Železná ruda v přírodě a její výskyt v České republice

Mineralogie má v Čechách a na Moravě letitou tradici. Díky mravenčí práci celých generací profesionálů i amatérů je naše území z tohoto hlediska také nebývale dobře zmapováno. O píli a odborné úrovni českých mineralogů svědčí mimo jiné i to, že celých 85 druhů minerálů bylo poprvé popsáno právě u nás.

Významné lokality výskytu železné rudy v ČR

1. Cínovec (Zinnwald)

   Svůj název získala jak hora, tak nedaleké městečko podle dlouholeté tradice těžby kovů, zejména cínu, ale i stříbra a wolframu. První zmínky o těžbě pocházejí z roku 1378, naposledy se ruda těžila ještě v roce 1990 na lokalitě Cínovec-jih. Mezi nerudnými minerály dominuje tradiční křemen i v řadě krásných krystalových podob (zejména záhnědy), topaz, draselné živce a jílovité materiály (např. dickit či kaolinit).

2. Krkonošský Černý důl (Schwarzenthal)

   Nalezneme asi 6 km severně od Vrchlabí, patřil po dlouhou dobu k významným českým rudným ložiskům. Železná ruda se zde dobývala již od konce 14. století, v polovině 16. K vytěžení však došlo již roku 1624. Od té doby byly doly víceméně opuštěné. Poslední pokus o znovuoživení těžební činnosti se odehrál v letech 1951-1958, kdy zde byla ověřována možnost těžby uranové rudy. Specialitou Černého dolu jsou vzácné nerosty, které vznikly v prostředí chudém na síru. Z Černého dolu byly díky tomu poprvé popsány čtyři arsenidy mědi. Kromě minerálů chudých na síru se zde však vyskytují i typické rudné nerosty, jako je např. galenit, sfalerit, pyrit, pyrhotin, tetraedrit.

3. Oblast Karlovarska

   Patří k v očích mineralogů k vůbec nejatraktivnějším místům dnešního Česka. V nedalekém Jáchymově probíhala těžba stříbrné a později i uranové rudy (1939-1962). Horní Slavkov, který leží opačným, tedy jižním směrem od Karlových Varů, byl zase od 10. století centrem těžby cínové rudy, k níž se v 16. Z hlediska milovníka minerálů je okolí Krásna místem až překrásným: patří totiž k lokalitám nejbohatším na druhovou pestrost minerálů. Významný podíl mají též obvyklé sulfidické minerály jako je arsenopyrit, sfalerit, chalkopyrit či stanin. Jejich rozpadem vzniká i řada sekundárních minerálů, např. skorodit, olivenit či libethenit.

4. Okolí Jihlavy

   S těžbou stříbronosných rud se v oblasti dnešní Jihlavy začalo ve 13. století. Zlaté časy jihlavského dobývání drahých kovů končí definitivně rokem 1783, kdy se úřad hormistra stěhuje do Brna. K hlavním rudným nerostům jihlavského revíru patřily tzv. »kyzy« (z německého Kies), tedy nerosty kovového vzhledu (zejména sulfidy, arsenidy a sirné soli). Tyto minerály lze pochopitelně stále nalézt na nejrůznějších místech v okolí. V současnosti je mineralogicky jedinečné okolí Jihlavy pro amatérské, ale i profesionální mineralogy prakticky uzavřenou kapitolou.

   Čtěte také: Železná konstrukce pro pytel na odpadky

5. Velká jizerská louka

   Je dnes součástí rezervace Rašeliniště Jizery, je proslulá zejména díky výskytu odrůdy korundu, safíru a zirkonů drahokamové kvality, které se zde rýžovaly z náplavů v meandrech Jizery. Dvě z jeho odrůd byly z tohoto místa dokonce popsány jako samostatné minerály. Jedná se iserín a iserit.

6. Okolí Kutné Hory

   Jen málokteré místo v Česku je pro své minerální bohatství tak proslulé, jako okolí Kutné Hory. S dolování se zde začalo již ve 14. století, svého naprostého vrcholu dosáhlo v polovině století šestnáctého. Haldy u Kaňku, vzniklé vytěžením žilných kyzových ložisek (tradiční pyrit, sfaletit, arsenopyrit, chalkopyrit, galenit atd.), jsou tzv. Prvním a nejstarším odtud popsaným je bukovskýit, dříve známý jako kutnohorská jedová hlinka, který vzniká zvětráváním arsenopyritu. Další 3 místní originály - kaňkit, zýkait a paraskorodit - patří také k sekundárním arsenovým minerálům, dlužno říci, že celosvětově velmi vzácným.

7. Východní okolí Písku

   Je protkáno pegmatitovými žílami, které mají podobné složení jako žuly. V době, kdy probíhala aktivní těžba, proto na milovníky minerálů zajímavé objevy jen pršely. Důl U obrázku je proslulý především nádhernými krystaly. K běžným nálezům patřily krystaly skorylu, berylu, monazitu, xenotimu či rutilu.

8. Příbram

   Význam příbramských dolů pro české země a jejich rozvoj je doslova klíčový. Jen málokteré mineralogické naleziště v Česku se může pochlubit tak pestrou paletou minerálů jako právě Příbram a její okolí. Hlavními rudnými nerosty jsou zde tradiční stříbronosný galenit a sfalerit, díle pak např. Mezi nerudnými minerály dominuje křemen, siderit, ankerit, kalcit, dolomit či baryt. Z místního přebohatého naleziště byly poprvé popsány minerály cronstedtit, diaforit, zoubekit a znucalit.

Minerály s českým původem

Některé minerály přímo svítí z učebnic jménem, v němž rozeznáme český původ. Některé získaly svůj název po místě, z něhož byly poprvé popsány, jiné vděčí za svůj česky znějící název některému ze slavných českých vědců, na jejichž počest byly pojmenovány.

Čtěte také: Recenze: Hotel Gradl a ubytování pro školy

• Bílinit je jeden z mnoha tzv. vodnatých sulfátů. Původně byl popsán z lokality Světec u Bíliny v severních Čechách.
• Heyrovskýit je sulfid bismutu a olova, který byl poprvé popsán z křemenných žil z lokality Hůrky u Čisté nedaleko středočeského Rakovníka.
• Cyrilovit se vyskytuje v granitických pegmatitech, kde tvoří drobné krystalky, povlaky a kůry. Jeho název je odvozen od vesničky Cyrilov v okrese Žďár nad Sázavou.
• Čechit je minerál z řady descloizitu, který byl poprvé popsán z hald ve Vrančicích u Příbrami. Svůj název nezískal po naší zemi, ale po českém mineralogovi prof.
• Kaňkit byl poprvé popsán z hald v okolí Kutné Hory z blízkosti vrchu Kaňku.
• Kutnohorit byl poprvé popsán ve středočeské Kutné Hoře.
• Nováčekit získal svůj mezinárodní název podle českého mineraloga prof.
• Povondrait získal svůj název podle českého chemika a mineraloga doc.
• Sekaninait byl nazván na počest významného českého mineraloga prof.
• Tschermigit (čermíkit) je znám především ze severních Čech, např. Mostu či Bíliny.

Těžba železných rud v Bílých Karpatech

Železná ruda se v západních Karpatech vyskytuje ve formě jílem znečištěného sideritu (uhličitanu železnatého) - pelosideritu. Jeho výskyt a zpracování v Bílých Karpatech bylo známo zřejmě odpradávna, jak naznačují názvy obcí Rudice nebo Rudimov. Průmyslově zpracovávat se začal v polovině 19. století, kdy světlovské panství získal podnikatel hrabě Jindřich Larisch-Mönich.

Záhy po získání panství zahájil průzkum ložisek a okolo roku 1840 postavil v Bojkovicích pod světlovským zámkem železnou huť pojmenovanou po jeho manželce Jindřiščina huť (Henriettehütte). V huti se používaly místní suroviny. Ruda se dobývala v okolí Bojkovic, Rudic, Rudimova a Slavičína. Dovážela se i z okolí Hluku a Mařatic, kde se sbírala povrchově, nebo z dolů u Strážovic. Vyráběly se výrobky denní potřeby. Výrobky se dovážely povozy k železnici do Starého Města.

Těžba poznamenala krajinu a i dnes můžeme v přírodě narazit na viditelné pozůstatky těžby. V Rudicích na zbytky těžby narazíme ve svahu na pravém břehu Rudického potoka a ve žlebech na jeho pravé straně. Celý svah až k okraji lesa nese stopy po činnosti související s povrchovou těžbou.

Provoz byl od počátku ztrátový. Z důvodu prodělečnosti byla nejdříve uzavřena slévárna a nakonec celá huť. V roce 1853 již nepracovala, protože v tomto roce byla část zařízení rozprodána a v roce 1888 byla huť zbořena. Dnes na místě huti stojí památník s křížem zde vyrobeným a informační tabule. Její výrobky jsou dodnes k vidění na světlovském zámku.

Těžba manganových rud v Bílých Karpatech

Manganové rudy pyroluzit (60% manganu) a psilomelan (40% - 60% manganu) se v Bílých Karpatech těžily v okolí obcí Lednické Rovné a Mikušovce. Těžba probíhala v době první světové války, ložiska byla brzy vyčerpána a těžba byla pro nerentabilitu záhy ukončena. Těžilo se hlubinně ve štolách i v povrchových lomech.

Čtěte také: Objem popelnic

Geopark Královská Šumava

Nový geopark Královská Šumava vznikl v Plzeňském kraji a zasahuje také do Národního parku (NP) Šumava a do CHKO Šumava. „Unikátnost Královské Šumavy jako krajiny zvířat, lesů a lidí, krajiny zlata, křemene, železa a skla podtrhuje její územní vymezení podle historického majetku Koruny české, hodnota prastaré krajiny šumavských plání, úbočí rozbrázděné četnými údolími, hlubokými kaňony, krajiny, kterou modelovala už doba ledová," uvedl ministr Marian Jurečka.

Geopark je kromě prezentace geologického vývoje zdejší krajiny postaven na prezentaci historie využívání nerostných surovin, a to od dob Keltů až po současnost.

Ryzí železo v přírodě

Ač si to mnoho lidí neuvědomuje, v přírodě je možno nalézt železo i ryzí. Kromě meteoritů lze vzácně nalézt pozemské železo. V železných meteoritech dominují dvě sloučeniny železa s niklem, tenit a kamazit.

Oxidy železa

Nejběžnější oxid železa je hematit. Hematit je jedním z nejrozšířenějších minerálů železa a v přírodě se vyskytuje v různých formách. Nejčastěji jej lze nalézt ve formě zrnitých až celistvých agregátů, které mohou mít paprsčitě vláknitou nebo zemitou strukturu. Samostatné krystaly jsou vzácné a obvykle se vyskytují ve tvaru šupinek, tabulek nebo romboedrů.

Hematit na první pohled zaujme svým kovovým leskem a tmavým až černým zbarvením. Přestože se jednotlivé odrůdy mohou lišit svým vzhledem, všechny sdílejí jednu vlastnost - při poškrábání nožem zanechávají krvavě rudý prášek.

Čistý hematit je antiferomagnetický, proto reaguje na magnet jen slabě, na rozdíl od magnetitu.

Magnetit je oxid železnato-železitý, který je jedním z nejběžnějších minerálů železa na planetě. Vytváří černé krystaly tvaru osmistěnu. Je přítomen i v BIF rudách, tvoří běžnou akcesorii magmatických hornin.

Siderit

Siderit je světle béžový na čerstvém lomu, brzy však působením vlhkosti hnědne. Při pražení uniká CO2 a způsobuje hmotnostní úbytek o 30%. V důsledku toho ale vzniká velmi porézní a železem bohatá hmota, představující jednu z nejlepších surovin pro přímou tavbu železa.

Pyrit a Chalkopyrit

Pyrit vytváří nejčastěji krychle zlaté barvy, je označován termínem “kočičí zlato”. Vyskytuje se téměř na všech hydrotermálních a metamorfogenních ložiscích, kde se vyskytuje železo. Méně často než pyrit tvoří krystaly chalkopyrit. Jeho barva je zlatá, časem nabíhá do odstínů zelené a modré.

Ložiska železných rud

Jedná se o nejstarší typ železných rud a zároveň největší, co se zásob týče. Na vznik hlavní části samotných rud poukazuje již zmíněná časová shoda s tzv. okysličením. Dochází ke střídání poloh bohatých oxidy železa s polohami bohatými SiO2.

V současnosti je těžena rozlohou zřejmě největšími povrchovými lomy, například na Krivoj Rogu jsou obnaženy dané rudy, překryté mohutnou několik desítek metrů mocnou skrývkou, několika lomy, každý o ploše rovné rozloze města Brna. Zpracování daných rud se děje prostřednictvím namletí rudy a následného oddělení hematitu a magnetitu od hlušiny silnými magnety.

Oolitické rudy

Jedná se o lehce přeměněné sedimentární železné rudy, v nichž jsou kromě goethitu a hematitu zastoupeny i železem bohaté chlority (chamosit) a jílové minerály (Fe-montmorillonit), tedy křemičitany železa. Typickými příklady oolitických rud u nás jsou rudy v Barrandienu poblíž Prahy, vyskytující se především v tzv. Šáreckém souvrství v podobě dvou významných rudních horizontů - klabavsko-oseckého a nučického.

Hydrotermální a metamorfogenní železné rudy

Mezi hydrotermálními a metamorfogenními železnými rudami není zcela ostrý přechod. V rámci oxidační zóny žil v Příbrami vznikaly tzv. břidlice a jiné (Měděnec). V závislosti na míře oxidace lze odlišit skarny redukční a oxidační.

tags: #železná #ruda #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Česká republika: klima
• Ubytování u houpaček
• Klimatická změna a nelesní ekosystémy v ČR
• Připojení Bosch WTW 84260 na odpad
• Svoz odpadu Jaroměř a okolí