David Attenborough: Život a dílo legendárního přírodovědce

David Attenborough, legendární přírodovědec a dokumentarista, oslavil v sobotu 8. května 95. narozeniny. Slavné jméno autora mnoha seriálů a filmů BBC s přírodovědnou tematikou si můžou snadno připomenout i čeští diváci. Jeho dílo uvádějí v současnosti některé české televize, jako například Prima ZOOM, i online platformy.

Rok, který změnil Zemi

Nejnovější snímek, kterým legendární britský dokumentarista David Attenborough diváky provází, se jmenuje Rok, který změnil Zemi. Režisér Tom Beard a filmařské týmy BBC na různých koncích planety v něm pozorují změny v životě zvířat během koronavirové pandemie.

Pokles hluku a znečištění z průmyslu i dopravy například způsobil, že poprvé po 30 letech byl z indického státu Paňdžáb vidět vzdálený hřeben Himálaje. Na opuštěné floridské pláže mohly karety obrovské v klidu klást vejce. A africké bungalovy pro safari turisty obsadila místní fauna v čele s levhartem. Zvířata prostě okamžitě využila šanci, že karanténou svázané lidstvo uvolnilo prostor. Film Rok, který změnil Zemi, teď můžeme vidět na Apple TV+.

Životní svědectví Davida Attenborougha

„Celý život jsem si myslel, že objevuju divočinu, ale přitom jsem zachycoval jenom její zánik,“ říká známý moderátor z BBC ve filmu David Attenborough: Život na naší planetě. Vlastním svědectvím i vybranými statistikami ukazuje, jak v průběhu jeho života ubývala na planetě divoká příroda a jak se lidskou činností měnilo klima. Diváci balancují mezi depresí z tragického stavu modré planety a nadějí na možná zlepšení, kterou jim Attenborough dává. Působivý je Život na naší planetě právě díky kombinaci přírodovědného tématu s celoživotním životním svědectvím stárnoucí autority a aktuálním apelem.

Film si pusťte na Netflixu.

Čtěte také: Státní Fond Životního Prostředí - změny

Další dokumenty o přírodě

Robert Redford a v českém znění Ivan Trojan provázejí mozaikou fascinujících záběrů života na Zemi ve filmu Earth: Den na zázračné planetě. Rodinný snímek, který by se snad mohl znovu objevit v českých kinech po jejich otevření, najdete v tuto chvíli na Netflixu. Snímek Planeta Česko, patrně jedinou současnou obdobu takovéto rozmáchlé BBC produkce, pak také na Aerovodu.

Attenborough o antropocénu a budoucnosti

„Pocházím z jiné doby,“ pronesl před účastníky konference v Davosu David Attenborough (pozn. britský přírodovědec, režisér, scenárista a dokumentarista, je mu 93 let). „Narodil jsem se v období holocénu, v době klimatické stability, která trvala dvanáct tisíc let a která lidem umožnila se usadit a začít budovat civilizaci. Ale během jednoho života, během mého života, se vše změnilo. Holocén skončil. Podle odborníků jsme tvář světa změnili takovým způsobem, že jsme předznamenali novou éru - éru antropocénu, tedy dobu člověka. Jako lidé se teď ale musíme sjednotit a společnými silami zachránit biodiverzitu planety. Žádný člověk to nedokáže sám, protože jsme všichni součástí jedinečného systému. Všichni jsme navzájem propojení a musíme začít dělat důležitá rozhodnutí, která nám pomohou v boji se změnou klimatu.

Osobní svědectví a poselství

Na podzim loňského roku uvedl snímek David Attenborough: Život na naší planetě, který je jeho svědectvím. Attenborough měl v průběhu svého života nespočet příležitostí procestovat velkou část světa, poznat nedotčenou přírodu a natáčet rozličné živočišné druhy. Attenborough mluví o lidské chybě, která nejen v okolí Pripjati způsobila katastrofu, aby pokračoval o tom, že v současnosti lidé působí ještě mnohem větší katastrofu. Tou je v jeho pojetí především mizení divočiny a ztráta biodiverzity, což má mnoho příčin a způsobuje to další sekundární problémy.

Attenborough v dokumentu vzpomíná na svůj život, během kterého viděl kus světa. Je záviděníhodné, kolik nedotčené přírody měl možnost navštívit. O to víc znepokojující jsou statistická fakta, která se v průběhu dokumentu objevují a ukazují, jak stoupající počet obyvatel Země během Attenboroughova života ovlivňoval množství uhlíku v atmosféře a jak zároveň klesal podíl divoké přírody na planetě. Sám Attenborough vnímal, jak těžší a těžší bylo s postupem času nalézt některé druhy ve volné přírodě.

Lidský zásah se během relativně krátké doby projevil všude a Attenborough upozorňuje na oblasti, které byly zasaženy nejvíce. Kácení pralesů zničilo biodiverzitu a nastoupily monokultury palem olejných, které neposkytují útočiště divokým zvířatům. Masivní rybolov narušil potravní řetězec a oceány začaly umírat. Množství vyprodukovaného CO2 začalo ohřívat planetu. Teplo pohlcovaly oceány a v důsledku jejich ohřívání začaly například umírat korálové útesy a tát ledovce. Obrovské plochy, které ještě nedávno v Antarktidě pokrýval věčný led, nyní během léta tají... Mohli bychom pokračovat dlouho a jistě ani Attenborough neměl prostor vzpomenout všechny problémy, se kterými se planeta potýká.

Čtěte také: Sociální ekologie v ČR

Důležitým poselstvím snímku se proto stává apel na udržitelnost. Attenborough klade do protikladu k našemu přístupu civilizací nedotčený kmen, se kterým se setkal. Domorodci si z přírody brali jen tak málo, kolik potřebovali ke své obživě. Takovým životem by mohli žít do nekonečna - žili udržitelně. Přímým opakem toho je naše společnost, která si toužila brát stále víc a kvůli ekonomickému zisku často bez ohledu na následky. Kácet pralesy a provozovat rybolov v takové míře, v jaké se to děje, nelze dělat do nekončena. Co nelze dělat do nekonečna, není udržitelné.

Záchrana planety není jen záchranou přírody. Jak Attenborough připomíná, je to i záchrana nás samotných - záchrana lidstva, které jinak nebude schopné v extrémních podmínkách přežít. Ve snímku Attenborough představuje vizi, co by během svého života zažil, kdyby se narodil teď a vývoj směřoval pořád stejným směrem. Požáry, sucho, neúroda, hladomor, vymírání druhů... Naštěstí ale Attenborough nezůstává jen u katastrofických scénářů, ale popisuje a zdůvodňuje i řešení, která by tento vývoj mohla zvrátit.

Konec dokumentu přivádí diváka zpět do Pripjati, kde můžeme vidět opuštěné město, v jehož ulicích rostou stromy a procházejí se zvířata. Zde Atteboroughovo svědectví končí; volba Pripjati na začátku snímku nebyla jen kvůli ukázce lidské chyby, ale zároveň i kvůli jisté naději, kterou dává. Ve své historii zažila planeta Země několik rapidních změn, které byly provázeny masovým vymíráním druhů. Při tom posledním například vymřeli dinosauři. Příroda se ale vždycky dokázala obnovit, rozvinout a prosperovat, jako se tomu postupně děje v okolí Černobylu.

Po všech stránkách jde o velmi kvalitní a zajímavý počin, což odráží i vysoká divácká hodnocení na filmových serverech. Nejen obsahově, ale i vizuálně se jedná o naprosto úchvatný snímek. Dechberoucí záběry divoké přírody ze země, ze vzduchu i z moře plné exotických i známých zvířat doprovází hudba Stevena Price. Hlas Davida Attenborougha, který celý dokument vypráví, je klidný a příjemný na poslech. Film je k dispozici pouze v originálním anglickém znění s českými titulky.

Možná se může zdát, že záběry na smutného Attenborougha, který v jednu chvíli vypadá, že nejspíš začne plakat, mají prvoplánově vyvolat v divákovi emoce. Emoce přicházejí především, když Attenboroughův monolog střídá několik záběrů na roztomilá zvířata v neútěšných podmínkách. V kontextu celého dokumentu a daného problému se však nezdá, že by to ze strany Attenborougha byl jen herecký výkon; je to něco, co potřebujeme vidět. Když nestačí varování vědců, která jen málokoho osloví kvůli své často nesrozumitelné odbornosti, přichází na řadu podat problém popularizačně a s emocemi. To se Attenboroughovi jednoznačně povedlo.

Čtěte také: Ochrana přírody – pohled britského ekologa

Attenborough říká, že považuje za důležité nemlčet a sdělit svoje poselství a svoje vize. Připomíná, že lov velryb, popřípadě dalších kytovců, přestal být společensky přijatelný ve chvíli, kdy se o něm začalo mluvit a lidé si uvědomili, co se děje. Stejně tak bychom měli mluvit i o dalších problémech, kterým svět čelí.

Obsah dokumentu je dobře vybalancovaný. Nenajdeme tu žádné extrémy, které by lidstvo popisovaly jako největší zlo, co planetu potkalo. Zároveň se ale divák ani nemůže nechat ukolébat tím, že se vlastně nic vážného neděje a není potřeba nic řešit. Vše je podáno s citem, takže rating 7+ je určitě v pořádku, ačkoliv malí diváci možná ocení nějaké dovysvětlení pojmů a další debatu o tématu. I když dokument zpracovává problematiku, jejíž ignorování a neřešení může potenciálně vést k velice katastrofální budoucnosti, působí snímek jako celek překvapivě optimisticky. Až na několik záběrů, které doprovází právě pasáže varující před vážnými důsledky současného směřování, jsou scény v dokumentu barevné a pozitivní.

Stejně tak pozitivní a nadějné je i celé poselství filmu. Ano, problémy, kterým čelí současný svět, především příroda, jsou vážné a Attenborough je velice poutavě a srozumitelně popisuje. Pokud si ale problémy uvědomíme a začneme je řešit, ještě není nic ztraceno. Pořád můžeme obnovit biodiverzitu a žít mnohem udržitelněji, aniž bychom v následujících letech museli nevyhnutelně čelit následkům globálního oteplování, vyčerpání zemědělské půdy, nedostatku potravin, vzniku obrovských neobyvatelných oblastí anebo třeba masovému vymírání druhů.

Řešení, která Attenborough navrhuje, nejsou žádné extrémní návody, se kterými se můžeme často setkat jinde. Zároveň to není jen pouhá teorie, ale tyto udržitelné alternativy jsou už v různých státech aplikovány a přinášejí kýžené výsledky. Stačí jen využít tyto poznatky a rozšířit je do dalších částí světa. V úplném závěru se objevuje otázka: „Kdo další by tohle měl vidět?“ Myslím, že existuje jen jedna odpověď: „Všichni.“ Záleží na každém z nás, co si z dokumentu David Attenborough: Život na naší planetě odneseme.

Pocta v podobě pojmenování prehistorického predátora

Britští vědci objevili 560 milionů let starou fosilii nejstaršího predátora. Pojmenovali ji po slavném britském přírodovědci Davidu Attenboroughovi. Živočich byl pravděpodobně předchůdcem žahavců, kmene, pod nějž dnes patří například medúzy. Popularizátor přírodních věd David Attenborough, kterého lidé znají především díky namluvení dokumentární série o různorodosti života na Zemi, si v šestadevadesáti letech připsal další úspěch. Vědci po něm totiž pojmenovali nejstaršího živočišného predátora. Vzácný exemplář odborníci objevili v lese Charnwood v hrabství Leicestershire.

První část jména, které dostal, je odvozena z latinského výrazu pro svítící lucernu. „Myslím, že vypadá jako olympijská pochodeň. Druhá část názvu prehistorického predátora nese jméno jednoho z nejslavnějších britských přírodovědců současnosti, sira Attenborougha. Nález fosilie je významný z paleontologického i přírodovědeckého hlediska. Obrys dvacet centimetrů vysokého tvora se otiskl do dlouhé, šikmé desky jílovce, obklopené dalšími zkamenělinami. Předpokládá se, že všichni živočichové byli udušeni v kalném proudu sedimentu a popela, který stékal po podvodním úbočí dávné sopky. Místo smrti tvora bylo původně odhaleno už v roce 2007, když vědci čistili skalní stěnu Charnwoodu vysokotlakými hadicemi. Lokalita v hrabství Leicestershire je mezinárodně proslulá tím, že se v ní nacházejí důkazy o ediakaru, období před 635 až 538 miliony let. To předcházelo kambriu, v němž došlo k velkému rozmachu počtu a rozmanitosti forem života na Zemi.

Právě zhruba 538 až 485 milionů let před naším letopočtem se ustálila předloha mnoha moderních kmenů živočichů. „Jedná se o železný důkaz moderně vypadajících organismů v prekambriu. Žahavci se vědecky nazývají cnidaria. Do tohoto kmene živočichů se řadí koráli, medúzy a sasanky. Jedním z jejich charakteristických znaků jsou žahavé buňky, které používají k zachycení své kořisti. Analýza znaků tvora Auroralumina, kterou provedl doktor Dunn, jej řadí do podkmene medusozoa. „Domníváme se, že je rozvětvená, takže má tyto dvě chocholky, které jsou připojeny u její základny, a pak by tam byl souvislý kus kostry, jenž by šel dolů k mořskému dnu, což nevidíme.

V lesích Charnwood se již našly miliony let staré fosilie i dříve, tahle je však podle Dunna velmi odlišná. „Většina fosilií z této doby má zaniklé tělesné plány a není jasné, jak souvisí s dnešními zvířaty. Sir David Attenborough vyrůstal v anglickém regionu East Midlands, do něhož spadá právě Leicestershire. „Horniny, v nichž byla nyní objevena Auroralumina, byly tehdy považovány za tak staré, že pocházely z doby dávno před vznikem života na této planetě. Proto jsem tam nikdy zkameněliny nehledal. O několik let později jeden chlapec z mé bývalé školy jednu našel a dokázal, že se odborníci mýlili. Odměnou mu bylo, že objev dostal jeho jméno.

Attenborough a přelidnění Země

Britský moderátor, přírodovědec a popularizátor vědy David Attenborough (92) považuje za jedno z největších nebezpečí na planetě Zemi její přelidnění. Pokud ho prý nevyřeší člověk, dříve nebo později se o ně postará sama příroda. „Z vlastní svobodné vůle jsme jako jediný živočišný druh zastavili princip přirozeného výběru, jakmile jsme začali být schopni udržet při životě až pětadevadesát procent narozených dětí,“ tvrdí. Uvedl dokonce, že rozumí politice jednoho dítěte v Číně, „jakkoli se za jejím dodržováním jistě skrývá nekonečné množství osobních tragédií“.

Naopak nechápe současnou podobu podpory rozvojových zemí Západem. „Jejich potíže nevyřešíme tím, že OSN pošle do Afriky pár dalších pytlů s moukou. Copak nedostatek potravin v Etiopii není způsoben právě přelidněním? Jenže tím se dostáváme k jádru problému: každý má právo zplodit potomky. A já jistě nejsem ten, kdo by v tom komukoli mohl zabránit.“

Není těžké si domyslet, koho jeho názory nejvíce dráždí. „Římskokatolická církev se svým přístupem k antikoncepci a potratům nikdy nepodpoří regulaci v této oblasti. Jenže pokud s tím něco neuděláme my, příroda se později postará sama. Tím neříkám, že lidstvu hrozí vyhynutí třeba už v příštích staletích. Na to je velice chytré a vynalézavé, jen si nejsem jistý, zda si člověk udrží současnou kvalitu života, svůj komfort.“

V dlouhodobém výhledu nám ovšem David Attenborough, který je mimo jiné jedním z vážených patronů Nadace pro optimální populaci, velké šance nedává. Svou knihu Život na Zemi končí slovy: „Mohl by vzniknout dojem, že člověk je konečným triumfem evoluce, že všechny ty miliony let vývoje neměly jiný význam než přivést ho na Zemi. Neexistuje však naprosto žádný vědecký důkaz, jenž by takový názor podpořil. Nemáme nejmenší důvod předpokládat, že náš pobyt zde bude trvalejší než pobyt dinosaurů. Proces evoluce stále probíhá. Proto je více než pravděpodobné, že zmizí-li člověk z povrchu zemského z toho či onoho důvodu, někde už existuje skromné a nenápadné stvoření, které se vyvine v novou vyspělou formu a zaujme naše místo. Lidstvo je mor planety.Lidstvo si zaslouží vymřít jako dinosauři.“

Svými četnými veřejnými vystoupeními vždy probouzí posluchače z letargie a nevyhýbá se při tom velkým slovům. „Podle mého názoru je současná lidská populace vystavena zkouškám jako nikdy v minulosti. Kromě toho, že jsme se velmi rozmnožili, jsme také významně rozvinuli výrobní činnost, takže ohrožujeme samu podstatu života na planetě. Na jeho ochraně se proto musíme podílet všichni. Aby se tak stalo, potřebujeme rozumět přírodě a zásadním pochodům, jež udržují život na Zemi. Pokud nové vědecké poznatky nezpřístupníme všem, směřujeme jednoznačně ke katastrofě,“ varuje.

Emoce víří také jeho sveřepé přesvědčení, že věda a její poznatky musejí vítězit nad vírou. Před několika lety se hlasitě ozval, když jistý průzkum BBC prozradil sympatie Britů k myšlence vyučovat na školách v přírodopisných předmětech vedle Darwinovy evoluční teorie také teorii o vzniku světa zásahem vyšší vůle.

„Darwin dokázal změnit přírodní historii ve skutečnou vědu. A vědci by měli bránit vědu před vírou. Ta první je založena na exaktních důkazech, ta druhá nikoli.“ Zastáncům stvoření života rukou Boží neváhá předložit i velmi drsné argumenty na podporu svého přesvědčení. „Když tito lidé hovoří o tom, že Bůh ve svém milosrdenství stvořil každičký druh, většinou mají po ruce příklady jako orchideje, slunečnice, kolibříky a další nádherné, oku lahodící rostliny či živočichy. Já si je samozřejmě rád vyslechnu, ovšem v tu chvíli mám tendenci myslet spíš na červa v oku pětiletého chlapce sedícího na břehu řeky v západní Africe, kterého za nějaký čas úplně připraví o zrak. Kdo mi vysvětlí, proč dobrotivý Bůh stvořil takového parazita schopného přežívat jen v oku nevinného dítěte? Tvrdit, že náš Pán vymyslel červa vytvořeného speciálně pro mučení afrických dětí, je rouhání, pokud se nepletu.“

David Attenborough: Důvěryhodný popularizátor přírody

David Attenborough není ale pouze provokatér. Přes 60 let ve svých knihách a televizních dokumentárních sériích BBC zprostředkovával krásy přírody ze všech známých i tajuplných koutů světa naprosto nezaměnitelným způsobem. Proto je také jeho jméno vyslovováno s velkou úctou a dokumentarista je právem řazen mezi světové celebrity. Je členem Královské společnosti, v roce 1985 byl povýšen do šlechtického stavu, vlastní prestižní ocenění Panda Awards, obdobu Oscara v žánru přírodopisných filmů, či Descartovu cenu za popularizaci vědy. Britové ho před několika lety vyhlásili nejdůvěryhodnější osobností Spojeného království, v jiné anketě obsadil druhé místo mezi nejvýznamnějšími seniory planety (předběhl i britskou královnu Alžbětu II.). Ovšem nejvíce poctěn se David Attenborough cítí faktem, že je po něm pojmenováno několik zvířat. Třeba nově objevený druh australského pavoukovce Prethopalpus attenboroughi, před ním se rodina spojená odborným názvem attenboroughi rozšířila například také o vyhynulou rybu žijící před 380 miliony let.

Narodil se do rodiny rektora koleje Leicesterské univerzity Fredericka Attenborougha jako prostřední ze tří bratrů. Ze staršího Richarda se stal slavný herec a oscarový režisér (nedávno zemřel), z mladšího Johna Michaela ředitel automobilky Alfa Romeo. Přírodu miloval odmalička a už v sedmi letech se tedy mohl pochlubit pozdější slavné archeoložce Jacquettě Hawkesové svým soukromým „muzeem“. Pro nikoho nebylo překvapením, když v roce 1945 získal stipendium na univerzitě v Cambridgi v oborech geologie a zoologie. Po studiích strávil dva roky u vojenského námořnictva.

Návrat do civilu korunoval svatbou: v roce 1950 se oženil s Jane Elizabeth, s níž žil do jejího skonu v roce 1997. David Attenborough vždycky hovořil o svém manželství jako o velmi šťastném, opřeném především o ženinu nekonečnou toleranci. Vedle syna Roberta a dcery Susan totiž v průběhu let jejich domácnost tvořili třeba také šimpanzi, hadi, chameleoni, lemuři… Ve stejném roce, kdy si řekli s Jane ano, uzavřel ještě jedno „manželství“, to profesní s britskou společností BBC, které trvalo déle než půl století. Nejprve se snažil uchytit v rozhlase, brzy nato si ho ale všimla šéfka tehdy teprve připravovaného zpravodajství televizního vysílání. V době těchto námluv, jak přírodovědec později přiznal, viděl na obrazovce jediný pořad a sám televizor nevlastnil.

BOTY TOULAVÝ

Nicméně to se mělo brzy změnit. Svůj zájem pochopitelně soustředil na přírodu, ale na starosti měl také pořady o politice, náboženství, folkové hudbě… Zprvu se držel důsledně za kamerou, neboť měl za to, že jeho velké zuby by mohly diváky odradit. Před objektiv si poprvé stoupl až v roce 1954, kdy začal točit přírodovědné seriály, jež postupně získávaly knižní podobu.

Z cest za dobrodružstvím se stále vracel ke kancelářskému stolu, protože se také podílel na řízení kanálu BBC 2, na zavedení barevného vysílání ve Velké Británii nebo se staral o věhlas Monty Pythonova létajícího cirkusu. V roce 1969 se David Attenborough dokonce stal programovým ředitelem BBC, avšak čím dál tím silněji ho to táhlo spíš do divočiny, než na porady vedení.

V roce 1973 se tedy rozhodl defi-nitivně vyměnit manažerský oblek za toulavé boty. Tehdy začaly vznikat slavné série, jako Život na Zemi, Živá planeta, Zázraky života, Život savců či Planeta Země. Například posledně jmenovaný 11 dílný cyklus připravoval pět let na více než 200 místech po celém světě ve spolupráci se 40 kameramanskými týmy.

VĚDEC BÁSNÍKO

Attenboroughovi se mluví jako o jednom z největších cestovatelů všech dob. Jistě ne neprávem. Za zvířaty a rostlinami putoval do jejich přirozeného prostředí: s kamerou se plahočil pouští, deštným pralesem, byl v tropech i na severním pólu, stál na vrcholcích velehor nebo se potápěl ke korálovým útesům. „Zrovna moře není nejvhodnější místo k filmování. Když vydržíte sedět dost dlouho mezi stromy pralesa obsypanými plody, případně u napajedla v tropické savaně, uvidíte zvířata, která se přicházejí najíst a napít. Jenže kam se máte vydat po nekonečných plochách otevřeného oceánu, chcete-li filmovat modré velryby na tahu nebo tuňáky řítící se sedmdesátikilometrovou rychlostí při hledání potravy?“ vysvětloval před premiérou přírodopisu oceánů Modrá planeta. Jeho unikátní metoda spočívala v atraktivní kombinaci poutavého, dostatečně srozumitelného komentáře a ryze vědeckých základů. Věhlasný biolog Konrad Lorenz o Davidovi řekl, že točí a píše „s přesností vědce, ale perem básníka“.

David Attenborough prý nemůže tvrdit, že má rád všechna zvířata, nicméně všemi je upřímně fascinován. „Není mnoho takových, která bych choval vyloženě v neoblibě. Vlastně jedno takové mě napadá. Upřímně nesnáším krysy. Problém s nimi tkví v tom, že ony nemají strach z člověka.“

VZKAZ SVĚTU

Přírodovědec má zavedený kardiostimulátor a voperovaný náhradní kolenní kloub. Už netočí, což ovšem neznamená, že by utichl. „Tam, kde jsem se v dětství učil poznávat hmyz, rostliny i ptáky, v blízkém mokřadu, jsou dnes domy. Prostor pro les či vodní plochy drasticky omezujeme... Pokud nepřijmeme závazná pravidla chování ke zbytkům přírody, nebudeme brzy schopni mladým lidem vysvětlit, jak příroda funguje a co vlastně znamená. Budoucnost života na Zemi závisí na naší schopnosti jednat. Mnoho jednotlivců dělá, co může, ale skutečný úspěch přijde jedině tehdy, až se změní naše společnost, naše ekonomika a naše politika. Jsem šťastný člověk, protože jsem měl možnost vidět největší zázraky přírody. Máme zodpovědnost zachovat je i pro budoucí generace,“ vzkazuje.

David Attenborough si sice zahrál v několika filmech, ale svět múz ho nikdy nelákal. Zato jeho bratr Richard se v něm cítil jako ryba ve vodě (natočil mj. životopisný film Chaplin). Kolegové s ním velmi rádi pracovali. Kameraman Johnny Heatley uvedl: „Mezi jeho obrovské dary patřila schopnost navázat kontakt s neznámými lidmi, ať už šlo o potentáty, domorodce, nebo úředníky.“

TAK ŠEL ČAS

• 1926 Narodil se 8. května v Londýně.
• 1954 Poprvé vystoupil naživo v televizi. Bylo to v pořadu Zoo Quest.
• 1969 Byl jmenován programovým ředitelem s redakční odpovědností za obě TV stanice BBC.
• 1979 Napsal a natočil 13 dílů cyklu Život na Zemi. V podobném duchu se nesly další dvě série, Živá planeta a Zázraky života.
• 1985 Získal titul Sir.
• 2009 Dlouho snil o tom, že dosáhne severního pólu. Podařilo se mu to v 83 letech. Ve stejném roce bylo v Londýně otevřeno Darwinovo muzeum.

tags: #zemřel #britský #dokumentarista #příroda #jména

Oblíbené příspěvky:

• Zapomenuté Příběhy z Mýtů a Legend
• Demografický vývoj
• Odpady a recyklace v Německu
• Chov zvířat doma
• Více o žádosti na kontejnery