Zásady ochrany přírody krasu v České republice

Stráž přírody je tradiční součástí státní ochrany přírody. Výstižně se říká, že stráž přírody je prodlouženou rukou i očima orgánu ochrany přírody. Strážce přírody i zpravodaj jsou úřední osobou, a to bez ohledu na to, zda jsou zaměstnancem příslušného úřadu, nebo jen dobrovolným spolupracovníkem.

Územní působnost stráže přírody není omezená na chráněná území, strážci přírody a zpravodajové pod krajskými úřady mají kompetence například k druhové ochraně i mimo chráněná území. Jedinými plochami, kde stráž přírody nemůže být ustanovena, jsou vojenské újezdy. Mírumilovný výkon stráže přírody se v ČR velmi liší od obrazu wildlife rangerů, kteří svádějí ozbrojené boje s pytláky slonů či nosorožců v Africe či jihovýchodní Asii.

Panuje většinová shoda na tom, že hlavní obecné cíle stráže přírody jsou dva:

1. Ochránit přírodní jevy a hodnoty před přímým záporným vlivem lidí
2. Pomoci veřejnosti k poznání přírody, aniž by tím příroda nadměrně trpěla.

Z toho je zřejmé, že snahou stráže přírody (a celé ochrany přírody) nemůže být prosté bránění přístupu veřejnosti do přírody a interakci s ní. I když je stráž přírody legislativně postavená na jednorázových aktech, její účinnost spočívá v jejich dlouhodobém efektu.

Základ stráže přírody, aniž by přitom použil tento výraz, položil už zákon č. 40/1956 Sb. Ten v § 14 zavedl pozice dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody, a to ve funkci okresních konservátorů a také zpravodajů jako jejich místních spolupracovníků. To ještě spadala ochrana přírody pod Ministerstvo školství a kultury, což nám připomínají i některé stále platné vyhlašovací předpisy chráněných území.

Čtěte také: Více o ekologické logistice

Zákon č. 114/1992 Sb. tento model přejal prakticky beze změn, jen agendu zařadil pod nové Ministerstvo životního prostředí (dále jen „MŽP“), zavedl pojem „stráž přírody“ a formulací „Okresní úřady a správy ustanovují stráž přírody zejména z řad dobrovolných pracovníků“ umožnil i profesionální výkon stráže přírody. S koncem roku 2002 přešli okresní strážci přírody a zpravodajové pod krajské úřady, a to často aniž by si to příslušný krajský úřad vůbec uvědomil.

Organizace stráže přírody

Úkoly v organizaci stráže přírody uvádí organizační opatření ředitele č. 67. Vrcholná organizace a metodické vedení jsou zakotvené na ústředí, za organizaci a výkon stráže přírody v terénu pak zodpovídají ředitelé regionálních pracovišť. Základní návody a postupy používané ve stráži přírody popisují Metodické listy AOPK ČR č.

Na ústředí je jeden koordinátor, u něhož činí stráž přírody jen část pracovní náplně. Kromě metodického vedení zajišťuje výrobu a distribuci odznaků, průkazů a nášivek na regionální pracoviště. V závislosti na finančních možnostech AOPK ČR také plánuje, pořizuje a distribuuje oděvy, další vybavení nebo organizuje vzdělávání.

Zpravidla jednou ročně pořádá odborné setkání regionálních koordinátorů stráže přírody, kam jsou zvaní i zástupci MŽP a koordinátoři správ NP a krajských úřadů a kde se diskutuje a slaďuje metodický přístup. Na regionálních pracovištích (dále též jen „RP“) se stráži přírody věnuje jeden či více regionálních koordinátorů (např. na RP Střední Čechy je jeden koordinátor pro CHKO Blaník, Brdy, Český kras a Křivoklátsko i příslušné NPR a NPP, zatímco na RP Jižní Morava jsou samostatní koordinátoři pro CHKO Moravský kras a Pálava).

V dřívějších dobách byla funkce zpravodaje využívaná povinně pro nové zájemce, aby nejprve zpravidla po dobu dvou let prokázali hloubku svého zájmu a nabrali dostatek zkušeností pro efektivní komunikaci s veřejností včetně ukládání pokut. Povinnost už dnes neplatí, a tak některá pracoviště kvůli usnadnění administrativy ustanovují zájemce, kteří úspěšně splnili všechny zákonné požadavky, rovnou do funkce strážce přírody.

Čtěte také: Výchova v přírodě: aktuální zásady

Z praktických důvodů vznikla funkce „čekatel“, která je neformálním označením uchazeče od chvíle, kdy projeví zájem o ustanovení, do okamžiku, než je ustanoven strážcem či zpravodajem. V praxi tedy funkce čekatele nahrazuje účel ověření zájmu a kvalit. Funkce zpravodaje však i nadále zůstává vhodná a na některých pracovištích využívaná pro osoby, u kterých přetrvávají pochybnosti o úrovni komunikačních dovedností, nebo pro ty, kdo o výkonné pravomoci strážců nestojí a svůj přínos ochraně přírody vidí spíše v úrovni sběru dat o přírodě.

Požadavkem je, aby pro každé místo v kompetenci AOPK ČR byli ustanoveni aspoň dva strážci přírody. Důvodem je, že strážce přírody může některé případy řešit efektivněji než běžný zaměstnanec.

Zájemci se do stráže přírody hlásí z různých důvodů. Průzkum, který jsme provedli v roce 2017, potvrdil, že ani mezi ustanovenými členy stráže přírody nebývá ochrana přírody hlavním smyslem života. To je samozřejmě zcela v pořádku. Někteří však v anonymním dotazníku přiznali, že hlavní motivací je pro ně možnost pohybu a fotografování i v místech se zákazem vstupu (NPR). Nezřídka se stává, že zájemce není ustanoven, i protože se projeví jeho sklony k povýšenému chování (moci legálně „buzerovat“ ostatní) nebo snaha získat převahu v sousedských sporech týkajících se například vjezdů vozidel nebo péče o zeleň.

U většiny zájemců je naštěstí motivace vhodná - pomoci přírodě a posílit její ochranu. Představa zájemců o tom, jak ve stráži přírody pomohou její ochraně, se liší. Někdo upřednostňuje komunikaci s lidmi, jiný sběr dat, další ekologickou výchovu, někoho baví provázet exkurze a dalšího praktická opatření ve skupině stejně smýšlejících lidí.

Smutné je, že představa o tom, jak strážce přírody může efektivně zabránit poškozování přírody, po ustanovení členem stráže přírody často rychle bere za své. Efektivita oprávnění, kterými strážci přírody disponují, je přímo závislá na dovednostech v efektivní komunikaci. Kdo má tyto dovednosti na vysoké úrovni, dokáže dosáhnout změny i jako řadový občan a nepotřebuje k tomu funkci strážce přírody.

Čtěte také: Tipy pro ohleduplný turismus

Naopak zákonná oprávnění jsou dosti „bezzubá“, jejich vymáhání bez přítomnosti policie bývá u přestupců agresivních či neochotných spolupracovat obtížné. Na druhou stranu, konfliktních přestupců není většina, a pokud je strážce komunikačně zdatný nebo aspoň statné postavy, budí zasloužený respekt i se slabšími pravomocemi.

Podle výše zmíněného průzkumu je řada věcí, které členům stráže přírody motivaci oslabují nebo brání vyšší aktivitě. Zejména jde o nedostatek času a také o neznalost, neochotu až aroganci veřejnosti. Na třetím místě je již diskutovaná vymahatelnost zákonů. Méně častěji se objevují obtížná doprava, nedostatečné vybavení a nadměrná byrokracie. Tradičně se objevují stížnosti na absenci uniforem.

Na stráž přírody lze nahlížet jako na bezplatnou pomoc s plněním méně odborných úkolů v terénu. Tento pohled převažuje a posilují ho i opakované požadavky na snižování výdajů na státní zaměstnance, které se v několika vlnách citelně dotkly i ochrany přírody. Současným zaměstnancům zbývá minimum prostoru na práci s veřejností v terénu, pokud nejde o terénní šetření spojené se žádostmi nebo správním řízením.

Kromě těchto přínosů zvažují úřady i náklady - zejména čas, který je nutné věnovat koordinaci činnosti členů stráže přírody, aby jako „neřízené střely“ nepřinášeli více problémů, než je jejich reálný přínos. Stráž přírody musí být vhodným způsobem akceschopná samostatně, aby byla úřadu skutečnou pomocí.

Stráž přírody ale může být viděna i jinou optikou, kdy je nikoli prostředkem, ale objektem práce s veřejností. Kromě jednorázových úkonů a akcí se snaží AOPK ČR zformovat i skupinu příznivců, kteří se opakovaně účastní akcí, šíří pozvánky či se jinak dle svých možností a představ aktivně zapojují do ochrany přírody. Jednou z forem takového zapojení, a nebojme se ji nazvat vrcholnou, může být právě stráž přírody.

Pokud bychom měli laikovi, který o stráži přírody nikdy neslyšel jednoduše vysvětlit její roli, mohli bychom snadno sklouznout k paralele „taková zelená policie“. Jak jsem už ale zmínil v úvodu, represivní činnost stráže přírody nesmí převážit nad výchovnou složkou činnosti. A tím se právě stráž přírody od policie významně odlišuje. Policie ČR se snaží heslem „Pomáhat a chránit“ stavět v očích široké veřejnosti do role, která je a musí zůstat stráži přírody vlastní.

Zatímco ZOPK dává strážcům přírody jasně vyjmenované pravomoci, základní rámec toho, co všechno spadá do oboru činnosti členů stráže přírody, nastiňuje vyhláška č. 395/1992 Sb., v platném znění. Ačkoli by si stráž přírody bezesporu zasloužila podrobnější právní rámec, je pojednaná pouhými šesti odstavci jediného paragrafu (20) vyhlášky. Jakkoli je tento výčet široký, ignoruje i další běžnou součást stráže, kterou je technická péče o návštěvnickou infrastrukturu, potažmo i další managementová opatření.

Možná tak vychází ze situace, kterou jsem poznal např. v KRNAP, kde se terénní personál ochrany přírody (tedy mimo úsek péče o les) dělí na strážce přírody a cestáře. Pokud by úřad měl k dispozici terénní pracovníky pro drobnější technické činnosti, jistě by na to nemusel „plýtvat“ kapacitami kvalifikované stráže přírody.

Představit jmenovitě všechny činnosti stráže přírody by bylo nad možný rozsah tohoto článku. Stejně jako úředníci AOPK ČR musejí svá rozhodnutí správně odůvodnit, musí i stráž přírody vycházet z vyhodnocení, čím určité jednání může přírodě či krajině škodit. V úvahu musejí její členové brát jak porovnání kladných a záporných vlivů daného jednání, tak srovnání s vlivy dalších činností, které se v přírodě odehrávají.

K běžným otázkám tak patří třeba „čemu vadí můj stan s ohýnkem, když o kus dál probíhá lesní těžba a celý povrch je tam úplně přeoraný?“. Vnímání skutečnosti v souvislostech a porozumění potřebám přírody, její ochrany i návštěvníků a dalších uživatelů je tak nezbytným předpokladem efektivní komunikace jako základní dovednosti ve stráži přírody.

Komunikace z různých pohledů je tak obsahem řady školení, která AOPK ČR v posledních letech zajišťuje pro své zaměstnance i dobrovolné členy stráže přírody. Pro stráž přírody jsou velmi přínosné i techniky interpretace. Ta učí, co a jak lidem říkat, abychom dosáhli zamýšleného cíle. Kurzy pro interpretační průvodce absolvovala již řada strážců. Stejně jako interpretace i technika WISDOM pro strážce má původ v USA. Je to vlastně jednoduchý postup, jak v interakci s člověkem nevědomě poškozujícím přírodu dosáhnout žádoucí změny chování. A to nejenom pro daný případ, ale dlouhodobě. Ulehčující přitom je, že WISDOM značí nejenom strážcovskou „moudrost“, ale jsou to také počáteční písmena jednotlivých kroků v postupu interakce s návštěvníkem.

Oprávnění a vybavení stráže přírody

Tato otázka opakovaně vyvstává v souvislosti se zákonnými oprávněními stráže přírody. AOPK ČR zastává názor, že služební zbraň není vhodným vybavením stráže, která je postavená primárně na dobrovolných spolupracovnících. Samozřejmě, pokud má člen stráže přírody vlastní legálně drženou zbraň a umí s ní zacházet, nic mu nebrání v tom, aby ji na svou sebeobranu v krizových situacích měl u sebe i při strážní službě. To se hodí například pro ty dobrovolníky, kteří jsou zaměstnáni u policie. Plýtvat vzácným časem dobrovolníků (často mají pro stráž k dispozici třeba jen 10 dní za rok) na kurzy zacházení se zbraní by bylo neúčelné. A zbraň v rukou nepříliš zkušeného držitele by se snadno mohla obrátit proti němu.

Přestože nedávno získali strážci možnost zastavovat vozidla, přetrvává několik požadavků na rozšíření oprávnění, z nichž některá by byla vhodná i pro zpravodaje. Velmi přínosné by bylo zákonné zakotvení možnosti používat osobní kamery při styku s veřejností - z praxe je ověřen jejich přínos v omezování konfliktního jednání. Pro strážce by byla vhodná i možnost kontrolovat obsah vozidla a zavazadel obdobně, jako tomu je u myslivecké stráže. I stráž přírody bojuje s pytláky a z přírody či naopak do ní veřejnost občas vozí roztodivné věci.

Strážce má sice oprávnění „zadržet“ osobu do příjezdu policie, chybí ale možnost omezení osobní svobody, bez níž není zadržení bez součinnosti přestupce uskutečnitelné. V CHKO je také legislativně nedotažené postihování odhazování odpadků či odpadu - to je řešeno zákonem o odpadech, ke kterému ale stráž přírody nemá žádné pravomoci.

Nejpalčivější potřebou jsou ale pro AOPK ČR profesionální strážci. Dlouhodobě se na ně snažíme získat mzdové prostředky a tabulková místa, zatím marně. Profesionální strážci by přitom mohli být snadno přítomní tam a tehdy, kde a kdy je to potřeba. Měli by také řádově větší prostor se vzdělávat a koordinovat práci dobrovolníků.

Legislativní rámec ochrany přírody a krajiny

Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) je přispět k udržení a k obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. ČIŽP v oblasti ochrany přírody dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny jejich adresáty. Její dozorčí působnost se vztahuje i na orgány státní správy.

Zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody, jejich příčiny a odpovědné osoby a je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin. Za porušení povinností při ochraně přírody je oprávněna ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám.

V obecné rovině se inspekce v rámci svých kompetencí daných zákonem o ochraně přírody a krajiny zaměřuje zejména na ochranu mimolesní zeleně před poškozováním a nepovoleným kácením, ochranu významných krajinných prvků a krajinného rázu. V územní ochraně se kontroluje stav a dodržování základních a speciálních podmínek ochrany zvláště chráněných území, což jsou národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky.

Druhová ochrana podle zákona č. 114/1992 Sb. se týká především zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a jejich biotopů. Zvláštní ustanovení zákona jsou věnována i ochraně památných stromů a evropsky významných lokalit. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je podle § 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu.

Ochrana jeskyní a krasových jevů

Termínem jeskyně jsou obecně označovány podzemní dutiny (kaverny) přírodního charakteru. Oblasti karbonátových hornin postižených krasověním, jsou označována termínem kras, krasová území. Charakteristický je pro ně specifický režim podzemního odvodňování a morfologie, která tento hydrologický vývoj odráží.

V ČR bylo k roku 2009 evidováno 3988 jeskyní, z toho 2366 krasových a 1622 pseudokrasových. Moravský kras o rozloze cca 78 km2 tvoří nemetamorfované vápence středního a svrchního devonu a jako jediný u nás je typologicky označován jako kras úplný (holokras, holokarst), protože jsou v něm vyvinuty v podstatě všechny základní typy krasových jevů.

Vedle jeskyní a jejich systémů protékaných volnými krasovými vodami, jsou zde v reprezentativní formě vyvinuty i povrchové krasové jevy, zejména krasové kaňony (žleby), slepá a poloslepá údolí, ponory a vývěry, závrty a závrtové deprese (uvaly), řícené závrty (propasti), škrapová pole a další. Jeho 1132 evidovaným jeskyním vévodí nejdelší jeskynní soustava ČR tč. cca 35 km dlouhá Amatérská jeskyně (zahrnuje vzájemně propojené jeskynní systémy Stará a Nová Rasovna, Piková dáma, Spirálka, 13C, Stará a Nová Amatérská, Sloupsko-šošůvské, propast Macocha a Punkevní jeskyně), vázaná na podzemní tok Punkvy a jejích zdrojnic.

Pro veřejnost jsou zde zpřístupněny jeskyně Punkevní s propastí Macochou, Kateřinská, Balcarka, Sloupsko-šošůvské a Výpustek. Český kras, i když rozlohou cca 144 km2 větší než Moravský, je vázán na karbonáty svrchního siluru a spodního devonu v jádře Barrandienské staropaleozoické pánve. Pro značný obsah nerozpustných hornin a složitou tektonickou stavbu zde však nevznikly souvislejší hydrologické systémy a tím i rozsáhlejší systémy jeskyn. Evidováno je zde 679 jeskyní, z nichž nejdelší jsou Koněpruské o celkové délce 2050 m a nejhlubší je jeskyně Arnoldka, hluboká 111 m.

Zcela zásadní roli v krasu hraje voda. Vysoká porózita hornin umožňuje vznik soustředěného podzemního odvodňování, což je nejen genetickou podstatou vzniku a vývoje jeskynních systémů, ale předurčuje i všechny návazné „životní funkce“ krasu. Podzemní kolektory, soustřeďující vodu z krasových povrchů mají z velké části charakter volných toků s omezenou filtrací a samočisticí schopností, s většinou menší retenční schopností a tudíž poměrně rychlou reakcí na meteorologické výkyvy.

Výše uvedené charakteristiky krasu a jeskyní jsou důvodem k jejich zákonné ochraně. Základní podmínky pro ochranu a využití jeskyní a krasových jevů stanoví zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny řadou svých nástrojů.

Podle § 10 odst.2 zákona č.114/1992 Sb. je „zakázáno ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav“. Je důležité, že „stejné ochrany jako jeskyně požívají i přírodní jevy na povrchu (například krasové závrty, škrapy, ponory a vývěry krasových vod), které s jeskyněmi souvisejí“(§ 10 odst.

Podle § 61 odst.3 „jeskyně nejsou součástí pozemku a nejsou předmětem vlastnictví“, jsou proto plně v pravomoci státu. Podle § 61 odst. Výjimku ze zákazů v § 10 odst. 2 „může udělit orgán ochrany přírody pouze v případech, kdy je to v zájmu ochrany jeskyně nebo kdy jiný veřejný zájem chráněný tímto nebo jiným zákonem výrazně převažuje nad zájmem na ochraně jeskyní“.

Základní přehled o výskytu jeskyní v ČR vede v rámci Informačního systému ochrany přírody formou elektronické databáze JESO - jednotná evidence speleologických objektů, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR společně se Správou jeskyní ČR, ve spolupráci s Českou speleologickou společností a dalšími odbornými i vědeckými institucemi.

tags: #zasady #ochrany #prirody #kras

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa pro likvidaci odpadu z potravin
• Kontrolka emise svítí? Zjistěte, zda můžete jezdit.
• Informace o dlužném svozu odpadu v Turnově
• Proč se vyhnout spalování odpadu?
• Obnovitelné zdroje v ČR