Zima je posledním ročním obdobím, ale každý konec přeci znamená nový začátek. Bez zimy by nebylo jaro, bez podzimu zima. Je to cyklus, kruh života a smrti. Během zimy se příroda připravuje na další rok, odpočívá.
Zima je mnohdy studená a nevlídná, ale když slunce vysvitne a jeho paprsky tančí na ledových krystalcích sněhu, je to nádhera, která zahřeje u srdce. Mráz dokáže vytvořit neuvěřitelné tvary a obrazce. A což teprve když vám sníh křupká pod nohama. Vánoční pohádka byste řekli.
Sportovní nadšenci na zimu čekají jak na hody, nemůžou se dočkat, až vytáhnou lyže a snowboardy, obují si brusle a rozjedou se po zmrzlém jezeru. Děti nadšeně sáňkují a staví sněhuláky. To se v létě nedá.
Každé roční období má své přednosti a musím říci, že je inspirativní pozorovat střídání dob v přírodě - útlum, rozkvět, zrání a opad.
Každé roční období má své kouzlo. Nejinak je tomu v zimě. Pokud se vydáte všanc mrazu, sněhu a ledu, může vám to přinést nejen pot a utrpení, ale i mnoho nezapomenutelných zážitků. Únava brzy zmizí, avšak vzpomínky vám zůstanou.
Čtěte také: Klimatické podmínky a mobilheimy
V pondělí 21. prosince 2020 nastal zimní slunovrat. Začala tak astronomická zima a den se bude opět prodlužovat. Naši předci, a někteří lidé dodnes, tento den oslovali, byl pro ně magický. Pojďme se ale na slunovrat podívat pohledem vědy.
Snad každý z nás někdy viděl glóbus. Existuje v různých provedeních. Pokud se podíváte na oblohu, vypadá skutečně jako kdyby někdo rozřízl sféru na dvě poloviny. Pokud budete sledovat nějakou hvězdu nebo souhvězdí pozorně, všimnete si, že se během desítek minut pohnula.
Nebeská sféra, jak ji astronomové zobrazují, je pouze smyšlená koule, na kterou se promítají všechny hvězdy, souhvězdí a nebeské objekty. V centru Země je zemské jádro, v centru nebeské sféry jste vy!
Nebeská sféra je glóbusu v mnoha ohledech podobná. Najdeme na ní nebeské póly, které protíná osa, okolo které se otáčí. Nebeské póly tak představují průměry zemských pólů. Pokud si protáhneme zemský rovník do nekonečna, získáme nebeský rovník.
Na glóbusu nebo na Zemi máme zeměpisnou délku a šířku. Na nebeské sféře je to rektascenze (rovnoběžná s rovníkem) a deklinace (kolmá na rovník). Na nebeské sféře nalezneme také něco, čemu se říká ekliptika. Jedná se o dráhu Slunce v průběhu roku.
Čtěte také: Zimní boty do přírody – test
Pokud by byla zemská osa kolmá na rovinu, ve které Země okolo Slunce obíhá, byla by ekliptika stejná jako nebeský pól, ale už při pohledu na glóbus víme, že zemská osa je skloněna o 23,5 stupně, takže skloněna je také ekliptika. Díky tomuto sklonu se na Zemi střídají roční období.
Jak to ale celé souvisí se slunovratem? Pokud si na nebeskou sféru nakreslíte deklinaci nebo přesněji deklinační kružnice a budete pozorovat v průběhu roku pohyb Slunce po ekliptice, tak zjistíte, že v době slunovratů má největší (letní slunovrat) nebo nejmenší (zimní) možnou deklinaci. Trochu zjednodušeně se dostane nejdál od rovníku.
Existuje také situace, kdy je Slunce na ekliptice k rovníku nejblíže, dokonce tak, že ho protne. Pohyb Slunce po ekliptice najdeme i na glóbusu. Konkrétně v podobě obratníků Raka a Kozoroha. Jedná se o nejsevernější a nejjižnější rovnoběžku, ve které může být Slunce tzv. v zenitu, což znamená přímo nad naší hlavou. Obratníky mají zeměpisnou šířku asi 23,5 stupně, což samozřejmě opět odpovídá sklonu zemské osy.
Zimní i letní slunovrat oslavovali např. Datum slunovratů i rovnodenností se každý rok mírně liší. Zimní slunovrat letos začíná 21. prosince 2020 v 11:02. Kdy začíná slunovrat a rovnodennost v dalších letech?
Země se okolo Slunce pohybuje po dráze, která sice připomíná kružnici, ale kružnice to není. Nejblíže je Země ke Slunci krátce po Novém roce. Říká se tomu přísluní nebo také perihelium. V roce 2021 nastane 2. ledna ve 14:51. Analogicky existuje odsluní alias afélium, které nastává okolo 4. července. Země se v něm nachází nejdál od Slunce. V roce 2021 nastane odsluní 5.
Čtěte také: Focení lidí v zimě
Mnoho kultur v minulosti slunovrat oslavovalo a některé oslavují dodnes. Vidí v něm něco magického. Existuje hypotéza, že datum Vánoc bylo zvoleno právě na období slunovratu, aby se tím pomohlo šířit křesťanství. Podle ní by se Ježíš Kristus 24. prosince v Betlémě nenarodil. Pokud budeme věřit příběhu o betlémské hvězdě, pak se patrně narodil mezi léty 3 až 7 před naším letopočtem. Podobná setkání dokáží astronomové určit i zpětně do minulosti a v letech 3 až 7 před naším letopočtem jich pár bylo.
Zajímá vás, jak se klimatické změny projeví prakticky na české krajině a na českém počasí? Zjistili jsme u klimatologů, co už se ví a na co se můžeme připravit.
Změna klimatu se v Česku zřetelně projevuje už nyní (sucho, úbytek podzemní vody, vlny veder, více generací kůrovce, změny v zemědělství) [1]. Za posledních 60 let se u nás průměrná teplota zvedla o 2 stupně Celsia [2] a změny se dále zrychlují. Vyspělý svět se sice snaží oteplování zpomalit, ale už teď je jisté, že nás čeká minimálně 30 let dalšího zvyšování teplot.
Podnebí se změní z „mírného s teplými léty“ na „mírné s horkými léty“ [4]. Co to znamená? Je to asi jako sestup o 500 metrů nadmořské výšky nebo jako posun o stovky kilometrů na jih [5]. Průměrná teplota v Praze bude vyšší než dnes v chorvatském Záhřebu [4]. Krajina ale nebude vypadat jako v přímořských krajích - nemáme moře. Nejvíce se novému klimatu Prahy blíží Tbilisi v Gruzii [6].
Podnebí bude méně mírné, tj. s většími zvraty počasí a delší dobou trvání jak vysokých teplot a sucha, tak i období chladu či deště. Rostliny se budou muset vyrovnat se suchem v létě a mrazem v zimě. Některé citlivější rostliny už u nás neporostou. Například smrkové lesy se v roce 2050 zachovají pouze na severních svazích Krkonoš, Jeseníků apod. [9]. V nejbližších 10 letech se bohužel očekává uschnutí smrkových lesů v nižších polohách [10]. Na uvolněné místo ale nepřijdou typicky jižní rostliny, protože v zimě u nás nadále budou mrazové dny. Stromem, který by to mohl dobře zvládnout, je třeba dub španělský.
Budou listnaté, druhově smíšené. Nejdříve vyrostou nízké náletové stromky (břízy, jeřáby). Budou mít potíže se zvěří, která je bude ožírat. Místo velkých lesů se možná objeví jen lesní ostrůvky. Hodně záleží na úrovni hladiny podzemní vody - zda jejich kořeny dosáhnou na vláhu [9].
Protože jsme střecha Evropy, nemáme velké řeky ani dost podzemní vody, nebude možné většinu zemědělské krajiny zavlažovat. Bez zavlažování bude úroda nejistá - bude záležet na okolnostech v daném roce [12]. Může se změnit struktura plodin, například místo bílého vína se vinaři už chystají na červené odrůdy, čeká se horší kvalita chmele [13]. Potraviny budou dražší, ale my jako bohatá země si je případně dovezeme odjinud.
Ve městech mají rostliny výhodu v tom, že jsou chráněnější před větrem. Zavlažovat zahradu ale bude nákladnější a ovocné stromy budou mít problémy. Dříve bude nastupovat jaro, stromy se tedy dříve přepnou do vegetační sezóny. Následně ale často přijdou pozdní mrazy, které strom poškodí. Už dnes toto riziko např. meruňkám hrozí na 60 %, zatímco ve 20. století nastávalo zhruba jednou za pět let. Jarní teploty, které stromy probouzejí, budou v budoucnu přicházet ještě o něco dříve [10].
Léto bude teplejší o 7 stupňů, tj. rekord bude činit až 47 stupňů [6][15]. Bude více tropických dnů (nad 30 °C) a zdvojnásobí se počet tropických nocí (nad 20 °C) [4].
Roční úhrn srážek bude podobný jako dnes, ale srážky budou nárazověji rozložené - častější velké lijáky s povodněmi a častější období sucha. Bude nutné zadržovat vodu v krajině [16].
Nadále se budou občas vyskytovat mrazové dny [4].
Zvýšená teplota ovzduší vlastně znamená více energie v atmosféře. Vzduch teplejší o 1 °C také umí zadržet o 7 % více vodní páry. Horké počasí tedy přináší celosvětově ničivější bouřky, záplavy a hurikány než dříve. Bouřka je vlastně masa vzduchu, která stoupá vzhůru a nasává teplý vzduch s vodní párou z okolí. Nahoře se ochladí a spustí se déšť. Nové bouřky v éře klimatické změny jsou silnější a mohou působit až na dvojnásobně ploše. Pravděpodobnost maximálních srážek se zvyšuje o 15-40 procent (předpověď pro nejbližších 20 let) [18]. U nás to prakticky znamená silné lijáky a povodně.
Dalším extrémem budou nezvyklé teploty - například náhlé přívaly arktického vzduchu o teplotě −20 °C [19].
O oteplování planety bude totiž pokračovat až do doby, kdy přestaneme přidávat skleníkové plyny do ovzduší, a je jen malá naděje, že to nastane dříve [16].
Co se bude dít po roce 2050, to závisí především na tom, jestli v té době budeme planetu ještě oteplovat spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), případně jak silně.
Pokud by se to nepodařilo, hrozí následující vývoj: Velké části planety se stanou neobyvatelnými. Směřujeme k oteplení, ve kterém bude Česko podobně vyprahlé jako vnitrozemí Řecka. Naše situace, kdy jsme jako střecha Evropy závislí na vodě ze srážek, bude už velice nepříjemná [21]. Ještě mnohem horší to ale bude kolem rovníku: Objeví se pás „vlhkého vedra“, ve kterém se již nebude možné ochladit pocením a lidské tělo zkolabuje po 6 hodinách. V takovém podnebí nelze žít. Planeta se začne dál silně oteplovat sama od sebe a my už to neovlivníme. Například: Tající ledovce změní barvu pólů z bílé na tmavší, která se více ohřívá [23]. Led odráží 80 % slunečního záření, zatímco mořská voda 90 % slunečního záření vstřebá. Roztaje věčně zmrzlá půda (permafrost), což uvolní do ovzduší velké množství skleníkových plynů, které v ní dosud byly zachyceny [23]. Shoří lesy a změní se pralesy. Například amazonská pánev se přemění na savanu. Tím se z lesů uvolní hodně uhlíku [24][25]. Změní se proudění vody a vzduchu - bude častější El Niňo, extrémní bouře i dlouhodobá sucha [26]. Vědci je hodnotí jako katastrofické. Jakmile se tyto procesy dají do pohybu, my jako lidstvo už je nezastavíme, i když planetu sami oteplovat přestaneme.
Od roku 1955 se lidský pokrok ohromně zrychluje a nyní už dávno není pochyb o tom, jaké důsledky to přineslo: skutečně jsme zásadně změnili klima. Vědci říkají: „Vstoupili jsme do nové geologické epochy - antropocénu“ [29].
Teplota se globálně zvýšila už o jeden stupeň Celsia, v ČR od roku 1960 o dva [30]. Vymírání živých druhů se zrychlilo 100-1000krát. Rychlost změn v ekosystémech se nedá srovnat s ničím za dobu působení Homo sapiens na Zemi (200 000 let) [31]. Modely socioekonomických dopadů ukazují děsivé vyhlídky pro miliardy lidí. Vědecká komunita na tuto situaci neustále upozorňuje.
Udržme vzestup světové teploty níže než 2 °C, a pokud možno do 1,5 °C. Pro dosažení tohoto cíle je nutné co nejdříve dosáhnout klimatické neutrality (tj. odebírat z ovzduší tolik skleníkových plynů, kolik jich budeme vypouštět).
ČR zatím nemá plán, jak dosáhnout klimatické neutrality. Vláda klima neřeší („jsme malí, na nás nezáleží“). Neinformovaní politici, průmysl ani špičky společnosti nechtějí rychle přecházet na čistou energii a regenerovat naši krajinu, protože „to stojí moc peněz“. Bohužel si stále jen málo lidí uvědomuje, co vše je v sázce a jak nízké jsou ve skutečnosti náklady na odstavení fosilních paliv v porovnání s finančními i jinými dopady nepříznivého klimatického vývoje či dokonce zhroucení ekosystémů a celé lidské společnosti.
České klima 2050 zvládneme. Je potřeba se adaptovat na sucho, bude méně vody, ráz krajiny se změní. To všechno se dá zvládnout - jako bohatá země si v případě neúrody potraviny můžeme dovézt odjinud.
České klima 2100 nezvládneme. Je naprosto zásadní zastavit další nárůst globální teploty. Musíme co nejrychleji přestat vypouštět skleníkové plyny do ovzduší, tj. spalovat fosilní paliva. Pokud se to podaří, klima se stabilizuje na zvládnutelné variantě.
Krajina vyprahlá jako v horkém vnitrozemí Středomoří. Masová migrace z jihu na sever. Nepředvídatelné bouře a změny počasí. Epidemie tropických nemocí. Simultánní neúroda. Války o vodu.
Při svých vycházkách přírodou či městskými parky si můžete jako každý rok znovu ověřit, jak u nás od půlky října bývají stromy krásné a mnohé z nich doslova hrají všemi barvami. To je i jeden z důvodů, proč právě na tuto dobu v Česku připadá Den stromů, a to konkrétně na 20. října.
Den stromů se slaví ve více než 40 zemích celého světa. Jeho zvláštností je, že na rozdíl od naprosté většiny jiných svátků se jeho datum v jednotlivých zemích liší, a to podle klimatických podmínek a doby vhodné k jejich výsadbě.
V současné době se Den stromů slaví 20. října nejen v České republice, ale i v Polsku a na Slovensku, a lze ho tedy vnímat jako středoevropský. Například v Německu Den stromů slaví v dubnu, ve Velké Británii připadá Národní týden stromů na začátek sázecí sezóny v listopadu, v balkánských zemích mají většinou na jaře Den stromů a na podzim ještě zalesňovací týden.
Příklady ze vzdálených zemí: V Brazílii se Den stromů slaví v červnu, v Mexiku v červenci a v Portoriku poslední pátek v září. V Japonsku je to většinou na konci dubna a v Číně v březnu. V Izraeli mají Den stromů obvykle v lednu a na Novém Zélandu 5. července - tedy současně se Světovým dnem životního prostředí. V USA slaví Národní den stromů poslední pátek v dubnu; přitom je zajímavé, že původní pevný termín 22.
To nejdůležitější na Dnu stromů totiž je, že vzdává hold velké estetické , psychologické i hospodářské hodnotě stromů a lesů, které ještě násobí schopnost ukládat obrovská kvanta uhlíku ze vzdušného CO2.
Vánoce zná každý, ale jak dobře? Jedná se o křesťanské svátky, které oslavují narození Ježíše Krista. V minulosti pohané slavili zimní slunovrat, jenž připadá na 21.12, tento den je nejkratší v roce. Poté se Slunce zase ujímá své vlády a ta vrcholí 21.6.
24.12 je Štědrý den, Narození Páně čili Boží hod vánoční pak připadá na 25. Advent je doba před Vánocemi, jejím symbolem je věnec se 4 svíčkami, které značí neděle před 24. prosincem, každou neděli je třeba zapálit jednu svíci a ta má svůj význam.
Symboly Vánoc jsou určitě červená barva značící porod a život, Betlém a stromeček, i když ten se stal znakem těchto svátků poměrně nedávno. Teprve na konci 19. století se stalo zdobení vánočního stromku tradicí, ozdoby byly dříve jablka, ořechy, cukroví, teď existuje nepřeberné množství různých motivů a materiálů. Já osobně stromkovému opojení moc neholduji, raději se na strom podívám v lese a pověsím na něj mrkev pro srnky.
Na Štědrý den se mají plnit přání a zjevovat proroctví. Tento den začínal poslední adventní mší a dle tradic by se měl dodržovat půst, aby se při večeři vidělo zlaté prasátko. U nás doma se vždy vařila hrášková polévka s vejcem, jinde se pekl houbový kuba nebo muzika, což je vánoční kompot - jablka a hrušky, případně i švestky se provaří se skořicí a hřebíčkem ve vodě, sladit ho můžete medem.
Štědrovečerní večeře byla výzvou pro všechny hospodyně - obvykle se podávalo pět až sedm chodů, záleželo na finanční situaci a postavení rodiny. Jakmile na obloze vysvitla první hvězda, usedlo se k prostřenému stolu pro sudý počet lidí - pod každým talířem mohly být kapří šupiny a peníze pro štěstí, chleba se solí pro hojnost v dalším roce a od stolu se nesmělo odcházet, aniž všichni dojedli, jinak prý dotyčný do roka zemře. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek i ke stromům, aby nikdo nepřišel zkrátka.
Na vánoční stůl se dostala až v 19. nebo na černo, podávaný s hustou sladkokyselou omáčkou ze sušených švestek, rozinek, perníku a černého piva či červeného vína. Dnes je velmi oblíbený smažený s bramborovým salátem, kolik variací na bramborový salát existuje asi rozepisovat nemusím. Každá rodina si ho dělá po svém.
24.12. se je ale také třeba dávat pozor na určité činnosti, které nosí smůlu. Nesmí se věšet prádlo, neboť hrozí, že se někdo oběsí, nemá se zametat, ani si půjčovat věci. Lidové zvyky a tradice jsou staré jak lidstvo samo a jsem přesvědčena, že dokud je budeme dodržovat, nevymizí, to by byla převeliká škoda.
Vánoce končí 6. ledna, ale zima dle kalendáře trvá ještě další 2 a půl měsíce. I v této nevlídné době využijme pěkných sní a buďme venku na čerstvém vzduchu, nebo jen tak rozjímejme doma u krbu a dožeňme resty, na které během roku nebyl prostor. Čas vánoční je o setkáních, o odpuštěních a o klidu mysli. Vánoce rozhodně nemají být o dárcích a hmotných statcích, jak to bohužel v dnešní době vypadá.
tags: #zimní #příroda #wikipedia