MgA. Mgr. Bohuslav Blažek (18. října 1942 Praha - 20. listopadu 2004 Praha) byl sociální ekolog, publicista, filmový dramaturg a režisér, metodolog, prognostik a pedagog. Jeho zájmové a pracovní rozpětí sahalo od sociologie přes architekturu a vědu až po média a umění.
Byl publicistou, filmovým dramaturgem a režisérem, metodologem, překladatelem, prognostikem, myčem výloh, konzultantem a spoluautorem architektů a urbanistů, rozhlasovým a televizním moderátorem, autorem nebo spoluautorem mnoha tzv. měkkých her a necelé dvacítky knih. Téměř polovinu z nich napsal s manželkou Jiřinou Olmrovou.
Bohuslav Blažek (1942-2004) vystudoval filmovou a televizní dramaturgii na FAMU a filozofii a psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Pozdější sociální ekolog Blažek vystudoval dramaturgii na filmové a televizní fakultě AMU v Praze (MgA.) a filosofii a psychologii na filosofické fakultě UK (Mgr.).
V 60. letech byl členem redakce Literárních novin a časopisu Tvář. Koncem 60. let působil v týdeníku Literární noviny. V období tzv. normalizace prošel několika manuálními profesemi, živil se tehdy mimo jiné mytím oken. Zejména v první polovině 70. let měl Blažek velké problémy s možností publikovat.
V sedmdesátých letech působil v Ústavu krajinné ekologie ČSAV jako ekolog a prognostik. Tehdy pracoval jako metodolog v Ústavu krajinné ekologie ČSAV a jeho úkolem bylo hledat společný jazyk mezi většinou přírodovědců a maličkým oddělením společenskovědních badatelů. Spolupracoval s institucemi z oblasti aplikovaného výzkumu (např. Výzkumný ústav palivoenergetického komplexu, Výzkumný ústav výstavby a architektury, Terplan, Ústav pro výzkum kultury).
Čtěte také: David Attenborough: Legendární přírodovědec
V našem Ústavu krajinné ekologie ČSAV nastoupil po mytí oken na začátku sedmdesátých let a byl nám významnou metodickou pomocí při formování antropoekologického přístupu k řešení problémů ekologie a životního prostředí ve vzájemném vztahu přírodních a společenských věd. (Dnes je pro to obvyklý termín sociální ekologie). Toto oddělení (antropoekologie) bylo posléze z politických důvodů zrušeno.
Od roku 1991 byl ředitelem nadace EcoTerra (r. 2002 se transformovala na stejnojmennou nástupnickou organizaci EcoTerra o. p. s.). V roce 1991 založil nadaci EcoTerra a roku 1997 Školu obnovy venkova v Libčevsi.
V letech 1993-2001 byl po tři volební období místopředsedou Spolku pro obnovu venkova. V letech 1993 až 2001 byl po tři volební období místopředsedou Spolku pro obnovu venkova. Roku 1997 spoluzakládal Školu obnovy venkova v Libčevsi. Stál u zrodu soutěže Vesnice roku.
Posledních deset let přednášel na třech vysokých školách a věnoval se sociologii a ekologii venkova, nejen publikačně, ale i v rámci občanských iniciativ. Zároveň přednášel sociální ekologii na fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze (1992-2004), DAMU (1999-2002) a FAMU (2002-04). Jako vysokoškolský pedagog vyučoval sociální ekologii na fakultě architektury ČVUT (1992-2004), na katedře divadelní antropologie DAMU (1999-2002) a na FAMU (2002-2004).
Na seminářích na FA ČVUT vedl studenty k samostatnému uvažování, kritickému myšlení a neobvyklému pohledu na architekturu a životní prostředí. Jeho semináře na FA ČVUT vedly studenty k samostatnému uvažování, kritickému myšlení a neobvyklému pohledu na architekturu a životní prostředí. Propagoval různé metody, vedoucí k dialogu architekta s klientem a k participaci veřejnosti na architektonických projektech. Vyučoval sociální ekologii, tedy vztahy mezi lidmi a jejich prostředím, na Fakultě architektury ČVUT a na Katedře divadelní antropologie DAMU.
Čtěte také: Státní Fond Životního Prostředí - změny
Přes všechny dramatické zvraty se Blažkovi podařilo stát se jedním ze zakladatelů sociální ekologie u nás. Přes všechny dramatické zvraty se mu podařilo stát se jedním ze zakladatelů sociální ekologie u nás.
Trvale se pohyboval na pomezí vědy, publicistiky, umění a vlastního angažovaného působení; velmi obratně a trefně formuloval myšlenky - klíčovým tématem pro něj byla komunikace mezi lidmi. Trvale se pohyboval na pomezí vědy, publicistiky, umění a zejména vlastního angažovaného působení na různých úrovních občanské společnosti.
Zabýval se mimo jiné participací občanů na společenském celostátním i regionálním dění. Představitelům obcí a venkova poskytoval podporu a inspiraci jak pro reflexi venkovské identity, tak pro reálné každodenní kroky. V 90. letech patřil společně s Ivanem Dejmalem ke spolupracovníkům České komory architektů a byl konzultantem řady architektů a urbanistů.
Myšlenky Bohuslava Blažka byly typické pro svou neortodoxnost, se kterou spojoval nespojitelné, ironie a nebanálnost. Stokrát viděné pojmy dokázal pojmout ze zcela nového úhlu, v souvislostech, které nikoho dosud nenapadly. Měl schopnost inspirovat a propojovat lidi všech možných profesí, v jiných názorech neviděl ideové nepřítele.
Blažek se trvale pohyboval na pomezí vědy, publicistiky, umění a zejména vlastního angažovaného působení na různých úrovních občanské společnosti. Nejznámější je pro své práce v oblasti sociální ekologie a svoji aktivitu v hnutí za obnovu a rozvoj venkova, jimž se věnoval od roku 1990. Za nejvýznamnější publikaci v této oblasti můžeme považovat Venkov / města / média (1998), kde Blažek přibližuje vlastní koncepci vztahu mezi uvedenými třemi sociálními vrstvami.
Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu
Blažek publikoval stovky článků v mnoha českých i zahraničních novinách a časopisech. V průběhu života byl člen redakčních rad několika odborných časopisů (Literární noviny, Souvislosti, Tvář). Režíroval téměř 30 dokumentárních filmů. Jako moderátor nebo diskutující se účastnil mnoha panelů vysílaných v České televizi nebo v Českém rozhlase.
Jeho próza Spasitelé z roku 1970 byla sice vytištěna, ale téměř celý náklad byl zlikvidován ještě před dodáním na pulty knihkupectví. Svou první odbornou knihu, Mezi vědou a nevědou, vydal Bohuslav Blažek v roce 1978. Svou první odbornou knihu - Mezi vědou a nevědou - vydal v roce 1978.
K jeho nejvýznamnějším odborným publikacím patří Krása a bolest: Umění, tvořivost a hra v životě trpících a postižených (spolu s Jiřinou Olmrovou) a Venkov / města / média. K jeho nejvýznamějším odborným publikacím patří Krása a bolest: Umění, tvořivost a hra v životě trpících a postižených (1985, spolu s Jiřinou Olmrovou) a Venkov / města / média (1998).
Jeho knihu Venkovy - anamnéze, diagnóza, terapie s fotografiemi syna Kryštova Blažka vydalo v roce 2004 brněnské nakladatelství Era. Ještě během října vydá nakl. ERA Blažkovu poslední knihu Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie se 105 fotografiem Kryštofa Blažka. Tato problematika se odrazila také v jeho publikacích Venkov / města / média (1998) a Venkovy - anamnéza, diagnóza, terapie (2004).
Blažek se věnoval také překládání knih s převážně ekologickou tématikou. Společně s J. Olmrovou napsal několik publikací týkajících se problémů dětí, rodiny a postižených. Zabýval se také aktuálními společenskými jevy jako počítačové hry, televize nebo obchodování založeným na pyramidovém schématu.
Bohuslav Blažek (1942-2004) byl mužem mnoha humanitních řemesel. Osmdesáti let by se v polovině října dožil Bohuslav Blažek. Muž mnoha povolání, který sám sebe označoval za sociálního ekologa. Sociální ekolog, publicista a pedagog Bohuslav Blažek by se 18. 10. 2024 dožil 82 let. Dne 20. 11. 2024 to bude 20 let, kdy nás opustil. Bohuslav Blažek zemřel po krátké těžké nemoci v sobotu 20. listopadu. Bylo mu 62 let.
Pro Kritickou Přílohu Revolver Revue napsal Bohuslav Blažek několik desítek článků.
Kromě již v textu zmíněných odkazů viz ještě www.eldar.cz (studentský web Jana Šípka) a www.radiojeleni.cz, kde jsou archivovány (audio)vizuální projekty Bohuslava Blažka.
Rozloučení se zesnulým se koná v pondělí dne 29.11.2004 ve 12 hod. v krematoriu ve Strašnicích.
tags: #bohuslav #blažek #sociální #ekologie