Zelený had v ČR žijící ve volné přírodě

V České republice žije ve volné přírodě pět druhů hadů - čtyři druhy užovek (hladká, obojková, podplamatá a stromová) a zmije obecná, která je naším jediným jedovatým hadem, nicméně je kriticky ohrožená a zdržuje se spíše v podhorských a horských oblastech.

Nejrozšířenější užovkou je ta obojková, která má charakteristické světlé skvrny za hlavou, dalším častým druhem je užovka podplamatá.

Užovka stromová je největší a nejvzácnější volně žijící had v České republice.

Ochrana přírody 1/2022 - 26. 2. Užovka stromová, česky někdy zvaná Aeskulapova, je jeden z největších evropských hadů.

V Česku jde o druh kriticky ohrožený dle zákona o ochraně přírody a krajiny a příslušných vyhlášek.

Čtěte také: Proč je environmentální odznak důležitý?

Dle červeného seznamu (Chobot & Němec 2017) patří mezi druhy ohrožené (EN) a dle přílohy IV směrnice o stanovištích patří mezi druhy v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu.

Evropský záchranný program pro tento druh (Edgar et Bird, 2006) doporučuje vytvoření národních záchranných programů pro všechny země s výskytem izolovaných populací.

Proto i u nás vznikl celostátní záchranný program (Zavadil et al., 2008), který byl později doplněn (Větrovcová et al., 2010).

Užovka stromová osídlila rozsáhlý areál v Evropě a Kavkaz. Většinou ale jen ostrůvkovitě.

V Česku žijí tři původní populace užovky stromové (Zamenis longissimus): v Poohří, v Podyjí a v Bílých Karpatech.

Čtěte také: Přeprava odpadu dle nařízení

Lokality z české strany Bílých Karpat (Mikátová et al. 2001) spojitě navazují údolími přítoků Váhu na rozšíření tohoto druhu v trenčínské oblasti Slovenska (Varga 1962, Lác 1970).

Výskyt v Bílých Karpatech je jiného charakteru než v Podyjí. V této oblasti žije užovka stromová synantropně, s těsnou vazbou na lidská obydlí (Soukupová 2016).

Výskyt je geograficky rozdělen na dvě enklávy. Jedna jde podél řeky Vláry a jejích přítoků v oblasti Vlárského průsmyku, druhá je v povodí Dreitomice a jejich přítoků v oblasti Žítkové.

Za nejohroženější je považována populace v Poohří, která je naprosto izolovaná (Musilová 2007). Populace v Podyjí je okrajem souvislejšího výskytu v Rakousku (Mikátová & Vlašín 2012).

Užovka stromová má ráda suché a slunné biotopy, stromy. Vždy však v blízkosti vlhkých míst či vodních ploch.

Čtěte také: 100l zelený koš na třídění: Názor

Za potravu slouží užovce stromové ptáci, ptačí vejce, ale i drobní savci a nebo ještěrky.

Za svou kořistí se velice ráda vydává na stromy a křoviny, čemuž je přizpůsobená k lezení po stromech.

Ve volné přírodě se užovka stromová dožívá 15 až 20 let, výjimečně 25 let.

Hibernuje od října / listopadu do března / dubna.

Na jaře samci bojují o samice a proplétají se.

Samice klade vajíčka do úkrytů v pařezech, skalních štěrbin a nebo třeba do kompostu.

Ve snůšce bývá jen 5 až 9 bílých vajíček.

Mláďata se líhnou koncem léta, potravu začínají přijímat až po prvním svlékání.

Pohlavně dospívají ve třetím roce života.

Zbarvení bývá variabilní, hnědou a nebo šedou barvu až po barvu černou či výjimečně krémovou.

Většinou ale žluté.

Avšak i užovky stromové mají v přírodě své nepřátelé.

Když se cítí ohrožena, stáčí se, zplošťují hlavu a vydávají hlasité chřestění koncem ocasu, který vibruje o zem. Výjimečně může kousat, většinou se snaží uniknout do bezpečí.

Užovka stromová je v CHKO Bílé Karpaty sledována už od roku 1984, kdy se poprvé podařilo doložit její výskyt na moravské straně Bílých Karpat (Vlašín 1984).

Od roku 2014 probíhá na deseti monitorovacích místech dle záchranného programu (Zavadil et al., 2008) pravidelný monitoring, na základě metodiky Vlašín et Mikátová (2007) a Mikátová et al. (2021).

Na každé ploše jsou stabilizované pozorovací body, na většině ploch jsou rozmístěny nástražné fólie (obr. 2). Součástí monitoringu je i odchyt, značení a vypouštění značených jedinců.

Značení se provádí pomocí zástřihů chirurgickými nůžkami na břišních štítcích (plastronech). Každý takto označený had má jedinečný kód, podle kterého je možné jej ještě další tři roky rozlišit od jiných jedinců.

Pokud je v mezidobí značení obnoveno, je možné příslušného jedince sledovat i celou řadu let. Toto značení se provádí pouze u dospělých či subadultních jedinců.

V rámci monitoringu byla zaznamenávána přítomnost dospělců užovky stromové, gravidních samic, novorozených mláďat, vaječných obalů nebo exuvií (svleček).

Odchycení jedinci (kromě mláďat) byli změřeni a zváženi. Pro měření byl použit metr o délce 1,5 m, který byl přikládán k tělu živého jedince bez anestezie (Blouin-Demers 2003).

Měřena byla délka od špičky čenichu po kloaku a od kloaky po konec ocasu. Pro vážení byla použita elektronická či mechanická váha.

Vlárská populace užovky stromové se rozkládá především podél řeky Vláry, počínaje katastrem Sidonie až po katastr Bylnice. Zahrnuje též katastry Svatý Štěpán a částečně Brumov a Štítnou nad Vláří.

Celková oblast výskytu užovky stromové v okolí Vlárského průsmyku je přibližně 40,71 km2 (obr. 3), část tohoto území však pokrývají rozsáhlé lesní porosty, které tato užovka trvale neobývá, ale bývá zde jednotlivě a nepravidelně zastižena.

Celkem 10 monitorovacích lokalit zahrnuje škálu biotopů od polopřirozených až po antropogenní (obr.

Od roku 2014 probíhá monitoring každoročně ve zhruba stejném rozsahu, každá lokalita byla navštívena 6 až 9krát. Počty zjištěných exemplářů užovky stromové jsou patrné z přiloženého grafu (obr.

Počty pozorovaných či jinak zaznamenaných jedinců na monitorovaných lokalitách byly vždy větší než počty jedinců označených a vypuštěných. Odchycení juvenilní jedinci nebyli značení, někteří jedinci unikli a někteří byli znamenáni pouze fotograficky.

Do počtu zaznamenaných exemplářů se také počítají i jedinci mrtví, tzv. road kill (RK - nález mrtvého jedince na silnici).

Metoda zpětného odchytu byla použita především proto, aby bylo možno zjistit migraci mezi jednotlivými lokalitami. S ohledem na to, že všichni jedinci byli zpětně odchyceni na stejném místě v okruhu 100 m, kde byli vypuštění, nepodařilo se prokázat žádnou migraci.

Další důvod pro použití značení je zjištění přibližné velikosti populace. Tu lze na základě značení a zpětného odchytu (MART - Mark and Recapture Techniques) přibližně stanovit (Bonnet et al., 2002).

Pro většinu dostupných matematických modelů početnosti populace je počet označených jedinců a RT nízký. Nejjednodušším modelem, který bylo možné použít, je výpočet velikosti populace (P indexu) dle Schnabelové.

Ten je založen na postupném odchytávání a označování částí zkoumané populace (Schnabel 1938). Za základ výpočtu četnosti slouží poměr mezi značenými a neznačenými jedinci.

Předpokládá se, že poměr značených a neznačených jedinců v odchyceném vzorku je shodný s poměrem jedinců značených k neznačeným v celé populaci.

Omezujícími faktory jsou náhodnost výběru a stálá velikost populace v průběhu hodnoceného období. Jako periodu sčítání jsem zvolil kalendářní rok.

Při značení zástřihy do plastronů je dle literatury i dle vlastních zjištění limitem i to, jak dlouho jsou tyto značky identifikovatelné. Pokud nejsou v průběhu doby obnoveny, je jejich „čitelnost“ limitována třemi roky.

Rok 2014 byl z výpočtu vynechán, protože Bi bylo na počátku roku nulové. Toto ohodnocení je celkem reálné, problémem však zůstává, jak velké území je touto populací osídleno.

Vzhledem k tomu, že zjištěná migrace je v podstatě nulová, není dost podkladů pro přesné stanovení velikosti území, kterou sledovaná populace obývá.

tags: #zelený #had #v #čr #žijící #ve

Oblíbené příspěvky:

• Pocit ohrožení a úzkost
• Udržitelná architektura
• Význam a výběr revizní šachty
• Stroje UNTHA pro zpracování dřeva
• Obnovitelné zdroje a Sedlák Nissan