Stepní želva, známá také jako želva čtyřprstá (Testudo horsfieldii), patří k nejoblíbenějším suchozemským želvám chovaným v Česku i na Slovensku. Přestože její chov je běžný, odchov mláďat už tak častý není. Nestačí totiž jen mít pár želv - klíčové jsou správné podmínky, péče a zkušenosti. V tomto článku shrnujeme vše, co potřebujete vědět.
Popis želvy čtyřprsté
Želva čtyřprstá (Testudo horsfieldii) byla popsána Johnem Edwardem Grayem v roce 1844. Typickým je pro ni kruhovitý krunýř, výrazněji plochý než je tomu u ostatních zástupců rodu Testudo. Barva krunýře je různá, od odstínu žluté barvy, po olivovou až hnědou s různě velkými tmavými fleky. Velmi stará zvířata mohou být téměř celá černá (Afghánistán), ale také s nevýraznou žlutohnědou kresbou. Měkké tkáně spojující na krunýři jednotlivé štítky jsou žluté až hnědé. Nadocasní štítek je nerozdělený a na mohutných předních i zadních končetinách se nachází vždy 4 silné drápy, na rozdíl od ostatních druhů želv. Díky tomu dostala i vlastní rodové označení Agrionemys. I proto se vžil název želva čtyřprstá.
Želva čtyřprstá dorůstá od 15 cm (samci) do zhruba 25 cm, velmi zřídka až 28 cm délky krunýře (samice). Oproti jiným druhům rodu Testudo tento druh roste v přírodě velmi pomalu. Krunýř mají spíše plochý, méně klenutý. Tvar je kruhový, což je především vidět u mláďat. Zbarvení dominuje barva žlutá, hnědá nebo olivová s tmavými vzory i po celé ploše karapaxu a plastronu.
Výskyt v přírodě
Želva čtyřprstá osídluje region západně od Kaspického moře přes Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán a směrem na jih východní Irán, západ Afghánistánu, Pákistán, a část Číny. Želva čtyřprstá, bývá nazývaná též stepní želvou, neboť obývá vysloveně aridní krajinu s částečně kamenitým územím ale i hlinitým povrchem. Běžným třetím názvem pro tento suchozemský druh je též ruská želva. Hlavními vývozci jsou totiž Kazachstán a Uzbekistán, kteří dříve náleželi k Rusku.
Na území bývalého SSSR se Testudo horsfieldii vyskytuje především na písčitých stepích, i když hlinitým povrchům se vůbec nevyhýbá a žije na nich například v Pakistanu. Tento druh želv žije a preferuje travnaté plochy stepí v blízkosti skalnatého a kopcovitého terénu. Jednoduše všestranná a přizpůsobivá želva, která akceptuje více povrchů pro chov.
Čtěte také: Více o želvě sloní
Opíšeme pomyslný kruh výskytu, co se týče počasí a zjistíme příznačné podnebí pro tento druh. Většinou jde o velké rozdíly teplot, kdy léto bývá teplé a zima hodně studená. Uzbekistán má kontinentální klima. Zimy jsou chladné, v letních měsících teploty prudce stoupají. Západní část území je mimořádně suchá, průměrné roční srážky nepřesahují 200 mm . Írán je pouštní a stepní, průměrné teploty se pohybují v Teheránu od 2 °C v lednu do 30 °C v červenci. V létě jsou velká horka, především v oblasti kolem Perského zálivu, v horách je příjemně. V Arménii je kontinentální horské podnebí, většina území totiž leží více než 900 metrů nad mořem. Během léta je příjemně, ale v noci teploty prudce klesají.
Život v extrémních podmínkách
Silné drápy na předních končetinách a plochý krunýř umožňují želvám hloubit až 2m dlouhé podzemní nory, ty poté opakovaně využívají. Přes noc, ve velkých vedrech, během letního a zimního spánku se do nich vrací. Poskytují totiž bezpečí před predátory a nepříznivými výkyvy počasí, na konci takové nory totiž zůstává teplota téměř konstantní. Často jsou ráno želvy vídány jak sedí u vchodu nory.
Vysoké teplotní výkyvy v ročních obdobích i v jednotlivých dnech jsou výrazné. Zimní spánek trvá většinou do konce března a končí s příchodem teplé sezóny, kdy začínají hojně vyrůstat rostliny. Jen tři až pět měsíců má želva čtyřprstá k běžným životním aktivitám, k rozmnožení, k příjmu potravy a k růstu. Už na počátku léta stoupají denní teploty hodně vysoko a nastupuje suché počasí, takže želvy mají problém s hledáním potravy. Proto jsou k vidění mimo úkryt spíše v ranních a večerních hodinách. S nástupem pravého léta se teplota ještě zvyšuje a želvy pro nedostatek potravy upadají na 1-2 měsíce do letního spánku (aestivace) a vlastně až teprve v září opět vylézají. To už jim zbývá jen málo času do zimního spánku. Hledají nepřetržitě potravu. V polovině nebo na konci října už často bývají noční mrazíky a želvy začínají upadat do zimního spánku.
Zvláštností oproti jiným druhům, je u Testudo horsfieldii to, že ve volné přírodě procestuje enormně velké území. 10ha pro samce a 30ha pro samici nejsou nikterak vyjímečné. Želvy se proto setkávají jen vzácně.
Rozmnožování
Když spatří samec samici, začne za ní utíkat s naplno nataženým krkem a po přiblížení poklepává hlavou kolem potenciální partnerky. Nakonec ji začne kousat do předních končetin dokud nezastaví. Samec má dlouhý ocas s na konci tvrdým výrůstkem. Ten při častých samcových pokusech o páření může poranit okolí kloaky samice. Při páření má samec otevřenou tlamu. Dobře viditelný je i červený masitý jazyk a jsou slyšitelné kňučivé samcovi zvuky.
Čtěte také: Ohrožení želv zelenavých
Samice snáší po 2-4 týdnech po páření až neuvěřitelně velké vejce, nejčastěji 2-5 kusů (zaznamenané maximum bylo dokonce 9 kusů). Tvar mají oválný a měří 3,5-4cm, hmotnost jednoho vejce činí 15-20g. Téměř kulaťoučká mláďata se líhnou při teplotě 28-32°C maximálně 100dnů.
Chov želvy čtyřprsté
Želva stepní je také zimující druh a dopřává si odpočinku i během horkého léta (estivace). V jejich domovině přichází po dlouhé a chladné zimě téměř bez přechodného období horké a suché léto. Střídání ročních období je náhlé. I proto se želvy v našich podmínkách probouzí velice rychle i při sebemenším náznaku oteplení a to i koncem ledna. Proto je lepší želvy probouzet v teráriu a ven je přesunout až s letními teplotami v půlce května. Pokud je budeme probouzet venku, tak vždy ve skleníku. Želvy musíme na konci zimy hlídat a neumožnit jim volný pohyb venku mimo skleník, jelikož během noci hrozí jejich umrznutí nebo i přehřátí v opačném případě.
Želvu bychom měli dopřát co nejvíce pobytu venku s možností slunění a úkrytu. Jen pozor na jarní mrazíky a chladné a vlhké počasí! Želvu chráníme před vlhkem a deštěm pořízením malého skleníku, který v jarních a podzimních měsících zajistí sušší klima které je v její domovině.
Přestože želvy stepní prodělávají v přírodě během roku jedno či dvě období letargické inaktivity, v chovu není nutné, aby je bezpodmínečně absolvovaly. A obecně platí, že než zimovat špatně, raději nezimovat vůbec. V chovech se vesměs praktikuje pouze zimování a letní pauza je spíše symbolická nebo žádná. Hibernace je základním stimulátorem reprodukce. Má i pozitivní vliv na vitalitu, želvy si „odpočinou“.
Testudo horsfieldii často snižuje aktivitu již koncem srpna nebo v září, zahrabávají se do půdy. Volné přezimování ve výběhu je ale veliké riziko. Želvy potřebují zimovat 4-5 měsíců v co možná nejkonstantnější teplotě 2-4°C. Nejvhodnější je sklep a pro každou zimující želvu samostatná bedýnka. Substrát nesmí být příliš suchý, aby neprášil, ani mokrý.
Čtěte také: Ochrana vodních želv
Základ úspěchu: zdravý chovný pár a vhodné podmínky
Pro úspěšné rozmnožování potřebujete zdravé, dospělé želvy - ideálně 1 samec na 2-4 samice. Samice by měly být staré alespoň 4-5 let, samec minimálně 2 roky. Důležité je, aby byli chovanci ve skvělé kondici, a to především díky správnému krmení (doporučujeme luční směs + doplňky stravy, např. krmivo Sera).
Ideální prostředí pro chov:
- Venkovní výběh - travnatý povrch, slunné místo
- Úkryty - např. budky, kořeny, kameny
- Hnízdní kopeček - želvy jej využívají pro snášení vajec
Stepní želvy pocházejí z horkých a suchých oblastí (Afghánistán, Kazachstán…), proto jim svědčí slunce. Výběh ale musí zároveň nabízet i možnost úkrytu před přehřátím nebo deštěm.
Proč je zimování důležité?
Bez zimování bývají snůšky neplodné, nebo nedojde ke spáření vůbec. Zimní odpočinek „nakopne“ jejich přirozené chování. Po probuzení ze zimního spánku se želvy rozkrmí a začíná pářící sezóna.
Průběh páření:
Sameček intenzivně nahání samici, kouše ji do předních nohou, až se stáhne do krunýře. Poté se na ni vyšplhá a spáření doprovází typické pisklavé zvuky. Pokud je samice připravena, cca za 6 týdnů snáší první vajíčka.
Snůška, inkubace a líhnutí mláďat
Samice snáší obvykle 2-4 vajíčka, často do cca 15 cm hluboké jamky. V přírodních podmínkách následuje další snůška po cca 3 týdnech.
Inkubace:
- Teplota: cca 30 °C
- Vlhkost: blízko 100 %
- Vyšší teplota = více samiček, nižší = více samečků
Mláďata se líhnou asi po 60 dnech. Pokud mají ještě žloutkový vak, ponecháme je v inkubátoru 1-2 dny, dokud se nevstřebá.
Péče o mláďata
Po vstřebání žloutkového váčku přemístíme mláďata do vyhřátého terária (30-32 °C ve dne, 28 °C v noci).
Krmení želvy čtyřprsté
Jednou z nejdůležitějších podmínek zdárného chovu je správné krmení. Nesprávné krmení je zdrojem největších, a mnohdy až fatálních chyb. Obecně platí, že jak svou želvu krmíte, tak bude vypadat, a nejlepším odrazem naší péče je vzhled jejího krunýře, na kterém jsou dietetické chyby nejvíce patrné a mnohdy i nevratně. Bohužel je odezva ve vzhledu krunýře poněkud delší, než bychom si přáli. Jak tedy krmit? Předně, Želva stepní je převážně býložravá, budeme ji tedy krmit zejména tím, co roste ve vegetační sezoně venku, a to je např. Dominantní složkou krmné dávky je však právě pampeliška, v době mimo vegetaci ji nahradí čínské zelí. Dobrým vodítkem při výběru krmiva je poměr Ca : P, který by měl být minimálně 1,4 : 1.
Vyhýbáme se rostlinám s obsahem šťavelanů: šťovíkům, šťavelu, špenátu, řepné nati a rebarboře, jelikož mohou při častějším zkrmování narušit metabolismus vápníku a vést k jeho čerpání z rezerv (kosti, krunýř). Ovoce a zeleninu také předkládáme spíše jako zpestření pampeliškové monodiety.
Chov ve výběhu nám také vyřeší problematickou otázku týkající se živočišné složky - - zejm. bílkoviny, která by měla být v krmné dávce samozřejmě také zastoupena, ale jen v řádu procent.
V souvislosti s příjmem potravy se často řeší problémy s přerůstajícími čelistmi. Tomuto problému lze snadno předejít předkládáním tvrdé potravy, např. košťály, smetánkou i s kořeny, sépiovou kostí apod. Želvy stepní, přestože velmi málo pijí, musí mít vždy přístup k čisté vodě.
Extrémně kruté podmínky přírody jsou ve zvířatech zakotvené tak, že i v lidské péči všechno krmivo, které najdou mají tendenci sežrat. Proto často trpí otylostí. To později vede k vystupování měkkých tkání na krunýři a na konec želvy umírají na ztučnění jater. Žerou při relativně nízkých teplotách. Především v časném jaru je jejich chuť velice vysoká. Hlavně musí být předkládána vyrovnaná krmná dávka, nejlépe z divoce rostoucích plevelů. Musí kopírovat krmení jejich domoviny. V létě méně na vlákno bohatého krmiva. Nejraději mají listy smetánky lékařské, sléz, jitrocel, vlčí mák, ale také listy ostružiníku, zvonku, silenky, vikve a jahod. Také vláknitý pórek a listy lípy nebo vrby budou rády konzumovány. Salát podáváme jen vyjímečně. Pouze ve velmi málo odrůdách je pro želvu hlávkový salát prospěšný. Vhodné jsou rostliny obsahující přes 20% vlákniny a 10% bílkovin. Ovoce a zelenina by v krmné dávce neměly být.
Dodatečně by měly mít k dispozici vápník. Ve volné přírodě jej získávají přímo z půdy, kostí nebo ulit šneků. V chovech v zajetí je vhodné podávat vápník formou sépiových kostí nebo převařených vaječných skořápek.
Převažuje na živiny chudá rostlinná strava (luční byliny, pampeliška, jitrocel, jetel, vojtěška...). Snažíme se krmit co nejpestřejší směsí lučních bylin, doplněnou čínským zelím, polníčkem nebo rukolou. Jako doplněk stravy se hodí listy ředkví, kedluben, ledový salát, jablko, mrkev, okurka, krevetky aj. Stejně jako se to může stát i u jiných domácích mazlíčků, ani želvu nepřekrmujte a myslete na správnou dietu.
T.horsfieldi musíme držet hodně zkrátka a zásadně nekrmit granulemi, ovocem, masem......a vším co má vydatnou energetickou hodnotu. Měli bychom se soustředit výhradně na zelenou stravu natrhanou na louce. Klasická luční směs jim jen prospěje. Vápník do stravy, tak jako ostatním druhům samozřejmě přidáváme v dostatečném množství alespoň 3x týdně. Při hojnější stravě mají sklon k ztučnění jater daleko více než jiné druhy suchozemských želv žijících v Evropě, což je pak zásadní zdravotní problém.
Právní aspekty chovu
Od 1.1.2010 jsou tyto želvy vyjmuty z povinnosti je registrovat a nemusí mít již žádný CITES nebo jiný speciální doklad. Co to znamená pro nového majitele? Při případné kontrole musíte prokázat, že želva není odchycená v přírodě. K tomu může posloužit řádná kupní smlouva, prodejní doklad, kde je specifikován původní a nový majitel a také je stále platný Cites, pokud jde o starší želvu a vlastní ho.
Když se rozhodnete želvu prodat dalšímu majiteli musíte vést chovnou knihu, kde uvedete všechny záznamy, jako komu jste ji prodal (la) včetně data a podpisu. To se provádí běžně tak, jako u ostatních druhů evropských suchozemských želv.
tags: #želva #čtyřprstá #příroda
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]