavu ohrožení státu a válečného stavu:

• Plní úkoly v oblasti odmítnutí mimořádné služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání.
• Mohou využívat přípravné práce v oblasti zproštění výkonu mimořádné služby.
• Podílí se na zajištění odvodního řízení.
• Hradí některé náklady spojené s brannou povinností.
• Poskytují součinnost KVV při vedení vojenské evidence.

Vybrané pojmy

Pro lepší orientaci v problematice je důležité znát definice některých klíčových pojmů:

• Branná povinnost: Povinnost státního občana České republiky plnit úkoly ozbrojených sil České republiky.
• Voják v činné službě: Příslušník ozbrojených sil, tj. voják z povolání, nebo voják v záloze na vojenském cvičení.
• Voják v záloze: Občan, který absolvoval odvodní řízení a byl uznán schopným vykonávat vojenskou činnou službu.
• Mimořádná služba: Vojenská činná služba za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
• Mobilizace ozbrojených sil: Hromadné povolávání vojáků v záloze do mimořádné služby.
• Odvodní řízení: Správní řízení, při kterém odvodní komise rozhoduje o schopnosti nebo neschopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu.
• Zproštění: Vojáka v záloze, u něhož je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba, aby mohl dále vykonávat své civilní zaměstnání, lze zprostit výkonu mimořádné služby.
• Pracovní povinnost: Povinnost fyzických osob vykonávat po nezbytně nutnou dobu určené práce, které jsou nutné k zajišťování obrany státu.
• Pracovní výpomoc: Povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné k zajišťování obrany státu.
• Věcné prostředky: Movité a nemovité věci ve vlastnictví státu, územních samosprávných celků a právnických a fyzických osob nebo jimi poskytované služby, které lze využít v zájmu zajišťování obrany státu.

Zproštění výkonu mimořádné služby

V souladu s ustanovením § 17 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), lze vojáka v záloze, u něhož je v důležitém zájmu bezpečnosti České republiky třeba, aby mohl dále vykonávat své civilní zaměstnání, zprostit výkonu mimořádné služby. Na toto zproštění není právní nárok.

Za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podávají zaměstnavatelé pro své zaměstnance žádosti o zproštění u krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu zaměstnanců.

Z důvodu nutnosti zabezpečit důležité zájmy bezpečnosti České republiky bezprostředně před a po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, mohou zaměstnavatelé provádět již v míru přípravné práce související s vyhodnocením potřeby zaměstnavatelů a se zpracováním žádostí o zproštění obsahující jmenné seznamy osob (vojáků v záloze) požadovaných zprostit (dále jen jmenné seznamy).

V souladu s výše uvedeným lze již v míru provádět přípravné práce a připravit si přehled pracovních míst, na které potencionálně bude potřeba zproštění vojáků v záloze. Pokud na těchto funkcích jsou zaměstnáváni vojáci v záloze, je možné připravit podklady pro zpracování žádostí o jejich zproštění.

V rámci informační podpory procesu obranných příprav z důvodu urychlení a zjednodušení činností souvisejících se zproštěním byla Ministerstvem obrany vytvořena aplikace "Zproštění", která umožní jmenné seznamy zpracovat v elektronické podobě a současně resortu Ministerstva obrany umožní tyto jmenné seznamy vyhodnotit formou hromadného zpracování dat.

V míru se předpokládá zejména využití elektronické formy jmenného seznamu. Za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu bude nezbytné podávat žádosti o zproštění i se jmennými seznamy v písemné podobě s uvedením písemného souhlasu (podpisu) zaměstnanců.

tags: #omezeni #ohrozeni #zakon #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Ekologie pro střední školy - plán
• Přírodní omalovánky pro děti
• Senzory akustické emise v praxi
• Profesionální čištění odpadů
• Světový fond na ochranu přírody