Tajemná příroda: Lesy a pralesy světa

Když se řekne deštný prales, většina z nás si vybaví nádhernou neporušenou přírodu plnou divokých zvířat. Pravdou ale je, že v dnešní době najít kus země, která by nebyla „narušena“ lidmi, jde jen těžce. A přece taková místa (naštěstí) na naší planetě zůstala. Kdo by, alespoň jednou za život, netoužil navštívit místa, která jsou jako vystřižená z náučné encyklopedie o přírodě.

Ten klid, to ticho, teda až na „tajemné“ zvuky přírody. Tohle všechno, a ještě mnohem víc, nabízí ty nejkrásnější deštné pralesy. Pojďme je tedy společně navštívit dřív, než zmizí úplně. Což se, jak všichni jistě doufáme, nikdy nestane.

Co jsou deštné pralesy?

Tropický deštný les, též tropický deštný prales, je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím. Nevznikl působením člověka. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700-2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn. aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek.

Tento biom nalezneme zejména v rovníkových oblastech Země, byť některé okrajové enklávy mohou díky místním specifikům zasahovat až do subtropů. Nejrozsáhlejší je Amazonský deštný prales, dále Konžský deštný prales a pralesy na poloostrovech a ostrovech Přední a Zadní Indie. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v Karibiku, Indickém oceánu a rovníkové oblasti Pacifiku. Vlhkost vzduchu bývá až 100%.

Časté deště vše zvlhčují a rychlý bakteriální rozklad, kterému klima přeje, vykoná zbytek. Koncentrace oxidů železa a hliníku procesem laterizace způsobuje světle červenou barvu oxisolí a někdy produkuje těžitelná ložiska (např. bauxitu, železa atd.).

Čtěte také: Exotické krásy pláže

Tropický deštný prales je biom s největším počtem druhů organismů, většina z nich je nejspíše dosud nepoznána. Tropické stromy mohou mít některé vlastnosti, které nejsou běžné u stromů jiných pásem. Vzhledem k obrovské konkurenci o světlo, které přispívá hustota vegetace i podnebí přející rychlému růstu biomasy, je tropický deštný les místo, kde rostou jedny z nejvyšších stromů.

Vzhledem k rozsáhlosti stromového patra lesa a odlišným podmínkám, které v jeho různých částech panují, si je biologové dělí na pásma (resp. vrstvy nebo úrovně, např. A-C, přičemž A je nahoře). Mnoho druhů má široké dřevěné obruby (kořenový náběh) na spodku kmene. Velké listy jsou společné stromům vrstvy C. Mladé stromy určené pro vrstvy A a B též mohou mít velké listy. Když dosáhnou koruny stromů úrovně A, nové listy budou menší. Velký povrch listů pomáhá zachytit světlo v nižších vrstvách lesa. Odkapávací cípy ulehčují odvedení srážek z listu na podporu transpirace (vypařování). Stromy jsou často dobře spojeny ve vrchní vrstvě speciálně růstem dřevěných popínavých rostlin nebo lián. Kůra stromů často bývá velmi tenká, často jen 1-2 mm.

Podrost v deštném lese je často omezen nedostatkem světla na spodní úrovni. To umožňuje lidem a zvířatům se v lese pohybovat. Prales se jeví jako stabilní klimaxový porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Drobné mýtiny, ať už se objeví z jakéhokoliv důvodu, velice rychle zarůstají. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlivem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales „jen tak vrátit“ nemůže. Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo exploatováno a zničeno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí.

Tropické deštné lesy jsou považovány za „největší lékárnu světa“, a to pro výskyt velkého počtu přírodních léčiv: Téměř polovina užívaných léků pochází z tropických deštných pralesů. Např. tropické deštné pralesy obsahují „základní ingredienty ptačích kontrolních hormonů, stimulantů a sedativ“. Vědci doufají, že zde bude v budoucnu objevena řada dalších léků.

Tropický deštný les má vyrovnanou bilanci, pokud jde o produkci kyslíku, protože rostliny sice vytvářejí kyslík jako vedlejší produkt fotosyntézy, ale jimi uvolněný kyslík se spotřebovává v procesech rozkladu organické hmoty (nejčastěji právě odumřelých částí rostlin). Tvrzení, že tropické deštné lesy jsou „plíce planety“ a produkují většinu kyslíku uvolněného do atmosféry, byla pouhá dezinterpretace odborných zjištění a tento mýtus vyvrátili odborníci již v 70. letech 20. Tento proces vypovídá dobře o koloběhu uhlíku (C) na Zemi.

Čtěte také: Zázračná příroda – sběratelská edice

Rostliny skrze fotosyntézu umožňují přijímaný plynný CO2 fixovat ve svých tělech v podobě sloučenin uhlíku jako stavební látku, která tvoří významný podíl hmoty jejich orgánů (tzn. listy, stonek, kořeny). Kyslík z vody poté uvolňují do atmosféry jako pro ně přebytečný, ale část z něj posléze odebírají při rostlinném dýchání (tzv. temnostní fáze fotosyntézy). Přesto je bilance kyslíku v atmosféře stále kladná, část uvolněného kyslíku v ní totiž zůstává. Pokud však rostlina odumře, začne se v půdě deštného lesa rozkládat a v ní uložený uhlík se uvolňuje oxidačními procesy (tzn. hnitím) a vrací se do atmosféry opět jako CO2. Pokud by rozkladné procesy neprobíhaly, veškerý uhlík by se zafixoval a udržoval ve formě těl živých organismů, a CO2 by tak zcela zmizel z atmosféry.

To, že je v atmosféře vysoká hladina kyslíku, je umožněno jednak vázáním uhlíku a dalších sloučenin, které by jinak s kyslíkem reagovaly, v tělech organismů, a také tím, že část uhlíku a dalších látek se pravidelně v určitém množství ukládá do sedimentů, a není tak vystavena další oxidaci. Proto je existence lesů a primárních producentů tak důležitá, neboť umožňují právě zadržování uhlíku po delší čas.

Tropické lesy ovlivňuje člověk už desítky tisíc let. Tropické deštné lesy a lesy mírného pásma byly v průběhu 20. století vystaveny rozsáhlé legální i nelegální těžbě cenného tvrdého dřeva a zemědělskému kácení - žďáření - a plocha deštných pralesů na celém světě se zmenšuje. Biologové odhadují, že v důsledku likvidace biotopů s ničením deštných pralesů dochází k vymírání velkého počtu druhů (možná více než 50 000 ročně; podle E. O.

Dalším faktorem způsobujícím úbytek deštných pralesů je rozšiřování městských oblastí. Litorální deštné lesy rostoucí podél pobřežních oblastí východní Austrálie jsou dnes vzácné kvůli rozvoji pásové zástavby, která má uspokojit poptávku po životním stylu, požadující bydlení na břehu moře (tzv.

Lesy jsou ničeny rychlým tempem. Téměř 90 % deštných pralesů v západní Africe bylo zničeno. Od příchodu člověka přišel Madagaskar o dvě třetiny původního deštného pralesa. Při současném tempu by tropické deštné lesy v Indonésii byly vykáceny za 10 let a na Papui Nové Guineji za 13 až 16 let.

Čtěte také: Hologram

Podle organizace Rainforest Rescue je důležitým důvodem zvyšující se míry odlesňování, zejména v Indonésii, rozšiřování plantáží palmy olejné, které mají uspokojit rostoucí poptávku po levných rostlinných tucích a biopalivech.

Nejstarší tropické deštné pralesy "moderního" vzhledu pravděpodobně existovaly na území severovýchodu Afriky už v období pozdní křídy (věk kampán, asi před 80 miliony let), jak ukázal výzkum fosilních otisků listů z této oblasti.

Pralesy v České republice

Jen málokterá místa na nás působí silnějším dojmem. Tajemné mlhavé lesy s prastarými buky, smrky a jedlemi, s ohromnými pařezy a skalami porostlými mechem... Pralesy jsou původní lesy neovlivněné člověkem, ve kterých zastoupení druhů odpovídá poměrům stanoviště.

Jedním z našich nejznámějších původních lesů je Žofínský prales v Novohradských horách. Ten je spolu s dalším chráněným územím, pralesem Hojná voda nedaleko Českých Budějovic, nejstarším chráněným územím u nás a dokonce úplně nejstarší rezervací střední Evropy. Založil ji v roce 1838 hrabě Jiří František August Buquoy. Dnes můžete navštívit pouze prales Hajná voda, vede tudy naučná stezka.

Jedním z našich nejznámějších a nejstarších pralesů je beze sporu Boubínský prales na Šumavě. Vznikl už v roce 1858 a je tak třetí nejstarší přírodní rezervací na našem území. V posledních desetiletích byl Boubínský prales velmi poničen, zejména vichřicí, ale i narůstajícím turismem. Dnes je přístupná část pralesa po turistických cestách.

Jen kousíšek od Boubínského pralesa na Šumavě, nedaleko Javoří cesty vedoucí mezi vrcholy Boubínem a Bobíkem, narazíte na menší přírodní památku Milešický prales. Tato část lesa o rozloze přibližně 9 ha byla vyhlášena chráněným územím v roce 1945. Zajímavostí je, že v 60. letech tento statut ztratila. Přes prales nevede žádná turistická cesta, jen po jeho západním okraji.

Prales Jizera je nejstarší přírodní rezervací Jizerských hor. Rozprostírá se ve výšce nad 1000 m. n. m. kolem vrcholu jedné z nejkrásnějších jizerských tisícovek - Jizery. Prastarý porost se suťovým svahem a skalními útvary na vrcholu hory má skutečně své genius loci.

Na našem území se nachází i řada menších lokalit, ve kterých najdeme fragmenty vzácných pralesních společenství. Ví se o nich většinou velmi málo, často sem zavítá jen pár osvícených turistů. Jsou povětšinou přístupné bez omezení, někdy jen po lesních pěšinách... a velmi často se k nim váží nádherné místní legendy.

Všechny pralesy v České republice tvoří dohromady plochu pouhých 921,23 ha. Seznamte se s našimi chráněnými oblastmi. Přečtěte si, čím jsou jedinečné a proč právě tady přírodu chráníme.

7 nejkrásnějších deštných pralesů světa

1. Národní park Daintree, Austrálie

Na severovýchodním pobřeží Queenslandu v Austrálii leží národní park Daintree, který je jedním z nejstarších nepřetržitě přežívajících tropických deštných pralesů na světě. Od roku 1988 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, a není se tak proto ani čemu divit, že místní řeky a pláže jsou tady zcela nedotčené. Před koupáním si ale dávej pozor na krokodýly, kteří se tady velmi rádi schovávají. Na jejich přítomnost upozorňují varovné tabule.

Park v sobě kombinuje tropický deštný prales, nádherné písečné pláže a dech beroucí korálové útesy. Je tudíž domovem pro jedinečnou flóru a faunu, jako například klokana pralesního, který se ve volné přírodě vyskytuje pouze zde. Stejně tak v Daintree najdeš některé z nejstarších druhů rostlin, jako jsou plavuně nebo kapradivy.

Při návštěvě parku je nejlepší využít služby místních průvodců, kteří tě, kromě výkladu, obohatí i o zaručené tipy na místa, na která se můžeš vydat během svého pobytu bezpečně i sám.

2. Deštné pralesy na ostrově Dominika

Řeč teď nebude o nějaké „Domče Novákové“, ale o ostrovním státě ležícím v Karibiku, označovaném také někdy jako Dominikánské společenství. Výjimečnost tohoto ostrova je především v tom, že téměř celé jeho území pokrývá deštný prales. Proto se mu také přezdívá karibský „Ostrov přírody“.

Místní vláda dokonce přijala přísná opatření, aby zachovala přírodu co nejvíc neporušenou. Výsledkem tak je, že je toto místo ideálním pro turisty respektující a milující přírodu a také pro pozorovatele ptáků. Hodně částí deštného pralesa se změnilo v národní parky. Například národní park Morne Trois Pitons se pyšní bohatou vegetací, sopkou, horkými prameny a druhým největším vřídelním jezerem na světě. Národní park Morne Diablotin je pro změnu domovem speciální ptačí rezervace, vytvořené k ochraně domorodých ptáků.

3. Národní park Bako, Sarawak, Malajsie Borneo

Bako je nejstarším národním parkem v Sarawaku. Toto označení získal v roce 1957 a od té doby ho navštívilo nespočet turistů. Jednou z jeho výhod je, že se nachází jen 37 kilometrů od Kuchingu, což je určitě „velké turistické plus“. Druhou výhodou, kterou je třeba zmínit, je skutečnost, že právě Bako v sobě ukrývá všechny ekosystémy, které jsou na Borneu zastoupeny. Je proto výhodné, že máš na jednom místě celý ostrov jako „na dlani“.

S rozlohou pouhých 27 kilometrů čtverečních rozhodně nepatří k největším, ale co ztrácí na velikosti, doplňuje svým obsahem. Právě tady najdeš hustý deštný prales, tropické pláže a hlavně největší počet opic kahau nosatých, které se řadí k ohroženým druhům. Síť 16 značených turistických stezek různých délek ti umožňuje prozkoumat park křížem, krážem. Trasa Pandan Kecil tě zavede na ty nejkrásnější pláže. Trasa Lintang Loop Trail pro změnu nabídne pohled na různé ekosystémy a tu nejlepší příležitost k pozorování Kahau.

4. Deštný prales Harapan Rainforest, Sumatra, Indonésie

Sumatra nabízí opravdu nádhernou a nenahraditelnou přírodu. Proto je také celá zapsaná na přírodním seznamu dědictví UNESCO. Když už tam tedy tvoje kroky zamíří, o neskutečné zážitky nebudeš mít nouzi. A to i v případě, že se vydáš jedním, nebo druhým směrem. Každopádně na neskutečnou biologickou rozmanitost narazíš konkrétně v deštném pralese Harapan.

Právě toto místo je totiž domovem mnoha nejohroženějších druhů živočichů na světě, jakými jsou například tygr sumaterský, orangutan, slon asijský, nebo leopard obláčkový. Proto se Harapanu mnohdy přezdívá „Les naděje“ a ekologové tvrdě bojují proti jakýmkoliv hrozbám v podobě těžby surovin ze zdejšího nenahraditelného ekosystému. Smůlou je, že v zemi je hodně velká korupce, která se na rozloze pralesů značně podepisuje.

Ale zpět k veselejšímu, aneb co v lese ještě uvidíš. Kromě ohrožených druhů zvířat je les také domovem mnoha druhů ptáků. K dnešnímu dni jich bylo v Harapanu zaznamenáno 305, včetně devíti celosvětově ohrožených. Stejně tak tady najdeš i čtyři druhy kriticky ohrožených rostlin.

5. Národní park Yasuni, Ekvádor

Tomuto národnímu parku by se mohlo přezdívat park obojživelníků. Ve vlhkých lesích zdejšího ekosystému jich totiž žije rekordních 150 druhů. Park je největší chráněnou oblastí Ekvádoru a chrání působivou biodiverzitu v srdci Amazonského deštného pralesa. Návštěva parku není snadná, ale výsledek rozhodně stojí za to!

Nejdřív budeš muset letět z Quita do Coca, případně si chytit autobus, ale to jen v případě, že máš hodně času. Před samotnou výpravou do divoké přírody tě ubytují do jedné z chatrčí nacházející se na okraji parku, kde zůstaneš přes noc. Výprava začíná brzy ráno a je důležité se na ni pořádně připravit. Proto je večer před cestou organizovaná informační schůzka s průvodci, kteří tě informují o všem, co tě následující den v hloubi deštného pralesa čeká. Při svých toulkách totiž můžeš narazit na jaguáry, kajmany, tukany, želvy a při troše štěstí i na domorodé kmeny Tagaeri a Taromenane.

6. Národní park Loango, Gabon

Označován také jako „Poslední Eden“. Národní park Loango v Gabonu je okouzlujícím pohledem na to, jakým býval svět kdysi. Obsahuje totiž nejvíce nedotčených deštných pralesů z celého afrického kontinentu, a je domovem goril, slonů, buvolů a stovek dalších druhů živočichů. Skvělé je, že se v parku můžeš ubytovat a projít ho tak opravdu celý.

Dobře, tak „projít“ a ani „celý“ ho nejspíš nestihneš. Projít z toho důvodu, že k toulkám tímto parkem slouží především auta, nebo autobusy. Vzhledem k opravdu divokým zvířatům je to určitě bezpečnější. A kdyby ti šlo o to projít Loango opravdu celé, zabralo by to určitě dost času - vzhledem k rozloze 1550 km2. V minulosti byla návštěva tohoto národního parku, i díky jeho poloze, velmi nákladná. Dnes, hlavně díky ekoturistickým projektům, se návštěva tohoto místa stává stále cenově dostupnější.

7. Národní park Khao Yai, Thajsko

Národní park Khao Yai je první a nejstarší národní park Thajska. Byl založen roku 1962 a je jen tři hodiny cesty od Bangkoku. Díky své poloze je tak velmi turisticky oblíbený. Také má tu výhodu, že se v něm, můžeš ubytovat. Místo si ale rezervuj s předstihem, právě kvůli velkému množství turistů se může stát, že budou mít jednoduše plno. Nemusíš se ale bát, že by davy turistů zničily tvé rozjímání v osamocené džungli. Park je dost velký, podle dostupných informací je jeho rozloha skoro 2200 km².

Část parku se rozléhá podél pohoří Dong Phaya Yen a místní deštný prales je domovem více než 40 vodopádů, 112 savců a téměř 400 druhů ptáků. Z větších savců tady, při troše štěstí, uvidíš divoké asijské slony. A pokud je místní legenda pravdivá, tak i bílého tygra. Toho sice ještě „nikdo nikdy neviděl“, ale místní věří, že tam je. A kdo ví, možná se poštěstí právě tobě. Nejlepší cestou, jak prozkoumat okolí, je buď cykloturistika, nebo pronájem skútru. V areálu je řada kempů a bungalovů, kde ti místní personál velmi rád pomůže zorganizovat komentovanou prohlídku s průvodcem.

Ohrožení pralesů

Tropické deštné lesy a lesy mírného pásma byly v průběhu 20. století vystaveny rozsáhlé legální i nelegální těžbě cenného tvrdého dřeva a zemědělskému kácení - žďáření - a plocha deštných pralesů na celém světě se zmenšuje. Biologové odhadují, že v důsledku likvidace biotopů s ničením deštných pralesů dochází k vymírání velkého počtu druhů.

Dalším faktorem způsobujícím úbytek deštných pralesů je rozšiřování městských oblastí. Litorální deštné lesy rostoucí podél pobřežních oblastí východní Austrálie jsou dnes vzácné kvůli rozvoji pásové zástavby, která má uspokojit poptávku po životním stylu, požadující bydlení na břehu moře.

Lesy jsou ničeny rychlým tempem. Téměř 90 % deštných pralesů v západní Africe bylo zničeno. Od příchodu člověka přišel Madagaskar o dvě třetiny původního deštného pralesa. Při současném tempu by tropické deštné lesy v Indonésii byly vykáceny za 10 let a na Papui Nové Guineji za 13 až 16 let.

Podle organizace Rainforest Rescue je důležitým důvodem zvyšující se míry odlesňování, zejména v Indonésii, rozšiřování plantáží palmy olejné, které mají uspokojit rostoucí poptávku po levných rostlinných tucích a biopalivech.

tags: #tajemná #příroda #lesy #a #pralesy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Odcizení a Nové Možnosti v ČR
• Božský poměr v přírodních strukturách
• Tipy pro šetrný úklid
• Přehled problematiky životního prostředí
• Důležitost třídění odpadu