IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) byla založena v roce 1948 a je jednou z nejsilnějších a nejvýznamnějších mezinárodních organizací zabývající se ochranou přírody a přírodních zdrojů v globálním měřítku. Sídlo svazu se nachází ve městě Gland nedaleko Ženevy ve Švýcarsku.
Hlavními zájmovými okruhy IUCN jsou biodiverzita, klimatická změna, udržitelná energie, lidský blahobyt a zelená ekonomika. IUCN má právo vyjadřovat se k jakýmkoli otázkám, týkajícím se ochrany přírody a biodiverzity členských států. Doporučení organizace jsou vysoce odborné, nezávislé a apolitické.
IUCN dnes má členské organizace ve více než 170 zemích světa. Členem IUCN je 92 států, 105 mezinárodních nevládních organizací a přes 1 100 národních nevládních organizací. IUCN sdružuje kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa. Mezi velmi známé výstupy činnosti IUCN patří např. Červené knihy ohrožené fauny a flory světa.
Někdejší Československo se sice aktivně podílelo na přípravě založení IUCN v letech 1946 - 1947, na samotné zakládací konferenci v r. 1948 však přítomno nebylo. V roce 1958 se jako první československou členskou organizací IUCN stal Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, později se zapojily Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody a správy národních parků Tatranského a Krkonošského.
Čeští a slovenští odborníci byli zváni k práci v odborných komisích a v letech 1984 - 2001 pracovali zástupci České republiky nepřetržitě v nejvyšším voleném orgánu - Radě IUCN, dva z nich po dvě funkční období ve funkci viceprezidenta IUCN. V Praze byl až do konce roku 2001 vydáván bulletin Newsletter IUCN pro Evropu. Jeho další vydávání bylo přesunuto do Bruselu z organizačních důvodů a v současné době v původní podobě neexistuje.
Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol
Postupně se řádnými nebo přidruženými členy IUCN staly ještě AOPK ČR, MŽP, STUŽ, Hnutí Brontosaurus, ČSOP a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Některé z nich své členství po určité době ukončily (STUŽ, Hnutí Brontosaurus).
Dne 16. února 2000 schválila vláda ČR svým usnesením č. 190 státní členství ČR v IUCN. Garancí státního členství bylo pověřeno Ministerstvo životního prostředí. V praxi to znamená zajistit plnění závazků vyplývajících z členství, tj. podpora cílů, aktivit a řízení IUCN, zajišťování požadovaných informací týkajících se aktivit IUCN.
Panda velká se stala symbolem ochrany přírody a jedním z nejpopulárnějších savců. Světový fond na ochranu přírody (World Wildlife Fund) má ve svém logu pandu velkou již od roku 1961. V očích veřejnosti je vesměs vnímána jako druh ohrožený vyhubením, jehož rozmnožení v lidské péči patří k mimořádným chovatelským úspěchům.
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) dnes obývá pouze jižní část střední Číny, kde se vyskytuje v šesti izolovaných horských oblastech (Min-šan, Čchin-ling, Čchiung-laj, Liang-šan, Dasiang-ling a Siao-siang-ling) v provinciích Kan-su, Šan-si a zejména S-čchuan (Sečuán), kde žije kolem 75 % populace. Rozloha areálu rozšíření dnes dosahuje asi 30 000 km2, mezi 102-108,3° východní délky a 28,2-34,1° severní šířky.
Pro zjištění početnosti zbývající populace byly v polovině 70. a 80. let 20. století a v letech 2000-2002 provedeny tři rozsáhlé terénní průzkumy. Výsledky aktuálních průzkumů v letech 2000-2002, koordinované čínskou Státní správou lesů a nevládní organizací Světový fond na ochranu přírody (WWF International), dospěly k celkové početnosti populace kolem 1 600 jedinců. To je o 40 % více, než uvádějí předchozí odhady. Avšak podle genetických analýz by mohla početnost pandy velké dosahovat i 2 000-3 000 jedinců.
Čtěte také: Vývoj klimatických dohod
Vzhledem k rozpadu areálu rozšíření čítá dnes řada přežívajících subpopulací pandy velké méně než 50 jedinců. Některé nové, byť podle řady odborníků kontroverzní výzkumy navíc naznačují, že v oblasti Čchin-ling (provincie Šan-si) se vyskytuje geneticky izolovaná populace natolik odlišná od ostatních, že je dnes považována za samostatný poddruh A. m. qinlingensis. Její zbarvení není kontrastně černobílé, ale spíše tmavě a světle hnědé.
Panda velká obývá horské lesy mírného pásu s hustými porosty bambusu (Bambuseae) v nadmořské výšce 1 200-4 100 m (většinou 1 500-3 000 m). Preference stanovišť závisí na druhu a množství bambusu, stromovém zápoji, který ovlivňuje jeho růst, a na svažitosti terénu: černobílé šelmy jednoznačně upřednostňují dlouhověké porosty.
Více než polovinu dne včetně noci tráví konzumací bambusu, který tvoří až 99 % potravy a kterého spotřebují za 24 hodin asi 9-14 kg. Pandy velké jsou s výjimkou období rozmnožování a výchovy mláďat obvykle samotářská zvířata. Během období rozmnožování v březnu až květnu se mohou samice pářit s několika samci. Mláďata se rodí v období srpna až září, často v jeskynních doupatech či v dutinách stromů. Matka zpravidla odchová pouze jediné mládě.
Největší hrozbu pro pandu velkou představuje poškozování a úbytek biotopů, které vedou k fragmentaci populace. K ní dochází na dvou úrovních, a to v rámci celkového geografického areálu rozšíření, který je v současnosti v důsledku zemědělství rozdělen na šest izolovaných oblastí, a na jednotlivých lokalitách, ve kterých jsou zbytky bambusových lesů rozdrobeny a odděleny plochami vykácené a obdělávané půdy či lesů bez bambusového podrostu.
Další hrozbou pro pandy zůstává jejich potravní závislost na bambusu. Bambus je charakteristický periodickým a synchronním (proto velkoplošným) kvetením, po kterém následuje odumírání celých porostů (v intervalech 15-120 let, s průměrem 50 let).
Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den
Vedle degradace biotopů lidskou činností jsou původní zbytky areálu výskytu i populací pandy velké ohroženy neperiodickými přírodními katastrofami. K těm nejvýraznějším patří zemětřesení, neboť poslední refugia pand se nacházejí právě na tektonicky dosti nestabilním východním okraji Tibetské plošiny.
Panda velká je na červeném seznamu IUCN vedena v kategorii ohrožený druh (EN - endangered), podle čínského zákona na ochranu přírody z roku 1988 je pak zařazena do kategorie I (maximální stupeň ochrany) a v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) figuruje rovněž v příloze I, tedy mezi nejpřísněji chráněnými druhy.
Tabulka: Kategorie ohrožení pandy velké
| Organizace/Zákon | Kategorie Ohrožení |
|---|---|
| IUCN | Ohrožený druh (EN - Endangered) |
| Čínský zákon na ochranu přírody (1988) | Kategorie I (Maximální stupeň ochrany) |
| CITES | Příloha I (Nejpřísněji chráněné druhy) |
Po omezení pytláctví se stala hlavním bodem ochrany obnova pandích biotopů. První lesní rezervace na ochranu pand byly založeny v roce 1963 a postupně přibývaly další. Dnes je panda velká chráněna ve více jak 60 rezervacích (spravovaných federální vládou nebo provinčními úřady), které pokrývají přes 70 % areálu rozšíření. Ochranářskou prioritou je nyní zajistit mezi jednotlivými rezervacemi dostatečný počet migračních koridorů.
V dnešní moderní době můžete při nákupu zboží narazit na nepřeberné množství značek, symbolů nebo označení, až je pro laika velmi těžké se v tom vyznat. Proto existují ekologické symboly, které slouží k lepší orientaci zákazníka.
Ekoznačka, neboli ekologické značení, je symbol, který byl vyvinut pro lepší orientaci zákazníka. Slouží k označení produktů, které jsou ohleduplnější k životnímu prostředí. Certifikovány mohou být pouze ty výrobky, které splní stanovená kritéria a jsou tak šetrná k životnímu prostředí v průběhu celého svého životního cyklu (od výroby až po likvidaci). Právě tato garance od nezávislé strany umožňuje daný symbol nebo značku uvést jako ekoznačku.
V České republice máme oficiálně pouze dva typy ekoznaček - Ekologicky šetrný výrobek a Produkt ekologického zemědělství. Oba jsou schválené Ministerstvem životního prostředí. To ale neznamená, že se nemůžete setkat s jinými značkami, které jsou globálně uznávány.
tags: #mezinárodní #znak #ochrany #přírody #význam