Zásady přírodě blízkých úprav potoků a bystřin

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Důležité definice:

• Územní systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
• Planě rostoucí rostlina: Jedinec nebo kolonie rostliných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• Volně žijící živočich: Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.
• Biotop: Soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• Evropsky významná lokalita: Lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu a splňující podmínky podle § 45a odst. 1.
• Natura 2000: Celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Ochrana a využívání krajiny

Vymezení systému ekologické stability zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

Čtěte také: Více o ekologické logistice

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záměrné rozšíření nepůvodního druhu do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody; to neplatí pro nepůvodní druhy rostlin, pokud se hospodaří podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo vlastníkem lesa převzaté lesní hospodářské osnovy, pokud jsou vysazovány v zastavěném území obce a při využití vybraných nepůvodních druhů ryb stanovených nařízením vlády vydaným podle zákona o rybářství.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Čtěte také: Výchova v přírodě: aktuální zásady

Opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle odstavce 6 provádí v rámci běžné péče o pozemek jeho nájemce nebo jiný uživatel, uživatel honitby nebo rybářského revíru (dále jen „uživatel pozemku“). Není-li takového uživatele pozemku, odpovídá za provedení opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence podle odstavce 6 vlastník pozemku.

Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice.

Kdo takové ptáky, na něž se vztahuje zákaz, drží, chová, dopravuje, vyměňuje nebo nabízí za účelem prodeje nebo výměny, je povinen prokázat na výzvu orgánu ochrany přírody nebo stráže přírody jejich zákonný původ a svou totožnost.

Orgán ochrany přírody může, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení, rozhodnutím stanovit postup odchylný od postupu uvedeného v § 5a odst. 1 a 2, je-li to potřebné v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, v zájmu bezpečnosti leteckého provozu, při prevenci závažných škod na úrodě, domácích zvířatech, lesích, rybářství a vodním hospodářství nebo za účelem ochrany volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku vydává orgán ochrany přírody. Účastníkem řízení je vlastník dotčeného pozemku.

Čtěte také: Tipy pro ohleduplný turismus

Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků.

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin.

Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení, k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin.

Pokud orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby podle odstavce 1, je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí.

Ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav je zakázáno.

Prostorový rozsah koryt a niv

Dřívější technické úpravy většinou zmenšovaly prostor koryt a zaplavitelných niv. Ztráta šířky byla nahrazována zahlubováním koryt. Revitalizační trend naopak míří k obnově půdorysného rozsahu koryt. Zájmem tedy je rozšiřování koryt, obnova šířky meandrových pásů, obnova přirozeně zaplavitelných povodňových perimetrů.

V situacích, kde půdorysný rozsah celého koryta nelze kvůli zástavbě apod. měnit, týká se požadavek většího prostorového rozsahu alespoň kynety, tedy části koryta, vedoucí běžné průtoky.

Široké, mělce rozvolněné koryto umožňuje rozvoj ekologicky cenných ploch, jako jsou korytní mělčiny, naplaveninové lavice, vegetací nestabilizované zóny běžného kolísání hladin a povrchy v blízkosti koryta, inicializované (narušované, zbavované vegetace) povodněmi.

Čím větší je prostorový rozsah přírodě blízkých koryt a niv, tím více je prostoru pro různé formy života, vázané na vodní prostředí. Tím více je také prostoru pro přirozené formy akumulace a retence vody.

Hloubka koryta, tvar příčného průřezu, kapacita koryta

Přírodní koryta jsou většinou relativně mělká, plochá a málo kapacitní. Naproti tomu technické úpravy většinou produkovaly koryta hluboká, geometricky pravidelná a průtokově velmi kapacitní.

V zemědělské krajině se tak dělo se zájmem soustředit co největší průtočnou kapacitu do co nejužšího pásu a vytvořit dostatečné hloubky pro funkci odvodňovacích zařízení:

• získat půdorysnou plochu pro zemědělství
• omezit četnost zaplavování zemědělských ploch menšími povodněmi
• odvodnit nivní plochy.

Pro srovnání:

• Běžný přírodní potok:
  • mísovitý nebo pekáčovitý průřez s poměrem hloubky k šířce orientačně 1 : 4 až 1 : 6
  • průtočná kapacita i zřetelně menší než Q1 („jednoletá voda“)
• Klasické meliorační koryto:
  • geometrizovaný lichoběžníkový průřez o poměru hloubky k šířce až k 1 : 2 (relativně velmi hluboké koryto)
  • průtočná kapacita nejméně na úrovni Q2 („dvouletá voda“), vzácností nejsou ani koryta upravená na kapacitu poměrně velkých povodí, třeba Q20

Přirozená koryta mají v našich podmínkách často příčný průřez ve tvaru poměrně široké, ploché mísy nebo pekáče. Přirozená kapacita těchto koryt bývá obvykle podstatně menší než Q1 („jednoletá voda“), spíše se pohybuje kolem Q30d (“třicetidenní voda“).

Tvarová členitost vodního toku

Tvarová členitost koryta bývá zásadním znakem přírodního potoka nebo řeky. Jde hlavně o členitost trasy, podélného profilu a příčných průřezů koryta. V detailu pak může jít o členitost povrchů dna a břehů, kterou lze vyjadřovat parametrem podrobného omočeného obvodu koryta a která souvisí s hydraulickým pojmem drsnosti koryta.

Významným faktorem ztráty tvarové členitosti technicky upravených koryt je nadměrné zahloubení. Podstatnou část půdorysného prostoru koryta zaujímají ekologicky málo atraktivní strmé svahy, často výrazně ruderalizované, zatímco podmínky pro rozvoj cenných příbřežních mělčin, občas zaplavovaných nánosů a povrchů, inicializovaných povodněmi, jsou velmi omezené.

Tvarová členitost koryta vytváří podmínky pro členitost hydraulickou a vytváří povrchy, stanoviště a úkryty, podstatné pro oživení.

Zmenšení tvarové, a tím i hydraulické členitosti koryt bylo zásadním efektem technických úprav vodních toků. Obnova členitosti patří k významným cílům revitalizací a ekologicky orientované správy toků.

Tvarovou členitost koryta vodního toku lze popisovat v různých parametrech - členitosti trasy, podélného profilu, příčných průřezů, materiálu a tvarů dna a břehů, břehové vegetace,….

Členitost technicky upravených vodních toků je obvykle značně omezená.

Hydraulická členitost vodního toku

Hydraulickou členitostí se rozumí členitost hloubek vody, rychlostí a směrů proudění v korytě. Z ekologického hlediska je zásadní hydraulická členitost za běžných průtoků, která určuje bohatost a pestrost nabídek stanovišť pro organismy. Pro přežívání vodních společenstev však je podstatná i hydraulická členitost za povodní a v přísušcích.

Hydraulická členitost je určována průtoky a členitostí tvarovou. Souvisí s množstvím energie, které má vodní tok v daném úseku k dispozici, tedy s jeho spádem.

O hydraulickou členitost tak vodní tok ochuzují zejména:

• technické úpravy, které omezily tvarovou členitost koryta
• příčné stavby (jezy a stupně), které vodní tok připravují o přirozenou spádnost.

Základem hydraulické členitosti našich přírodních potoků a řek je střídání proudnějších mělčích pasáží a hlubších pasáží s pomalejším prouděním i rozmanitost dílčích směrů proudění. Nejběžnější typy meandrujících a zvlněných vodních toků charakterizují sledy brodů a tůní.

Důležitým aspektem hydraulické členitosti je také množství vody, za běžných průtokových poměrů přirozeně, bez umělých forem vzdutí, zadržované v délkové jednotce koryta. Čím více vody na běžný metr koryta, tím větší rozsah prostředí, zajímavého z ekologického hlediska.

Většina technických úprav koryt přinesla monotónní proudové poměry. Ekologicky značně nepříznivá je absence hlubších míst - dnových tůní - v běžně upraveném korytě.

Migrační prostupnost pro vodní organismy

Migrační prostupnost vodních toků pro živočichy utrpěla zejména:

• výstavbou příčných objektů - stupňů, jezů, hrází
• podélnými technickými úpravami, které vytvořily úseky s hloubkami nebo rychlostmi proudění, nepříznivými pro prostup živočichů, včetně zatrubnění
• výstavbou nevhodně řešených propustků a zaústění přítoků
• nepřirozenými zavzdutími, která vytvářejí ekologické migrační překážky (proudomilné ryby nevstoupí do zavzdutého úseku, případně v něm jsou vystaveny většímu nebezpečí ze strany dravců).

V první řadě jde o prostupnost pro ryby, na jejich pohyb je však vázáno například šíření vodních mlžů.

V našich potocích a řekách je třeba za překážky - alespoň pro některé druhy a velikosti ryb - pokládat již prahy, stupně nebo strmé skluzové plochy s rozdílem hladin 20 centimetrů.

Jakýkoliv vodní tok, řešený podle soudobých představ o příznivém ekologickém stavu, by měl být prost migračních překážek pro vodní živočichy. Pokud nějaký úsek vodního toku prodělává ať už revitalizaci, nebo moderně pojatou protipovodňovou úpravu, měl by být migračně zprostupněn po úroveň odpovídající jeho potenciálnímu, přirozeně dosažitelnému oživení.

Průtokový režim

Průtokový režim vodního toku mohou ovlivňovat různé vlivy, jako:

• zemědělské a lesnické hospodaření a zastavovací činnost v plochách povodí
• nadměrné omezování průtoků nepřiměřeně velkými odběry vody
• nadměrné odběry vody k provozování postranních vodních elektráren, nezajišťování potřebných průtoků v korytech vodních toků
• špičkové vypouštění vody z nádrží či jezových zdrží

V rámci správy vodních toků lze ovlivňovat zejména tři posledně uváděné faktory. Stále více se však ukazuje zásadní význam faktoru prvního. Omezená schopnost ploch zadržovat vodu a zrychlené odtoky z ploch v povodí mají rozhodující podíl na ničivých průbězích povodní i na hlubších dopadech sucha.

Splaveninový režim

Vymílání koryt, unášení a ukládání splavenin pokládala tradičně orientovaná správa vodních toků dlouho za jednoznačně nepříznivé jevy, kterým je třeba čelit - technickými úpravami koryt a výstavbou stabilizačních příčných objektů, stupňů, přehrážek a podobných. V prostředí horských a podhorských lesních vodních toků se vyvinulo specifické odvětví úprav vodních toků, tak zvané hrazení bystřin.

Některé ze stabilizačních zásahů jsou v kulturní krajině potřebné. V současné době se ale i ve správě vodních toků posouvá vnímáni vhodné a únosné míry omezování přirozeného pohybu splavenin.

Státní podnik Lesy České republiky (LČR):

• Spravuje téměř 38,5 tisíc km vodních toků a bystřin.
• Spravuje přes 1000 malých vodních nádrží.
• Zajišťuje správu a péči o drobné vodní toky prostřednictvím sedmi Správ toků.
• Realizuje program Vracíme vodu lesu pro zmírnění negativních následků sucha.

Správa vodních toků a prováděná opatření (opravy, rekonstrukce a nové investice) jsou financována z vlastních zdrojů a částečně z dotačních prostředků. Z dotací se jedná o opatření prováděná ve veřejném zájmu prostřednictvím § 35 lesního zákona, z programů MZe Podpora prevence před povodněmi, Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích a program na odstranění povodňových škod na státním vodohospodářském majetku. Dále jsou využívány prostředky z fondů EU - Program rozvoje venkova a Operační program Životní prostředí.

tags: #zasady #prirode #blizkych #uprav #potoku #a

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s měřením emisí v Doubravici
• Nebezpečný odpad - pneumatiky
• Tipy pro čištění odpadů
• Kvalitní olej a emise
• Recepty na ekologický postřik proti plísni