Zákon o ochraně přírody a krajiny: Podrobný přehled

Ochrana přírody a krajiny je pojem, který zahrnuje pestrou škálu aktivit, a to jak na legislativní úrovni, tak přímou práci v terénu, vědeckou činnost a vzdělávací aktivity. V historii českých zemí vznikaly první právní normy v oblasti ochrany přírody již ve 12.-14. století, nejčastěji je v této době zmiňována ochrana lesů. Na začátku 19. století se objevují vědomé snahy o ochranu některých přírodních a krajinných prvků a území. Prvním chráněným územím na českém území se stal 28. srpna 1838 Žofínský prales.

Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní ČR teprve začátkem 20. století, se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. Až v roce 1956 vznikla první chráněná krajinná oblast (Český ráj) a v roce 1963 byl zřízen první národní park na území České republiky - Krkonošský národní park.

V roce 1956 byl také schválen první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. V roce 1992 byl přijat dosud platný zákon č.

Obecná a zvláštní ochrana přírody a krajiny

Zákon č. V rámci zákona rozlišujeme obecnou ochranu územní a druhů a zvláštní ochranu územní a druhů. Obecná ochrana přírody a krajiny představuje ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. Zvláštní ochrana přírody a krajiny představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů ochrany přírody a krajiny.

Zvláště chráněná území

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vymezuje šest kategorií zvláště chráněných území, jako významného nástroje ochrany území:

• národní parky (NP)
• chráněné krajinné oblasti (CHKO)
• národní přírodní rezervace (NPR)
• přírodní rezervace (PR)
• národní přírodní památky (NPP)
• přírodní památky (PP).

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Maloplošná zvláště chráněná území jsou určena k ochraně ekosystémů, nalezišť druhů a fenoménů neživé přírody. Zároveň slouží k vědeckým, výchovným a v určité míře i rekreačním účelům. Zatímco přírodní rezervace jsou určeny přednostně k ochraně ekosystémů, přírodní památky zajišťují spíše ochranu geologických a geomorfologických fenoménů a také nalezišť nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů. Kategorie NPR a NPP jsou určeny pro území s národním či mezinárodním významem, kategorie PR a PP pro území s významem regionálním. Na našem území bylo celkem ke dni 31. 12.

Maloplošná zvláště chráněná území se vyhlašují právním předpisem (vyhláška, nařízení, atp.). ten vydává příslušný orgán ochrany přírody. V České republice je několik takových subjektů, které mají kompetenci tato území vyhlašovat, spravovat a pečovat o ně. AOPK ČR celkem pečuje o necelou třetinu všech maloplošných zvláště chráněných území v České republice.

Soustava Natura 2000

Soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice Rady 2009/147/EC, o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast.

Významný krajinný prvek

Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje příslušný orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní porosty, naleziště nerostů a zkameněliny, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou to být i cenné plochy porostů, sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Jedná se o územní systém ekologické stability, což je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Skládá se z biocenter (biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému), biokoridorů (území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť) a interakčních prvků (krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti. Mimo to interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky. Rozlišujeme ÚSES místní, regionální a nadregionální.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Krajinný ráz

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Ochrana přírody a obrana státu

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje některé vazby na právní předpisy týkající se obrany státu. Kompetenční výluky i další odchylky z režimu zákona stojí za bližší zkoumání. Zákon o ochraně přírody a krajiny ve svém platném a účinném znění obsahuje tři klíčová ustanovení, která vymezují vztah mezi ochranou přírody a činnostmi či územími souvisejícími s obranou státu.

Pro činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu je zásadní ustanovení § 90 odst. 2 zákona, které vymezuje podmínky, za kterých se na tyto činnosti některá zákonná ustanoveni neaplikují. Podle platného znění § 90 odst. 2 zákona se ustanovení § 4 odst. 2, § 6, 7, 8, 12, 63 a 70 (o ochraně významných krajinných prvků, dřevin rostoucích mimo les, krajinného rázu, o přístupu do krajiny a o účasti občanů na ochraně přírody) nevztahují na činnosti konané v přímé souvislosti se zajištěním obrany nebo bezpečnosti státu, zejména z důvodu výcviku nebo cvičení ozbrojených sil anebo bezpečnostních sborů. Dále se stanoví, že „případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru“ a další podrobnosti, aby tato míra nebyla překročena.

Jediným kritériem pro to, zda mají či nemají být vytčená ustanovení aplikována, je tak podle platného znění zákona charakter prováděné činnosti, při níž by mohlo dojít k poškození zákonem chráněných zájmů. Má-li orgán ochrany přírody za to, že tato podmínka splněna nebyla, může s osobou, jež například bez povolení dřevinu poškodila nebo zničila, zahájit sankční řízení [§ 87 odst. 2 písm. e), § 88 odst. 1 písm. c) zákona].

Ustanovení § 90 odst. 2 bylo novelizováno zákonem č. 349/2009 Sb., s účinností od 1. 12. 2009. Před zmiňovanou novelou zákona byla situace odlišná, neaplikovatelnost vytčených ustanovení byla vázána nikoliv na charakter činnosti, ale pouze na povahu dotčeného území - uvedená ustanovení se nevztahovala na „území sloužící zájmům obrany státu“ (viz dále).

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Závěrem je třeba připomenout, že zákon o ochraně přírody, shodně ve znění před novelou i v platném znění, obsahuje ještě další podmínku pro možnou neaplikovatelnost ustanovení uvedených v § 90 odst. 2 zákona. Případné poškozování přírody z důvodu obrany státu v těchto případech nesmí překročit nezbytně nutnou míru. Je-li zamýšlený zásah intenzivnější, nejedná se o situaci, na kterou by mohl být § 90 odst. 2 aplikován a je třeba dodržet všechny zákonné podmínky stanovené v příslušných ustanoveních zákona (jinými slovy, pokud složky obrany státu hodlají provést intenzivnější zásah, překračující míru nezbytně nutnou pro obranu státu, tak si musí předem opatřit potřebná povolení a souhlasy dle příslušných ustanovení zákona).

Zákon před novelou provedenou zákonem č. 349/2009 Sb. v ustanovení § 90 odst. 2 používal pojem „území sloužící zájmům obrany státu“ (na jiném místě ve stejném časovém znění používal pojem „pozemky určené k obraně státu“). Oba tyto pojmy, tedy „území“ i „pozemky“ určené k obraně státu byly po vzájemné dohodě shodně ministerstvem životního prostředí i ministerstvem obrany chápány jako jedna z kategorií objektů důležitých pro obranu státu ve smyslu § 29 odst. 2 písm.

Nyní platné znění zákona používá (v ustanovení § 79 odst. 3 písm. Podle ustanovení § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 222/1999 Sb. jsou objekty důležitými pro obranu státu mj. pozemky a stavby, k nimž výkon vlastnického práva státu a jiných majetkových práv státu vykonává ministerstvo obrany nebo právnická osoba jím zřízená nebo založená. Povaha pozemku tedy vyplývá z charakteristik jeho vlastníka, nikoliv pozemku samotného či způsobu nakládání s ním. Není rozhodné, zda je pozemek skutečně využíván k činnostem souvisejícím s obranou státu či nikoliv.

Nejedná-li se zároveň o území vojenského újezdu, vykonává v souladu s ustanovením § 79 odst. 3 písm. t) zákona na těchto územích působnost orgánu ochrany přírody ministerstvo životního prostředí, popřípadě Agentura ochrany přírody a krajiny ČR či správy národních parků, jsou-li tyto pozemky a stavby na území správních obvodů Agentury či správ národních parků.

Problematiku vojenských újezdů (poměrně stručně) upravuje taktéž zákon č. 222/1999 Sb., a definuje je jako vymezené části území státu určené k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. Vojenské újezdy se zřizují, mění a ruší zvláštním zákonem. Státní správu na území újezdu vykonává správní úřad s názvem újezdní úřad. Řada činností (mj. Kompetenční výluka se týká také státní správy v ochraně přírody. Zákon v ustanovení § 78a odst. 1 svěřuje výkon státní správy v ochraně přírody v rozsahu působnosti obecních úřadů, pověřených obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností, orgánů krajů, Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků újezdním úřadům.

Naše nejmladší chráněná krajinná oblast Brdy, vyhlášená nařízením vlády č. 292/2015 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Brdy, má jedno velké specifikum. Tato CHKO byla z části vyhlášena na území rušeného vojenského újezdu Brdy a podstatná část pozemků bývalého vojenského újezdu přešla do režimu pozemků a staveb, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu. Tato skutečnost by ještě před nedávnem znamenala poměrně velký problém, neboť kompetenci k výkonu státní správy na těchto pozemcích by náležela ministerstvu životního prostředí.

Z tohoto důvodu došlo k novelizaci zákona a na konec ustanovení § 79 odst. 3 písm. t) byla doplněna slova „jsou-li tyto pozemky a stavby na území správních obvodů správ, vykonávají působnost orgánů ochrany přírody správy“. Nově tak byla založena působnost Agentury ochrany přírody a správ národních parků jako orgánů ochrany přírody na území objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy, pokud jsou na území jejich správních obvodů.

Pro úplnost je nutno vysvětlit, že ustanovení § 79 odst. 3 písm. t) zákona, ve znění zákona č. 15/2015 Sb., terminologicky nenavazuje na novelu zákona provedenou zákonem č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících se státní službou (resp. zákon č. 250/2014 Sb. na toto ustanovení zapomněl a zákon č. 15/2015 Sb. zase zapomněl na zákon č. 250/2014 Sb. a ono opomenutí neopravil).

Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí

Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a ochranných pásem těchto zvláště chráněných území, nejde-li o vojenské újezdy, vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí (dále jen „správy“), není-li podle tohoto zákona příslušný obecní úřad nebo Ministerstvo životního prostředí.

Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi a jejich ochrannými pásmy, jsou uvedeny v příloze tohoto zákona.

Správy:

• vydávají souhlasy k vyhrazení míst ke zneškodňování ostatních odpadů majících původ na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. b)] a k vyhrazení míst ke zneškodňování odpadů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm. b)
• vydávají opatření obecné povahy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů [§ 16 odst. 1 písm. c)
• vydávají opatření obecné povahy, kterým se vydává návštěvní řád národního parku [§ 19 odst.
• vydávají souhlasy k vyhrazení míst k táboření a rozdělávání ohňů na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm.
• vydávají souhlasy k vyhrazení míst k vjezdu a setrvávání motorových vozidel a obytných přívěsů na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. d)] a chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 1 písm.
• vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro pořádání a organizování hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm. e)] a k vyhrazení míst pro pořádání soutěží na jízdních kolech na území chráněných krajinných oblastí [§ 26 odst. 3 písm.
• vydávají souhlasy k vyhrazení míst pro provozování horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jízdu na kole na území národních parků [§ 16 odst. 1 písm.
• vydávají souhlasy k vyznačení cest na území národních parků [§ 16 odst. 2 písm. b)] a národních přírodních rezervací [§ 29 písm.
• vydávají souhlasy k vyhrazení míst k činnostem a k táboření a rozdělávání ohňů [§ 29 písm.
• vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách ochranných pásem národních parků, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 37 odst. 1) a k činnostem a zásahům podle § 37 odst.
• povolují výjimky ze zákazů (§ 16, 26, 29 a § 35 odst. 2) u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 43 odst.
• vydávají závazné stanovisko potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona (§ 44 odst.
• vydávají souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek (§ 44 odst.

Příloha k zákonu

Správy, jejich sídla a jejich správní obvody, tvořené národními parky, chráněnými krajinnými oblastm a jejich ochrannými pásmy, podle ustanovení § 78 odst.

Národní parky

Chráněné krajinné oblasti

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Památky, příroda, život
• Recenze a tipy pro udržitelné nakupování
• Likvidace pneumatik v Šumperku
• Podzimní Puzzle pro Děti
• Nakládání s komunálním odpadem