Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě

Publikace „Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě“ od Pavla Pečínky, vydaná nakladatelstvím Fedora Gála G plus G v listopadu 2002, shrnuje vývoj několika desítek rozmanitých evropských ekologických stran od sedmdesátých let po současnost.

Autor si všímá především počátečního tápání zelených od krajní levice po krajní pravici, jejich vnitřních soubojů, štěpení a slučování. Zaznamenává postupné vyzrávání regionálních jednorázových kandidátek radikálů v demokratickou, levicově-liberální součást západních parlamentních systémů, stejně jako jejich ústup od absolutního pacifismu, jejich parlamentní a vládní porážky i úspěchy.

Publikace čerpá z několik let shromažďovaných materiálů, a to od zpráv ČTK, novinových a časopiseckých článků českých i zahraničních, z vnitrostranických dokumentů, přes rozhovory autora s některými politiky zelených, internetovou síť až po několik desítek odborných statí a publikací v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a ukrajinštině.

V Česku jde prozatím o první titul, který se rozsáhlejším způsobem věnuje historii ekologických stran. Faktograficky pojatá publikace (260 str.) shrnuje vývoj několika desítek rozmanitých evropských ekologických stran (včetně Kypru, Malty, Lichtenštejnska atd.) od sedmdesátých let po současnost.

Obsah a zaměření knihy

Autor srovnává rozdílné cesty ortodoxně-ekologických a levicových, fundamentalistických a realistických, profesionálních západních a živořících východních zelených, charakterizuje jejich koaliční spojence, mapuje volební výsledky zelených v domácích a „evropských“ volbách. Vysvětluje též „zezelenání“ některých eurokomunistických a socialistických stran (především ve Skandinávii) a odsunutí ortodoxních zelených do okrajové pozice, z uskupení „příbuzných“ zeleným se nejvíce zaměřuje na italskou Radikální stranu. Částečně jsou charakterizovány i mládežnické organizace zelených, u postkomunistických zemí též některé disidentské ekoiniciativy, předcházející vzniku stran.

Čtěte také: Funkční řešení pro budovy

U těch ekologických stran, které překročily hranice bezvýznamnosti, podává přehled a složení voličské obce a členské základny zelených, stejně jako program, vztah k evropské integraci, u největších ekologických stran nastiňuje stručný profil jejich nejvýznamnějších osobností (Joschka Fischer, Jürgen Trittin, Brice Lalonde, Cohn-Bendit aj).

Geografické členění

Knihu autor rozdělil na několik geografických celků, v nichž vývoj zelených probíhal vlivem historické, kulturní a jazykové spřízněnosti podobným způsobem:

• Německy mluvící země
• Francie a Benelux
• Velká Británie a Irsko
• Skandinávie
• Jižní Evropa
• Balkán
• Pobaltí
• Zbývající evropské země někdejšího SSSR a Bývalé sovětské satelity

Kapitola věnovaná České republice je mj. vzhledem k současnému dynamickému pohybu uvnitř českých zelených (aktuálně vstup „Zelené padesátky“ do Strany zelených) podstatně rozsáhlejší než u jiných východoevropských zemí.

Menší část publikace je věnovaná působení a frakcím zelených v Evropském parlamentu, vývoji evropských „zelených internacionál“ a také jejich evropským spojencům z řad umírněných regionalistických stran, nechybí ani stručný přehled ekologických stran na dalších kontinentech, od Iránu po Senegal.

Hodnocení a kritika

Komentáře knihy "Zelená zleva?" hovoří o fakticky velmi cenné a čtivé publikaci, která ukazuje úpadek environmentálního hnutí poté, co se začalo transformovat v ekologické strany a požadavky na systémové změny začaly čím dál víc podléhat kompromisům, pohodlnosti, ztrátě vizí a prospěchářství.

Čtěte také: Zelený Odpadkový Koš Heidrun

Publikaci doplňují obsáhlé seznamy zdrojů a použitých zkratek. Mezi minusy patří grafické zpracování v nakladatelství G plus G:čísla stran uvedená v obsahu totiž nekorespondují se skutečným členěním textu. Je také otázkou,zda se autor přece jen neměl pokusit o podrobnější a jednotné tematické členění kapitol, které by čtenáři umožnilo vývoj v jednotlivých zemích snáze srovnat. Za poněkud zavádějící je třeba pokládat i samotný název „Zelená zleva?“. Byť vybaven otazníkem, přece jen sugeruje jakési obecné spojení zelených stran s levicí - a to v řadě případů ((Skandinávie)není obhajitelné. Bývalo by bylo velmi dobré, kdyby Pečínka uvedl vlastní definici „levice “, neboť není tak docela jasné, co se pod tímto pojmem dnes rozumí.

Pečínkova studie, právem nazvaná encyklopedií zelené politiky “(Jan Keller),vskutku důkladně ukazuje, kdo zelení jsou a odkud přišli. Představuje je jako legitimní, čtvrtstoletou tradicí disponující proud uvnitř demokratických stranickopolitických systémů evropských zemí.

Čtěte také: Málkov: Odpadové hospodářství

tags: #zelená #levice #historie #ekologických #stran #v

Oblíbené příspěvky:

• Nálepky na odpadové nádoby: Přehled novinek
• Rafaelova škola a její vliv na ekologické myšlení
• Průvodce tříděním odpadu
• Recyklovaná Propiska
• Chlor v přírodě