Zákonný znak trestného činu obecného ohrožení

Rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 30 T 161/2016, byl M. O. uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 390/2012 Sb., kterých se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku.

Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu Brno venkov podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2017 pod sp. zn. 5 To 364/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V dovolání obviněný argumentoval tím, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání jako jednočinný souběh zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se věcně vyjádřil. Dal dovolateli za pravdu, že zločin obecného ohrožení a přečin násilí proti úřední osobě byly spáchány v souběhu vícečinném, nikoli jednočinném.

Čtěte také: Elektroodpad a jeho recyklace

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, v případě, že bylo odvolání zamítnuto) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Předně považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že v dovolání jsou obviněným uplatněny obsahově tytéž námitky (viz str. 3-4 usnesení odvolacího soudu), se kterými se již musely v rámci jeho obhajoby vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění (str. 5-6 usnesení odvolacího soudu) jejich rozhodnutí.

K námitce dovolatele stran souběhu trestných činů je vhodné uvést následující. Obviněný se svým jednáním dopustil zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vícečinném souběhu, nikoli jednočinném souběhu, jak také zmínil správně státní zástupce.

Čtěte také: Činnost stráže ochrany přírody

V daném případě bylo prokázáno, že obviněný svojí jízdou po dálnici D1 směrem na XY, kdy při provozu svedeném do jedné části dálnice, v níž se nacházely tři jízdní pruhy, přejel ze svého jízdního pruhu do protisměru, a to do levého jízdního pruhu pro vozidla ve směru na XY a v tomto protisměrném pruhu jel přibližně 1 km, kdy tímto chováním ohrozil nejméně 10 vozidel jedoucích v levém jízdním pruhu ve směru na XY.

Ohrožená vozidla musela měnit směr jízdy, snižovat rychlost, prahově brzdit. Současně tak obviněný činil v jízdním pruhu, který se nacházel vedle jízdního pruhu, v němž jela soustavná kolona vozidel směrem na XY a vedle pruhu, v němž jel hustý provoz směrem na XY.

Tímto jednáním obviněný vydal osoby jedoucí ve vozidlech v protisměrném pruhu, ale i v obou sousedních pruzích v nebezpečí těžké újmy na zdraví či smrti. Dále obviněný ohrozil na zdraví či životě dělníky, když vjel vozidlem do míst, kde probíhaly stavební práce na dálnici. Další nejméně dvě vozidla ohrozil na rozestavěném kruhovém objezdu, když odbočil opět v protisměrném pruhu.

Takto zjištěný skutkový stav, který vyplynul z provedených důkazů, kdy obviněný úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti, těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, byl rovněž podřazen pod správnou právní kvalifikaci, kdy se obviněný dopustil zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

Pokud se obviněný domnívá, že jízda popsaná shora uvedeným způsobem nemohla naplnit citovaný trestný čin, pak se jedná pouze o jeho subjektivní a účelové tvrzení, které nemá podklad v provedeném dokazování.

Čtěte také: Mezinárodní Znak Ochrany Přírody: Co to je?

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1049/2020, ze dne 17. 12. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že o zločin obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku jde zpravidla za situace, kdy pachatel řídí vozidlo vysoce riskantním a hazardním způsobem, který se vyznačuje hrubým nerespektováním dopravních předpisů (včetně výrazného překročení dovolené rychlosti) a který již nabyl prvků živelnosti, přičemž pachatel protiprávním činem ohrozí další účastníky silničního provozu na jejich životě nebo zdraví (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 6 Tdo 468/2016, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 598/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn.

Lze konstatovat, že obecné nebezpečí představuje takový stav, při němž nastává větší či menší pravděpodobnost vzniku vážné poruchy, která pro svou povahu, rozsah a intenzitu znamená nebezpečí smrti nebo jiné těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku.

Obecné nebezpečí vzniká, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen za splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob.

Pro stav obecného nebezpečí - i když k porušení nemusí vůbec dojít - je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykající se vlivu pachatele i ohrožených osob (srov. č. I/1966, č. 12/1988 Sb. rozh. tr.). Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, je nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména účinností prostředků, které pachatel použil (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2770 s.).

Za vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků trestného činu obecného ohrožení se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Otázka, zda byl v konkrétním případě ohrožen větší počet osob na životě nebo zdraví, bude záviset na různých okolnostech, zejména povaze místa, kde k ohrožení došlo, a způsobu, jakým k němu došlo (srov. č. 39/1982 Sb. rozh.

Zcela irelevantní je pak námitka obviněného, že dokazováním nebylo určeno, které konkrétní osoby byly jeho jednáním ohroženy. Jak již bylo uvedeno výše, není nutné, aby ohrožené osoby byly individuálně určené.

Ze skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu jednoznačně vyplývá, že nebezpečnou jízdou obviněného byl ohrožen jednak větší počet lidí cestujících v tramvaji, jednak byli ohroženi ostatní účastníci silničního provozu. Lze tedy uzavřít, že obviněný svým způsobem jízdy vydal bezprostředně větší počet lidí v nebezpečí smrti nebo jiné těžké újmy na zdraví. Navíc nepochybně obviněný ohrozil i své spolujezdce, když ve vozidle s ním jely další čtyři osoby.

Sluší se poznamenat, že zákonný znak trestného činu obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví“, lze naplnit nejen tím, že větší počet osob (nejméně sedm - viz č. 39/1982 Sb. rozh. tr.) je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy, jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým nedělitelným jednáním pachatele.

Taková situace může spočívat právě v tom, že pachatel jako řidič osobního motorového vozidla během pronásledování policejními vozidly jede v centru města extrémně nepřiměřenou vysokou rychlostí, touto rychlostí projede na červenou světelnou křižovatku, nerespektuje chodce na přechodech, předjíždí vozidla z různých stran, a to i v odstavném pruhu, přičemž v souhrnu těchto okolností vytvoří stav živelnosti a záměrně jej udržuje (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn.

Pochybnosti nevznikají ani o existenci subjektivní stránky posuzovaného trestného činu. Konstantní judikatura vykládá pojem obecného nebezpečí též jako jízdu ve vysokých rychlostech, ať již přímo ve městě nebo i mimo ně, i za běžného provozu, což navozuje situaci, která se svou povahou, rozsahem a intenzitou rovná nebezpečí požáru, povodně, výbuchu, apod., tedy že při ní hrozí bezprostředně lidem nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví.

Toho si obviněný vzhledem ke všem okolnostem jeho jízdy musel být vědom, přesto však na to nebral žádný ohled a jediným jeho cílem bylo ujet zasahující policejní hlídce. Není přitom pochyb o tom, že pokud se pachatel rozhodne ujet pronásledující policejní hlídce, aby se tak vyhnul silniční kontrole, rozhodne se zcela vědomě a úmyslně porušovat pravidla silničního provozu, jejichž účelem je zabránit právě tomu, aby v silničním provozu docházelo k nebezpečným situacím ohrožujícím zdraví nebo životy jiných účastníků silničního provozu i dalších lidí, nebo majetek osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 598/2016).

Svým jednáním tak naplnil rovněž subjektivní stránku přisouzeného trestného činu, a to nejméně ve formě úmyslu nepřímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr.

Za nástroj trestné činnosti ve smyslu § 135a tr. zákoníku lze považovat i vozidlo, jež pachatel užil k dopravení se na místo činu nebo k následnému odvozu odcizených věcí, a proto je možné rozhodnout o jeho propadnutí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp.

Je-li dán některý z důvodů nutné obhajoby podle § 36a odst. 2 písm. a) až d) tr. ř., musí mít obviněný obhájce již od počátku řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, pokud se ho podle § 36b odst. 1 tr. ř. nevzdal.

Podmínkou uložení ochranného léčení podle § 99 tr. zákoníku není zahájení ani následné vedení trestního stíhání, proto ho lze uložit i po rozhodnutí státního zástupce o jeho přerušení podle § 173 odst. 1 tr. ř., třebaže takový postup bude spíše výjimečný.

Rozsudek, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu (§ 314r odst. 4 tr. ř.), může státní zástupce napadnout podle § 245 odst. 1 tr. ř. odvoláním jen tehdy, je-li v rozporu se sjednanou dohodou.

Trestný čin obecného ohrožení podle § 179 odst. 1, odst. písm. a) tr. zák. trestnému činu vraždy podle § 219 tr. zák. totiž zájem na ochraně života a zdraví lidí.

Byl to právě Městský soud v Praze jako soud odvolací, který přišel před řadou let s konstrukcí shora uvedenou v právní větě. Je třeba si uvědomit, že takové auto řítící se zalidněnými ulicemi nepřiměřenou rychlostí, často v protisměru, bez respektování základních silničních pravidel, je cosi jako povodeň.

Pro ilustraci poukazuje na významné publikované usnesení 4 Tdo 1094/2013, jímž Nejvyšší soud judikoval, že zákonný znak trestného činu obecného ohrožení podle § 272 TrZ spočívající v tom, že pachatel „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví“, lze naplnit nejen tím, že větší počet osob (nejméně sedmi) je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým jednáním pachatele.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 19 T 141/2011 byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 13. 7. 2011 v době od 6:30 hod. do 6:50 hod. v P., ul. L. jako řidič osobního motorového vozidla zn. Renault Megane, při jízdě úmyslně nerespektoval pokynů hlídky Policie ČR k zastavení vozidla a začal rychlou, agresivní a bezohlednou jízdou hlídce Policie ČR ujíždět, přičemž vozidlo Policie ČR jej neustále pronásledovalo za současného dávání světelného znamení „Stůj“ a za soustavného použití výstražného zvukového a světelného znamení, obviněný pokyny k zastavení nerespektoval, zvýšil rychlost vozidla a pokračoval centrem hl. m. Prahy ulicemi M., L., R., J. m., V B., K., P., T., dále směrem do tunelu M., tunelu Z. a dále přes ulice D., S. směrem na P. o. v ujíždění nepřiměřenou rychlostí, která v centru města dosahovala rychlosti až 80 km v hodině a nejméně pět křižovatek projížděl světelnou signalizací na červený signál „stůj“, nebezpečně kličkoval mezi vozidly, na pražském okruhu pokračoval v jízdě nepřiměřenou rychlostí, která dosahovala rychlosti až 170 km v hodině, nebezpečně kličkoval mezi vozidly a po předjetí ostatní vozidla „vybržďoval“ a snažil se tak způsobit za sebou řetězovou nehodu, aby zabránil pronásledování a dále způsobil dopravní nehodu s osobním automobilem tovární značky Škoda Fabia, na ul. S. v P., poškodil závoru na technickém vjezdu pro služební vozidla na P. o., čímž způsobil škodu 10.927,- Kč Ředitelství silnic a dálnic ČR, přičemž hlídky Policie ČR se jej snažily zastavit a pronásledovaly jej z ulice L., P. až k L. tunelu na P. o. v P., kde byl zadržen, kdy před svým zadržením ještě naboural služební motorové vozidlo Policie České republiky tov. zn.

Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s pojímáním interpretace právního posouzení předmětného skutku ze strany odvolacího soudu a označuje je za nesprávné. Poukázal na charakter nebezpečné jízdy obviněného, pro kterou byla příznačná zjevná bezohlednost, záměrné navození řady velmi nebezpečných situací, jakož i nepokrytě agresivní ataky v podobě tzv. „vybržďování“ policejních vozidel, která obviněného pronásledovala, resp.

Dovolatel uzavírá, že soud druhého stupně svým rozhodnutím o odvolání státní zástupkyně zamítl důvodně uplatněný řádný opravný prostředek proti vadnému rozhodnutí soudu prvního stupně, které ovšem pramenilo z předcházejícího nesprávného právního názoru odvolacího soudu, jímž byl soud prvního stupně vázán.

Vzhledem ke skutečnosti, že trestní právo je založeno na principu subjektivní odpovědnosti, je pro spáchání trestného činu vyžadováno zavinění. Formy zavinění se dělí na úmyslné a nedbalostní. Ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku ke spáchání trestného činu primárně vyžaduje úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

Pokud se nejedná o fatální následky, soudy se často přiklánějí k alternativním výchovným trestům spočívajícím v peněžitém trestu, trestu obecně prospěšných prací, podmíněném odnětí svobody a zákazu činnosti, zpravidla v zákazu řízení všech motorových vozidel. V případě fatálních následků jsou však naopak poměrně často ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, neboť smrt člověka je tím nejzávažnějším, co mohou pachatelé způsobit.

S problematikou trestněprávní odpovědnosti v silniční dopravě úzce souvisí tzv. porušení důležité povinnosti. Jedná se o porušení důležité povinnosti uložené pachateli, nejčastěji řidiči, podle zákona. Účastníci silničního provozu mají práva a povinnosti upravené speciálními právními předpisy, přičemž nejvýznamnějším je v tomto ohledu zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Nicméně u trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti je porušení důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona vyžadováno již v základní skutkové podstatě. U každého jednotlivého jednání je nezbytné porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona individuálně zjišťovat, posuzovat a hodnotit.

V provozu na pozemních komunikacích mnohdy dochází k souběhu porušení dvou i více důležitých povinností, přičemž lze zmínit například řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky spojené s řízením bez řidičského oprávnění a s jízdou nepřiměřenou rychlostí.

Provoz na pozemních komunikacích upravuje celá řada právních norem, jejichž znalost a dodržování se od účastníků silničního provozu očekává a vyžaduje. Princip omezené důvěry spočívá v tom, že se řidič, ale i další účastník silniční dopravy může spoléhat, že pravidla stanovená těmito normami nebude dodržovat pouze on, ale všichni ostatní účastníci silničního provozu.

V článku byla popsána trestněprávní odpovědnost osob při porušení právních předpisů v provozu na pozemních komunikacích, dále byly nastíněny formy zavinění trestných činů v silniční dopravě, vymezeno porušení důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona a charakterizován princip omezené důvěry v dopravě.

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, 90, 95 a 96 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 a 5 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 47, 48, 49 a 50 Listiny základních práv a svobod Evropské unie a čl. 2.

Nejvyšší soud v napadeném usnesení přiznal důvodnost stěžovatelově námitce týkající se porušení zákazu reformationis in peius, když konstatoval, že stěžovateli měl být souhrnný trest ukládán podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku (nikoli tedy podle § 353 odst. 2 trestního zákoníku).

Ústavní soud považuje popsaný postup Nejvyššího soudu za ústavně souladný. Souhrnný trest byl stěžovateli sice chybně uložen podle § 353 odst. 2 trestního zákoníku, avšak ve výměře odpovídající polovině trestní sazby stanovené za trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, podle něhož měl být správně ukládán.

Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani námitku, že k porušení zákazu reformationis in peius došlo tím, že jej soud prvního stupně uznal vinným i pro trestné činy nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku.

Stěžovatelovo tvrzení, že neměl být v posuzované věci uznán vinným z přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, neboť dané jednání představovalo pouze dílčí útok pokračujícího trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem okresního soudu sp. zn. 3 T 164/2018 ze dne 17. prosince 2019, spolehlivě vyvrátil Nejvyšší soud na straně 24 napadeného usnesení.

S námitkou údajné nepřípustnosti trestního stíhání a porušení zásady ne bis in idem se Nejvyšší soud podrobně vypořádal již ve svém předchozím usnesení sp. zn. 4 Tdo 9/2020 ze dne 30. dubna 2020 (viz body 48 až 74), na které v napadeném usnesení odkázal.

Ústavní soud konstatuje, že uvedená argumentace Nejvyššího soudu nevybočila z ústavněprávních dimenzí, a jelikož stěžovatel v ústavní stížnosti nenabízí žádné nové námitky, které by ji zpochybňovaly, také Ústavní soud se spokojí s tím, že na ni v podrobnostech odkazuje. V tomtéž usnesení Nejvyšší soud rovněž odůvodnil přípustnost jednočinného souběhu trestných činů nebezpečného vyhrožování podle § 353 trestního zákoníku a nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního ...

tags: #zákonný #znak #trestného #činu #obecného #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný rozvoj podnikání
• Czech Ecological Tax: An Overview
• Životní prostředí
• Amazonský prales a jeho budoucnost
• Více o Ekologickém Přírodovědném Slovníku