Želva sloní: Ohrožený druh

Želva sloní je fascinující odrůda želvy, která je známá svou mohutnou velikosti a jedinečnými vlastnostmi. Toto zvíře, známé také jako želva žravá, je jednou z největších suchozemských želv na světě.

Rozšíření a popis

Želva sloní pochází z oblastí subsaharské Afriky a je přizpůsobena životu v suchých savanách a polopouštích. Co se týče fyzických vlastností, želva sloní má mohutný, kulatý krunýř, který může dosáhnout délky až 83 cm u samců a 73 cm u samic. Krunýř je obvykle zbarven v různých odstínech hnědé a je pokrytý výraznými rýhami, které tomuto druhu dávají jeho jméno.

Chelonoidis nigra společně s Dipsochelys dussumieri se jedná o největší suchozemskou želvu. Tvar krunýře se může lišit podle jednotlivých poddruhů. Může být sedlovitý a v přední části klenutý (což jí umožňuje vysoko natahovat krk), někdy oválný a celkově klenutý. Je však vždy tmavě hnědě až černě zbarvený a plochý. Nohy jsou sloupovité, robustní, se silnými šupinami na přední straně.

Krk je velmi dlouhý a umožňuje želvám dosáhnout i na vyšší keře. Hlava je v poměru k tělu malá, působí vyhublým dojmem a chybí „milý výraz“ charakteristický pro Dipsochelys dussumieri. Má trojúhelníkovitý tvar a hlavně u starších samců výrazem připomíná lebku dravého ptáka, pravděpodobně tento dojem umocňuje i hákovitý zobák. Délka se udává do 1,2 m a může dosahovat váhy okolo 200kg. V zajetí však dokáže dorůst až do dvojnásobné hmotnosti. Ve volné přírodě je však rekordmankou seychelská Dipsochelys dussumieri s váho 310kg.

Na menších ostrovech želvy dosahují mnohem menší velikosti, samice nepřesahují 30 kg a samci 60 kg. Nápadný je pohlavní dimorfismus. Samci jsou výrazně větší než samice a to 2 až 3x.

Čtěte také: Testudo horsfieldii

Způsob života

Želvy sloní jsou býložravé živočichy, které se živí převážně travou, listy a další rostlinnou stravou. Mají silné čelisti, které jim umožňují rozdrtit a konzumovat i tvrdší rostliny. Jednou z nejzajímavějších vlastností želv sloních je jejich schopnost vydržet dlouhé období bez vody. Voda pro ně není zásadní, jelikož většinu potřebné vlhkosti získávají z potravy.

Želvy sloní jsou obecně samotářská zvířata s teritoriálními sklony. Samci mohou být obzvláště agresivní vůči jiným samcům, zvláště během období páření.

Každý poddruh obývá jiný ostrov nebo jinou část ostrova, jsou tedy adaptované na rozdílné podmínky. Díky chladnému mořskému proudu je však na ostrovech mírnější a poměrně stabilní klima. Želvy obývají sušší prostředí s dostatkem zeleně, mohou se však zdržovat také u pobřeží nebo žít na úbočí vulkánů, v kamenitém terénu.

Želvy se většinou ráno dvě hodiny vyhřívají a následuje 8 až 9 hodin aktivity. Mohou značnou část dne strávit válením v bahně nebo napůl ponořené do vody. Páří se během vlhkých ročních období, tedy v srpnu a září. Samci se projevují temperamentním pobíháním okolo samic, které se snaží zastavit kousáním do nohou. Samice jsou proti nim velmi malé, páření může vzbuzovat obavy, že samec partnerku svou vahou rozdrtí. Samci mohou během samotného aktu vydávat velmi hlasité zvuky. Samice kladou snůšky na slunné místo a jedna snůška může obsahovat 16 nebo dokonce 30 vajec. Doba inkubace trvá 80 až 140 dnů a mláďata váží 50 až 80g. Mladé želvy rostou velmi pomalu. Jsou převážně býložravé. Velmi rády mají opuncie, kaktusy, mladou trávu, listy vinné révy a ovoce. Nepohrdnou ani organickými zbytky a byla pozorována dokonce zajímavá technika lovu ptáků. Drobné pěnkavy želvám ozobávají parazity z kůže.

Ohrožení a ochrana

I přes svou robustnost a dlouhověkost jsou želvy sloní ohroženým druhem, hlavně kvůli ztrátě přirozeného prostředí a obchodu s divokými zvířaty.

Čtěte také: Ohrožení želv zelenavých

Jak vyplývá už ze stavů jejích poddruhů, jedná se o ohrožený druh. Dlouhá léta byla decimována námořníky, kteří ji využívali jako živou zásobárnu masa. V současné době se na snižování jejich počtu podepisují hlavně nepůvodní druhy zvířat jako jsou prasata, osli, potkani, psi a kozy. Dalším faktorem jsou četné požáry, hlavně na Isabele.

V současnosti chováme jednoho zástupce želvy sloní santacruzské, a to samce Eberharda. Badatelé našli genetický vzorec želvy sloní (Chelonoidis elephantopus) v DNA jejích hybridních potomků. Některé mohou vážit až 400 kilogramů, na délku dorůstají až 1,8 metru a dožívají se více než sta let.

Poddruhy želvy sloní a jejich populace:

Želvy obecně

Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. U suchozemských želv je tvrdý a většinou vyklenutý.

Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují.

Nadužívání přírodních zdrojů, znečištění prostředí i vody, invazivní druhy a klimatická změna přispěly k velkému úbytku rostlin a živočichů. Za posledních 40 let jejich populace klesly o 60 procent. Vyhynutí hrozí až milionu druhů a postupuje rychleji než kdy dřív.

Čtěte také: Ochrana vodních želv

tags: #zelva #sloni #ohrozeni #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Přednášky o komunálních odpadech
• Antikvariátní knihy o ochraně přírody
• Efektivní recyklace
• Udržitelný chov ovcí
• V přírodě jako doma: Detaily