Zalesňování z hlediska ochrany přírody

22.12.2025

Každý majitel zalesňovaného zemědělského pozemku si musí uvědomit, že převod zemědělské půdy na lesní je zásah do krajiny, ke kterému je nutno přistupovat velmi citlivě, neboť jde o ekologicky významnou, odpovědnou, zavazující a zároveň nákladnou, byť dotovanou činnost.

Jde o dlouhodobý proces a případné vrácení zalesnění zpět pro účely zemědělství je velmi složité a nákladné.

V praxi se navíc bohužel ukazuje, že se v přístupu k zalesnění nelesních půd stále nedaří prosadit ekologický význam, který by měl být na prvním místě, zvláště když je tato činnost dotována.

Souhrn poznatků ze současné praxe zalesňování nelesních půd

Lesní typ

Jakékoli jiné stanovení lesního typu (LT) než posvěcením typologem příslušné pobočky ÚHÚL je chybné.

Výhradně ÚHÚL je pověřen jednotnou údržbou typologického systému, LT pozemku se musí dostat do aktuální jednotné digitální typologické mapy a postupně časem do katastru (postupné vkládání SLT do KN), což lze zase jedině přes typologa ÚHÚL.

Čtěte také: Příroda krasových oblastí

Nelesní půdy vyžadují větší erudici pro stanovení LT než lesní pozemky, dokonce mívají jiný charakter než sousední porosty.

Dřevinná skladba

Nepoučitelnost člověka u záležitostí přesahujících jeho věk a jeho necitlivost k přírodě je známa.

Totéž platí i u zalesňování nelesních půd.

Je úspěchem (bez ohledu, jaký asi byl zalesňovací projekt) najít zalesněnou zemědělskou plochu, kde smrk (SM) či borovice (BO) nečiní téměř 90 % a okraje nejsou zpevněny MD.

Zpravidla takto zalesněná plocha navazuje na obdobný porost čistého SM.

Čtěte také: Správné topení v krbu

Zkušenosti s porosty první generace lesa (jsou též shrnuty v OPRL) na bývalých nelesních pozemcích odsunutých Němců v příhraničí jasně potvrzují dávno vysledovaný fakt, že na bývalých nelesních půdách SM totálně trpí hnilobami a nic na tom nemění ani skutečnost, že tyto porosty byly zároveň loupány jelení zvěří (v současnosti jsou cca 50leté).

Bezútěšnost těchto rozsáhlých SM porostů podtrhuje kromě mnohého i fakt, že místa, která byla ponechána sukcesi, jsou nejen ekologicky nesrovnatelně cennější, ale i produkčně na tom nakonec nejsou o mnoho hůř.

V některých PLO (23, 24, 25, 26...) dosahují porosty SM první generace 18 % plochy oblasti; jsou téměř bezcenné a předčasně se obnovují.

Nejlépe dopadají porosty klenu (KL), dubu (DB), lípy (LP), olše (OL) a jasanu (JS).

Další nejoblíbenější hospodářská dřevina BO na nelesních půdách bývá výrazně sukatější a také více trpí hnilobami.

Čtěte také: Soutěž BiO pro studenty

O nevhodnosti použití jehličnanů k zalesňování zemědělských půd ukazují i hojně zakládané ekologicky bezcenné, ruderalizované SM a BO myslivecké remízky.

Sukcese

Ukazuje se, že v daleko větší míře lze využít při zalesňování nelesních půd více či méně řízené a levné sukcese.

Například i porost břízy (BR) v komplexu SM porostů je ekologický přínos a BR jde občas dobře na odbyt.

Navíc se často, a to i u velmi mladého BR nárostu objevuje pod porostem nálet buku (BK), SM a ostatních cenných dřevin.

Dokonce na volnou plochu některých chudých luk je schopen se šířit i BK (Trutnovsko - Hrádeček, obr. 1).

Totéž platí u KL, JV, JS, DB, HB.

Limitující je zase jen ochrana proti zvěři.

Vyžaduje to jen větší vnímavost k přírodě, trpělivost a administrativní problém s tím, že sukcese se nevede jako zalesnění.

Ochrana přírody

I v této problematice jsou otázky ochrany druhu či biotopu brány lesnickým provozem jen jako nutné zlo.

Neodbornost na obou stranách je vůbec největším problémem pro ekologicky, odborně a i ekonomicky vyváženou problematiku zalesňování nelesních půd.

Rozdíly mezi zalesněnými pozemky a zařazením do lesních pozemků

To, že existuje hodně zalesněných pozemků, které nejsou v katastru nemovitostí (KN) zapsány jako pozemky k plnění funkcí lesa (PUPFL) vcelku nikoho nepřekvapí, že jsou však rozdíly i mezi rozhodnutími o prohlášení pozemku za PUPFL a skutečným druhem pozemku v digitálním katastru i po čtyřech letech, svědčí o často neodpovědném přístupu k této krajinotvorně významné problematice ze strany vlastníků i některých úřadů.

Rámcový výběr nelesních pozemků k zalesňování

Jako rámcová zásada pro volbu pozemků k zalesnění z hlediska legislativní a majetkové průchodnosti platí, že za nově navrhované lesní prvky volíme z více variant přednostně tyto:

pozemky vhodné pro prvky ÚSES;
místa s pokročilou sukcesí a místa zpustlá a neplodná a těžko využitelná;
plochy poblíž katastrální a majetkové hranice;
půdy horších bonit.

Především je třeba tedy brát v úvahu při výběru ploch místní generel či projekt ÚSES: rozmístění biocenter (funkčních či nefunkčních a navržených) a vedení biokoridorů.

Zalesňování nelesních pozemků dále bude časté v rámci krajinotvorných programů (zvláště revitalizace říčních systémů):

různou měrou devastované pozemky, u nichž je zalesnění jediný způsob, jak co nejrychleji stabilizovat danou lokalitu (jde o povrchové doly, pískovny, lomy, navážky, haldy, výsypky a plochy ohrožené erozí);
pozemky s různým stupněm sukcese, u nichž je tvorba lesa z hlediska ekologického nebo ekonomického žádoucí;
pozemky, u nichž jde o legalizaci stávajícího stavu;
doplňování břehových porostů.

Vhodně založené porosty plní mnoho funkcí.

Mohou se stát významným krajinotvorným prvkem, ať již vhodnou arondací lesů, nebo vytvořením ostrovů vysoké zeleně v rozsáhlých bezlesých celcích.

Lze je založit a využít jako remízky i útočiště pro zvěř, ale i rostlin v kulturní krajině.

Počítá se zejména s tím, že ze zemědělského využívání budou vyřazeny půdy ohrožené erozí, jejichž zalesněním může dojít k významnému omezení devastace krajiny.

Na současném zemědělském půdním fondu (ZPF), na kterém byla jednostranně uplatňována intenzifikace zemědělské výroby, dochází k zvýšenému rozvoji erozivních procesů v půdě (téměř 40 % zemědělských půd u nás je ohroženo erozí).

Tomuto nepříznivému vlivu lze čelit i zalesněním pozemků ohrožených erozí, založením vsakovacích pásů především na svazích nebo větrolamů v rovinných otevřených polohách.

Diferenciace způsobů zalesňování

Devastované pozemky vyžadující vegetační stabilizaci

Rámce opatření a jejich postup (SMEJKAL 1999):

Stabilizujeme v nezbytném rozsahu terén ohrožený erozí mechanickými zásahy (terasy, oplůtky, v extrémním případě i rovnanina z neopracovaných kamenů).
Na stabilizovaná nebo méně exponovaná místa vysazujeme nebo vyséváme dřeviny.
V nestabilizovaných místech začneme s obnovou na úpatích svahů a během času postupujeme odspodu nahoru.
Na místech ohrožených suchem (kamenolomy, výsypky z nezvětralé hlušiny) používáme obalovanou sadbu.
Zalesňujeme na podzim (září až konec října) nebo časně zjara, aby se co nejlépe využila jarní vláha.

V mnoha případech se po čase dostavuje nálet pionýrských dřevin (BR, osika, jíva, BO, vrby, keře).

V případě nedostatku blízkých zdrojů semene pro nálet na plochu je vhodné provádět v nezabuřeněných místech výsev BR na sníh.

V odrůstajících porostech provádíme zásahy zaměřené na zdravotní výběr a na prořezávání přehoustlých částí, které by při přeštíhlení stromků ohrožoval mokrý sníh.
V dospělých porostech pionýrských dřevin ve věku, kdy se začínají spontánně prosvětlovat, provádíme skupinové, popř. pruhové podsadby (BK, SM, JD, LP, JV, HB) nebo cílové dřeviny zavádíme na maloplošných holosečných obnovních prvcích (DB, BO, OL, JS).

Protože se porosty uvedených pionýrských dřevin (kromě BO) nedožívají věku obvyklého u ostatních dřevin, doporučuje se započít s těmito zásahy zhruba u BR, OS a OL v 60-70 letech, u vrb v 30-50 letech (podle druhu a podmínek).

Postupnou přeměnou se dosáhne žádoucí cílové skladby s velkou věkovou, a tím i prostorovou rozrůzněností porostů.

V porostech ostatních dřevin provádíme standardní výchovné zásahy, směřující ke zvyšování stability a trvalosti porostů.

Nevyužívané pozemky s různými sukcesními stadii

Nálet stromů a keřů na zarostlých pozemcích je vhodné ponechávat i v případě převodu na lesní pozemky.

Nejen v krajinách s intenzivním zemědělstvím by bylo neuvážené sukcesní stadia paušálně “přezalesňovat”, když jiných pozemků k zalesnění je dost a likvidace náletu vyžaduje vysoké náklady.

Uvedené plochy jsou vhodné jako biotop celé řady živočišných druhů, které neobstojí ani v lese, ani na poli.

Spontánní sukcesní stadia je třeba stabilizovat, protože jsou pro zemědělskou krajinu vzácnější a cennější než les.

Případné jejich “přezalesnění” však především záleží na stanovištní a funkční lokalizaci v kontextu s charakterem a posláním okolní krajiny (ostatně nově zakládaný lesní porost je podstatně nákladnější).

Součástí následné péče by mohlo být doplňování a podpora stanovištně i ekonomicky vhodných dřevin (viz předchozí odstavec), případně i keřů a ohrožených stromů, i ovocných (tab. 2).

Problematika sukcese je v našem praktickém lesnictví dost opomíjená a stojí za podrobnější popsání.

Ostatní zalesnitelné nelesní pozemky

Jsou to většinou plochy opuštěné orné půdy, louky, pastviny, popř. i po delší dobu zemědělsky nevyužívané silně kamenité půdy, mokřady, břehy vodotečí apod.

Jejich těžiště bude pravděpodobně ve výškách od 500 do 900 m n. m.

Převládají zde půdy sušší s půdním profilem ovlivněným předcházející hospodářskou činností, zejména orbou a sklizní trávy.

tags: #zalesňování #z #hlediska #ochrany #přírody